Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Ekonomie na scestí

Hledá se talentovaný badatel, který sepíše vyčerpávající dějiny moderní ekonomie. Vývoj v tomto oboru je totiž jednou z nejdůležitějších věcí, které se dneska na světě dějí.

První dějství příběhu by bylo zasazené do období ekonomického pozitivismu. Tehdejší ekonomové ve svých pracích vycházeli z poměrně primitivní představy lidské přirozenosti: člověka redukovali na výhradně racionálního jedince oproštěného od okolních vlivů, jehož hlavním zájmem je maximalizace vlastního užitku. A tento myšlenkový výtvor se jim stal východiskem složitých modelů ekonomického chování.

Druhé dějství by se odehrávalo v několika uplynulých dekádách, ve kterých se hrstka odvážných ekonomů pokusila tento schematizovaný pohled na člověka překonat. Herbert Simon zdůrazňoval, že lidé se nechovají vždy čistě racionálně. Gary Becker analyzoval druhy chování, které nevypadají jako pouhé sledování vlastního zájmu – například rodičovství nebo altruismus. Amos Tversky a Daniel Kahneman zase poukazovali na to, jak se do snahy o objektivní rozhodování, mohou promítat obecně sdílené předsudky.

Tato část dějin ekonomie byla příběhem neustálého propracování teorií a jejich štěpení.

Třetí dějství: krize, nepochopení a ztracených 50 bilionů dolarů

Pak se příběh přelije do třetího dějství, hospodářské krize let 2008 a 2009. Toto období představuje svého druhu zlomový bod, chvíli, která odhalila slabiny oboru. Ekonomové a finančníci strávili desetiletí konstruováním stále propracovanějších modelů k předpovídání chování trhu, ale příchod finanční krize nedokázal předpovědět žádný z nich. Ve skutečnosti k ní tyto pronikavé finanční modely přispěly svým nepochopením lidského chování – mají svůj podíl na odmazání 50 bilionů dolarů ze světového bohatství a zapříčinily nevýslovné utrpení.

To historika ekonomie přivádí k jednání čtvrtému, období sebezpytu, kterým právě procházíme. Už je to víc než rok, ale stále ještě nepanuje shoda na příčinách krize. Ekonomové od základů přehodnocují svůj obor.

„Kde byli všichni ti prognostici, když se zadělávalo na krizi?“, ptal se Barry Eichengreen z univerzity v Berkeley v konzervativním magazínu pro mezinárodní vztahy The National Interest . „Jak to, že selhali a nedokázali tohle železniční neštěstí předpovědět?“

Ve Wall Street Journalu (text najdete mimo placený obsah WSJ zde) se zase Russ Robertsz Univerzity George Masona podivoval nad tím, že je ekonomie vůbec považována za vědu. Skutečné vědní obory se neustále vyvíjejí kupředu. Ekonomie pouze opakovaně recykluje staré teoretiky podle požadavků momentální módy. Ve skutečných vědách se problémy řeší za pomoci důkazů. Roberts se tedy ptal svých kolegů, jestli znají jedinou ekonometrickou studii, jejíž kvalita kdy ukončila teoretickou rozepři ohledně dané problematiky. Nikdo si žádnou nedokázal vybavit.

„Podtrženo a sečteno – měli bychom od ekonomů očekávat méně,“ napsal Roberts.

Robert J. Shiller z Yaleovy univerzity ve svém sloupku nazvaném A Crisis of Understanding(Krize porozumění) třeba tvrdí, že nejlepší vysvětlení příčin krize není ani dílem ekonomické analýzy. Jde prý o historickou knihu – This Time is Different (plná verze v pdf) Carmen M. Reinhartové a Kennetha S. Rogoffa – ve které ekonomickou teorii prakticky nenajdete.

Ekonomům došel dech

Zdá se tedy (přinejmenším při pohledu zvnějšku) že ekonomům vytvářejícím složité abstraktní modely poněkud došel dech, že přestali být intelektuálními tahouny oboru a ten se začíná přiklánět k humanitním vědám. Řada ekonomů se dnes snaží vstřebávat poznatky psychologů, neurologů a sociologů. Objevují se knihy s tituly jako Animal Spirit (Zvířecí duše), The Irrational Economist (Iracionální ekonom) nebo Identity Economics (Ekonomie identit) o tématech typu vliv sociální identity na ekonomické chování.

Obnáší to také návrat k pokoře dřívějších dob. Koneckonců, Adam Smith byl filozofem morálky a Friedrich von Hayek postavil svůj myšlenkový systém na vědomívlastní neznalosti. John Maynard Keynes – jak uvádí jeho životopisec Robert Skidelski – „nebyl připraven obětovat realitu matematice“. Sám Keynes napsal, že ekonomie je „věda o morálce“. Pracuje s „motivy, očekáváním, psychologickou proměnlivostí. Je třeba mít se neustále na pozoru, abychom s těmito skutečnostmi nenakládali jako s homogenními konstantami.“

Čtvrté dějství: Ekonomie ve světě emocí a ctností

Jinými slovy, ve čtvrtém dějství ekonomové podnikají první dětské krůčky do světa emocí, sociálních vztahů, představivosti, lásky a ctnosti. Předpokládám, že v pátém dějství celý obor vyhodí do povětří.

Ekonomie získala vědeckou soudržnost jen za cenu toho, že si odmyslela větší část lidské přirozenosti. Nyní se ekonomové znovu začínají zabývat těmi součástmi emocionálního života, které mohou propočítávat a modelovat (to je ostatně činnost, která z nich dělá ekonomy). Jakmile ovšem jednou na tuto půdu vstoupí, nevyhnutelně zjistí, že procesy utvářející vnitřní život člověka nejsou ani metodologii sociálních věd snadno přístupné. Mravní nároky a sociální tužby plně uvědomělých lidských bytostí nelze redukovat na univerzální zákonitosti ani je studovat tak, jako třeba fyziku.

Pokud tyto skutečnosti ekonomie přijme, stane se znovu podoborem historie a filozofie morálky. Stane se efektivním jazykem analýzy určitých druhů lidského jednání. Ekonomové budou s to popsat, jak se různí lidé chovají v určitých konkrétních kontextech. Budou schopni nastínit některé podnětné problémy, které je dobré mít na paměti při promýšlení situace jiných lidí v jiných kontextech – tak, jak to dělají historikové, psychologové a romanopisci.

Na konci pátého dějství se tak ekonomie přiblíží skutečnosti, nikoli však jako věda, ale jako umění.

Autor je komentátorem deníku The New York Times. Dříve působil v The Wall Street Journal a Washington Times. Pravidelně přispívá do Newsweeku a The Atlantic Monthly. Patří mezi jednu z nejvýznamnějších ikon současné americké žurnalistiky.

Text publikovaný v New York Times pro Finmag přeložila Barbora Dagmar Milatová.

Foto: profimedia.cz

Komentáře

Celkem 10 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK