Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Pospíchejte ke mně, piji hvězdy!

Martin Vlnas
Martin Vlnas
19. 12. 2009

„Kdybyste si mohli vybrat mezi oprýskanou dacií a novým porsche, co byste volili? Oba vozy jsou si poměrné podobné – mají čtyři kola, motor a karoserii. Oba vás dovezou z bodu A do bodu B. S poršákem si ale cestu užijete o poznání víc. A tak se to má i se šampaňským,“ říká expert na šumivá vína Martin Kozák. „Pravé šampaňské a bohemka mají společné jen jedno: oboje šumí. Tím to hasne.“

Pospíchejte ke mně, piji hvězdy!

Podle mnohých stál u zrodu šumivého symbolu luxusu, výjimečnosti a vytříbeného vkusu benediktinský mnich Dom Pérignon. „Pospíchejte ke mně, piji hvězdy!“ vykřikl prý nadšením, když poprvé ochutnal své jiskřivé víno. A lidé pospíchali. Tedy ti, kteří si to mohli dovolit. Šampus se okamžitě stal výsadou světa bohatých a vážených, a to bez rozdílu rasy, vyznání a epochy: jeho slávu šířili francouzští králové, holdovali mu George Bernard Shaw nebo sir Winston Churchill a takový Napoleon Bonaparte nikdy nevyrazil do boje, aniž by se cestou zastavil ve vinných sklepích v kraji Champagne. „Když zvítězíte, zasloužíte si ho. Pokud prohrajete, potřebujete ho,“ opakoval prý malý velký muž se šviháckým kloboukem často a rád.

Pomyslnou štafetu po nich převzali ruští oligarchové a černošští rappeři v čele s 50 Centem a Jay Z. Jejich zamilovanou láhví byl dlouho Cristal od Louise Roederera. Jen těžko byste na přelomu tisíciletí hledali hiphopový klip, ve kterém by samozvaní gangsteři nepolévali obnažená těla natřásajících se tanečnic právě Cristalem. Jenže stačilo několik vět a všechno se změnilo. „Ano, to, jak s naší vlajkovou lodí zacházejí rappeři, poškozuje náš brand. Přece jim ale nemůžeme zabránit, aby si nás kupovali,“ nechal se slyšet manažer společnosti Frédéric Rouzaud v rozhovoru pro Economist.

Ne že by se rap se šumivým vínem definitivně rozžehnal. Šanci ale dostali jiní. Místo „rasistického Cristalu“, za jehož láhev z roku 2000 u nás zaplatíte 16 500 korun, od té doby rozlévají nerasistický Dom Pérignon nebo Krug.

Merret lepší Pérignona

Ačkoliv jsou politikové, rappeři a jiné celebrity na první pohled rozdílní, touhu dotknout se mytických Pérignonových hvězd sdílejí všichni společnou. O tom, že s podílem vínomilného mnicha na vzniku šampaňského se to má „trochu“ jinak, ale vědí jen někteří.

„Francouzi by byli rádi, kdyby za vynálezem šampaňského stál Dom Pérignon. Jde ale o legendu. Podle dostupných informací se totiž benediktinský mnich snažil bublinky, které se ve víně tvořily přirozenou cestou, odstranit,“ upozorňuje mě majitel internetového obchodu champagneshop.cz Jan Coufal. Proč se je Pérignon snažil z láhví vyhnat? „Protože byly nežádoucím jevem doprovázejícím transport vína z Francie na britský trh. Během sekundární fermentace, k níž docházelo během přepravy, totiž láhve často a ochotně explodovaly,“ doplňuje Martin Kozák z on-line obchodu s vínem kupmeto.cz.

Smyšlené je také slavné zvolání. Větu „Pospíchejte ke mně, piji hvězdy!“ prý vložil mnichovi do úst šikovný reklamní agent na přelomu 18. a 19. století. Slovo dalo slovo a zrodila se legenda, ze které dodnes žije slavný výrobce Moët et Chandon. Ten po Pérignonovi pojmenoval své nejkvalitnější víno pocházející ze sběrů deklarovaných ročníků.

Skutečným vynálezcem šampusu – mužem, který šumivé víno vyrobil záměrně a dokázal celý proces libovolně opakovat –, byl Angličan Christopher Merret. A povedlo se mu to dokonce o šest let dřív, než Pérignon vůbec vkročil do slavného opatství v Hautvillers, kde mělo k objevu dojít. Dočíst se o tom můžeme v pojednání Britské královské společnosti nazvaném Několik pozorování dotýkajících se rozdělení vína. Právě Merret přidal záměrně do láhve cukr, aby povzbudil sekundární fermentaci. Světlo světa tak spatřila méthode champenoise. Angličané byli navíc díky dřívějšímu nástupu průmyslové revoluce schopni vyrobit mnohem odolnější láhve než Francouzi, a dokázali tak le vin du diable (ďábelské víno), jak se mu ve Francii přezdívalo, udržet pěkně pod pokličkou.

Champagne je jediné!

Přes veškerý technologický náskok ale Britové vyhrát nemohli. Chybělo jim totiž to zásadní: kvalitní víno. Zatímco know-how je možné dohnat během několika desetiletí, jedinečné klima a vápencovitá půda provincie Champagne rozprostírající se 160 km východně od Paříže jsou jednoduše nenapodobitelné.

„To, co dělá pravé šampaňské jedinečným, není specifický proces výroby, ale unikátní kombinace podloží a podnebí v kraji. Díky ní jsou šampaňská vína typická svou mineralitou, živou kyselinkou a bohatým aroma,“ upozorňuje Jan Coufal. Praotec Francouz zkrátka zakotvil na správném kopci. Koho pak zajímá, že to ti prokletí Britové stihli o pár desetiletí dřív? Champagne je jediné!

Geograficky vymezený původ dodává šampusu punc exkluzivity a jeho výrobcům jedinečný nástroj, jak držet ceny tak vysoko. Zatímco jiné tradiční lokality jako Languedoc a Roussillon se v posledních letech potýkaly s obrovskými přebytky neprodaného vína, šampaňské šlo na dračku.

I na producenty šumivého zlata ale dolehla krize. „V roce 2007, před vypuknutím globálního zpomalení, se celosvětově prodalo 339 milionů láhví, loni to bylo jen 322 milionů a letos se očekává další propad až k hranici 270 milionů. Výhled na další roky také nevypadá příznivě,“ napsal americký The Time. Logickým řešením by mohlo být dočasné snížení cen. Tomu se však vinaři urputně brání. „Kdybychom zlevnili, šampus by ztratil svoji exkluzivní pověst. To nesmíme dovolit,“ brání se svorně.

Letošní rok, krize nekrize, však byl zcela výjimečný pro tucet největších znalců šampaňského na světě. Před jejich natěšenými chuťovými pohárky totiž byla odzátkována láhev, do níž bylo šampaňské nalito pět let před narozením Františka Josefa I. „Byl to jeden z nejkrásnějších okamžiků mého života. Společně s vínem jsem ochutnával esenci historie,“ podělil se o své zážitky britský spisovatel a someliér John Stimpfig. Láhev a kvalitní korkový špunt dokázaly uchránit 184 let starý šampus Perrier- Jouët 1825 před zhoubnými vnějšími vlivy téměř dokonale. „Pravda, víno obsahovalo méně bublin… Ale ta skvostná chuť karamelu a lanýžů! Nepopsatelné,“ rozplýval se Stimpfig. Pokud jste se na unikátní akci nedostali, nezoufejte, na světě jsou ještě dvě další láhve stejného data!

Šampus 007

Stejně jako si nejsou rovny luxusní automobily, i mezi šampaňskými lze nalézt rozdíly. K nejlepším z nejlepších se řadí i rod Bollingerů. O jejich lásce k šampaňskému nejlépe vypovídá slavný citát Lilly Bollingerové, která rodinný byznys řídila po tři dekády od roku 1941: „Když jsem šťastná, piji šampaňské. Piji ho ale, i když jsem smutná. Někdy ho piji, když jsem sama. Když mám společnost, považuji ho za svou povinnost. Těším se s ním, když nemám hlad, a piji ho, když hlad mám. Jinak se ho ale ani nedotknu. Tedy pokud nemám žízeň.“

Rodina Bollingerů navíc schovává v rukávu jedinečný reklamní nástroj. Agent 007 totiž popíjí zásadně jen Bolligera. Spolupráce producentů bondovek – rodiny Broccoliových – a klanu Bollingerů je jedním z nejdéle trvajících obchodních partnerství na stříbrném plátně. V roce 1979 ho odstartovala láhev Bollinger RD ‚69, která zazářila společně s Rogerem Moorem ve filmu Moonraker. A zatímco protagonisté hlavního hrdiny přicházeli a odcházeli, Bollinger zůstával. Jubilejní desáté vystoupení pak společně oslavili láhev Bollinger Grande Année 1990 a Daniel Craig před třemi lety v Casinu Royale.

Dolijte číši, odcházím

Šampaňské se stalo celoživotní vášní nejen pro Jamese Bonda. Když v roce 1904 opouštěl svět pozemských strastí ruský dramatik a spisovatel Anton Pavlovič Čechov, nemyslel na svou manželku Olgu Knipperovou ani na Strýčka Váňu či nenaplněné lásky Višňového sadu. Myslel na šumivé víno. „Umírám. Již dlouho jsem ho nepil,“ prohlásil prý několik okamžiků předtím, než naposledy vydechl.

Podobně se před svou smrtí vyjádřil také slavný ekonom John Maynard Keynes. Ačkoliv si ho za svého berou dnes především rovnostářští socialisté, cambridgeský profesor moc dobře věděl, že dobrého je pomálu: „Jediné, čeho nyní lituji, je, že se mi nepodařilo vypít více šampaňského,“ pronesl prý anglický gentleman na smrtelném loži.

Zda je to pravda či ne, není příliš podstatné. Jemné bublinky budou ode dna sklenky stoupat ke hvězdám tak jako tak.

Foto: Profimedia.cz

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
0
+

Sdílejte

Diskutujte

Vstoupit do diskuze
Martin Vlnas

Martin Vlnas

Vystudoval politologii, sociologii a mediální studia na FSS MU v Brně. Rok studoval v Jižní Koreji. Během studia publikoval reportáže v Reflexu, Respektu nebo Týdnu, kariéru ale začal jako portýr. Od... Více

Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo