Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Proč nejsme kreativní?

| 28. 9. 2010

Děti od dospělých odlišuje jedna zásadní věc. Děti se nebojí. Nebojí se zkoušet nové věci. Nebojí se chyb ani toho, co si o nich pomyslí ostatní. A právě proto nejsme my dospělí kreativní tak, jak bychom chtěli.

Proč nejsme kreativní?

Děti mají mnohem větší fantazii než dospělí. Pokud máte malé dítě, tak u vás rozbalování dárků možná vypadá stejně jako u nás doma. Honzíka nezajímá vláček, ale krabice, ve které byl zabalen. Ta totiž na rozdíl od vláčku nabízí díky dětské fantazii mnohem větší využití. Obvykle se to však nesetká s pochopením babiček, které krabice schovávají a učí Jendu, jak si „správně“ hrát. Lepší je mlčet než se ztrapnit.

Zkuste se zeptat skupiny dětí, kolik z nich umí kreslit. Pravděpodobně před sebou uvidíte les rukou. A teď položte tu samou otázku dospělým. Rukou se zvedne o dost méně, pokud vůbec nějaká. Čím to? Zapomněli snad dospělí kreslit?

Podobný rozdíl mezi chováním dětí a dospělých uvádí ve své přednášce na konferenci TED herní designér Tim Brown. Vyzve přítomné, aby na papír během 30 vteřin nakreslili svého souseda. Po uplynutí limitu se většina lidí cítí trapně a omlouvá se svému „modelu“. Stejný pokus s dětmi probíhá úplně jinak – vůbec se necítí trapně, naopak svůj výtvor hrdě ukazují ostatním.

Před časem jsem měl možnost strávit hodinu hudební výchovy v 5. třídě na Základní škole Klíček. Děti se nebály zpívat a spontánně projevovaly rytmus. Při hře založené na asociacích jsem jen s otevřenou pusou obdivoval jejich kreativitu.

Znalosti místo fantazie

Jak je možné, že děti reagují tak odlišně? Nemělo by to být právě naopak? Dospělí mají přece víc zkušeností, znalostí a pyšní se tituly před i za svými jmény.

Ken Robinson v další přednášce na TEDu tvrdí, že škola zabíjí kreativitu. Tvořivosti se neučíme, ale naopak odnaučujeme. Otázkou tedy je, zda nás školy správně připravují na život. Jsou znalosti o tolik důležitější než fantazie, kterou s rostoucím věkem ztrácíme?

Malcolm Gladwell ve své poslední knize Mimo řadu. Anatomie úspěchu dokazuje, že u IQ cca nad hranicí 130 už není velký rozdíl v tom, jak se lidem bude dařit v praxi. Jiného úspěchu dosáhnou jedinci s IQ 100 a jiného zase s IQ 120. Mezi lidmi s IQ 130–150 však hraje mnohem větší roli právě představivost, fantazie a schopnost vidět věci z různých úhlů. Co z toho vyplývá? Mezi IQ a mírou fantazie není vzájemný vztah. Vysoká inteligence nezaručuje vyšší kreativitu. Spousta oborů vyžaduje kvalifikované zaměstnance, ale například u programátorů, designérů nebo architektů nezáleží jen na tom, jaké mají IQ. Stejně důležité je umět používat fantazii.

Podle všeho to vypadá, že se rodíme jako kreativní osobnosti, které nemají strachz vlastních chyb ani předsudků okolí. Během života tyto schopnosti bohužel ztrácíme a s nimi i vlastní fantazii. Pokud na sobě pozorujete podobné příznaky a nechcete ztratit všechno, s čím jste se narodili, můžete pro to začít něco dělat.

Nevyhýbejte se chybám

V mnoha firmách je to otřepané klišé, které nikdo nebere vážně. Ve skutečnosti vnímáme chybu jako něco špatného, čemu se snažíme vyhnout. Proto neriskujeme a volíme známé (bezpečné) varianty. Při tom všem ale zapomínáme, že jen pokud podstoupíme riziko chyby, můžeme přijít na něco originálního.

Hrajte si

Zkuste v sobě znovu objevit dítě a hrajte si, kdykoli máte příležitost. I když tento způsob zábavy často vnímáme jako protiklad serióznosti, můžete se stát solidním profesionálem, který si rád hraje.

Zapomeňte na „tohle znám“

Podívejte se na následující obrázek. Která úsečka je podle vás delší?

Zkuste si nyní šipky přeměřit. Většina lidí automaticky řekne, že jsou obě stejně dlouhé, protože podobnou úlohu řešili už několikrát. Na předchozím obrázku je však úsečka B delší.

Pokud stojíme před problémem, jehož řešení již známe, spustí se v naší hlavě tzv. „tohle znám“ filtr. Ten potlačuje kreativitu a neumožňuje nám nacházet nová řešení.

Zabývejte se tím, co lidi opravdu trápí

Do vymýšlení nových věcí se často vrháme, aniž bychom přesně věděli, co je podstatou problému. Chcete příklad?

Nápad na vytvoření bankomatu pochází z poměrně nudného průzkumu mezi zákazníky jedné britské banky. Klienti v dotazníku spokojenosti uvedli, že uvítají, pokud bude mít banka otevřeno déle a také o víkendech. Prodloužení otvírací doby nicméně nebylo z hlediska zmíněného finančního ústavu výnosné. Poté však někdo přišel s tím, že lidé vlastně nechtějí déle otevřenou banku, ale možnost vybrat si kdykoli své peníze. A první bankomat byl na světě.

Nehledejte jediné správné řešení

Až příliš mnoho času věnujeme tomu, že vybíráme ze všech možností tu správnou. Při kreativních činnostech směřujeme k jednomu výsledku, který by měl splňovat všechny předem stanovené podmínky. Problémem je, že podmínky omezují a svazují naši fantazii. Tu lze uvolnit, pokud se zaměříme na kvantitu. Větší množství nápadů totiž inspiruje k novým myšlenkám, které můžeme dále rozvíjet a kombinovat.

Opět se můžeme učit od dětí. Tom Wujec popisuje teambuildingovou aktivitu, při které je cílem sestavit ze špaget a dalších věcí co nejvyšší věž. Asi vás už nepřekvapí, že dětské týmy měly vyšší věž než většina dospělých včetně manažerů. Úspěšnější byla pouze skupina architektů. Proč? Možná proto, že děti se nezabývají plánováním či organizováním. Jednoduše vezmou materiál a začnou hned stavět. Mají tak čas vytvořit několik prototypů, na kterých se poučí a odladí chyby.

Zrušte stereotypy

Když člověk změní zažité chování, změní i osvojené způsoby uvažování. Začněte třeba tím, že půjdete do práce jinou cestou. Vydejte se na oběd do neznámé restaurace nebo si něco uvařte sami. Můžete také navštívit neobvyklé místo, kde jste ještě nikdy nebyli (případně kam lidé nechodí moc často). Schválně, kdy jste naposled byli třeba na vrakovišti...

Probuďte v sobě kreativního ducha

Určitě sami přijdete na spoustu dalších metod, jak podpořit vlastní fantazii a tvořivost. Pro mě zůstávají nejsilnější inspirací děti a jejich lehkost, se kterou se dívají na svět a přicházejí na nové nápady. Chci být stejně jako oni znovu sám sebou, nebát se hodnocení ostatních a mít radost z objevování nových cest.

Máte nějaké vlastní příklady, jak uvolnit fantazii? Budu moc rád, když se o ně podělíte v komentářích.

Text byl publikován na blogu www.peoplecomm.cz

Foto: profimedia.cz

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (9 komentářů)

Marek Vít | 29. 9. 2010 17:24

Celý život bydlím v Ostravě, nikdy jsem si neprolezl naše haldy. Letos jsem na 4 nejvyšší vylezl a byl překvapený fantastickými výhledy.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Libor Kosour | 29. 9. 2010 16:24

Nedejte se zmast, mili kolegove, ani 21 let po politicke premene se toho moc nezmenilo, deti maji cim dal vic vyucovacich hodin a uci se tam spoustu zbytecnosti, jez zjevne nebudou nikdy v zivote potrebovat.Opravdu se pocet vyucovacich hodin zvysuje? Nemam v tomto prehled ani deti, s kteryma byhc to porovnal.Kolik veci ze skoly clovek vyuzije v realnem zivote, 1%?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Martin Karásek | 29. 9. 2010 23:06
reakce na Libor Kosour | 29. 9. 2010 16:24

Presne tak, Petra Buzkova pred lety pocet hodin sedmakum a osmakum zvysila. Nedavno jsem se bavil s jednim zakem 8.tridy ZS, jeden den ma skolu od sedmi do pul ctvrte s jednou volnou hodinou na obed. Ja sam jsem na stredni skole mel ve 4.rocniku vyucovani kazdy den od 7:10 do 14:15, tj. 8 vyucovacich hodin. Protoze v dnesni hekticke dobe casto rodice nemaji na deti cas, tato situace jim vyhovuje, nebot je nutne deti nekam deponovat, kdyz jsou rodice v praci.Urcite by to, podle meho nazoru, melo byt vic nez 1 %, co clovek vyuzije v zivote!Problem vidim take v tom, ze na pedagogicke fakulty jdou casto uchazeci, kteri neuspeli nekde jinde, a tak si jako "nouzovku" zvoli "pajdak". Moje byvala pritelkyne mi rekla, ze studium na PedF je fraska.Spousta lidi jde do skolstvi take proto, aby mela cely zivot 8 tydnu dovolene, pritom treba nema vubec zadny vztah k detem. Cely system je spatne nastaven.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Martin Karásek | 1. 10. 2010 21:03
reakce na Martin Karásek | 29. 9. 2010 23:06

Bohuzel nemam k dispozici konkretni cisla, pisu jen na zaklade zprav z medii, a zejmena pak ze zkusenosti vlastnich a svych znamych.Chcete-li konkretni cisla, obratte se na ministerstvo skolstvi, kde se stale (pokud se nemylim) direktivne urcuji ucebni a studijni plany a s tim souvisejici hodinove dotace jednotlivych predmetu, a uvidite, zda vam informace tohoto razu poskytne - ja osobne nemam absolutne chut ani cas podobne veci zjistovat. Nebo se zeptejte nejakeho zkuseneho ucitele, aby vam rekl svuj nazor. Kazdopadne pokud ma clovek ve 4.rocniku na stredni skole kazdy den vyucovani od 7:10 do 14:15 h, tj. hned od rana 8 vyucovacich hodin bez delsi prestavky na obed, je podle meho nazoru neco shnileho ve state danskem.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Libor Kosour | 30. 9. 2010 16:36
reakce na Martin Karásek | 29. 9. 2010 23:06

Mate k dispozici nejaka konkretni cisla? Nepodarilo se mi nic najit.Urcite by to melo byt vice, nez 1% ovsem realita je asi jina. Puvodne to bylo mysleno jako otazka ostatnim, kolik % z toho co se ve skole naucili vyuzivaji.Z uchazeci na "pajdak" nemam zkusenost, ale jestlize v realnem zivote existuje 1 clovek z 1000, ktery si leci svoje mindraky na jinych a neda se s nim vyjit, ve skolstvi je to zhruba 1 az 2 lide z 10, alespon podle mych zkusenosti. Ovsem najdou se i ucitele, kteri jsou schopni dat do zivota hodne.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Martin Karásek | 28. 9. 2010 21:50

Za prve: ja jsem neumel kreslit ani jako dite, nesnasel jsem to :)Za druhe: cist a psat jsem se naucil sam v 5 letech. Presto me soudruzka ucitelka poslala hned v 1.tride po cca pulrocni dochazce do skoly na psychologicke vysetreni s navrhem na umisteni do tzv. "vyrovnavaci&qu ot;tridy (na to si dnes vzpomenou uz jen ti, kteri jeste pamatuji socialisticke skolstvi a/nebo videli TV serial My vsichni skolou povinni z roku 1984), protoze jsem zlobil. Resp. jsem se ve skole zpocatku nudil, nebot jsem mel vsechno hned hotove a pak jsem si pry dal nohy na stul :DNeustale se mluvi o tom, jak se na vysoke skolstvi dava u nas malo penez ve srovnani s vyspelymi demokratickymi staty, hovori se o statnich maturitach a jejich konsekvencich, nicmene o zakladnim skolstvi, ktere je zamerene mnohem vice na kvantitu nez na kvalitu, se spise "diskretne" ;mlci.Nedejte se zmast, mili kolegove, ani 21 let po politicke premene se toho moc nezmenilo, deti maji cim dal vic vyucovacich hodin a uci se tam spoustu zbytecnosti, jez zjevne nebudou nikdy v zivote potrebovat. Misto aby se ucily o vecech premyslet a hledat informace, memoruji hovadiny. Diky vsem tem "soudruzkam&quo t;a jejich ucebnim metodam jsme se stali podprumernym narodem, alespon co se informacni gramotnosti a verbalni inteligence tyce. Od ucitele narodu a jeho Orbu pictu se ucil cely svet, zatimco v ceskych zemich se zacaly z zaku delat cvicene opice! Jan Amos se musi v hrobe obracet...
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Joe | 28. 9. 2010 21:11

Zkuste uvolnit svou fantazii tím, že zajdete k sousedům a pořádně jim prohrabete kontejner. Nejlepší kousky si odneste a prodiskutujte se sousedy, proč je vyhodili...
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Petr Novotňák | 28. 9. 2010 18:27

Nejdelší je úsečka C, nakreslil jsem si ji na obrazovku a když roluji, tak se nakonec stane i jedinou možnou volbou, dokud si nenakreslím další... :-)
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Many | 28. 9. 2010 14:07

Já osobně vždy sednu na kolo a jedu s foťákem do přírody nebo mezi lidi. Černobílá fotografie, makrofotky rostlin, hmyzu, kapek rosy, jinovatky apod. jsou vstupenkou do říše fantazie. Fotky lidí, kteří nevěděli že je fotím, jsou ty nejlepší co mám. Je v nich nádherná přirozenost, kdy se nesnaží nikterak zapůsobit.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Libor Šimon
Vystudoval VŠE se specializací na výpočetní techniku. Nyní působí jako člen projektového managementu internetové agentury Symbio, kde aplikuje projektová...více o autorovi.

Další články autora

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!