Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Lokální starosta versus prezident zeměkoule

Zaměstnanec jedné velké nadnárodní společnosti mi nedávno vyprávěl o změnách ve struktuře firmy, v níž pracuje: mateřská společnost kdesi na druhé straně Evropy se rozhodla přesunout rozhodovací pravomoci o směřování národních „filiálek“ na centrální úroveň. Kamsi do Británie. Výsledkem bude ztráta kontaktu s trhem a jeho specifiky a ztráta obchodních vztahů s partnery. Zkrátka ztráta kontroly hráčů českých týmů ve prospěch „univerzálního šéfa.“

Co si od toho mateřská společnost slibuje? Úsporu nákladů a možná i větší efektivitu při rozhodování a formulaci firemní strategie. Může ale někdo v Londýně rozhodovat o českém trhu lépe než manažer v Praze?

Tato filosofická otázka se netýká jen velkých nadnárodních firem, ale i politických systémů. Koneckonců Evropská unie není nic jiného než podobný trend přesouvání rozhodovacích a legislativních pravomocí na nadstátní úroveň. Státy se vzdají některých svých pravomocí ve prospěch „moudřejšího celku.“ Slibují si od něj úsporu nákladů díky funkčnímu jednotnému trhu a vyšší efektivnost plynoucí z jednotnosti. Otázkou ale je, jestli je tato „centralizace moci“ z hlediska přijímaných rozhodnutí skutečně dobrým nápadem.

Nebudu chodit okolo horké kaše: přesun rozhodování z Prahy do Británie, od místního starosty k nadstátnímu prezidentovi se mi nezdá. Kromě ztráty „kontaktu“ s lidmi a trhem to zavání i jistým deficitem legitimity. O místním starostovi víme, kde bydlí, kam jezdí na dovolenou, jestli třídí odpad a co si myslí o daních a stavbě nového fotbalového hřiště. O nadstátním prezidentovi víme pramálo, všichni v něj věří, ale nikdo ho neviděl. Zaslouží se o prosperitu místního cukrovaru lépe prezident nebo starosta?

Ale zpět k zaměstnanci nadnárodní firmy. Za další efekt vzdáleného řízení označil i snížený pocit odpovědnosti a plýtvání prostředky, které jsou jen abstraktní účetní položkou. Když se udělá reklamní kampaň a nepovede se, na národní úrovni to je průšvih. Ale buďte klidní, v Londýně to tak tragicky nevypadá. A že se objednával kurýr z Příkop na Národní třídu? Není problém, v Británii nikdo neřeší, že to je „hned vedle.“
Na druhou stranu záludnost rozhodování „lokálně“ je také evidentní: efekt dobrých kamarádů, kterým „se chce pomoci“, se prosazuje ve firmách i komunální politice. Stejně tak chybí absence nadhledu a schopnost globálního myšlení.

Otázkou tak zůstává – kdo je schopen činit lepší rozhodnutí vedoucí k ekonomické prosperitě? Kdo chcete, aby rozhodoval vaším hlasem?

Komentáře

Celkem 2 komentáře v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK