Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Kam se hýbe svět

Uplynulý rok přinesl z geopolitického hlediska několik převratných událostí, nikoliv překvapivých. Pravděpodobně vstoupí do historie jako konec éry absolutní nadvlády USA, konec boje proti terorismu a začátek nové éry, kdy světu nebudou vládnout Spojené státy, ale několik velkých hráčů – a pár dalších bude v pozadí tahat za nitky. USA budou mít i nadále hlavní slovo, ale jejich relativní moc poklesla.

Rok 2008 ukázal ještě jednu podstatnou věc, že národní zájmy jsou pro všechny důležitější než nadnárodní. Evropská unie a podobná uskupení v Jižní Americe, Africe či jihovýchodní Asii mohou výborně fungovat jako unie volného obchodu a ekonomické spolupráce.

Ale snažit se vytvořit superstát a delegovat pravomoci státu na rozhodnutí unie nemá reálný základ a nemůže mít úspěch. Až dojde k další globální krizi, jednotlivé státy se budou opět upínat ke svým národním zájmům bez ohledu na to, na čem se dříve v rámci unie dohodly.

Jedno je jisté – vstupujeme do období, kdy balance moci může vést po odeznění recese k nevídané prosperitě a blahu celého světa. To samé rozložení moci však může v budoucnu skončit velkým světovým konfliktem. Hráči a jejich strategie se mění, ale hra zůstává stejná.

Celý uplynulý rok byl ovlivněn finanční krizí, jakou svět od druhé světové války nepamatuje. Do toho jsme zažili malý ropný šok, kdy cena ropy vyšplhala až na 146 dolarů za barel, aby následně spadla zpět pod 40 dolarů.

To vyhnalo v mnoha zemích inflaci jdoucí do dvouciferných čísel. Nyní jsme uprostřed hluboké spotřebitelské recese, která do konce roku jistě neskončí. To jsou hlavní převratné události minulého roku na poli ekonomickém.

Spojené státy

Vedle toho se udály podstatné změny také na poli politickém. Výměna na postu amerického prezidenta není nejpodstatnější z nich. Obamovo prezidentské období bude určitě revoluční. Ale při vší úctě k novému prezidentovi, stejně revoluční by toto období bylo, kdyby v úřadu i nadále zůstal George Bush nebo kdyby se prezidentem stal třeba kašpárek. Změny musejí přijít vzhledem k aktuální hospodářské a politické situaci ve světě i doma v USA, a ne proto, že se změnil prezident.

Rusko

Daleko důležitější byl loňský srpnový rusko-gruzínský konflikt. Rusko dalo světu jasně najevo, že je zpět. Jelcinovské období rozpaků a úzkosti je pryč. Rusko je politicky i vojensky stejně silné, jako bylo dříve, a hospodářsky možná dokonce silnější. Bez ohledu na to, že se nám ne všechno musí na ruském politicko-hospodářském systému líbit (stejně tak na americkém, čínském a všech dalších), musíme s Moskvou počítat jako s jedním z hlavních světových hráčů.

Někteří říkají, že začala nová studená válka. Situace je ale komplexnější. Po stránce vojenské může Spojeným státům konkurovat jedině Rusko. Avšak po stránce ekonomické je dnes ve hře daleko více hráčů.

Čína

Jedním ze světových lídrů je Čína, která je nejen nejlidnatější zemí, ale už dnes při přepočtu na paritu kupní síly také druhou největší ekonomikou světa hned za USA. O síle Číny bylo mnoho napsáno a přímo ukázkově byla demonstrována na olympijských hrách v Pekingu.

Ovšem momentálně stojí Čína před existenčním testem. Následkem spotřebitelské recese v USA a Evropě ji čeká hluboká ekonomická krize. Své obrovské dolarové rezervy pravděpodobně nepoužije na nákup amerického dluhu, ale na stimulaci vlastní ekonomiky.

Aby Čína zabránila prudkému růstu nezaměstnanosti, a potažmo vážným vnitrostátním konfliktům, musí poptávku spotřebitelů nahradit vládními projekty. Celkově vzato stojí Čína před těžkým obdobím, kdy se bude muset věnovat zejména sama sobě.

Evropská unie

Dalším světovým hráčem je samostatný blok, který tvoří Evropská unie. Ačkoliv ještě loni bychom právem mohli říct, že EU je pouze prodloužená ruka USA, dnes už to tak úplně neplatí. Čím dál častěji se z různých koutů unie ozývají hlasy, které jsou v rozporu s USA.

Příkladem budiž americká snaha přizvat Gruzii a Ukrajinu do NATO nebo americké protiraketové a radarové základny v Polsku a v naší republice. Evropská unie je ekonomicky i politicky velmi silný hráč, avšak vojensky je unie závislá na USA. Dokud nebude mít dostatek vlastních energetických zdrojů, bude východní část značně ekonomicky závislá na Rusku.

EU je tedy sevřená v kleštích a musí balancovat mezi USA a Ruskem. Ještě větším problémem unie je ekonomická nerovnováha mezi jednotlivými regiony a názorová rozpolcenost. Evropa a s ní i společná měna euro nyní stojí před první velkou zatěžkávací zkouškou po pádu Berlínské zdi. Podobně jako Čína i EU se nyní bude muset soustředit primárně na interní záležitosti.

Brazílie

Brazílie je další světový hráč, i když je obvykle přehlížena. Vzhledem k tomu, že jde o největšího producenta a exportéra mnoha komodit, tak by ji svět přehlížet neměl. V nynější ekonomické situaci si upevňuje postavení leadera a mluvčího celé Latinské Ameriky. Její politická i ekonomická síla v příštích letech velmi rychle poroste.

Japonsko

Japonsko jako třetí největší ekonomika světa se svými druhými největšími dolarovými rezervami (po Číně) má automaticky na všechna jednání dveře otevřené. Od druhé světové války sice rezignovalo na závod ve zbrojení, v mnoha jiných oblastech je však technologicky leaderem světového vývoje.

Arabští šejchové a Saúdská Arábie

Sedmým a aktuálně posledním z velkých hráčů jsou arabští šejchové, konkrétně Saudská Arábie, Spojené arabské emiráty, Katar a Kuvajt. K prosazování jejich zájmů jim slouží ropa a petrodolary, které za ropu inkasují a za něž potom nakupují americké dluhopisy nebo akcie velkých korporací. Jen tyto čtyři státy mají dohromady více než třetinu světových zásob ropy a dají také dohromady téměř čtvrtinu světových exportů.

Prozatím se soustředí spíše na tichou hru v pozadí. Kdyby se však arabský svět sjednotil od saúdskoarabského království až po Írán, nebo dokonce Pákistán, zrodil by se hráč na úrovni srovnatelné minimálně s Evropskou unií. To je ale v blízké budoucnosti utopie, neboť muslimské tábory sunnitů a šíitů se mají podobně rádi jako katolíci s protestanty v 15. století. Přičemž ve skutečnosti nejde o náboženské rozpory, ale o mocenské boje.

Indie, Austrálie, Mexiko, Turecko, Írán a Indonésie

Dále je tu šest méně silných hráčů, které bych zařadil na čtvrtou úroveň, ale nikdo je dnes už nemůže zcela ignorovat. Spojuje je kromě jiného strategická poloha. Jde o Indii, Austrálii, Mexiko, Turecko, Írán a Indonésii.

Speciálně Indonésie může mnohým připadat, že mezi velkými hráči nemá co pohledávat. Ale pozor, z Indonésie bude možná jednou i silnější hráč než čtvrté úrovně. Nezapomeňte, že Indonésie disponuje obrovskými zásobami nerostného bohatství a navíc je to čtvrtá nejlidnatější země na světě, žije zde zhruba tolik obyvatel, jako v Německu, Francii, Španělsku a Velké Británii dohromady.

Autor je hlavním investičním manažerem FINEZ Investment Management. Foto: Profimedia.cz

Jan Traxler

Jan Traxler

Privátní investiční poradce a ředitel společnosti FINEZ Investment Management. Přední český expert v oblasti investování. Prosazuje férovou provizi podílem na zisku. Zastánce dlouhodobých strategií s value přístupem. Preferuje... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 8 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK