Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Proč věříme médiím?

Přemýšleli jste někdy nad tím, proč vlastně věříme médiím? A je podle vás možné, že vás samotné nezblbnou tak snadno jako jiné lidi? Máte pravdu, média opravdu nefungují jako injekční stříkačka, kterou by se dalo snadno vpíchnout do lidských hlav cokoliv.

Ještě než si ukážeme, jak se umíme manipulaci bránit, vyjmenujeme párzpůsobů, jakými si média u svých čtenářů, diváků a posluchačů budujídůvěru:

Svým smyslům věříme víc než čemukoliv jinému.A média sytí právě naše smysly. Jak příjemné je ponořit se do stránekobrázkového časopisu na křídovém papíře nebo si nechat hlavu vypláchnoutpásmem videoklipů! Nastokrát si při tom můžete opakovat, že jídlavyfotografovaná u receptů jsou nasprejovaná lakem, aby vypadalašťavnatější, a že vyhladit zpěvačce pokožku na stehnech byl úkol protucet lidí několika profesí.

Není to ale nic platné - všechnu tutofikci budete obvykle vnímat jako skutečnost a sklíčí vás, že jsou vaševečeře tak nějak vysušené a tělo ve srovnání s celebritami v lepšímpřípadě obyčejné. ?

Obdivujeme novináře. Ano,kdekdo si na ně rád zanadává, přesto jsou ale tito lidé v pozici, kteráautomaticky a mimovolně vzbuzuje úctu. Procestovali svět, stýkají se seslavnými lidmi a budí dojem, že toho vědí víc než my. Včetně toho, co jesprávné, a co je špatné. Takovým lidem je snadné uvěřit.

Mediálníexpert John Fiske v jedné své práci chytře napsal, že televize dnesplní funkce středověkých bardů, potulných zpěváků. Oslavuje hrdiny,vtahuje jednotlivce do hodnotového systému společnosti a označujenebezpečné odchylky přicházejících z jiných kultur.

Můžeme dodat,že dnešní média, na rozdíl od bardů, hrdiny samy vytvářejí, společenskéhodnoty předepisují a odchylky z jiných kultur samy do té své aktivnězavlékají.?

Média chytře pracují s odborníky.Komentáře věhlasných chirurgů, světaznalých docentů i úspěšnýchhokejových trenérů legitimizují názory, které zaznívají z televizníobrazovky či stránek novin. Má to pár úskalí.

Část těchto lidí jetotiž v zájmu své popularity schopna říct cokoliv. Viděli jstepsychology tlachající v televizní debatě o tom, jak muži jsou z Marsu aženy z Venuše?

Bulvární média navíc nemají problém ufiknoutkomentář vědce před tím, než dodá, že zázračné účinky nového léku zatímnejsou potvrzené. A samozřejmě i sebevětší odborník se může ve svýchnázorech mýlit.

Kazisvět Paroubek, trochukazisvět Paroubek, chudák Paroubek

Pokudteď máte pocit, že média mohou do člověka nalít jakoukoliv blbost,pletete se. Výzkumníci, kteří se mediálním účinkům věnují, dlouhověřili, že televize, noviny a filmy fungují jako injekční stříkačka;často se objevovala i metafora magické střely.

V téhle představědivák či čtenář slepě poslouchal všechno, co se doslechl nebo vyčetl. Odsedmdesátých let ale víme, že se na trase mezi televizní obrazovkou adivákovou myslí může stát spousta zajímavých věcí.

Britskýteoretik Stewart Hall v roce 1973 přišel na to, že existují tři způsoby,jakými lidé reagují na zprávy, filmy a další sdělení. Prvním jeskutečně zmíněné nekritické, takzvaně dominantní čtení.Když  v pravicově orientovaných novinách vyjde článek o tom, že je JiříParoubek kazisvět (Kazisvět jménem Jiří Paroubek, článek vyšel vloni 25. září v Lidovkách), bude většinalidí, kteří tohoto muže bytostně nenávidí, souhlasně přikyvovat.

Pak jsou ale takoví, kteří čtou způsobem, kterému Hall říká dohodnutý.Ti si řeknou: no dobře, ten člověk má svoje chyby a novináři na nějmusí jít zostra, ale takhle můžete sejmout kohokoliv ve sněmovně.

Nakonec ještě existuje opoziční, nebo dokonce radikální čtení.Tak bude k článku přistupovat jednak sám Jiří Paroubek a samozřejmě ti,kteří s hodnotovou a názorovou orientací takových novin nesouhlasí. Všesi vyloží po svém a článek je utvrdí v přesně opačných názorech, než máautor.

Mě televize nikdy nezblbne, ostatní jí ale zbaští všechno

Já dokážu být k médiím kritický, říkáme si. Jenže co ostatní? Hop na špek! Je to jen psychický klam.

Kurta Gladys Engel Langovi, kteří v osmdesátých letech zkoumali vliv médiína veřejné mínění, došli k vtipnému závěru: Většina lidí si myslí, žemédia ovlivňují jiné lidi, ale ne je samotné. I když jsou vliv médií adůvěra v média trochu odlišné jevy, tato poučka zřejmě platí pro oba.Pochopitelně jde o matematický nesmysl - stejně jako když o sobě zhrubatři čtvrtiny motoristů tvrdí, že patří do lepší poloviny řidičů.

Radikálního,kritického čtení zpráv či jiných sdělení je schopný každý. Primářerozčílí neobjektivní zpravodajský šot o zdravotnictví. Pasáčka popudíšpatně a povýšeně natočená zpráva o zemědělství anebo o regionu, kdežije.

Platí, že čím víc se nás nebo našeho oboru nějaká zprávadotýká, tím snazší je odhalit v ní nesrovnalosti. A čím vzdálenější námtéma je, tím snáze jí uvěříme. Proto se raději přestaňte pohoršovat nadtím, jak jsou ostatní zblbnutelní nebo už zblblí, a všímejte si toho,jak média ovlivňují vás samotné.

V dalších článcích si ukážeme, jak si správně nastavitoptiku, skrze kterou čteme noviny, vnímáme webové stránky a sledujemetelevizi.

Prameny:

  • Marshall McLuhan: Člověk, média a elektronická kultura
  • Denis McQuail: Úvod do teorie masové komunikace

Text byl publikován na webu www.psychologie.cz

Foto: profimedia.cz

Michal Kašpárek

Michal Kašpárek

* 1984. Absolvent bakalářského studia žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě. V letech 2006 až 2009 novinář v MF DNES, Metropolisu a Computer Pressu. Od roku 2010 publicista na volné noze. Pravidelně píše pro... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 3 komentáře v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK