Život pod napnutou plachtou

Ze všeho nejdříve se musíte rozhodnout, jakým způsobem budete plavidlo využívat a kolik času na něm strávíte. „Zákazník, který se chce po moři plavit s rodinou maximálně sedm týdnů v roce, má odlišné požadavky od klienta, který plánuje na lodi půl roku žít, nebo svou jachtu využívat jako originální prostor pro obchodní jednání,“ vysvětluje majitel společnosti YachtNet zabývající se prodejem luxusních plavidel Martin Voženílek. „Pokud však klient plánuje využívat loď méně než čtyři týdny do roka, stojí za zvážení, zda by si neměl plavidlo raději pronajmout. V takovém případě jsou totiž náklady spojené s celoroční údržbou, kotvením, pojištěním a servisem pohybující se v řádu desetitisíců neadekvátní času strávenému na vodě,“ upozorňuje další prodejce, Michael Kubišta ze společnosti Marine.

V moři je místa dost

„Při výběru jachty platí jednoduché pravidlo: čím větší komfort, tím nižší rychlost. Luxusní plavidla jsou širší, stabilnější, rychlostní rekordy s nimi ale lámat nebudete,“ upozorňuje zájemce o koupi plachetnice kapitán Tomáš Byrtlík. Mírný šok však zažijete, i když se se rozhodnete upřednostnit pohodlí. Zvláště kajuty umístěné zádi lodi mohou na slabší povahy působit klaustrofobickým dojmem. I na jachtě za šest milionů je zkrátka o místo nouze. Manželce uvyklé luxusní toaletě s vyhřívaným prkénkem, fotobuňkou a bidetem zase nemusí vyhovovat záchod se třemi ventily a mechanickou pumpou, který se místo fotobuňky řídí principem: v moři je místa dost.

Samozřejmě existují i superjachty jako Eclipse, nebo Dubai, jejichž hrdými majiteli jsou Roman Abramovičov a dunajský vládce Muhammad bin Rašíd Al Maktum. Obě plavidla dlouhá více než 160 metrů vybavená dvěma helipody, raketami země-vzduch či miniponorkou však nelze s jachtami cenově dostupnými potenciálním českým kupcům vůbec srovnávat. Navíc jde o motorové jachty a ne o klasické plachetnice, vraťme se proto do raději do hájenství větru a „luxusu za rozumnou cenu“.

Mahagonové obložení v základu

„Ceny podobných modelů jsou u jednotlivých výrobců velmi podobné. U lodí jakéhokoliv typu lodi se ale rozhodně nevyplatí kupovat to nejlevnější, co je na trhu k mání. Zákazníci z vyšší střední třídy si zaslouží vynikající dílenské zpracování a kvalitní a trvanlivé materiály. V tom levní výrobci zaostávají,“ radí budoucím zájemcům Michael Kubišta.

Desetimetrovou jachtu pro osm osob Delphia 33, která byla nominována na cenu Evropská loď roku roku 2008, pořídíte přibližně za dva a půl milionu korun, patnáctimetrová plachetnice od dalšího populárního výrobce, německé Bavaria Yachtbau GmbH, vás již ale vyjde na dvojnásobek. U obou nejprodávanějších značek jde však jen o základní cenu. Podobně jako u luxusních vozů si i zde můžete svou loď snů nakonfigurovat přesně podle vašich představ. Samozřejmě pokud jste ochotni připlatit. V „základu“ se sice můžete těšit z mahagonového obložení či paluby z teaku, za praktické dvojité kormidlo již ale doplatíte 125 tisíc, silnější motor od Volva vás vyjde na 50 tisíc a za komfortní elektřinou poháněnou toaletu doplatíte výrobci dalších 12 tisíc korun.

Chorvatsko nebo Francouzská Polynésie?

I v dnešní době se stále více než 80 % všech českých jachtařů plaví v chorvatských vodách. „Ročně jde odhadem o 60 tisíc Čechů,“ upřesňuje tiskový mluvčí Asociace cestovních kanceláří Jan Papež. Oblíbenými destinacemi jsou pro svou snadnou dostupnost také Itálie, Řecko či Sardinie. Plachtit ale můžete i v mnohem exotičtějších koutech naší planety.

„Pronájem lodi ve Francouzské Polynésii či Seychelách není o mnoho dražší než ve Středomoří. Zákazníky však odrazuje cena letenky a začínající kapitány také neznalost prostředí, proto je zájem o pronájem lodí v těchto oblastech řádově nižší,“ vysvětluje Martin Voženílek. Přesto jsou destinace jako Karibik či Austrálie stále vyhledávanější. „Jen letos odletěly plachtit do Karibiku přibližně dva tisíce Čechů. Jde o nárůst ve stovkách procent,“ popisuje trend tiskový mluvčí Asociace cestovních kanceláří Papež.

Nechte svou jachtu vydělávat

Specifickou skupinou jsou pak klienti, kteří chtějí, aby jim jejich jachta vydělávala, či alespoň pokrývala náklady spojené s provozem. Ti si jachtu pořizují v rámci některého z charterových programů. „Výhodou tohoto provozu je, že loď neleží ladem. V době, kdy ji nevyužíváte, je vaše plavidlo pronajímáno dalším klientům,“ představuje výhody charteru Voženílek. Ne každý je však ochoten dělit se o svou „krásku“ s ostatními.

Pro náročné lodivody toužící se objevovat exotické ráje existuje ještě jedna „forma“ vlastnictví jachty - Sunsail Yacht Partnership. „Pokud si plavidlo zakoupíte v rámci flotily Sunsail čítající více než tisíc lodí po celém světě, je vám kdekoliv na světě, bez ohledu na místo, kde vaše jachta kotví, neustále k dispozici jiná loď z flotily Sunsail adekvátní té, kterou jste si sám zakoupil,“ popisuje program Voženílek. V létě se tak můžete plavit na třeba Floridě, podzimní depresi zahnánět v Karibiku a Vánoce slavit u thajských břehů. Vaše loď kotvící v Chorvatsku vám navíc bude po celou dobu 3,5 nebo 5,5letého kontraktu vydělávat, protože ji budou využívat ostatní členové Sunsailu.

„Zisk se v programu Sunsail vyplácí dvěma způsoby. Buďto si koupíte loď za plnou cenu a společnost vám vyplácí garantovanou měsíční rentu, nebo zaplatíte jen část (minimum je 20 %) z ceny lodi a generovaný zisk pak slouží k umoření půjčky. Vy již svého neplatíte nic,“ dodává majitel společnosti YachtNet. Negativem členství je časově omezená možnosti jachtu využívat. Na vlastní plachetnici se totiž můžete plavit jen dva až deset týdnů v roce v závislosti na tom, zda plachtíte v hlavní turistické sezóně, nebo mimo ni.

Není lodi bez kapitána

„Pořídit si luxusní jachtu za několik milionů korun a nevlastnit kapitánský průkaz, je podobný hřích, jako vlastnit nejsilnější verzi Lamborghini Murciélago bez řidičského oprávnění. V obou případech sice vždy najdete zástup zájemců, kteří za vás budou ochotně sešlapovat plynový pedál nebo točit kormidlem, vy si však odnesete poloviční zážitek,“ vysvětluje mi Tomáš Byrtlík, zkušený kapitán, pod jehož vedením jsem letos objevoval krásy chorvatských ostrovů. „Ovládat jachtu je sice složitější než řídit motorový člun, zároveň ale mnohem zábavnější. Nestačí jen otočit klíčkem a naučit se pár základních pravidel, správný kapitán plachetnice musí pokořit živly. Je to výzva. V jachtění je navíc ukrytá i pořádná porce romantiky,“ odpovídá Tomáš Byrtlík na otázku, proč je podle něj jachtění mezi Čechy stále populárnější.

O rostoucím zájmu našinců o tichou plavbu pod napnutými plachtami hovoří i statistiky Ministerstva dopravy. „Zatímco mezi roky 1998 a 2002 ministerstvo vydalo 1101 průkazů, v letech 2003 až 2007 jich bylo již 1546 a jen za posledních 18 měsíců v Čechách přibilo celkem 737 nových kapitánů,“ sdělil FINMAGU tiskový mluvčí Ministerstva dopravy Karel Hanzelka. „Zatímco dříve drtivě převažovaly průkazy pro plavbu při pobřeží, letos byla plná třetina vydána pro plavbu na širém moři,“ dodal Hanzelka.

Těžko na cvičišti, lehko na bojišti

Většina českých kapitánů získává první zkušenosti v Chorvatsku. Týdenní pobyt zakončený kapitánskými zkouškami vyjde přibližně na 15 tisíc. Další zhruba tři tisíce zaplatíte vydání průkazů. Do nákladů je však nutné započítat i jednu velice flexibilní proměnou – objem alkoholu, který během plavby pod dohledem vlídné ruky profesionálního mořského vlka zkonzumujete.

Zkušenosti českých lodivodů se v tomto ohledu velmi liší. „Můj instruktor během plavby téměř nepil a ani ostatní členové výcviku nebyli zrovna společenští. Jakmile lodivod zavelel, všichni jsme se bez protestu odebrali do kajut,“ sděluje mi své zkušenosti Tomáš. Zcela jiné zážitky si z výcviku odnesl Jindřich Štrobl, další z úspěšných absolventů výcviku, s nímž jsem měl možnost hovořit. „Během mého kurzu se vše podřizovalo heslu: těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Kapitán mi každé ráno vrazil do kajuty a zařval ‘chceš Ferneta, nebo Bechera!‘ Když jsem se pokusil apelovat na brzkou ranní hodinu, mořský vlk se zachmuřil,“ vypráví Jindřich. „Becherovku jsem si ale nakonec musel dát před snídaní tak jako tak. Jakmile však někdo z nás zapomněl na povinnou úlitbu Poseidonovi a nesvěřil část likéru moři, bylo zle,“ dodává. Nelze se proto divit, že si Jindra během týdenní plavby udržel v pravdě námořnický průměr jedné lahve tvrdého na den. „Vzhledem k tomu, že posádku tvořili úspěšní podnikatelé a manažeři, byla v kurzu především whiskey a stylově také karibský rum. Díky kvalitnímu tréninku během týdne jsme ale neměli u závěrečné ústní zkoušky pražádné problémy“ vzpomíná Štrobl.

Obtížnost závěrečných zkoušek hodnotí obdobně také Tomáš Byrtlík. „Ještě jsem neslyšel o tom, že by někdo zkoušky nesložil. Pokud zájemce investuje více než 15 tisíc korun, je závěrečný ústní pohovor, u kterého musíte prokázat navigační, radiofonické či meteorologické znalosti pro plavbu a schopnost vázání lan, spíše formalitou,“ přidává se i Tomáš Byrtlík. Nutno dodat, že zkoušku můžete absolvovat i bez účasti v podobném kurzu, musíte však prokázat praktické dovednosti při ovládání jachty a velení posádce.

Kolébka českého jachtingu

Podobně jako se golfisté neobejdou bez golfových klubů, mají ty své i jachtaři. Tím nejznámějším je Český Yacht klub v pražském Podolí fungující již od roku 1893. Přízvisko „kolébka jachtingu v zemích koruny české“ mu rozhodně náleží po právu. Jakmile vstoupíte do jeho stoletých útrob, dýchne na vás tradice a historie. Na rozdíl od nabubřených svatostánků golfových nadšenců, jakoby se v Podolí zastavil čas. „Jachting byl již od svých rakousko-uherských počátků zábavou pro bohaté, byli to však nadšenci – sportovci tělem a duší,“ vypráví mi v původní podolské klubovně, kustod Českého Yacht klubu Petr Šprc. „V současnosti se náš klub se opět stává místem důležitých neformálních setkání, přesto nechceme, aby sem lidé chodili jen proto. Pro nás však vždy byl a bude prioritou jachting. Proto si nové členy důsledně prověřujeme,“ upozorňuje Šprc.

Teprve když za mnou kustod v modrobílém tričku zabouchne klubová vrata, dochází mi, jak příjemné je dnes zjistit, že i když svět kolem peláší rychleji a rychleji, existují i místa, kde vítr vane stále stejným tempem.