Boj o provize

Pokud se kohokoli zeptáte, zda chce znát přesnou výši provize, kterou poradce za danou smlouvu o finančním produktu dostane, řekne bez váhání, že ano. Samotné mi to přijde docela logické, jde o jakési zveřejnění „ceníku služeb.“ Ale podíváme-li se na to z jiné strany…

Kamarád má kavárnu a nedávno jsme se bavili o maržích v pohostinství. Zajímalo mě, kolik restaurace vydělají na prodeji lahví vína. Marže se prý pohybuje od sto procent do několika set procent. Můžete se dohadovat podle toho, jak je podnik „nóbl,“ ale nikdy se přesně nedovíte, jakou má daná láhev vína skutečně „cenu“ a kolik procent tvoří marže restaurace. Moc ráda bych viděla ceník o dvou sloupcích, jeden s kupní cenou lahve, a další s cenou v restauraci, abych si udělala představu, jak „drahou“ lahev si vlastně kupuji. Ale to by bylo asi divné, ne?

A co třeba knihy? Nebylo by zvláštní, kdybyste věděli, že za úžasnou knihu zaplatíte 300 korun, ale vašemu oblíbenému autorovi z toho do kapsy spadne ani ne deset procent, protože zbytek poputuje k majiteli knihkupectví, vydavateli a dalším?

Můžete namítnout, že se v těchto případech jedná o poměrně malé peníze, ale u některých finančních a pojistných produktů jde o tisíce nebo desítky tisíc. Ano, ale kupovali jste už někdy byt od developera? Dozvěděli jste se snad, kolik stavební společnost skutečně vynaložila za materiál a vybavení bytového domu, abyste si udělali představu, co platíte „navíc“?

Provize u finančních produktů je poplatek za distribuci, který vstupuje do cen naprosté většiny produktů a služeb. Ráda bych znala podobně jako ostatní „kupující“ její výši. Ale stejně tak bych ráda věděla, kolik stála Coca Cola, kterou jsem právě dopila, a kolik procent z ceny tvoří náklady na reklamní kampaň, kterou výrobce podporuje její prodej.

Foto: Profimedia.cz