Přísně střežená levicová křižovatka

Zkuste si to představit: dva pruhy jedním směrem, jeden pruh druhým směrem, uprostřed koleje na tramvaje, kolmo dva pruhy oběma směry. Zapojte fantazii. Představte si opravdu velkou, velkou křižovatku. Tomu, kdo nemá fantazii, nabízím pro inspiraci křížení pražských ulic Sokolovská, Freyova, Kolbenova a Jandova.

Zdroj: mapy.cz

Tak. A teď si zkuste představit, že jedete v pravém pruhu Sokolovskou. Proč? Inu, protože chcete odbočit doprava. Když tu se před vámi zničehonic vynoří dopravní značení přikazující, že můžete jet jen rovně. V levém pruhu je přitom vše v pořádku. Podle příslušné značky doleva odbočit lze. A dokonce to máte příkazem. Proč tedy chybí možnost odbočit doprava do Freyovy ulice? Chyba v Matrixu? Nebo něco jiného? Logika přece káže, že by to nemělo nikomu vadit. Koneckonců od toho křižovatky jsou, aby se na nich odbočovalo.

Z Kolbenovy ulice se do Freyovy navíc odbočit dá, a to se odbočuje doleva. Z Jandovy jakbysmet.Tak proč se tam ksakru nedá vjet ze Sokolovské? Snad jako jediné logické vysvětlení mě napadá, že vedoucí Dopravního odboru hlavního města Prahy musí být levičák jak bota a proti odbočování vpravo je ideologicky zaměřený.

No, ale zpátky do auta. Stojím na světlech a přemýšlím, co mám dělat. Opravdu potřebuji jet doprava a opravdu se mi nechce zběsile otáčet někde za křižovatkou. Risk je zisk. Jdu na to. Blinkr doprava, na semaforu zelená. Jedu! Světe div se, jsem ve Freyově, nikoho jsem neohrozil a doprava kolem nerušeně plyne dál. Armagedon nenastal.

Když tu najednou po 150 metrech… koho to nevidí mé bystré oči? V ruce hůl, přes rameno uzlíček, záplatované, ale čisté šaty. Není to pocestný? Není! Je to policista. A už na mě tou holí mává. Běžná silniční kontrola, říkám si, když hledám řidičský průkaz. K mému překvapení se mě však policista ptá, jestli vím, proč mě zastavil. No, nevím, odpovídám mu popravdě. Pak mi ale svitne, která asi bije a že na této křižovatce mi odbočení doprava opravdu neprojde. Vědom si svého hříchu, dávám policistovi doklady. Nic jiného nekontroluje. Vše nakonec řeší bloková pokuta. Za svůj zločin pykám dvěma stovkami.

Když mi policista vrací doklady a dává mi výměnou za peníze a podpis bločky, nedá mi to, abych se ho nezeptal. „Pane policisto, vy v tom vidíte nějakou logiku? Vysvětleme mi, prosím, proč se nedá odbočit vpravo?“

A on na to, že mě chápe, ale že dostali rozkaz to tady kontrolovat, hlídat a pokutovat, tak to tady kontrolují, hlídají a pokutují. Že prý je moc malá šajba, aby si mohl vyskakovat, a že tím pádem nic nezmůže. Nakonec mi ale přece jen jednu dobře mířenou na cestu dal. Už když jsem zavíral okénko, mi na půl úst tajnůstkářky zaskřehotal: „Obraťte se na magistrát! Pokuste se iniciovat změnu dopravního značení. Když vás bude víc, něco s tím udělají! Časem…“

Inu, kdo chce psa bít, svou hůl si vždycky najde. Na nás ale je, abychom čas od času pozvedli ty svoje a vyrazili do protiútoku. Když jsem o dva dny později odesílal svůj první magistrátní mejl z plna hrdla jsem si zařval: „Svóóóóbóóódůůůůů!“ Mel Gibson by na mě byl pyšný.

Autor je finanční poradce Partners

Foto: profimedia.cz