https%3a%2f%2fwww.finmag.cz%2ffiremni-kultura%2f262688-drahy-zumwinkeluv-milion
https://www.finmag.cz/firemni-kultura/262688-drahy-zumwinkeluv-milion
https://www.finmag.cz/firemni-kultura/262688-drahy-zumwinkeluv-milion
Drahý Zumwinkelův milion
Snaha bývalého šéfa Deutsche Post Klause Zumwinkela vyhnout se placení daní představuje jen špičku ledovce a může vést k dalšímu zpřísnění legislativy v EU. Přitvrdit boj proti úniku daní hodlají i USA a další země.
Daňové úniky pokládá většina vyspělých zemí za jeden z nejzávažnějších zločinů. Příklad lichtenštejnské banky LGT, jejíchž služeb využíval exšéf Deutsche Post Klaus Zumwinkel ukazuje, že státy jsou při jejich postihování ochotny využít všechny dostupné prostředky. Včetně těch, které de fakto porušují zákon.
Německo totiž začalo šetřit Zumwinkelův případ na základě údajů, které prodal německé tajné službě BND bývalý zaměstnanec LGT Heinrich Kieber. Ten je bance ukradl a byl za to již v minulosti odsouzen.
Pak se odstěhoval do Austrálie, kde od něj tato data koupila BND. Jde tedy vlastně o boj proti zločinu na základě zločinu, při němž ovšem zjevně účel světí prostředky.
Zumwinkel údajně připravil německý stát o přibližně milion eur. Je ovšem jen jednou z mnoha osob, které porušily zákony svých mateřských zemí. Kieber totiž podle agentury Bloomberg BND poskytl data o účtech 4 527 osob. Patří k nim údajně přibližně dvě stě z horních deseti tisíc osob, které žijí v Německu, ale také bohatí Američané, Australané, Britové, Francouzi, Italové, Kanaďané, Švédi a Novozélanďané.
Tento výčet nemusí být zdaleka kompletní. K zemím, které v souvislosti s LGT Německo požádaly o spolupráci, přitom patří kromě Španělska, Itálie a Finska také Česká republika.
Je velmi pravděpodobné, že se o záležitosti bude hovořit na zasedání ministrů financí 27 členských zemí Evropské unie, jež se bude konat 4. března v Bruselu. Ukazuje se totiž, že i po zpřísnění informační povinnosti bank, k němuž řada států (včetně Lichtenštejnska) přistoupila v rámci boje proti terorismu a praní špinavých peněz po teroristickém útoku na USA z 11. září 2001, existuje nemalý prostor pro daňové úniky.
Lichtenštejnsko patří podle Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj spolu s Andorrou a Monakem ke třem zemím, které se poskytování informací o svých klientech v případě, kdy může jít o daňové úniky, brání. Což se týká i privátní banky LGT se skvělým renomé. Patří lichtenštejnskému knížeti Hansi Adamu II a spravuje aktiva ve výši kolem 100 miliard švýcarských franků.
Lichtenštejnsko sice není členem Evropské unie, je však součástí evropského hospodářského prostoru a minimálně z tohoto pohledu by proto mělo legislativu Unie respektovat. Tlak na změnu pravidel vztahujících se k bankovnímu tajemství zesilují ovšem také některé mimoevropské státy, zejména USA.
Je si ovšem třeba uvědomit, že podíl finančního sektoru na výkonu lichtenštejnské ekonomiky činí 26 %, což je v porovnání se sousedním „bankovním“ Švýcarskem téměř dvojnásobek.
Zůstává tak otázkou, zda (a pokud ano, v jaké míře) je země skutečně ochotna vzdát se výhody diskrétní správy majetku, která přitahuje bohaté z celého světa.
Při vysokých daních, kterými zatěžují některé země své občany, lze spíše očekávat, že bude navzdory možnému postihu tlak boháčů na využití podobných daňových oáz sílit. A tam, kde je poptávka, objeví se zpravidla také nabídka.
Německo totiž začalo šetřit Zumwinkelův případ na základě údajů, které prodal německé tajné službě BND bývalý zaměstnanec LGT Heinrich Kieber. Ten je bance ukradl a byl za to již v minulosti odsouzen.
Pak se odstěhoval do Austrálie, kde od něj tato data koupila BND. Jde tedy vlastně o boj proti zločinu na základě zločinu, při němž ovšem zjevně účel světí prostředky.
Zumwinkel údajně připravil německý stát o přibližně milion eur. Je ovšem jen jednou z mnoha osob, které porušily zákony svých mateřských zemí. Kieber totiž podle agentury Bloomberg BND poskytl data o účtech 4 527 osob. Patří k nim údajně přibližně dvě stě z horních deseti tisíc osob, které žijí v Německu, ale také bohatí Američané, Australané, Britové, Francouzi, Italové, Kanaďané, Švédi a Novozélanďané.
Tento výčet nemusí být zdaleka kompletní. K zemím, které v souvislosti s LGT Německo požádaly o spolupráci, přitom patří kromě Španělska, Itálie a Finska také Česká republika.
Je velmi pravděpodobné, že se o záležitosti bude hovořit na zasedání ministrů financí 27 členských zemí Evropské unie, jež se bude konat 4. března v Bruselu. Ukazuje se totiž, že i po zpřísnění informační povinnosti bank, k němuž řada států (včetně Lichtenštejnska) přistoupila v rámci boje proti terorismu a praní špinavých peněz po teroristickém útoku na USA z 11. září 2001, existuje nemalý prostor pro daňové úniky.
Lichtenštejnsko patří podle Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj spolu s Andorrou a Monakem ke třem zemím, které se poskytování informací o svých klientech v případě, kdy může jít o daňové úniky, brání. Což se týká i privátní banky LGT se skvělým renomé. Patří lichtenštejnskému knížeti Hansi Adamu II a spravuje aktiva ve výši kolem 100 miliard švýcarských franků.
Lichtenštejnsko sice není členem Evropské unie, je však součástí evropského hospodářského prostoru a minimálně z tohoto pohledu by proto mělo legislativu Unie respektovat. Tlak na změnu pravidel vztahujících se k bankovnímu tajemství zesilují ovšem také některé mimoevropské státy, zejména USA.
Je si ovšem třeba uvědomit, že podíl finančního sektoru na výkonu lichtenštejnské ekonomiky činí 26 %, což je v porovnání se sousedním „bankovním“ Švýcarskem téměř dvojnásobek.
Zůstává tak otázkou, zda (a pokud ano, v jaké míře) je země skutečně ochotna vzdát se výhody diskrétní správy majetku, která přitahuje bohaté z celého světa.
Při vysokých daních, kterými zatěžují některé země své občany, lze spíše očekávat, že bude navzdory možnému postihu tlak boháčů na využití podobných daňových oáz sílit. A tam, kde je poptávka, objeví se zpravidla také nabídka.
Nejnovější podcasty