Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Černá labuť. Pták strašnější než od Hitchcocka

| 27. 10. 2011

Co mají společného řecký krach, Fukušima, arabské revoluce, soukromé důchodové fondy a smrt motocyklisty Simoncelliho? Ukazují nám, jak se umíme obelhávat, když jde o věci, do kterých nevidíme.

Černá labuť. Pták strašnější než od Hitchcocka

Nemusíte být fandy motorsportu, abyste věděli, že jej v posledních dvou nedělích zasáhly dvě tragédie, a to v prestižních a zdánlivě bezpečných disciplínách. Nejdřív při závodu formulí Indy Car zahynul Dan Wheldon, který se připletl do hromadné havárie. A potom v závodě MotoGP spadl motocyklový mistr světa Marco Simoncelli přímo pod kola svých dvou kamarádů.

Soupeři na to reagovali pohnutě a důstojně. Za Wheldona třeba jeho kolegové odjeli pět pietních kol v elegantních trojstupech. Jediný, kdo přerušil tiché úvahy o tom, že blbá náhoda bude na svoje úřadování vždycky někde čekat, byl Bernie Ecclestone. Principál seriálu Formule 1 prohlásil, že v jeho podniku by se tohle nikdy nemohlo stát, protože F1 jsou bezpečné a tečka.

Samozřejmě mluví nesmysly. Závodníci F1 měli pouze víc štěstí. Kdyby Felipeho Massu předloni v Maďarsku trefila ulomená pružina o centimetr níž a prorazila mu hledí nebo kdyby loni v Abú Dhabí příď soupeřova vozu těsně neminula hlavu Michaela Schumachera, měl by teď Ecclestone v obýváku na dečce na televizi obrázek a svíčku.

Vidíme tedy, že i člověk, jehož jmění v přepočtu činí 75 miliard korun, podléhá klamu, který stojí peníze, štěstí i životy lidí po celém světě: podceňuje černé labutě.

Pan Tosenikdynestane a paní Játověděla – v jedné osobě

Teorii černých labutí zpopularizoval ekonom Nassim Nicholas Taleb. Na Finmagu si můžete přečíst recenze jeho první, druhé i třetí knihy. Ve zkratce: černá labuť je událost tak nečekaná, jak samotné objevení černých labutí v 18. století.

Nejdřív se o takových událostech říká, že se přece nikdy nemůžou stát. A když se přihodí, má zas kdekdo plná ústa řečí o tom, že se to přece dalo čekat. (Občas černou labuť nějaký jednotlivec skutečně předpoví. Většinou je pak považován za proroka, aniž novinářům dojde, že se mezi sedmi miliardami lidí najde někdo, kdo prostě hodí šťastnou kombinaci kostek.)

Neznamená to, že jsou lidé hloupí. Jen se naše mozky nedovedou vypořádat se skutečností, že nám chybí spousta informací. Místo bolavého přiznání „to si nedovedu představit a radši si to nepředstavuju, protože by to byl průšvih“ se radši příjemně klameme: „to se přece nikdy nemůže stát!“ A když se to stane, musíme si svou inteligenci potvrdit přepsáním vlastních vzpomínek. Jako že jsme to celé tušili. (Psychologové tomuto klamu říkají „hindsight bias“.)

Černé labutě se dějí odjakživa, v neglobalizovaném světě ale bolely vždy jen pár lidí. Když ve Smutné Lhotě hasiči nechali shořet pivovar, za kopcem ve Veselé Lhotě si lidé pozpěvovali u vlastního piva. Kdyby se dnes někdo Budvaru pomstil za bolení hlavy hacknutím jeho počítačů, vyschnou pípy od Ameriky až po Japonsko.

Daní za provázanou celosvětovou ekonomiku je, že když se přihodí černá labuť, bolí to úplně všechny. A co čert nechtěl, černých labutí se teď děje nějak moc.

Dekáda, ve které nás přestaly překvapovat překvapení

Přizvu si teď k rozhovoru muže z roku 2006.

Michal Kašpárek.: „Řekni mi, můžou velké americké banky padat jak české kampeličky?“

Muž z roku 2006: „Co blbneš? Mají obrovský paláce, trezory plný peněz, a hospodaření se určitě kontroluje.“

M. K.: „Špica. A co nějaký evropský stát, může zbankrotovat jako Argentina?“

M. z r. 2006: „To těžko. Jsme nejbohatší kontinent na světě, máme silnou jednotnou měnu, přísná kritéria pro členy eurozóny…“

M. K.: „To rád slyším. Myslíš, že Arabové někdy povstanou proti svým diktátorům? Od západní Afriky po Blízký východ, všichni najednou?“

M. z r. 2006: „Devětaosmdesátej u mohamedánů? Haha.“

M. K.: „Může dojít v japonské atomové elektrárně k havárii, která zamoří radioaktivitou okruh desítek kilometrů?“

M. z r. 2006: „Nemůže, elektrárny se jistí proti různým rizikům a Japonci jsou navíc extra pečliví. Co v té budoucnosti hulíte?“

M. K.: „Pořád to samé. A ještě si tak říkám: je možné, že by v Atlantiku vybouchla sopka, paralyzovala leteckou dopravu nad Evropou a kazila firmám zisky? Že by se lidi na supr místech v supr firmách třásli z měsíce na měsíc o místa? Že by Slavia bojovala o udržení v první lize a Zbrojovka o udržení ve druhé?“

M. z r. 2006: „S takovým bláznem se nebudu bavit.“

M. K.: „Dobře. Běž se zas koukat na Přátele.“

Univerzální odpověď: Může se to stát

Když vidíme, jak směšné je sebevědomé věštění, je čas drze se ptát:

„Může se stát, že z hezkého bytu v dobré čtvrti, který plánuju splácet každý měsíc velkou většinou svého platu, bude za dvacet let kvůli nějaké černé labuti ruina v ghettu? Nebo že o ten plat na dlouhou dobu přijdu?“ – Zbabělá odpověď: „Určitě ne, jsem přece chytrý a dobře jsem to promyslel.“ Odvážná odpověď: „Je to možné.“

„Může se stát, že zlato, do kterého cpu svoje peníze, zásadně ztratí na hodnotě?“ – Zbabělá odpověď: „Nemůže. Zlato bylo a bude cenné vždy.“ Odvážná odpověď: „Je to možné.“

„Může se stát, že až půjdu do důchodu, v soukromém fondu nebudu mít lautr nic?“ – Zbabělá odpověď: „No to skoro určitě ne.“ Odvážná odpověď: „Je to možné.“

Být hloupý má své výhody. Můžete pak žasnout

Až vám politici, bankéři, finanční poradci, novináři, příbuzní a kamarádi budou zas o něčem tvrdit, že se to nemůže stát, zbystřete. Už to tady mockrát bylo.

Nemůžete zabránit tomu, aby se nečekané průšvihy staly. Lze ale trochu zmírnit následky. A zkrotit vlastní mysl tak, aby se s existencí černých labutí srovnala:

Veďte si deník a pište si do něj své myšlenky a předpovědi: jak se bude vyvíjet politika, ekonomika nebo třeba tabulka Extraligy. Za rok zjistíte, že jste dopředu neměli šajn, i když byste zpětně přísahali, že ano.

Diverzifikujte. Nejen investice, ale i čas. Pokud máte v plánu strávit desetiletí prací bez odpočinku s tím, že si na rodinu uděláte čas později, běžte to na Dušičky zkonzultovat s neúspěšnými investory na nejbližší hřbitov.

A jak říká Nassim Nicholas Taleb: náhody, černé labutě a vůbec skutečnost, že nemůžeme pochopit, jak a proč se věci dějí, nás pochopitelně sužují. Jenže právě díky téhle nedokonalosti svých mozků můžeme žasnout nad přírodou a uměním. Tak toho koukejte co nejvíc využívat.

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (4 komentáře)

Jan Dřetlouch | 27. 10. 2011 09:57

Ono je to celé o pýše, skrze kterou si leckdo nechce přiznat, že ve skutečnosti nemá pod svou kontrolou (téměř) nic. Ale na druhou stranu je nemoudré to hrotit ad absurdum. Je kupříkladu bezesporu možné, že na rybářskou loď spadne shůry kráva a potopí ji (to se skutečně stalo skrze posádku jednoho Iljušinu, která se krávu pokusila unést a když jim za letu zpanikařila, otevřeli nákladovou rampu a hodili ji nad mořem ven), ale opět - nevyplatí se kvůli tomu stavět všechny rybářské lodě se záchytnou sítí proti padajícím kravám.
V testování SW se riziko poměřuje dvěma měřítky: dopadem a pravděpodobností výskytu. Kráva-bomba má pro rybáře drtivý dopad [ a to doslova :) ], ale mizivou PV, takže se jednoduše *nevyplatí* s ní počítat.
Proč o tom píši? Černá labuť se dá přehnat i na druhou stranu - to jest, z arogantního "toSeNikdyNestanequot;do paranoidní "musímeSeChránitZaKa ždouCenu"- a velice snadno sklouzne do absurdní preventivní opatrnosti na styl "hmm, takoví holubi by MOHLI vytvořit patogen, který vymaže lidstvo; asi bychom je měli ZAKÁZAT".
Měřítka Cena:výkon a dopad*pravděpodobnost výskytu jsou kruciální faktory pro hodnocení jakýchkoli trendů nebo obecně rozhodování ohledně budoucnosti, ale dnes je bohužel všichni okázale ignorují. I proto, že to pak není taková mediální sláva a nedá se jimi zaštiťovat tak pěkně, jako megalomanskými katastrofickými scénáři.
 
A jen takové rýpnutí nakonec - koncept "černé labutě" nemusí být zdaleka tak nový. Jistý Jakub už zhruba před 2000 lety napsal toto: »A nyní vy, kteří říkáte: "Dnes nebo zítra půjdeme do toho a toho města, zůstaneme tam rok, budeme obchodovat a vydělávat" - vy přece nevíte, co bude zítra! Co je váš život? Jste jako pára, která se na okamžik ukáže a potom zmizí!«
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Adam Čabla | 27. 10. 2011 10:39
reakce na Jan Dřetlouch | 27. 10. 2011 09:57

Ono ani nejde o to, ze racionalni kalkulace ma probiha tak, jak rikate. Jde predevsim o to, ze mame tendenci podcenovat pravdepodobnosti neprijemnych udalosti a tim se cela ta kalkulace krivi od optimalniho rozhodovani. A ze s tim jako vrozenou tendenci lidkseho mysleni tezko muzeme neco udelat, nez byt proste o neco opatrnejsi, nez nam radi standardni uvazovani a tuto nasi tendenci vyvazovat.
Ad rypnuti: netusim, kam smeruje. Nikdo nerika, ze koncept cerne labute je novy, jen ze ho Taleb znacne zpopularizoval, coz je naprosta pravda. On sam ostatne v dane knize (Black Swan) odkazuje na filosofii poznani od stareho Recka po Poppera.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Dřetlouch | 27. 10. 2011 11:30
reakce na Adam Čabla | 27. 10. 2011 10:39

Mno, tím podceňováním pravděpodobnosti bych si nebyl tak jistý - přinejmenším bych to nebral tak globálně. Třeba právě v jaderné energetice jsou měřítka českého SÚJBu tak náročná, že trvalé úložiště jaderného odpadu musí počítat s tím, že stát vč. regulačních a dohlížejících autorit zanikne, proběhne obrovské zemětřesení a po 500 letech si někdo nad úložištěm vyvrtá studnu - a nesmí se mu nic stát (žádný únik radioaktivity). Pravděpodobnost je minimální, dopad ve všech souvislostech ovšem může být velký - a cena není o tolik vyšší, takže je to rozumný přístup.
Stejně tak poutání se v autě - dopad je velmi velký, pravděpodobnost malá, ale reálná, výkon velký a cena prakticky nulová, ergo je dokonale logické se za většiny situací poutat.
Opačným extrémem je kupříkladu celá ta záležitost se změnou klima. Dopad někteří hodnotí jako extrémní, jiní jako nízký; pravděpodobnost je de facto neodhadnutelná, takže někteří ji opět berou jako jistotu a jiní jako prakticky nesmyslnou; výkon protiopatření je značně nejistý, někdy až záporný - a cena je obrovská a ničí naši ekonomiku a konkurenceschopnost (viz stěhování britského těžkého průmyslu do Indie kvůli emisním povolenkám, německé zdražení energií...) Ale protože se lidé bojí, jedeme vesele dál.
Nebo davová panika z "prasečí chřipky": pravděpodobnost nákazy minimální, pravděpodobnost úmrtí evropského jedince a tedy i dopad minimální, výkon "protiopatření& quot;v podobě roušek, mediální pozornosti mizerný, cena obrovská (nejen za zdravotní pomůcky, ale i mediální čas a prostor, termokamery na letištích, panika, ztráty cestovního ruchu...)
 
A co do managementu a finančních trhů. Nejsem ekonom, ale z pozorování mám dojem, že tam tyto analýzy zdaleka nehrají takovou roli - už proto, že se velká část rozhodování děje de facto v podmínkách davu lidí, který se - jak stále znova prokazují psychologové - chová jako velmi primitivní a emocionální skupinová bytost. Analýzou by všem muselo být jasné, že není možné se zadlužovat donekonečna nebo že nízkopříjmové skupiny nebudou schopny splatit své dluhy - to vyplývá ze samotné podstaty uzavřeného systému, resp. zákona zachování hmoty. Stejně tak zlato - "všichni nakupují zlato, nakoupíme ho taky".
 
Ergo mám dojem, že se nejedná zdaleka tolik o "podcenění pravděpodobnosti nepříjemných věcí", nýbrž o to, že se jedni nechají ovládnout strachem, druzí davem a kalkulace či analýzy vč. zjišťování pravděpodobnosti tam nemají místo. A že se to týká jen některých oborů.
A že je velice snadné se vyděsit podcenění pravděpodobnosti nepříjemných věcí, raději všechny odhady zveličit - a pak zaplatit obrovskou cenu. A právě to placení obrovské ceny se mi nelíbí, protože právě snaha něco udělat "za každou cenu" je v mých očích jedna z nejvýznamnějších charakteristik fanatismu, do kterého máme takto pěkně nakročeno.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Adam Čabla | 27. 10. 2011 12:35
reakce na Jan Dřetlouch | 27. 10. 2011 11:30

Ja s vami souhlasim, nejsem nikterak zastancem predbezne opatrnosti. Jenom upozornuji, ze klasicka kalkulace je vetsinou podhodnocena o neocekavane udalosti. Treba s tim ulozistem se mapuji vsechny ocekavane udalosti, ale nikdo si neumi realne predstavit, co bude za 100 let, to je ta zabudovana chyba. Cerna labut samozrejme nemusi byt negativni, muze byt i pozitivni - z ulozeneho odpadu se jednou muze stat neocenitelny zdroj (coz neni ani neocekavana udalost). Vtip cerne labute je ten, ze ji do kalkulace nikdy nemuzete zaradit, protoze o ni nevite. Ale zatimco pozitivni efekty mame tendenci precenovat, negativni efekty mame tendenci podcenovat.

Globalni oteplovani je kategorie sama pro sebe - cim mene se vi, tim razneji se to chce resit. U techhle hysterickych reakci je vzdycky dobre se divat, kdo si masti kapsy.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Michal KašpárekMichal Kašpárek
* 1984. Absolvent bakalářského studia žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě. V letech 2006 až 2009 novinář v MF DNES, Metropolisu a Computer...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!