Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Kontraktoři: Neviditelná armáda!

V Afghánistánu dnes působí sto padesát tisíc mezinárodních vojáků. Jenže spolu s nimi tu slouží ještě jedna armáda. Armáda soukromých bezpečnostních firem, jejíž úkoly zahrnují vše, co oficiálním vojákům nevoní: od úklidu latrín po výslech zajatců. A jejíž výplaty jdou do miliard dolarů.

Je to jen několik dní, kdy média informovala o dvoutisícím zahraničním vojákovi, který zahynul v Afghánistánu. V zemi dnes působí na sto padesát tisíc mezinárodních vojáků. Přesto je zde ještě jedna, očím neviditelná armáda, skoro stejně silná jako ta oficiální: Soukromí vojenští a bezpečnostní agenti. Podle posledních zpráv jich jen v Afghánistánu působí na sto dvacet tisíc.A jejich úkoly zahrnují vše, co oficiálním vojákům nevoní: od úklidu latrín po výslech zajatců.

Přítomnost soukromých vojenských a bezpečnostních firem v ozbrojených konfliktech není ničím novým, po konci Studené války ale vzrostl zájem o jejich služby natolik, že se dnes mluví o celém novém průmyslovém sektoru, ve kterém ty největší z firem zaměstnávají přes deset tisíc lidí.

Nové úkoly, staré výmluvy

Významně se také změnila povaha nabízených služeb. Již nejde o tradiční logistickou podporu, soukromé společnosti se posunuly do středu vojenského snažení: zajišťují ochranu vojenského personálu a majetku, trénink a poradenství pro vojenské složky, údržbu zbrojních systémů, výslechy podezřelých, zpravodajskou činnost. Objevily se ale i případy, kdy soukromé společnosti přímo zasahovaly do bojů, dodávaly souřadnice pro nálety bezpilotních letadel nebo se podílely na únosech podezřelých.

Obchod se zbraněmi byl vždy ten nejvýnosnější, tvrdit proto, že se z války stal byznys teprve s nástupem firem jako Blackwater by bylo přehnané. Jisté ale je, že tu nikdy před tím nebyla tak dobře organizovaná soukromá armáda schopná nabídnout tak rozsáhlé služby.

Ostatně, kdo čekal, že zlatá éra soukromých válečných zlatokopů skončila s administrativou prezidenta Bushe, šeredně se přepočítal. Je to právě Barack Obama, kdo ve světle klesající popularity obou amerických válek posiluje své kontingenty na oko o vojáky, nenápadně však spíše o soukromníky. Vždyť spolu s 30 000 vojáky, kteří podle Obamova plánu odjeli coby posily do Afghánistánu, odcestovalo také 56 000 nových privátních agentů. Celkově je soukromníků v Afghánistánu o celou čtvrtinu víc než oficiálních vojáků. Na 94 000 amerických vojákůpřipadá celých 121 000 soukromníkůnajatých americkou armádou! Smrt žádného z těchto lidí se neobjeví v oficiálních statistikách obětí války.

Vtipně pak zní výmluvy bývalého kontrolora z amerického ministerstva obrany, který měl na starosti dohledat 2,6 bilionů dolarů (!), které USA vyplatily bezpečnostním firmám bez jediné faktury či účtenky, Dova Zakheima. Ten v nedávném interviewprohlásil, že většina soukromníků v Iráku i v Afghánistánu jsou kuchaři, uklízeči záchodků, řidiči, mechanici, prostě podpůrný personál. Na otázku proč třicet tisíc posil potřebuje padesát šest tisíc pomocného personálu už Zakheim neodpověděl.

Právní imunita?

Mezinárodní „proslulost“ získali privátní kontraktoři pro svou často kontroverzní činnost  v Iráku a Afghánistánu. Soukromí bezpečnostní agenti byli pro Bushovu administrativu vítaným prostředkem jak se vyhnout veřejné zodpovědnosti. Nikdo přesně nevěděl, jaké zákony se na soukromníky vlastně vztahují.

Prezident Bush se rád vymlouval, že na soukromé agenty se nevztahuje mezinárodní humanitární právo (nejsou totiž stranou konfliktu, jediní nestátní aktéři, se kterými v tomto směru poněkud zastaralé Ženevské konvence počítají, jsou rebelské skupiny, které jsou jednou ze stran občanské války nebo vnitrostátního konfliktu), ani úmluva OSN o zákazu užívání žoldáků(kontraktoři se nevejdou do úzké definice žoldáka, kterou tato úmluva z roku 1989 nabízí), ani americké národní právo (spousta z kontraktorů nejsou Američané), ale ani právo irácké, vůči kterému mají podobně jako normální vojáci imunitu.

Nechvalně proslulý skandál ve věznici Abú Ghraib, kterou spravovaly dvě privátní společnosti, Titan Corporation and CACI International Inc, je jen jedním z mnoha, kde byla právě taková výmluva o nepostižitelnosti viníků ponižování, bití a znásilnění vězněných Iráčanů použita.

První (a samozřejmě nezávazný) dokument definující práva a povinnosti privátních společností a států, které si jejich služby najímají, vznikl teprve v roce 2008 díky spolupráci Červeného kříže a švýcarské vlády. Do dneška se k Dokumentu z Monterreypřipojilo sedmnáct vlád, včetně té americké a britské. USA se pokusily situaci vyřešit i interně, naposledy v roce 2006 kdy rozšířily svůj Uniform Code of Military Justice také na soukromníky. Přesto se dodneška nepodařilo žádného ze soukromých viníků odsoudit. Před časem soud ve Washingtonu zamítl účelovou a horkou jehlou pro média sešitou žalobu proti 17 agentům Blackwater, kteří byli obviněni z masakru neozbrojených civilistů na jednom z bagdádských náměstí.

Je privatizovaná válka levnější?

Přes všechny problémy se soukromými kontraktory musí všechny napadnout otázka: Je to tedy alespoň levnější? Podle různých zdrojů si bezpečnostní firmy přijdou každý rok na něco mezi 20 a 100 miliardami dolarů.Takto nepřesný údaj jen dokresluje výše uvedenou anekdotu s Dovem Zakheimem, který hledal zatoulané tři biliony dolarů. Jisté je, že válka v Afghánistánu bude letos stát něco přes sedmdesát miliard dolarů a soukromé společnosti si ukousnou řádný podíl.

Komentáře

Celkem 3 komentáře v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK