Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

„Duchovní“ vyvrženci

| 19. 1. 2010

Můj kamarád vždy motivoval svoji dceru k tomu, že v životě musí stavět na svém talentu, dělat především to, co ji baví. Pracovat tak, aby si zpětně ani neuvědomila, že pracovala, ale měla pocit, že se tím jen bavila.

„Duchovní“ vyvrženci

Byl jsem svědkem toho, když jí skončila otrocká VŠ a ona obdržela titul, další certifikace a vrhla se do víru života. Následovalo hledání práce, později založení živnosti a vlastní firmy. V té době, jak jsem pozoroval, probíhal i další přirozený duchovní vývoj. V našich diskuzích i knihovně se objevovalo stále více článků a knih o tom, že člověk by měl dělat to, co ho opravdu baví, a náš vývoj i komunikace směřovala k debatám o tom, že člověk by neměl otrocky pracovat pro peníze, pro staré přežité hodnoty, jako je přemíra hmotného majetku, zbytečné uspokojování i tak nenasytného ega, vychloubání se, povyšování se nad ostatní atd...

Nikdo nic nenamítal

Měl jsem dobrý pocit z toho, kam směřuje, a toho si byl vědom i kamarád. Když jeho dcera obvolávala první zákazníky a místo své činnosti od 6:30 h do 20 h „pracovala" jen 5 hodin denně tak, aby měla „volný čas" pro sebe, kdy pouze relaxuje a věnuje se jen sobě, byl i on rád. Po roce přišla změna. Nová živnost. Umění. Jeho dcera prý zjistila, že to, co ji opravdu motivuje a baví, stejně jako ji bavilo i v dětství, je hudba. A to je ten správný směr, kterým se bude ubírat. Nikdo nic nenamítal.

Následovalo skládání hudby, lokální hraní, webové prezentace, první lisované CD, které jsem jí pomáhal vytvořit. Finanční situace, jak jsem vnímal, byla spíše v minusu a cítil jsem, že toto je pouze koníček, se kterým se nelze plnohodnotně uživit. Především proto, že ji bavilo pouze hraní něčeho a pouze pro někoho, jak jsem i já později vypozoroval.

Práce a koníčky

V tu chvíli jsem si položil první otázku. Začal jsem rozdělovat „práci" a „koníčky". To jsem vždy odmítal. Práce má být přece koníčkem. Na můj apel, že by bylo tedy vhodné oslovit vydavatelství, zrealizovat koncerty pro více lidí, začít pracovat na reklamě a uspořádat turné i s jinou kapelou, mi odpověděla, že toto by ji nebavilo, nebude dělat něco, co ji nebaví, a my ji v tom máme podporovat, nikoli nahlodávat naši filozofii.

Kamaráda a mě jeho dcera i tak překvapila. Překousla činnosti, které ji přímo nebaví. Nebyla líná a snažila se oslovovat ostatní svojí nabídkou, i když neustále opakovala slova „mě baví být hudebníkem - umělcem, ne obchodníkem". V tu dobu jsem pociťoval první trhliny ve filozofii, kterou jsem předával, ale vždy jsem vše ustál, odůvodnil a dokázal tím i pomoci. Ona pracovala na nových písních, textech, nakoupila a naučila se na nový hudební nástroj - basu. Rozšířila svoji nabídku. Setkala se s několika lidmi. Pokud dostala nějaký úkol či podnět k této činnosti, vždy ho perfektně splnila.

Bez motivace

Pak jsme se delší dobu neviděli. Kamarád mě asi po roce navštívil a posteskl si. Jeho dcera si prý již hraje pouze pro sebe a odmítá veškerá veřejná vystupování. Na otázku "proč" prý odpověděla, že jí chybí motivace. Že nevidí důvod, proč pro lidi hrát. Že tím, jak procestovala různé končiny, setkala se s novými lidmi, sledovala veřejná média, dění okolo sebe, chování lidí, jistou dravost ekonomiky, ale především firem a lidí v tomto oboru, ziskuchtivost, intriky pro vlastní výhody, politickou situaci, stávající zřízení, egoismus, neupřímnost, nezájem o druhé a prý přímo i tmu v tom, kam společnost svým chováním k sobě a přístupem k ostatním směřuje, nevidí již žádný důvod a smysl, proč pro tuto společnost něco vytvářet a něco jí ze sebe upřímně dávat.

V tu chvíli jsem nevěděl co odpovědět. Zmohl jsem se jen na konstatování: „Pověz jí, že je tady, aby to změnila." A vynořila se mi v mysli i další otázka. Lze to veškeré pozitivní duchovní učení a „staro-nové" duchovní hodnoty, o kterých se v různých kruzích i zde tak hojně diskutuje, individuálně aplikovat do dnešní doby? Do dravé ekonomické situace? Nebude pak z takového člověka společenský i „duchovní" vyvrženec a nezaměstnaný? Protože ona nezaměstnanou v současné době opravdu je a cítí se být i společenským „vyvržencem".

A na závěr přede mnou vyvstala i poslední otázka.

Pokud vezmeme dětem v současné době naší „západní" civilizací preferované smysly života, společenské cíle, které na nás narážejí ze všech stran, od lidí, z médií, z veřejných institucí aj., jako je např. honba za tituly, vyznamenáními, uspokojováním našeho ega, hromaděním hmotného majetku, lokálními virtuálními cíli, penězi, konkurenční dravostí, předháněním se, ..., nabízíme také globálně nové hodnoty, aby nahradily to, co někteří z nás začali odmítat a diskutují o tom, jak to/se změnit?

Nové hodnoty

Když se zbavíme těchto „falešných" cílů - souhlasím, že falešné opravdu jsou -, jaké nové cíle a motivace pak v globální společnosti zůstanou? A jaké nové smysly života nabízíme dětem i sobě navzájem jako hlavní motivaci pro to, proč ze sebe dávat společnosti to nejlepší, co v nás je?

Po určité době jsem nalezl jisté „řešení", ale nechci ho nyní uvádět. Rád bych ponechal prostor Vám - co si myslíte? Děkuji.

Článek byl publikován na webu peoplecomm.cz

Foto: Profimedia.cz

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (12 komentářů)

Karel | 20. 1. 2010 12:44

.. někdy se pozastavuji nad tím, jak je možné, že někdo, kdo si za život dokázal svým umem vydělat miliony, miliardy pak na sklonku života, nebo i v jeho průběhu nemá nic .. někdy si říkám, že peníze vlastně nejsou ... pokud je utratím hned, nemám je .. a to za co je utratím také později nemám ; pokud si je šetřím, mizí díky ekonomice a pak se stejně utratí, pokud je investuji a neutrácím, jednou odejdu třebas první já a peníze po mě zůstanou. Nebo o investici přijdu a když nepřijdu, nakonec je stejně utratím. Proto pro mě není prioritní mít ony peníze, ale dostat je případně - jako sekundární věc za něco, co dělám rád a neuvědomuji si, že je to pracovní doba, pracovní týden, práce, zaměstnání nebo povolání .. a navíc je utrácím prioritně za to, co je věčné, co mi zůstane a to je zážitek, zkušenost, vzpomínka, dobrý pocit, dobrá nálada, pomoc někomu jinému .. tak cítím článek, že je zbytečné se hnát za hmotným uspokojováním, které pro dotyčného nemá význam, protože danou věc nedokáže beztak vstřebat. Neboli nač mít kabriolet jen kvůli tomu, že ho má soused, nebo že s ním jezdí v seriálu, když mě z větru bolí hlava a mám problémy s Eustachovou trubicí. Ale kdo si dokáže užívat ten pocit když mu vítr čechrá vlasy, proč ne .. neinvestuje totiž do auta, ale do svých pocitů a ty jsou věčné - nebo alespoň - vydrří mi minimalne do smrti
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

daniel | 20. 1. 2010 00:09

nejde neobchodovat, protoze obchodujeme nonstop, kazdou chvili ve svem zivote obchodujeme - resime co obetujeme proto, abychom neco jineho ziskali...zit jen tak z duchovna nejde protoze z podstaty ziti potrebujeme jist, bydlet, vychovavat...je jen jednoduche zvyknout si na to nic nedelani, ale nikam to nevede. Potrebujeme penize, protoze ty nam umoznuji zit a prezit. Ale to je tak vsechno. A ono my asi tech penez az tolik nepotrebujeme, to jen okoli nam rika, ze musime neco znamenat, neco mit, neco porad kupovat.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Daniel Z | 19. 1. 2010 23:26

nad timhle premejslim dost casto...nejde vymenit soucasne hodnoty za jine, nejde je zavrhnout jen z principu, ze se tak nebo onak nekde neco rika nebo ze nejsou spravne. Nejde ignorovat svet, protoze pak on lehce ignoruje nas. Jinak receno, nejde se zamerit jen na to vlastni poteseni, protoze pak se clovek uzavre do sebe a casem zjisti, ze svet ho prestane vnimat, protoze to poteseni je jenom jeho. Potrebujeme to vsechno kolem nas. Je treba delat veci, tak abychom nekdo dalsi mohl jit za nami v nasich slapajich. Ukazat lidem ze jde zit ve sfere byznysu a zachovat si tvar. Byt vzorem, ktery se vyplati nasledovat. Ignorovat komercni, nebo chcete-li trzni svet nejde protoze to mame vsichni v sobe. Urcite je ale mozne delat to co ma prinos i pro ostatni, tak aby nas naplnovalo, ze nekoho inspirujeme. Ty hodnoty nejde zmenit jenom z podstaty, ze ja delam neco, co je spravne a vsichni by tak meli zit. To je jen ocekavani.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Joe | 19. 1. 2010 15:56

Ta dcera žije ze svého, nebo peněz rodičů, nebo je socka?Četl jsem kdysi oslavnou tirádu na francouzské tuláky (clochard), kteří stráví půl roku v Pařiži a druhý půlrok na Riviéře, jak jsou svobodní a svobodomyslní.Mají neustále volno a mohou dělat co se jim zlíbí (a to nemuseli makat v amway ani den...).Tato životní filosofie je blízká našim Romům, ale jak známo, většinová společnost tomu nefandí.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jožin z Bažin | 19. 1. 2010 15:42

Vida vida. Je to smutné, když člověk dělá jen to, co ho "baví" a pak ho najednou všechno bavit přestane. Navíc bez koruny v kapse a za peníze rodičů. Daleko lepší přístup, který stojí přesně na opačné straně extrému je naučit děti, aby je bavilo to, co dělají. Aby se naučily, že všechny zisky jsou vytvářeny v potu tváře a odměnou je radost, kterou si musíme v sobě naučit rozeznat. Vidím na tvářích svých kolegů, že je práce baví. A jsem rád.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Monika | 19. 1. 2010 10:14

Výborné zamysleni. Mám podobnou zkusenost. Mozna to nebude presne k tematu. Podnikame v oblasti ekologickeho zemedelstvi a vime jake jsou rozdily mezi konvencni - komercni a ekologickou potravinou. Navic dceři (4 třída) po změně stravy odpadly migrény a strevní problemy. Apelovala jsem tudíž na školu (vč. podloženách studií), zda není schopna zajistit v určité míře i BIO ekologické výrobky - pro menší děti - nepochodila jsem. Nepochodila jsem ani, když jsem dceři davala nase obědy - potraviny - prý jsem moc vybírává, rozmazluji a já jsem ta horší - já jsem ten vyvrženec - nenormální. Přitom dle mé uvahy je nenormální ten, kdo si bude tím, že bude pojídat vše co se mu nabídne, vč. nízkorozpočtových potravin a tím si bude úmyslně ničit zdraví. Ale holt, zjevně já jsem ta slabá a oni jsou ti silní, kteří všechno můžou, nic jim nevadí a vše "vstřebají" ;:-)
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

jana | 20. 1. 2010 14:42
reakce na Monika | 19. 1. 2010 10:14

mrkněte na www.biodoskol.cz
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Radovan Kubát | 19. 1. 2010 11:15
reakce na Monika | 19. 1. 2010 10:14

Celkem chápu že škola nebyla ochotna zajistit BIO potraviny. Nemyslím si, že by mělo mnoho rodičů pochopení pro podstatně dražší oběd. Obědy ve školních jídelnách jsou dotované, výrobní cena oběda je někde kolem 50 Kč. Pokud je dotace na jeden oběd např. 35 Kč a oběd z BIO potravin vyjde na 130 Kč, musel by rodič doplatit 95 Kč místo 15 Kč (těžko se vám povede prosadit vyšší dotace na BIO jídla). A jsem si celkem jistý, že takovýto doplatek by bylo ochotno platit tak málo rodičů že by se vůbec BIO jídla nevylatilo vařit. Sdělil Vám někdo ze školy důvody proč Vám nevyjdou vstříc?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Radim Kacer | 19. 1. 2010 10:01

S podobným přístupem mám vlastní zkušenost a nakonec jsem si uvědomil, že tím největším problémem byla moje jednostranost v přístupu k životu. Názor, že peníze jsou něco špatného co kazí lidský charakter a že mě nebaví se hnát za tímto ziskem, byl opravdu omezující pro celkový rozvoj. A pojem "baví mě to" je spíše výplodem současné společnosti a zábavního průmyslu, který apeluje na to, že se musíme v životě bavit a tím se budeme mít dobře. Zábava není naší podstatou. Nedokážu si dobře představit, že naši předkové, lovci mamutů, se potkali před jeskyní u ohně a jeden se ptal druhého "co děláš, jak se živíš?" a on mu na to odpověděl "lovím mamuty s kámošema" a ten první by řekl "aha, tak to mě nabaví, já lovím medvědy". Asi jde o to, že oni si nehráli na lovce, oni byli lovci, bez publika, bez potřeb to někomu dokazovat. Přestaňme si hrát na to, čím by jsme mohli být, ale buďmě hned dneska tím kým opravdu jsme, tohle sice zní velmi otřele, uznávám, ale je to naše podstata být sami sebou. A závěrem. Pokud nás něco baví, tak to může být dobrý ukazatel směru kudy se vydat, jak být sám sebou, ale neměl by se tento směr stát cílem. Je to jen ukazatel, který dává energii krokům na cestě k sám sobě.. :)
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Lukáš Vlček | 19. 1. 2010 09:42

Honba za vzděláním není falešný cíl, pokud to má správné meze. Je to pro naši společnost naopak velmi potřeba. A co se týká ostatních cílu, tak ať si dcera vašeho kamaráda založí rodinu a pokusí se ty správné hodnoty vtisknout vlastním dětem, tak jako se o to snažil její otec. Se změnou společnosti se dá začít i odspodu - tedy výchovou dalších generazí. Neexistuje na to žádný zaručený návod, ale rozhodně to není jednoduché (určitě je to mnohem větší výzva, než se naučit hrát na basu).
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Radovan Kubát | 19. 1. 2010 11:49
reakce na Lukáš Vlček | 19. 1. 2010 09:42

Můj komentář měla být reakce na článek, ne na váš komentář (klikl jsem na špatný odkaz).
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Radovan Kubát | 19. 1. 2010 11:41
reakce na Lukáš Vlček | 19. 1. 2010 09:42

Myslím, že je potřeba zvolit určitý kompromis. Kdybych dělal jen to, co mě baví, byl bych za chvíli bezdomovec a už bych vůbec nemohl dělat to, co mě baví (teď to můžu dělat alespoň občas). Myslím, že zdaleka nejsem sám koho baví jen činnosti za které jim nikdo nezaplatí (ev. zaplatí tak málo, že to nestačí na důstojné žití). Řešením je vybudovat si pasivní příjem. Pokud by měla dívka o které je článek dostečně velký pasivní příjem, mohla by hrát jen doma pro sebe nebo pro přátele a vybodnout se na ten zlý byznys, který se točí kolem hudby..Osobně bych neřešil zda jsem "vyvrhel" nebo ne. Dobří přátalé by to pochopili a ostatní mi mohou vlézt na záda.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Další články autora

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!