Budoucnost bez peněz

Výchozí úvaha je prostá – pokud se pokrok nezastaví, budou náklady na výrobu klesat téměř k nule, což dovolí uspokojit přinejmenším základní potřeby všech, aniž by se za ně muselo platit.

Věci zdarma bývají drahé
Už dnes nám padají do klína produkty, za které neplatíme. K časopisům dostáváme zdarma nebo za desetinovou cenu dévédéčko. Koupíme si zájezd k moři a získáme fotoaparát. Jdeme do metra a u vchodu nám vnucují zdarma noviny. Náš oblíbený kolový nápoj přes noc povyrostl o 20 procent a cena zůstala stejná. V krabici kukuřičných lupínků najdeme na CD dětskou encyklopedii.

Sotva seženeme potravinu pro děti, která by nebyla obohacena něčím zdravým anebo ještě zdravějším. Navíc –  jakoby zdarma. Zatím však stále platí, že „žádný oběd není zadarmo“. Veškeré bonusy jsou iluzorním ziskem. Bez možnosti volby a svobodného výběru se jedná o hodně drahé „zdarma“.

Noviny, které si vezmeme na stojánku v metru, mají ve skutečnosti k opravdovým novinám daleko. S časopisem získáme DVD, které se nám vlastně vůbec nelíbí. Internet překypuje informacemi, ovšem neověřené kvality, a pokud chceme jít do užitečných detailů, bez knihovny se v řadě oborů neobejdeme. Obchody s logem „vše za 39 Kč“ nabízí vesměs iluzorní svět napodobenin skutečných předmětů.

Autoři sci-fi jsou ale o velký skok dál. Peníze ke galaktické civilizaci jaksi nepatří. Představte si, že létáte kosmickým korábem s pohonem na ohýbání časoprostoru, technologie je již k nerozeznání od magie. Vaše možnosti jsou bezmála  na  úrovni, kterou antika přisuzovala bohům – a vy musíte na kosmodromu potupně prohrabávat kapsy a hledat minci nebo kreditku, abyste zaplatili kafe z automatu?

Existují samozřejmě i zcela opačné pohledy na budoucnost peněz, například vize ekonomiky spotřeby založené na mikroplatbách za cokoliv. Nešťastný hrdina povídky Jeana-Pierra Andrevona Mechanika je obklopen spotřebiči, jimž je třeba platit individuálně. Chceš si opláchnout obličej? Vhoď minci. Chceš, aby tě automatické dveře pustily z bytu? Zaplať. Andrevonova vize je spíše ironickým komentářem k utopické představě budoucnosti bez peněz. Ostatní futurologové to však nevzdávají. 

Peníze nahradí třeba nano
Všechny vize bezpeněžní společnosti jsou variacemi dvou alternativ: buď budou peníze nahrazeny něčím jiným, nebo budou materiální lidské potřeby zajištěny novým druhem levné energie, takže za ně nebude třeba platit.

Perpetuum mobile bylo z představ fantastů vyhnáno dveřmi, a teď se vrací oknem. Bere však na sebe rafinovanější podoby. Můžeme mu říkat například nanotechnologie. Obor, jehož cílem je manipulovat hmotou na molekulární či atomové úrovni, je dnes realitou.

Futurologové, inspirováni populární knihou Erica Drexlera Engines of Creation, už vidí jeho využití v každodenním životě. Co kdyby bylo možné sestrojit nanotechnologické kompilátory hmoty, které by uměly atomy libovolné látky přeskupit do atomů jiných prvků a vyrábět z nich užitkové předměty?

Jak by mohla fungovat společnost zcela založená na nanotechnologickém zázraku, popisuje spisovatel Neal Stephenson v románu Diamantový věk, který  vyšel  i v českém překladu. Každá domácnost, i ta nejchudší, by byla vybavena kompilátorem hmoty. Proudí v něm roztříděné molekuly, z nichž přístroj zdarma „upeče“ libovolný předmět, od kabátu až po šunkovou kýtu.

Ale ani v nanověku si  nebudou všichni rovni. Chudí mají nárok jen na úzký přívod částic a malý kompilátor na nejjednodušší předměty, bohatí si mohou dovolit mnohem silnější proud molekul všeho druhu. Nepřipomíná vám to tak trochu internetové připojení? Obsah je zdarma, ale bohatí si mohou dovolit silnější připojení.

Čím mohou být bohatí bohatí ve společnosti bez peněz? Například směnitelným společenským kreditem. Ale o tom až příště.