Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Kam se hýbe svět

| 14. 1. 2009

Uplynulý rok přinesl z geopolitického hlediska několik převratných událostí, nikoliv překvapivých. Pravděpodobně vstoupí do historie jako konec éry absolutní nadvlády USA, konec boje proti terorismu a začátek nové éry, kdy světu nebudou vládnout Spojené státy, ale několik velkých hráčů – a pár dalších bude v pozadí tahat za nitky. USA budou mít i nadále hlavní slovo, ale jejich relativní moc poklesla.

Kam se hýbe svět

Rok 2008 ukázal ještě jednu podstatnou věc, že národní zájmy jsou pro všechny důležitější než nadnárodní. Evropská unie a podobná uskupení v Jižní Americe, Africe či jihovýchodní Asii mohou výborně fungovat jako unie volného obchodu a ekonomické spolupráce.

Ale snažit se vytvořit superstát a delegovat pravomoci státu na rozhodnutí unie nemá reálný základ a nemůže mít úspěch. Až dojde k další globální krizi, jednotlivé státy se budou opět upínat ke svým národním zájmům bez ohledu na to, na čem se dříve v rámci unie dohodly.

Jedno je jisté – vstupujeme do období, kdy balance moci může vést po odeznění recese k nevídané prosperitě a blahu celého světa. To samé rozložení moci však může v budoucnu skončit velkým světovým konfliktem. Hráči a jejich strategie se mění, ale hra zůstává stejná.

Celý uplynulý rok byl ovlivněn finanční krizí, jakou svět od druhé světové války nepamatuje. Do toho jsme zažili malý ropný šok, kdy cena ropy vyšplhala až na 146 dolarů za barel, aby následně spadla zpět pod 40 dolarů.

To vyhnalo v mnoha zemích inflaci jdoucí do dvouciferných čísel. Nyní jsme uprostřed hluboké spotřebitelské recese, která do konce roku jistě neskončí. To jsou hlavní převratné události minulého roku na poli ekonomickém.

Spojené státy

Vedle toho se udály podstatné změny také na poli politickém. Výměna na postu amerického prezidenta není nejpodstatnější z nich. Obamovo prezidentské období bude určitě revoluční. Ale při vší úctě k novému prezidentovi, stejně revoluční by toto období bylo, kdyby v úřadu i nadále zůstal George Bush nebo kdyby se prezidentem stal třeba kašpárek. Změny musejí přijít vzhledem k aktuální hospodářské a politické situaci ve světě i doma v USA, a ne proto, že se změnil prezident.

Rusko

Daleko důležitější byl loňský srpnový rusko-gruzínský konflikt. Rusko dalo světu jasně najevo, že je zpět. Jelcinovské období rozpaků a úzkosti je pryč. Rusko je politicky i vojensky stejně silné, jako bylo dříve, a hospodářsky možná dokonce silnější. Bez ohledu na to, že se nám ne všechno musí na ruském politicko-hospodářském systému líbit (stejně tak na americkém, čínském a všech dalších), musíme s Moskvou počítat jako s jedním z hlavních světových hráčů.

Někteří říkají, že začala nová studená válka. Situace je ale komplexnější. Po stránce vojenské může Spojeným státům konkurovat jedině Rusko. Avšak po stránce ekonomické je dnes ve hře daleko více hráčů.

Čína

Jedním ze světových lídrů je Čína, která je nejen nejlidnatější zemí, ale už dnes při přepočtu na paritu kupní síly také druhou největší ekonomikou světa hned za USA. O síle Číny bylo mnoho napsáno a přímo ukázkově byla demonstrována na olympijských hrách v Pekingu.

Ovšem momentálně stojí Čína před existenčním testem. Následkem spotřebitelské recese v USA a Evropě ji čeká hluboká ekonomická krize. Své obrovské dolarové rezervy pravděpodobně nepoužije na nákup amerického dluhu, ale na stimulaci vlastní ekonomiky.

Aby Čína zabránila prudkému růstu nezaměstnanosti, a potažmo vážným vnitrostátním konfliktům, musí poptávku spotřebitelů nahradit vládními projekty. Celkově vzato stojí Čína před těžkým obdobím, kdy se bude muset věnovat zejména sama sobě.

Evropská unie

Dalším světovým hráčem je samostatný blok, který tvoří Evropská unie. Ačkoliv ještě loni bychom právem mohli říct, že EU je pouze prodloužená ruka USA, dnes už to tak úplně neplatí. Čím dál častěji se z různých koutů unie ozývají hlasy, které jsou v rozporu s USA.

Příkladem budiž americká snaha přizvat Gruzii a Ukrajinu do NATO nebo americké protiraketové a radarové základny v Polsku a v naší republice. Evropská unie je ekonomicky i politicky velmi silný hráč, avšak vojensky je unie závislá na USA. Dokud nebude mít dostatek vlastních energetických zdrojů, bude východní část značně ekonomicky závislá na Rusku.

EU je tedy sevřená v kleštích a musí balancovat mezi USA a Ruskem. Ještě větším problémem unie je ekonomická nerovnováha mezi jednotlivými regiony a názorová rozpolcenost. Evropa a s ní i společná měna euro nyní stojí před první velkou zatěžkávací zkouškou po pádu Berlínské zdi. Podobně jako Čína i EU se nyní bude muset soustředit primárně na interní záležitosti.

Brazílie

Brazílie je další světový hráč, i když je obvykle přehlížena. Vzhledem k tomu, že jde o největšího producenta a exportéra mnoha komodit, tak by ji svět přehlížet neměl. V nynější ekonomické situaci si upevňuje postavení leadera a mluvčího celé Latinské Ameriky. Její politická i ekonomická síla v příštích letech velmi rychle poroste.

Japonsko

Japonsko jako třetí největší ekonomika světa se svými druhými největšími dolarovými rezervami (po Číně) má automaticky na všechna jednání dveře otevřené. Od druhé světové války sice rezignovalo na závod ve zbrojení, v mnoha jiných oblastech je však technologicky leaderem světového vývoje.

Arabští šejchové a Saúdská Arábie

Sedmým a aktuálně posledním z velkých hráčů jsou arabští šejchové, konkrétně Saudská Arábie, Spojené arabské emiráty, Katar a Kuvajt. K prosazování jejich zájmů jim slouží ropa a petrodolary, které za ropu inkasují a za něž potom nakupují americké dluhopisy nebo akcie velkých korporací. Jen tyto čtyři státy mají dohromady více než třetinu světových zásob ropy a dají také dohromady téměř čtvrtinu světových exportů.

Prozatím se soustředí spíše na tichou hru v pozadí. Kdyby se však arabský svět sjednotil od saúdskoarabského království až po Írán, nebo dokonce Pákistán, zrodil by se hráč na úrovni srovnatelné minimálně s Evropskou unií. To je ale v blízké budoucnosti utopie, neboť muslimské tábory sunnitů a šíitů se mají podobně rádi jako katolíci s protestanty v 15. století. Přičemž ve skutečnosti nejde o náboženské rozpory, ale o mocenské boje.

Indie, Austrálie, Mexiko, Turecko, Írán a Indonésie

Dále je tu šest méně silných hráčů, které bych zařadil na čtvrtou úroveň, ale nikdo je dnes už nemůže zcela ignorovat. Spojuje je kromě jiného strategická poloha. Jde o Indii, Austrálii, Mexiko, Turecko, Írán a Indonésii.

Speciálně Indonésie může mnohým připadat, že mezi velkými hráči nemá co pohledávat. Ale pozor, z Indonésie bude možná jednou i silnější hráč než čtvrté úrovně. Nezapomeňte, že Indonésie disponuje obrovskými zásobami nerostného bohatství a navíc je to čtvrtá nejlidnatější země na světě, žije zde zhruba tolik obyvatel, jako v Německu, Francii, Španělsku a Velké Británii dohromady.

Autor je hlavním investičním manažerem FINEZ Investment Management. Foto: Profimedia.cz

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (8 komentářů)

Jan Traxler | 14. 1. 2009 01:05

Vidim, ze poskladani textu je oproti puvodni podobe trochu prehazene a vypadla myslenka rozdeleni na ctyri urovne dle geopolitickeho vlivu ve svete, takze jen doplnim:.1) USA, Rusko2) Čína, EU3) Brazílie, Japonsko, Saudská Arábie + SAE + Katar + Kuwait4) Indie, Austrálie, Indonésie, Mexiko, Turecko, Írán.Berte to jako muj osobni nazor. Ne vsichni s nim musi souhlasit.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Ondra Záruba | 14. 1. 2009 00:52

To rozložení vojenské síly bych viděl asi takto:1.USA2.Izrael3.Velká Británie4.Čína5.Rusko6.Japonsk o7.Holandsko/Německo/Franciex. Někdetam mezi nimi bude i Severní Korea,Indie,Irán,Turecko...Urč itějsem ještě na někoho zapomněl:-)Vojensky slabší mi přijdou jihoamerické státy.Rusko má kvantitu,ale už ne kvalitu.Jeho stroje jsou šrot,čehož jsou důkazem tragické a zbytečné nehody z posledních let. Japonci zas taková ořezávátka nejsou.Jejich letectvo je napěchováno mnoha F-15,F-16...O Izraeli ani nemluvě.Ten by na tom svém uzemí vyprášil i ty Američany.Jeho technika v kombinaci se snad nejlepším výcvikem a 60ti leté zkušenosti s válkou jsou velkými vojenskými výhodami oproti například oproti zmiňovanému Rusku.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Petr Síla | 14. 1. 2009 15:31
reakce na Ondra Záruba | 14. 1. 2009 00:52

Co je staré, nemusí být špatné. Ruské zbraně jsou konstruovány tak, aby vydržely téměř všechno (dlouhé používání, nepříznivé podmínky), to se o amerických říci nedá. Názorným příkladem je Afrika, kde různé bojůvky používají stejné ruské zbraně přes dvacet let v kuse. Kromě toho, Rudá armáda by Izrael smetla už jenom svým počtem a to nemluvím o cca 5 000 jaderných hlavicích. Podle mne je po vojenské stránce Rusko pořád č. 2
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

richard | 14. 1. 2009 15:10
reakce na Ondra Záruba | 14. 1. 2009 00:52

Ondřeji to Rusko jste vážně přehnal. Rusko má v současné době ve výzbroji nejlepší stíhací letoun SU-27 Falnker a nemluvě o tom, že se chystá na Su-37 o kterém se amíkum může jenom zdát. Co se týká námořnictva doporučuji si zjistit proč vybouchnul Kursk (ty torpeda mají neuvěřitelné parametry!) pokud teda nevybouchnou přímo v ponorce ;) a raketové vojsko má parametry No.1. Vypadá to všechno hnusně a ošuntěle a funguje to brutálně!
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Ondřej Záruba | 14. 1. 2009 18:52
reakce na richard | 14. 1. 2009 15:10

Flanker je starej šrot oproti Raptorovi.SU-37 je dobrá.K těm nehodám:Názory expertů,které jsem měl možnost číst,nebyly příliš smířlivé k tomu,jaký servis má ruská vojenská technika.Z toho vycházím.Rusko je jistě n.2 co se týče nukleární síly.Jenže,kdo dneska bude házet atomovky?:-)
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Ondoji | 14. 1. 2009 17:38
reakce na richard | 14. 1. 2009 15:10

Co se týče těch moderních zbraní,SU-27 jistě není nejlepší stíhačka světa. SU-37, skvělý letoun, ale na export. Ruský zbrojní průmysl produkuje skvělé a moderní zbraně, ale ne pro rus. armádu. Ta na ně prostě nemá. Všechny špičkové ruské zbraňové komplexy jsou na export.Jinak ruská armáda je v rozkladu a plná korupce. Je to neefektivní moloch.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Traxler | 14. 1. 2009 01:14
reakce na Ondra Záruba | 14. 1. 2009 00:52

Zdravim Ondreji, ja mluvim o geopolitickem vlivu, to neni jen vojenska sila, ale take v kombinaci se silou ekonomickou a politickou..Pokud jde o vojenskou silu, tak bych Rusko vubec nepodcenoval. Myslim, ze je to stale jedina zeme, ktera muze vojensky nejak vyrazneji konkurovat Spojenym statum.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Pavel Hek | 14. 1. 2009 00:52

Dobrý den Jene, naštěstí Rusko po vojenské stránce USA nekonkuruje. Byť cca před 2 roky Putin představil plán vojenské reorganizace nějak se jim po pádu cen komodit nedostávají peníze.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Jan TraxlerJan Traxler
Privátní investiční poradce a ředitel společnosti FINEZ Investment Management
Přední český expert v oblasti investování. Prosazuje férovou provizi podílem...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!