Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Obamo, vrať nobelovku!

Ruský a americký prezident včera podepsali novou odzbrojovací smlouvu. Oba svůj podpis neváhají označit za dějinný. Jenže nová smlouva přináší pouze kosmetické změny, které se zásadních problémů kolem jaderných zbraní vůbec nedotknou.

Dějinné. Famózní úspěch. Potvrzení oprávněnosti udělení Nobelovy ceny za mír Baracku Obamovi. I tak se mluvilo o čtvrtečním podpisu nové odzbrojovací smlouvy mezi USA a Ruskem (pdf - celý text smlouvy). Média se předháněla v popisu bezpečnostních opatření, jež tuto návštěvu provázela, ve vypočítávání výhod a prestiže, kterou Praha získá. Nikdo se nepozastavil nad tím, že se vlastně tak moc nestalo.

Nová smlouva zavazuje oba signatáře k limitu 1550 hlavic na maximálně osmi stech nosičích (počítají se interkontinentální rakety, nosiče na jaderných ponorkách, ale i strategické bombardéry). Nově domluvené limity jsou o tři čtvrtiny nižší než ty z roku 1991 a o nějakých 30% nižší než ty z poslední smlouvy z Moskvy z roku 2002.

Smlouva o zbavení se šrotu

Jenže. Nový START jen pokračuje v tradici smluv předchozích, SALT I a II, START I, II a SORT, tedy pouze stanovuje limity používaných zbraní. Neovlivňuje jejich nasazení, vývoj, testování ani použití. První z těchto smluv, SALT z roku 1971, v podstatě jen reflektoval zbytečnost desetitisícových arzenálů, které by protivníka a celou zemi zničila stokrát. Tehdy se tomu říkalo doktrína vzájemného zaručeného zničení (MAD).

Nová smlouva pak pokračuje ve špatně nastaveném kurzu. Po ratifikaci ruskou Dumou i americkým Kongresem vstoupí v platnost na deset let. Domluvené limity musejí signatáři dosáhnout během sedmi let. Navíc, podle plánů Pentagonu by měl být systém antibalistické ochrany, jehož vývoj a nasazení právě podepsaná smlouva vůbec nezmiňuje, zkompletován právě kolem roku 2020.Je tedy pravděpodobné, že Rusové od smlouvy z trucu odstoupí ještě před tímto datem.

A to je právě jádro pudla. Nová smlouva sotva kosmeticky upravuje současnou situaci, dějinná rozhodně není. Oběma velmocím jen dovolila zbavit se dosluhujících nosičů, snížit náklady na údržbu těch stávajících a zaměřit se na vývoj nových technologií. Nic víc! USA přitom dodnes drží ve svém arzenálu přes deset tisíc jaderných hlavic,které mohou zasáhnout jakýkoli bod na zeměkouli a které mají schopnost zničit Zemi několiksetkrát. Ani na tomto „overkillu“ nová smlouva nezměnila vůbec nic.

Navíc, třetí nejsilnější jaderný stát, Francie, vlastní necelých pět set hlavic, Čína jich má lehce přes 400, z toho jen dvacet s interkontinentálním dosahem. Nadvláda USA a Ruska tak zůstává neotřesena a nová smlouva jen velmocím dovolí zbavit se neekonomického šrotu. A to jsou argumenty, na které slyší zejména Rusové.

Navíc, byly a jsou to právě USA, kdo nadále podrývá existující jaderný režim svou neochotou podepsat smlouvu zakazující veškeré jaderné testy, svým odstoupením od smlouvy o zákazu protijaderných štítů (oboustranná zranitelnost měla zajistit stabilitu jaderného soupeření během studené války) nebo pokusy legitimizovat indický arzenál zrušením sankcí, které byly v 70. letech uvaleny právě pro porušení smlouvy proti šíření radioaktivních zbraní.Vývoj nových technologií – ať už malých bomb s limitovaným použitím, bomb s potlačenou radioaktivitou, ale posílenou ničivostí, případně neutronových zabijáků - defensivních antibalistických receptorů, ale i jejich testování a teoreticky zato i jejich použití v boji tak může vesele pokračovat dál.

Odzbrojovací slib zpřed čtyřiceti let

Existuje však ještě aspoň jeden důvod, proč je nejjednodušší opíjet veřejnost smlouvami jako je nový START a v nich nastavenými limity. Ubývá totiž argumentů, které mohou USA použít při oponování režimům, které o jaderné zbraně také usilují. Smlouva o Zákazu šíření jaderných zbraní (NPT)z roku 1968 ukotvuje právo pouhých pěti zemí (USA, Ruska, Francie, Velké Británie a Číny) na jaderné zbraně a zakazuje je všem ostatním. Nejenže je tato pětka dávno rozmělněna a jadernými zbraněmi disponuje ještě Izrael, Pákistán, Indie a možná i Severní Korea (Irán zatím nefiguruje na žádném přehledu existujících jaderných arzenálů), ale ani ona pětice vyvolených svému závazku postupně zcela odzbrojit rozhodně nedostává.

Suma sumárum, nová smlouva zlevní udržování jaderných arzenálů, neohrozí nadvládu USA a Ruska nad světem, zacpe na chvíli pusu pacifistům a nejaderným zemím, které poukazují na závazek všech jaderných zemí z roku 1968 k úplnému odzbrojení, a rozhodně nesváže ruce vojenským vědcům ve vývoji nových, přesnějších, účinnějších a vražednějších zbraňových systémů.

Pokud by to tedy Obama s odzbrojováním myslel vážně, podepsal by smlouvu o kompletním zákazu testování jaderných zbraní a zasadil by se o vznik nového neproliferačního režimu, který by napravil pokřivené studenoválečnické vidění světa, jak jej zakotvuje smlouva NPT. Do doby než se toto stane, by Barack Obama měl jemu udělenou Nobelovu cenu vrátit.

Foto: profimedia.cz

Komentáře

Celkem 17 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK