Jak jsme vyhráli válku

Lenost a pasivita bývají ve firmách tvrdě trestány, vždyť jejich vliv je velmi nežádoucí. Firmy vynakládají nemalé prostředky, aby neustále zvyšovaly produktivitu svých zaměstnanců. Často to ovšem hraničí s efektivitou – firmy někdy své zaměstnance doslova „vysávají“.

Každá mince má však rub i líc. Například v období druhé světové války dokázala pasivita občanů společně s četnými sabotážními akcemi ochromit německou válečnou mašinérii a přispět tak svým dílem i k ukončení války.

Během německé okupace u nás klesala produktivita práce natolik, že ke konci války už nedosahovala ani poloviční úrovně, jakou měla před okupací. V závodech se vyráběly i makety nebo vozidla s různými závadami. Defekty uměli zaměstnanci maskovat natolik, že Němci problém odhalili často až na frontě, kdy už bylo pozdě.

Výpadky produktivity se Německo snažilo kompenzovat ještě razantnější konfiskací majetků a zvyšováním zaměstnanosti. Ta vzrostla o celých 35 % a v březnu 1945 pracovalo celkem 54 % zaměstnanců v hutním a kovozpracujícím průmyslu, zatímco v lehkém průmyslu jich zůstalo pouze 26 %. Nejvíce se rozvíjelo letectví, kde v roce 1945 pracovalo více než 131 tisíc osob.

Nejcitelněji byl odliv pracovní síly poznat v zemědělství. Plodiny se směly prodávat pouze Říši, a navíc za regulovanou cenu. Černý trh byl trestán, za nedovolené poražení zvířete hrozila smrt. Část půdy byla násilně zabrána pro vojenské účely, a tím pádem klesla zemědělská produkce o 25–50 %.

V roce 1941 okupovalo Německo většinu kontinentální západní Evropy. Pod jeho moc se tak dostalo několik nejvyspělejších zemí světa, v nichž se Němci snažili maximálně využívat veškeré lidské a surovinové zdroje.

V zaostalém SSSR byla válečná mobilizace mnohem úspěšnější, jelikož už v roce 1943 Sovětský svaz vyráběl více vojenské techniky než nacistické Německo. USA se snažily z úspěchu SSSR těžit a přesvědčovaly své občany, že dopomohly k vítězství na východní frontě. Skutečnost je však taková, že jejich pomoc tvořila pouhá 4 % válečné výroby SSSR.

Nejhorší dopady měla válka v Sovětském svazu na zemědělství. Panoval nedostatek potravin, protože nejúrodnější oblasti Krymu byly obsazené a většina mužů byla odvelena do armády. Během války pracovaly v zemědělských závodech ze tří čtvrtin ženy. Podobně jako v USA začaly ženy docházet do zaměstnání a jejich zapojování do společnosti bylo po válce pochopitelně ještě mnohem viditelnější a razantnější.

Netřeba říkat, že život ve válce není žádný med. Všechno je totiž naruby. Platí to i o práci – někdy je zkrátka lepší nedělat. Až nám tedy zase někdo ze starší generace řekne: „Jo, hochu, za našich mladých let se muselo makat, to nebylo jako teď!“, můžeme s klidem opáčit: „Kdyby se makalo tak, jak říkáte, i za druhé světové války, visí tu nad námi fašistická vlajka.“

Repro: Profimedia.cz