Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Penzijní spoření pro děti má smysl

Dětem nespoříme proto, abychom je zabezpečili na důchod. Chceme je především naučit, jak si ho v dospělosti můžou zajistit samy.

Od letoška je možné sjednat doplňkové penzijní spoření i pro osoby mladší 18 let. Mnohé penzijní společnosti hned spustily marketingovou kampaň a lákají nás, abychom začali spořit na důchod i svým dětem. Mezi finančními poradci se zatím vedou diskuze o smysluplnosti takového spoření.

O tom, že by spořili dětem na důchod, většina lidí asi dosud neuvažovala; ostatně – nemají na to peníze. Většina rodin s dětmi má problém utáhnout hypotéku a odkládat přiměřeně vysoké částky na důchod pro sebe. Jak jsme si ukázali nedávno, pár stovek měsíčně na zajištění dostatečné finanční renty nestačí, k tomu je zapotřebí spořit měsíčně spíš pár tisíc korun měsíčně

Jan Traxler

Jan Traxler

Privátní investiční poradce a ředitel společnosti FINEZ Investment Management

Přední český expert v oblasti investování. Prosazuje férovou provizi podílem na zisku. Zastánce dlouhodobých strategií s value přístupem. Preferuje investice, které generují pravidelný výnos a jejich hodnota dlouhodobě roste, tedy zejména kvalitní nemovitosti a dividendové akcie. Všechny jeho publikace najdete na www.finez.cz.

Kontakt: jan.traxler@finez.cz

Bez daňových výhod. Ale státní příspěvek se počítá

Po prvních čtyřech měsících, kdy šlo penzijní spoření dětem sjednat, bylo takových smluv pět a půl tisíce (celkem má penzijní spoření 430 tisíc účastníků); pro penzijní společnosti je to zřejmě důvod k optimismu. Ale to je ostatně jejich věc. Já každopádně vítám, že tu taková možnost je. Považuji ji za krok správným směrem a svým dvěma dětem jsem se rozhodl penzijní spoření uzavřít.

Jelikož děti nemají zdanitelné příjmy, tudíž nemají kde uplatnit daňové zvýhodnění, je výhodné jim spořit tři sta až tisíc korun měsíčně a využít alespoň státních příspěvků. Když budeme dítěti od narození spořit (přesněji: pravidelně investovat) tři stovky měsíčně, bude mít ve dvaceti letech na účtu u penzijní společnosti po zohlednění inflace zhruba něco přes sto tisíc korun (v dnešních cenách). Je k tomu potřeba postupně navyšovat úložky o inflaci, tedy například při dvouprocentní inflaci bychom po pěti letech měli dětem spořit měsíčně 330 korun, po deseti letech 365 korun a tak dále.

Budeme-li dítěti spořit od narození 500 korun měsíčně (opět kalkuluji s postupným navyšováním vkladů o inflaci), bude se naspořená částka ve dvaceti letech blížit 200 tisícům korun (suma bude výrazně vyšší, ale po zohlednění inflace bude mít hodnotu zhruba ekvivalentní dnešním 200 tisícům korun). Když budeme spořit tisícovku měsíčně, dostáváme se stejnou kalkulací po dvaceti letech zhruba k částce 400 tisíc korun (po zohlednění inflace).

Očekávaná hodnota úspor v penzijním spoření po 20 letech

Měsíční vklad

Státní příspěvek

Výnos nad inflací (ročně)

1 %

2 %

3 %

4 %

300 Kč

90 Kč

103 606 Kč

114 940 Kč

127 788 Kč

142 363 Kč

500 Kč

130 Kč

167 364 Kč

185 672 Kč

206 426 Kč

229 971 Kč

1 000 Kč

230 Kč

326 758 Kč

362 503 Kč

403 022 Kč

448 990 Kč

Zdroj: FINEZ Investment Management

Investovat a šetřit!

Jasně, nachystat se na stáří. To je: Dobře si vychovat hodně šikovných dětí, pořídit si byt, aby se nemusel platit nájem, a zahrádku, aby si člověk sám vypěstoval lacino dobroty. To bude asi tak nejjistější.

Ale k tomu pořád investovat a šetřit!

Rádi poradíme s výběrem a pomůžeme porovnat:

Edukativní pomůcka

Ještě je důležité zmínit, že třetinu naspořené částky je možné po dosažení 18 let vybrat. Na tuhle notu hodně hrají penzijní společnosti. Osobně to nepovažuji za příliš podstatné. Na studia, svatbu a podobně bych měl dětem odkládat peníze do něčeho likvidnějšího – proč bych k tomu měl využívat penzijní spoření? Ostatně to platí i o samotném spoření na penzi, i k tomu osobně preferuji likvidnější nástroje než penzijní spoření.

Smysl dětského penzijního spoření spatřuji jinde a ve finále podle mě není ani tak podstatné, jestli dětem v penzijním spoření naspoříme do 18 let sto tisíc korun, nebo třeba jen 50 tisíc korun. Dětské penzijní spoření považuji především za výborný edukativní nástroj. Proto vůbec není pozdě, pokud už vašim dětem chybí jen pár let do dospělosti a vlastně jim v penzijním spoření do 18 let ani nestihnete pořádně nic naspořit (navíc pokud se jim nespoří aspoň deset let, možnost vybrat část peněz v osmnácti neplatí).

Nejdůležitější je, že tímto způsobem můžeme děti vést k zodpovědnosti – naučit je, že si mají spořit na důchod. Nejprve to za děti děláme my, jakmile ale začnou vydělávat, plynule budou ve spoření pokračovat. Budou spoření na důchod považovat za samozřejmost, nebudou ho odkládat na pozdější věk. A to je podle mého názoru nejdůležitější pozitivní efekt dětského penzijního spoření.

Svým dětem nespoříme proto, abychom je zabezpečili na důchod. Chceme je především naučit, jak se můžou v dospělosti zabezpečit samy. Proto jim jdeme příkladem, spoříme si na stáří a zároveň nastartujeme i jejich spoření, do kterého pak jen naskočí. Až budou děti větší, budeme společně sledovat a rozebírat, jak to spoření a jednotlivé investice fungují.

Jan Traxler

Jan Traxler

Privátní investiční poradce a ředitel společnosti FINEZ Investment Management. Přední český expert v oblasti investování. Prosazuje férovou provizi podílem na zisku. Zastánce dlouhodobých strategií s value přístupem. Preferuje... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 54 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Jan Amos | 16. 6. 2016 09:56

Naučit děti odpovědnosti za svoji budoucnost je jistě správné. Spořit jim ale do systému, jehož benefity "garantuje" neodpovědná vláda a jehož parametry jsou kdykoliv, libovolně, politickým rozhodnutím měnitelné, považuji za selhání zdravého a kritického rozumu. Zodpovědný rodič by spíše měl svým dětem vysvětlit, proč se rozhodl je do této pyramidové hry nezatahovat.

+21
+
-

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Richard Fuld | 17. 6. 2016 12:37

"A teď milá Madlenko, co myslíš, krabička od které prababičky ti je dnes jen pro utření zadečku a která má nějakou hodnotu?" Problém této otázky tkví v tom, že dítěti vůbec názorně neukazuje rozdíl mezi hodnotou peněz a kovových mincí. Dítě jaksi přirozeně a samozřejmě sáhne po papíru, když je postaveno před otázku zda si vytřít papírovými penězi nebo kovovými mincemi, a to bez ohledu na to, jakou mají ty peníze hodnotu. :-)

A teď k meritu. Uvedené srovnání mezi bankovkami a zlatými mincemi spočívá v již notorickém ignorování existence úroku a složeného úročení. Pokud by srovnání probíhalo mezi penězi, které ležely po desítky let na úročeném účtu a držením zlata, pak by ono poučení dopadlo nejspíše přesně naopak, než jste zamýšlel. :-)

Pokud dochází ke srovnání hodnoty bankovek uložených po desetiletí v piksle od kávy s hodnotou po tu dobu drženého zlata, pak výsledným poučením bude: pokud už spořím v penězích, pak je třeba je držet na úročeném účtu a ne doma v piksle. :-)

A demagogie typu, co si myslíš, že měl děda z penzijního připojištění a co si koupí za dnešní stovku a jak si za zlatou minci jednou koupí autíčko, už je opravdu k smíchu. Opět Vám v této úvaze zcela absentuje složené úročení po období desítek let.

-3
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK