https://www.finmag.cz/firemni-kultura/266235-s-dobesem-v-mlze
S Dobešem v mlze
Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet a dost možná ještě dál, je rybníček Brčálník. Ve dne je docela obyčejný, ale sotva ho večer přikryje černočerná tma, začnou se tam dít podivuhodné věci. Nejdříve to ve vodě zažbluňká, pod břehem zakuňká, v rákosí hrkne, ve vrbě lupne a teprve potom se objeví JUDr. Rákosníček, PhD.
Omlouvám se za úvod, ale nechtěl jsem si ho odpustit – popisuje jev běžný na našich českých univerzitách. Opravdu se občas vyloupne někdo, komu titul nepřísluší. O to více potom mrzí slova pana ministra Dobeše o retardovaných bakalářích, zejména ty, kteří titulu dosáhli adekvátními prostředky. O tom, že sám pan ministr má máslo na hlavě, nás vesele informuje i Mladá fronta. Ale co s tím? Že by naše školství potřebovalo životadárný impulz, na tom se shodnou v hospodě u píva všichni. Kde ale začít? No přece od začátku.
Radši to ještě odložíme
Kvalitní školství začíná výchovou již v mateřské škole. A už tu máme první potíže. Tou největší je, že mateřských škol je nyní málo (do budoucna jich naopak možná bude příliš). „Udat“ dítě do školky v místě bydliště je pro mnoho rodičů nadlidský úkol (zvlášť pokud nemají známosti). Proto nápad Agentury pro sociální začleňování v romských lokalitách, aby romské děti byly přednostně začleněny do školek, vzbudil velmi negativní ohlas. Sám o sobě to není nápad úplně špatný. Výchova ve školkách děti stimuluje, především pak ty, které ve vlastní rodině mají impulzů málo. Dlouhodobá práce se poté promítne do vyššího začlenění do běžných škol (v tomto věku ještě ano). Co však s oním nadbytkem dětí?
Chyba je v nastavení systému. Rodiče sami nevěnují dětem dostatek času (ne všichni). Pak se diví, že dítě neumí v šesti a půl letech kloudně mluvit. Tak si milé dítě pobude ještě rok navíc ve školce. Manželka v jedné malé školce pracuje. Podle jejích slov třicet procent dětí dostane odklad bez zřejmého důvodu. Dalších třicet procent kvůli nedostatkům, na které byli rodiče někdy i dva roky dopředu upozorňovaní. Kde však chybí vůle, cesty není. Posledních čtyřicet procent pak má skutečně pro odklad pádný důvod, jehož řešení není do nástupu do školy možné. Zajímavé by bylo spočítat, kolik tento systém, založený na libovůli rodičů, stojí naši státní kasu peněz navíc.
A rozdíl roku či dvou je ve vzdělání podstatný. Jedenáctileté dítě zvládne víc než desetileté. Uvážil náš geniální pan ministr, kolik dalších odkladů přibude, pokud bude chtít opravdu zavést plošné testování žáků v páté a deváté třídě? A kolik to bude stát daňové poplatníky peněz a jestli se kvůli tomu nebude muset prodloužit odchod do důchodového věku? Každá akce plodí reakci.
O základních a středních školách by přece jen měl psát někdo povolanější než drobný pisálek mého formátu. Nemám dostatek aktuálních informací. Jen si pamatuji, že už za mých školních dob to bez spolupráce rodiny a školy nešlo.
Studnice vysoké moudrosti
„Vysoké školství“ mám naopak na každodenním talíři. Jeho stav nyní připomíná dort pejska a kočičky. Nesmyslné hodnocení podle „kvantity vědy“ vede k několikerému „louhování“ článků. Jaká pak asi bude jejich kvalita? Pedagogická činnost se odsouvá na druhou kolej, což je třeba u pedagogických fakult katastrofa. Spolupráce s privátním nebo i veřejným sektorem je slabá, protože jedna strana opovrhuje druhou.
Do toho přichází sociální inženýr Josef Dobeš a svými meganápady připomíná slavného Horsta Fuchse. Co bude člověk dělat, nechť je na člověku samotném. Regulace je samozřejmě nutná, protože se školstvím je to jak se zdravotnictvím. Je jedno, kolik oba obory dostanou peněz. Vždy je jsou schopny utratit. A tak, aby měly školy peníze, nabírají kvanta žáků, peníze totiž dostávají na hlavu. Můj obor v bakalářském studiu dokončilo 13 z celkových 75 nastoupivších. Škola, která vyžaduje kvalitu, brzy zjistí, že se na ni studenti nehlásí. Tak zjednoduší podmínky, aby měla peníze. Proti tomu stojí (pod)placené studium. Úředníky a policisty s titulem Lic. netřeba představovat. Politici si aspoň kupují Mgr. nebo JUDr. Pokud někdo tvrdí, že to byla blamáž jedné fakulty, tak se plete. Slavná akreditační komise o praxi na Plzeňské právnické fakultě věděla tak tři roky před tím, než se provalila. Navíc každá, i ta nejlepší Univerzita má obor, na který přesouvá studenty, kteří nezvládnou náročnější studium. Titul pak získají leštěním klik.
Kádrovat od školky? Radši ne
Jak se bránit? Recept není v kádrových posudcích od mateřské školy. Jednoduchá omezení zamezí největším ztrátám:
- Studium se nesmí počítat do odpracovaných let. Studujeme přece proto, abychom mohli dělat práci, která nebude fyzicky náročná. Sedmdesátiletý zedník je fikce, sedmdesátiletý úředník, právník nebo podnikatel ne.
- Na studiu se musí finančně spolupodílet žáci. Výrazně nadprůměrní však musí mít prospěchová stipendia v takové výši, že to zaplatí nejen jejich spoluúčast v systému, ale i část dalších nákladů.
- Studium by mělo být začít hrazeno ihned po jeho ukončení. Že v některých oborech není ani po ukončení průměrný plat? Hm, tak studujte techniku. Firmy pro vás budou mít určitě lepší finanční podmínky.
Že tato pravidla povedou k tomu, že si někdo studium doslova koupí? Ano, stejně jako si koupí lepší lékařskou péči. Vždycky bude záležet na konkrétních lidech, jak se zachovají. Nebude však lepší kontrola, když bude na peníze vidět? Nyní již jsou alespoň k dispozici závěrečné práce, viďte pane ministře. Moje jsou k dispozici zde:
Foto: Isifa.com
Související témata
Nejnovější podcasty
