Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Kdo na jejich místo?

Američané kdysi bývali hrdý národ. Považovali se za vzor demokracie, svobodného hospodářství („freedom“ je jedno z nejčastěji užívaných slov amerických politiků) a férového podnikání. Za poslední roky se to hodně změnilo.

Za prvé útok 11. září 2001 přišel jako velký šok také proto, že pro Američany bylo do té doby nemyslitelné, že by je někdo až takovýmto způsobem mohl nenávidět. Za druhé ten rok začala i krize důvěry, jež byla odstartována pádem Enronu.

A tady přišel druhý šok: v této kauze totiž byli útočníky Američané sami. Ti podváděli jiné Američany, falšovaly se dokumenty a výsledkem bylo, že tato krize byla ekonomicky několikanásobně ničivější než ekonomické dopady teroristického útoku. Amerika utrpěla velkou ránu, co se týče morality a regulace fungování svého kapitalismu. Regulační systém „checks and ballances“, na nějž byli Američané tak hrdí, vzal za své.

Podobný vývoj následoval v otázkách mezinárodních vztahů, kde si USA notně pošramotily pověst, ať již neoprávněně, nebo oprávněně. Válečné úsilí a chování k jejich vězňům se také podepsaly na otázce dodržování lidských práv, která kdysi byla tak hrdým tématem mnoha Američanů. Nyní si Američané samotní nemohou být jisti vlastním dodržováním lidských práv.

Mám hodně amerických přátel a tato země mi přirostla k srdci, mnohokrát jsem ji navštívil a vděčím jí za část svého vzdělání. Proto vývoj posledních let sleduji se zármutkem. Pokud Amerika skutečně ztrácí svou pozici, která velmoc zastoupí v budoucnu její místo?

Pokud si člověk nechá hlavou projít všechny možné kandidáty, nevychází z toho příliš potěšující obrázek. Jediný nástupce, jehož jsem si schopen představit a nešklebit se u toho, je Evropa. Ale ta se do toho nemá. Nadávali jsme na příliš silnou Ameriku, ale jak bude vypadat svět s Amerikou oslabenou?

Přesto aspoň jedna věc z toho všeho pro nás vyzní optimisticky: Ve „změnovém“ roce 2001 si mohl Američan za jeden dolar koupit v České republice s přehledem dvě piva. Dnes mu dolar sotva vystačí na jedno malé. Ještě v roce 2001 jsem se rád a bez ostychu nechával od svých amerických kamarádů po večerech zvát. Dnes je mi trapně, pokud se účet nepodaří zaplatit mně.

Autor je makroekonomický stratég ČSOB. Text vyšel ve finanční příloze týdeníku Reflex, připravené ve spolupráci s Finmag.cz. Foto: Jan Majer

Komentáře

Celkem 4 komentáře v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK