Já to zařídím, Rýšo!

Za šéfredaktorem Gazety Wyborczy, proslulým novinářem a disidentem Adamem Michnikem, přichází fi lmový producent, a jak se má ukázat, také příležitostný lobbista Lew Rywin. Nabízí Michnikovi obchod. Zařídí změnu mediálního zákona tak, aby Agora mohla získat televizi Polsat, jednu z nejvýznamnějších polských televizních stanic. Tvrdí, že ho posílá sám premiér Leszek Miller a „lidé, kteří mají v rukou moc“, tedy vedení Svazu demokratické levice (SLD), jež v té době Polsku vládne. Chce za to 17,5 milionu dolarů pro SLD a místo šéfa představenstva kanálu sám pro sebe. V dohodě má být také zakotveno, že Gazeta Wyborcza přestane kritizovat vládu Leszka Millera.

Michnik a vedení Agory nabídku Rywina odmítnou. Půl roku ale váhají, co udělat s nahrávkami, které si ze setkání s Rywinem pořídili. Pak nad ekonomickými zájmy Agory zvítězí novinářská poctivost Michnika a po půl roce Gazeta Wyborcza nahrávky a obsah setkání zveřejní.

Odstartuje tak největší politické zemětřesení v zemi po roce 1990, které donutí k demisi premiéra Leszka Millera a rozloží do té doby Polsku suverénně dominující Svaz demokratické levice. Po obrovském politickém chaosu a dalších podezřeních vládnoucích kruhů z korupce se dostane na podzim roku 2005 k moci zcela nová politická garnitura.

Já to zařídím, Rýšo!

Je konec září roku 2009. Třicátého září ve dvě hodiny odpoledne sděluje mluvčí Národního protikorupčního úřadu na dotaz novináře, že „úřad potvrzuje informace o zaslání zprávy vedoucím orgánům státu a podnětu pro prokuraturu, které se týkají ohrožení zájmů státu při přípravě novely zákona o hazardních hrách a o podezření ze spáchání trestného činu v této věci“. Druhý den ráno se v deníku Rzeczpospolita objevují přepisy telefonických rozhovorů mezi ministrem sportu a turistiky Miroslawem Drzewieckým, šéfem poslaneckého klubu vládnoucí Občanské platformy Zbigniewem Chlebowským a jedním z nejvlivnějších podnikatelů v oblasti hazardu, majitelem sítě Casino Polonia Ryszardem Sobieszsiakem. Jde o zablokování novely zákona o hazardu, která má zvýšit příjmy státu. „Už rok tu věc blokuji a je to všechno moje zásluha,“ říká v jednom z telefonátů Chlebowski, který svůj protějšek oslovuje „Rýšo“.

Odposlechy Chlebowského a Drzewieckého začaly na počátku léta 2008 a skončily o rok později. Novela zákona, kterou se dvojici politiků dařilo tak úspěšně zdržovat, měla zavést povinnost, aby loterijní společnosti odváděly nad dosavadní zdanění na podporu sportu deset procent ze svého zisku. Podle protikorupčního úřadu by nepřijetí novely znamenalo pro stát ztrátu kolem v přepočtu 3 miliard korun ročně. Centrální protikorupční úřad po čase seznámil veřejnost s obsahem odposlechů premiéra, kterému podléhá. Předseda vlády Donald Tusk zasáhl, minimálně v tom, že ministr Drzewiecky přestal přijetí novely bránit a náhle našel zdůvodnění, proč peníze od provozovatelů automatů a sázkových kanceláří chtít.

Dalo by se možná říci – konec dobrý, všechno dobré. Lobbistům v oblasti hazardu se nepodařilo prosadit původní záměry, stát zvýšil odvody na daních, polští sportovci budou mít od státu víc peněz.

Politická válka

Protikorupční úřad se s takovým koncem svého úsilí nespokojil a někdo z jeho pracovníků (spekuluje se, že na příkaz šéfa úřadu Mariusze Kaminského) předal odposlechy politiků Občanské platformy deníku Rzeczpospolita. To je samozřejmě nezákonný únik operačních materiálů, a tak není divu, že premiér Donald Tusk odvolal šéfa úřadu z funkce.

Případ navíc není „politicky neutrální“. Centrální protikorupční úřad byl vytvořen v letech vlády Práva a spravedlnosti bratří Kaczynských (2005–2007). Už tehdy pracoval v některých případech takříkajíc na jejich objednávku. Tím, že Tusk Kaminského odvolal, rozpoutal s protikorupčním úřadem a také s opozicí v čele s prezidentem Kaczynským a Právem a spravedlností totální válku. Úřad vypustil do médií informace o další aféře, jež se měla týkat korupce politiků Občanské platformy při jednání o privatizaci Gdaňských loděnic. Právo a spravedlnost žádá vyšetřovací komise, většina Poláků chce předčasné volby.

Polsko možná čeká další politické „korupční zemětřesení“. Hazardní byznys, v němž se v Polsku, byť má mnohem větší omezení než v Česku, točí v přepočtu téměř sto miliard korun, tiše mlčí. A krize nekrize, Poláci dál sází a hrají. Jen do 50 tisíc „jednorukých banditů“, jak se nejen v Polsku říká herním automatům, naházeli loni na 6 miliard zlotých, tedy přes třicet šest miliard korun.

Autor je redaktorem Lidových novin a spolupracovníkem Gazety Wyborczy

Foto: Profimedia.cz