Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Máme co slavit

Prezident Klaus včera v rozhovoru natočeném po kladení věnců na Národní třídě odpovídal na otázku, co si myslel o reakcích pískajících i tleskajících přihlížejících. Řekl, že právě to, že si dnes kdokoli může dovolit zapískat na tři P (prezidenta, premiéra i primátora, kteří věnce pokládali), aniž by na něj policista vzal obušek, je právě vítězství demokracie a listopadu 89. Svobodu a rovnost definuje jako základní atributy demokracie i vševědoucí wikipedie. Jenže právě chápání té svobody může být dosti odlišné.

Když jsem se v šestnácti letech poprvé podívala do nejslavnější demokracie světa, Spojených států, byla jsem přesvědčená, že se jedná o naprosto nesvobodnou zemi. V malém kalifornském městě měli lidé mladší 21 let zákaz vycházení po desáté hodině bez doprovodu dospělého. Do školy se nesmělo chodit v krátkých sukních a tílku. Na veřejnosti se nesměl pít alkohol, proto ona popularita papírových pytlíků. A za kouření byl vyhazov ze všech školních sportovních týmů a velký problém se samotným setrváním ve škole. Zkrátka přesně daná pravidla provázela celý můj denní režim a jejich dodržování bylo přísně vyžadováno.

Svým americkým spolužákům jsem tehdy velice přesvědčeně vysvětlovala, že jejich země není vůbec svobodná, a že u nás máme mnohem větší demokracii, protože si můžeme chodit, kdy chceme, kam chceme, v čem chceme, a ještě si u toho klidně kouřit a pít. Demokracii jsem totiž chápala velice zjednodušeně jako osobní svobodu, kdy si mohu dělat, co chci, pokud tím vyloženě nepoškozuji někoho druhého. Zkrátka jako absenci zbytečné buzerace. Američané mi naopak vysvětlovali, že to nemá s demokracií nic společného, protože pravidla a existence právního řádu shodně platného pro všechny občany je naopak nedílnou součástí demokratického státu.

Takže jakou svobodu jsme to vlastně včera slavili? Na Národní třídě policisté dohlíželi na to, aby se dodržoval zákaz pití alkoholu na veřejnosti, který v nyní v Praze platí. U památníku obleženého svíčkami hlídkující policisté příchozím zakazovali vejít, protože vchod do podloubí byl pouze z jedné strany. A den předtím policejní jednotka ukončila koncert folkové skupiny v kavárně Louvre na Národní třídě (paradoxně) ve 22:05 kvůli rušení nočního klidu. Mirek Topolánek v televizi řekl, že demokracie v naší zemi je ještě nezralá. Tak si říkám, jakým směrem se to dozrávání bude ubírat. Abych věděla, zdali přehodnotit šatník a nakoupit papírové pytlíky.

Toto v žádném případě není stížnost v duchu „blbé nálady.“ Včera skutečně bylo co slavit. A atmosféra na Národní třídě tomu odpovídala.

Foto: Profimedia.cz

Komentáře

Celkem 1 komentář v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK