Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

WikiLeaks: Lakmus investigativní žurnalistiky

| 26. 9. 2010 | Vstoupit do diskuze – 1 komentář

Zveřejnění desítek tisíc stran tajných vojenských dokumentů z Afghánistánu udělalo z WikiLeaks pojem a z jejího šéfa osobu podezřelou ze znásilnění. Spekuluje se, zda nejde jen o pokus odstranit nepříjemnou osobu. Očekávat se ale dají i pokusy zbavit se WikiLeaks legálně, soudní cestou. Vzniká tak médium, které v nekonečných soudních setkáních otestuje a pomůže definovat, co investigativní žurnalistika ještě může a co už ne.

WikiLeaks: Lakmus investigativní žurnalistiky

Senzační zpráva dne jedna: Server WikiLeaks zveřejnil desítky tisíc interních tajných zpráv z Afghánistánu. Navíc v nich zůstala jména interních informátorů a další indicie umožňující jejich odhalení, což podle amerických generálů může stát řadu z nich život. Senzační zpráva dne dva: Zakladatel WikiLeaks zatčen pro podezření ze znásilnění a zneužívání.Aktivisté se bouří, konspirační teorie bují a slovo WikiLeaks zná každý.

Pokladnice senzací

Senzační zprávy a odhalení jsou součástí mediálního světa dnes a denně. Dnešek musí být senzačnější než včerejšek. Orson Welles by dnes svými Marťany z rádia vyděsil jen málokoho. Ostatně prohlášení, že žijeme v informační společnosti, kde vědění je moc a informace má cenu zlata, již mnozí považují za klišé. Vždyť dnes jsme informacemi spíše zahlceni, nalézt exkluzivní ověřenou informaci je stále pracnější, ale užitek (a také výdělek) z ní stále nižší. Ke každému názoru lze nalézt protinázor a všechny důkazy lze smést ze stolu – s čím větším rámusem, tím lépe. Navíc internet sice dovoluje publikovat každému, málokdo však najde potřebné publikum.

Nápad poskytovat společný prostor všem, kdo chtějí anonymně a nevystopovatelně publikovat citlivé vládní, firemní či organizační dokumenty, vznikl v roce 2006 a jméno WikiLeaks začalo záhy poté plnit stránky médií. Naposledy se server dostal na titulní stránky světových novin, když zveřejnil 77 000 stránek tajných interních terénních hlášení amerických jednotek v Afghánistánu. Ty dokazují zbytečné zabíjení civilistů a ničení jejich majetku, zvyšující se aktivitu Tálibánu a zapojení íránských a pákistánských tajných služeb, ovšem ne vždy na oficiálně podporované straně. Odpověď Pentagonu na sebe nenechala dlouho čekat. Armáda již oznámila vývoj systému, který by monitoroval veškeré dění na armádních sítích a v armádních počítačích a který by automaticky tajná data smazal, pokud by detekoval pokus o jejich odeslání mimo armádu.

Dnes WikiLeaks znají a využívají tisíce uživatelů, informace od serveru přebírají největší světové deníky včetně The New York Times, The Guardian nebo Der Spiegel. Pro tradiční novináře jsou WikiLeaks navíc zajímavé coby právní nárazník, lakmusový papírek pro testování reakcí soudů. Jak řekl Julian Assange, australský novinář a jeden ze zakladatelů a vůdčích postav WikiLeaks, pokud tento projekt padne za oběť právním žalobám, další na řadě budou investigativci velkých deníků jako jsou New York Times nebo německý Spiegel. Oba zmíněné deníky proto zadarmo propůjčují do služeb WikiLeaks své právníky a ti se tak mohou cvičit na případné pozdější žaloby vedené právě proti velkým vydavatelům.

Že ochrana zdrojů již není tak samozřejmou výsadou, se před dvěma lety přesvědčila i přední česká investigativní reportérka Sabina Slonková. Ta dostala pokutu 20 000 korun za neuvedení zdroje, který jí poskytl nahrávku schůzky kancléře prezidenta Jiřího Weigla a lobbisty Miroslava Šloufa (ČSSD) před volbou prezidenta.

První investigativní agentura

Šéfové WikiLeaks navíc postupně opouštějí princip dobrovolnické práce (všichni dnes pracují pro server zadarmo) a financování skrze neprůhlednou síť nadacía uvažují o jakýchsi dražbách, ve kterých by svůj obsah exkluzivně nabízeli vybraným médiím, která by pak za tuto exkluzivitu řádně zaplatila. Postupně tak vzniká organizovaný a „utříděný“ prostředník mezi whistleblowers (lidmi, kteří veřejně vystoupí a upozorní na různá porušení zákonů nebo jiné nekalé praktiky osob, firem či států) a žurnalisty. Z WikiLeaks se tak zřejmě postupně stane jakási první investigativní agentura, která bude shánět zajímavý a dosud utajovaný materiál, roztřídí jej a nabídne coby podklad pro články svým novinářům-předplatitelům. Jinými slovy, WikiLeaks nebude víc než chytrý nástroj pro novináře, kterým naservíruje, utřídí a zkatalogizuje podklady pro jejich reportáže.

A je to právě tahle organizovanost, která vyvolává největší kontroverze. Vždyť za několik málo let existence si server WikiLeaks vysloužil označení „hrozba americké národní bezpečnosti“ i obvinění ze špionáže.

Ekonomické úniky?

Server se ale nezaměřuje pouze na politické a vojenské dokumenty, i když je pravdou, že ekonomické zprávy zveřejněné na WikiLeaks zatím tak výrazný dopad jako ty armádní nemají (o možných dopadech zveřejnění těchto dokumentů čtěte zde).Co by se stalo, kdyby například informace o řeckém kreativním státním účetnictví přinesl server podobný WikiLeaks, tak zatím můžeme pouze domýšlet. Všichni investoři však vědí, jakou škodu umí nepřesné nebo neuváženě zveřejněné informace natropit a jakou paniku způsobit.

Na vlastní kůži se o tom mohl přesvědčit jeden z čínských vládních činitelů, když v červnu na investorské konferenci prozradil čísla o exportu, nových půjčkách i spotřebních cenách a tímto předčasným únikem informací, o kterém záhy informovala agentura Reuters, způsobil pozdvižení na trzích kolem celého světa.

I přes své dosavadní úspěchy si server WikiLeaks ještě bude muset počkat na někoho formátu Jeffreyho Wiganda, který dokázal, že manažeři tabákových společnosti věděli, že cigarety jsou návykové, a souhlasili s přidáváním karcinogenních a jinak škodlivých přísad do tabáku. Soudní pře a následná výše odškodnění a pokut byla monstrózní.

Autor působil jako poradce pro lidská práva v Delegaci Evropské unie při OSN v New Yorku se zaměřením na lidská práva, humanitární a sociální otázky.

Foto: Profimedia.cz

Komentáře

Celkem 1 komentář v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK