Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Vykoupení Řecka aneb O hříších moderní doby

| 14. 5. 2010

V řečtině znamená hřích dluh. Tak například Ježíšova modlitba v řeckém originálu by se doslovně měla překládat: Odpouštěj nám naše dluhy, jako i my odpouštíme naším dlužníkům. Vykoupení, tedy klíčové poselství evangelia, je pojmem, který má křesťanství společné s ekonomií. A také s finanční krizí, během níž státy vykupovaly banky a hrály tak roli spasitele, který na sebe bere jejich dluhy - hříchy.

Vykoupení Řecka aneb O hříších moderní doby

Teď je na řadě Řecko, což je ironií dějin, protože právě této zemi vděčíme nejen za novozákonní jazyk, ale i za zrození evropské filosofie. A když se teď právě tahle země předlužila, uvádí nás všechny do nepříjemně vtíravého pokušení: Proč se chovat zodpovědně, když hříšníci (banky i státy) se nakonec dočkají spasení?

Finanční pomoc Řecku je stejně nespravedlivá, jako byla finanční pomoc bankám. Těm největším hříšníkům byla prokázána ta největší milost, koneckonců podobně, jako se stává často i v Ježíšových příbězích či podobenstvích. Koneckonců, právě ono vykoupení se často týkalo lidí, kteří se předlužili tak, že upadli do starověké obdoby "osobního bankrotu" a stali se otroky z dluhu. Právě tito lidé museli být někým vykoupeni.

Mrtví oplakávají mrtvé

Proč nehřešit, když je k dispozici téměř nekonečná milost a za naše hříchy/dluhy nakonec někdo zaplatí?

Na jedné straně nemůžeme mít tvrdá pravidla typu: s teroristy se nevyjednává, bankrotující země se nikdy nezachraňují. Na straně druhé není možné slíbit pomoc vždy a všem. Pravidla (ekonomické) spásy prostě nemohou být nikdy jasná. Dnešní svět je tak spropojovaný, že kdyby bankrotovala třeba taková Čína, bylo by v evropském nebo americkém zájmu jí pomoci.

Podobné je to s Řeckem. Bylo už velmi pozdě na cokoli jiného - a Athénám jsme prostě jako Evropané pomoci museli. Co ovšem jasné být může, jsou preventivní pravidla.

Zatím se ovšem v tomto ohledu na makroúrovni neudělalo prakticky vůbec nic. Proč prostě nepřiznat, že Maastrichtská kritéria i Pakt stability a růstu jsou mrtvé. Už proto, že je nikdo nedodržuje, ale také z toho důvodu, že nadekretované pravidlo maximálně tříprocentního rozpočtového schodku bylo prokletím, které na sebe - byť v dobré víře - uvalily samy zakládající země eurozóny.

Není žádný důvod povolovat zemím v době růstu zadlužovat se třemi procenty, jako není důvod limitovat je třemi procenty schodku v době recese. Mělo by se zavést dynamické fiskální pravidlo a povolovat maximální výši deficitu podle hospodářsakého růstu. Měl by se cílit umírněný růst, stejně jako se cílí umírněná inflace.

Tedy nikoli to, co se dělalo v minulosti, cílit maximální růst děj se, co děj, ať to stojí (dluhově), co to stojí. Kdyby platilo třeba "čtyřkové dynamické pravidlo", pak by země, která očekává růst šesti procent, měla na ten rok vytvořit přebytek(!) dvou procent. Tedy rozdíl mezi růstem a povoleným deficitem by měl být čtyři procenta. Země, která se třemi procenty propadá, si může naopak dovolit deficit sedm procent.

Pokud budeme trvat na starém tupém tříprocentním fiskálním pravidlu, budou země maximalizovat růst a cílit právě na tříprocentní deficit. Budou mít zkrátka tendenci neustále se zadlužovat.

Od kolébky ke hrobu

Pokud budeme oprašovat mrtvoly starých pravidel, povede to k řeckým scénářům stále. Proč se chovat zodpovědně, proč nevolit populistické politiky, když nás ostatní musejí nakonec stejně zachránit?

Záchranu je potřeba limitovat pravidly - a preventivní jsou vždy mnohem lepší než ta pozdní. Pokud doufáme ve vzkříšení Evropy, není jiné cesty. Jinak se ta naše dluhová řecká filozofie, která kdysi byla naší kolébkou, stane také naší hrobkou.

Psáno pro HN

Foto: profimedia.cz

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (10 komentářů)

joe | 15. 5. 2010 23:10

Vidíte, vidíte... Kdybyste Paroubka zvolili dávno, mohli jsme mít plat 3x vyšší jako v Řecku, všichni být v důchodu, a ještě by si s tím, jak se oddlužit, lámali za nás hlavu v ostatních státech.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Luděk Zdražil | 15. 5. 2010 06:20

... pokračování třetí část, pardon ...Že to politické reprezentace a jejich voliči nechtějí vzít na vědomí je jiná věc.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Petr | 16. 5. 2010 00:32
reakce na Luděk Zdražil | 15. 5. 2010 06:20

Je to vše složitější:http://www.youtube. com/view_play_list?p=A3A05669C 49D88EE
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Luděk Zdražil | 15. 5. 2010 06:14

… pokračování, druhá část …Ve školách o nauce systémů se vyučují tzv. vývojové diagramy. Je to elementární schématická pomůcka pro pochopení a odhad chování systému.Jistá rozhodnutí (např. založení Eura, vzdání se parlamentní demokracie a pod.) implikují jen jisté další možnosti chování systému, jiné naopak nepřipouštějí. Tato schémata také obsahují tzv. rozhodovací symbol. Pokud systém a jeho procesy dospějí k nějakému logickému stavu resp. poznání, kdy je potřeba přijmout rozhodnutí o alternativě dalšího vývoje, větví se další postup. Buď se přijmou jiná logická řešení, která nedopustí, aby systém fakticky dospěl do stavu před rozhodovací symbol nebo se vývoj vrací před rozhodnutí, která implikovala navození stavu před rozhodnutí o alternativě dalšího vývoje, s možností zvolit jiný postup.Přijetí a vykreslení takové formální větve, která obsahově opakuje již existující systémový postup znamená známku 5 pro studenta, protože by mylně a naivně předpokládal, že beze změny procedur lze dojít k jinému stavu systému.Opakování téhož postupu systém zná. Jedná se o tzv. zacyklení systému ve smyčce, které je systémově možné, avšak není efektivní a nevede k vývoji systému. Subjekt systému zpravidla rozpozná zacyklení již v prvním cyklu a volí změnu postupu. Cyklení systému je totiž v praxi drahé.Důležité je pochopit, že současné problémy v EU nejsou systémově složité, ale naopak jsou systémově jednoduché.Že to politické reprezentace a jejich voliči nechtějí v
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Luděk Zdražil | 15. 5. 2010 06:14

Chování řecké vlády je odvozeno od vůle, preference a tolerance řeckých voličů. Jim je také řecká vláda odpovědná. Tento vztah je postaven na legitimních pravidlech, jako výsostném a suverénním projevu demokracie státu (Řecka či jiného). Ve vztahu vlády a lidu tudíž také leží řešení.To není názor, to je systémový fakt.Stanovování pravidel EU, kontrola jejich dodržování či jejich korekce (Maastricht. kriteria či Pakt stability) je projevem nevzetí tohoto faktu na vědomí a nesystémová snaha o stanovení nefunkčních pravidel mimo suverénní rámec parlamentní demokracie.Řecko, zbaveno nástroje korekce lidem tolerovaného chování vlády (totiž devalvace vlastní měny) se chová legitimně, pokud si půjčuje další peníze. Rozhodnutí o půjčce, její výnosnosti či risku návratnosti je zase suverénním rozhodnutím lidu jiného. My, národ český, jsme se prostřednictvím naší vlády suverénně rozhodli, že půjčíme Řecku miliardu Euro. Tečka.To bude systémově platit, dokud se státy EU nezřeknou parlamentí demokracie. Parlamentní demokracie, je ve své provázanosti buď suverénní nebo není žádná. Důsledky snahy o její okleštění (převzetí odpovědnosti mimo její přirozený rámec) vidíme dnes v Řecku.Proto, existují-li v evropských státech parlamentní demokracie, jsou Maastrichtská kriteria a spol. z kategorie pravidel o zakřivení banánů, která jsou tolerována suverénními rozhodnutími voličů tyto instituce platit, a jejich pravidla respektovat nebo nerespektovat.... pokračování ...
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

kulik | 14. 5. 2010 11:30

já si stejně furt myslim, ze schodek rozpoctu neni nikdy spravny
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

RPI | 14. 5. 2010 19:53
reakce na kulik | 14. 5. 2010 11:30

Souhlasím, ale někdy je bohužel životně nutný.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Petr Síla | 14. 5. 2010 09:49

"Na jedné straně nemůžeme mít tvrdá pravidla typu: s teroristy se nevyjednává, bankrotující země se nikdy nezachraňují." Proč ne?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Petr Bárta | 14. 5. 2010 20:13
reakce na Petr Síla | 14. 5. 2010 09:49

Souhlasím.Proč bychom nemohli mt taková pravidla? Protože se politici bojí, co by udělali v případě, kdy prostě jednou přijde při teroristickém útoku někdo o život, nebo že prostě nějaký stát zbankrotoval? Protože lidé (=voliči) neumí pochopit, že když se jednou ustoupí, musí se buď ustupovat stále, nebo to prostě v případě, kdy už ustoupit nepůjde, bude výrazně horší?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Petr Síla | 14. 5. 2010 09:49

Autor zapomíná, že jsou i další pravidla než to tříprocentní. Například o maximální výši dluhu. Když se tato dvě pravidla zkombinují, tak k jejich dodržování je nutné mít v období konjunktury přebytky. Takže není třeba měnit něco, co by mohlo fungovat, jen proto, že to nikdo nedodržuje. Nahrazení pravidel jinými nijak nezvýší jejich dodržování.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Tomáš Sedláček
Je hlavní makroekonomický stratég ČSOB. Působil jako poradce prezidenta Václava Havla a v letech 2004–2005 jako poradce ministra financí. Přednáší filozofii...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!