Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Jak nepodlehnout finančním mýtům

Pavel Kohout
Pavel Kohout
24. 11. 2014
 16 724

Zakladatel poradenské firmy Orcam Financial Group ze San Diega Cullen Roche píše z pozice praktika, nikoli teoretického ekonoma z univerzity nebo centrální banky. To se projevuje nejen v příjemně vstřícném stylu psaní. Důležité je, že pomáhá odhalovat některé mikro- i makroekonomické mýty jak laiků, tak odborníků.

Jak nepodlehnout finančním mýtům

Máte pocit, že každý investor už musel přečíst tolik knih o financích, že psát ještě další postrádá smysl? Pokud si to opravdu myslíte, Cullen Roche svou knihou Pragmatic Capitalism: What Every Investor Needs to Know About Money and Finance (Pragmatický kapitalismus. Co by každý investor měl vědět o penězích a financích) vyvádí z omylu.

Roche je zakladatel poradenské firmy Orcam Financial Group ze San Diega a píše z pozice praktika, nikoli teoretického ekonoma z univerzity nebo z centrální banky. Tento jeho postoj se neprojevuje pouze v příjemně vstřícném stylu psaní. Důležité je, že Roche pomáhá odhalovat některé finanční mýty – mikro- i makroekonomické – jak laiků, tak odborníků.

Cullen Roche. Pragmatic Capitalism: What Every Investor Needs to Know About Money and Finance. Vydalo nakladatelství Palgrave Macmillan Trade 2014. 256 stran, cena 14,99 dolaru (verze pro Kindle).

Mýtus jménem Buffett

Jednou z nejoblíbenějších mytických postav amatérských investorů je světoznámý Warren Buffett, známý také jako mudrc z Omahy. Ten patří společně s Billem Gatesem a mexickým miliardářem Carlosem Slimem mezi tři nejbohatší lidi na světě a je nesmírně oblíbený díky svému lidovému a skromnému veřejnému vystupování. Buffett si získává přízeň amatérských investorů i proto, že říká, co chtějí slyšet:

  • Investování není žádná věda.
  • Vybírat podhodnocené akcie může prakticky každý. Stačí se důkladně věnovat poctivé finanční analýze, prozkoumat účetní závěrky firem, posoudit jejich vyhlídky na trhu a vyvodit závěry.
  • Žádná „rocket science“, žádné složité ekonometrické modely.
  • Nesledujte žádné módní trendy.
  • Investujte jen do toho, čemu rozumíte.
  • Nesnažte se odhadovat, je-li trh nadhodnocený, nebo podhodnocený.
  • Nic nepředpovídejte. Prostě vybírejte podhodnocené akcie podle selského rozumu. Makroekonomickou stránku věci můžete vypustit, žádné předpovědi nefungují.

Tento přístup má miliony nadšených stoupenců, ale málokterý z nich skutečně zbohatl – a nikdo ani zdaleka podobně jako Buffett. Čím to? Roche vysvětluje, proč většina Buffettových následníků plně nechápe učení svého mistra: „Navzdory lidové mytologii je Buffett mimořádně sofistikovaný podnikatel. Jako většina ze seznamu nejbohatších 400 lidí podle časopisu Forbes také on vytvořil své bohatství tím, že založil vlastní firmu. Nezbohatl tak, že si založil účet u makléřské firmy a začal kupovat a prodávat cenné papíry.“

A Roche dodává: „Původní fond Buffett Partnership je zejména zajímavý v souvislosti s tím, jak Buffett nyní kritizuje poplatky fondů. Je pozoruhodné, že Buffett Partnership si účtoval 25 procent ze zisků převyšujících šest procent ročně. To je jeden z hlavních důvodů, proč Buffett zbohatl tak rychle.“

Běžný drobný investor poplatky platí, Buffett je naopak inkasoval. A to je podstatný rozdíl. Ale Buffett se od investorů malého formátu lišil především tím, že byl schopný skoupit kontrolní balík v některých konkrétních společnostech, dosadit vlastní management a firmy v problémech vrátit k prosperitě. To je další podstatný rys, který liší Buffetta od jeho četných fanoušků.

„Buffett dělal víc, než že jen koupil akcie firmy Coca-Cola nebo Geico. Angažoval se v reálném investování, v mnoha případech přinášel nový kapitál a hrál aktivní roli v manažerském procesu. Prováděl také vysoce rafinované sázky na trhy derivátů, opcí a dluhopisů, přičemž často používal finanční páku. Lidové vnímání Buffetta jako rozšafného chlápka, který prostě umí vybírat akcie, je mýtus,“ tvrdí Roche.

STÁT SE O VÁS NEPOSTARÁ. MY ANO…

Čím dříve začnete spořit na stáří, tím lépe se budete mít.

V Ušetři.peníze.cz dokážeme mnohem víc. Přesvědčte se sami.

Pasivní investování

Dalším mýtem je moderní zbožňování pasivního portfolio managementu – termín „pasivní přístup“ je v moderním investování pochvalou. Řada výzkumů ukázala, že většina investorů a spekulantů, kteří aktivně nakupují a prodávají akcie nebo dluhopisy, má nakonec horší výsledky než tržní indexy. Tedy pasivní portfolia, jejichž složení lze vypočítat mechanicky a jejichž řízení nevyžaduje žádné drahé a vysoce kvalifikované manažery.

Na základě těchto výzkumů vznikly investiční společnosti a fondy s nízkými náklady. Jejich význam a rozsah časem roste, neboť argument „aktivita je k ničemu“ je velice silný a na číselných výsledcích vysoce přesvědčivý. Ale i pasivní investování, Buffettův protipól, se stalo předmětem moderního mýtu.

Roche vysvětluje: „Faktem zůstává, že všichni investujeme do jisté míry aktivně. Pokud se rozhodnete pasivně investovat nějakou částku, nutně musíte aktivně rozhodnout o časování své akce. Také pokud investujete pravidelně, vaše rozhodování obnáší nějaké aktivní rozhodnutí. Totéž platí, pokud měníte strukturu svého portfolia z libovolných důvodů.“

Nehledě na to, že každý investor se musí rozhodnout, do jakých akcií nebo jiných cenných papírů bude investovat. I relativně nejpasivnější rozhodnutí (třeba 75 procent do amerického akciového indexu S&P 500 a 25 procent do pasivního fondu amerických dluhopisů Vanguard Long Bond Index) obsahuje aktivní výběr dvou trhů (akcií a dluhopisů) a jejich proporce.

Aktivnímu investování se zkrátka nedá vyhnout. Je možné ho omezit (a je to dokonce žádoucí z hlediska poplatků a nákladů), ale není možné ho eliminovat. A Roche uvádí:„Snad nejdůležitější je však falešná představa, že pasivní přístup nezahrnuje žádné předpovídání. Běžný klient indexového fondu investuje své prostředky do fondu s nízkým poplatkem, jehož investiční politikou je koupit a držet nějaké cenné papíry v daném poměru. Klientovo rozhodnutí ale zahrnuje předpověď, byť nevyřčenou, že tyto cenné papíry se během předpokládaného časového horizontu zhodnotí více než jiné.“

Komodity

Hranice mezi pasivním a aktivním investováním je podle Roche umělá. Její zdůrazňování pak odvádí pozornost od důležitějších problémů. Například, zda lze zbohatnout na trhu komodit, jako je zlato, ropa, pšenice či řada dalších materiálů a surovin obchodovaných na burzách. Ty si periodicky získávají nadšené přívržence a pak je opět ztrácejí, neboť komodity dlouhodobě nesou méně, než investoři doufají.

Roche není fanouškem komodit, což zdůvodňuje následovně: „Pokud si myslíte, že ceny komodit dlouhodobě porostou, je to explicitní sázka na názor, že lidstvo nedokáže komodity využívat efektivněji, případně že za ně nenajde náhradu.“

A uvádí i jiný důvod: „Od poloviny sedmdesátých let podíl spekulativních obchodů na termínových kontraktech s komoditami vzrostl z 25 na 45 procent. V důsledku toho se změnila termínová struktura komoditních termínových kontraktů v tom smyslu, že vzrostl podíl kontaktů typu kontango (spekulace na budoucí růst ceny), což znamená, že kontrakt musí být vždy překlopen do dalšího měsíce. A také, že vznikají rolovací náklady (negative roll return).“

Řečeno jinak: s komoditami se stále více spekuluje a méně obchoduje. Spekulant, kterého zajímá jen cena ropy a nechce skutečně dodat barel na svoji adresu, musí za tento komfort něco zaplatit. Proto jsou skutečné výnosy z komodit ještě o něco nižší, než jaké by měly „správně“ být podle indexů.

Čtete knížky o investování nebo ekonomii?

Přízrak deflační spirály

Roche se však především věnuje makroekonomii, v níž existuje nejvíce mýtů. A co je nejhorší, mýty ovládají i mnohé finanční profesionály. Americké kvantitativní uvolňování bývalo například interpretováno jako „bezbřehé tištění nekrytých peněz“. Roche vysvětluje, proč to není pravda: „Finanční aktiva soukromé sféry zůstávají stejná, mění se pouze jejich složení. Kromě toho, banky nikdy nepůjčují své rezervy, takže víc rezerv neznamená, že roste peněžní zásoba. Proto kvantitativní uvolňování nemá za následek expanzi úvěrů ani inflaci.“

Jiným mýtem, jenž mate i odbornou veřejnost, je přízrak deflační spirály. Cenová deflace má údajně nutit domácnosti k odkladu spotřeby, což má za následek pokles tržeb, hospodářskou krizi a další pokles cen. Roche vysvětluje, jak se věci mají ve skutečnosti. Ekonomiku ovládá úvěrový cyklus, který má dvanáct stadií:

1. ekonomika mírně roste;
2. roste objem kapitálových investic;
3. roste tolerance vůči riziku;
4. úvěrové standardy se zmírňují;
5. ceny akcií a nemovitostí výrazně rostou.

V tomto místě končí expanze a začíná klesající fáze:

6. ceny akcií a nemovitostí klesají, neboť trh si uvědomil, že nejsou reálné;
7. banky zpřísňují standardy pro poskytování úvěrů, ekonomika klesá, roste nezaměstnanost;
8. akcie, nemovitosti i HDP dále klesají;
9. klesá inflace, která může přerůst až v deflaci;
10. je oficiálně vyhlášena hospodářská recese;
11. roste počet neplatičů a podíl špatných úvěrů;

a konečně bod 12. ekonomika se zotavuje – a jsme opět u bodu 1.

Rochova teorie hospodářského cyklu odpovídá rakouské škole, ačkoli se o ní kupodivu nezmiňuje. Silně připomíná i model bankovního cyklu Hymana Minského, který naopak uvádí. Především však Rochova interpretace bankovního cyklu přesně popisuje, co se dělo v západních ekonomikách od roku 2007 a co mnohde pokračuje dodnes. Z modelu také vyplývá, že cenová deflace je jen vedlejším produktem úvěrové krize. Samotný cenový pokles tedy není žádnou tragédií. Deflační spirála neexistuje, třebaže mnozí centrální bankéři si mylně myslí opak.

Pavel Kohout

Pavel Kohout

Pavel Kohout je autorem knih o investování, např. Peníze, výnosy a rizika a Investiční strategie pro třetí tisíciletí, a makroekonomii, např. Finance po krizi. Publikuje v řadě českých a zahraničních médií. Byl členem Národní ekonomické rady vlády (NERV) a Poradního expertního sboru (PES). V roce 2007 spoluzaložil finančněporadenskou společnost Partners Financial Services, v níž působí jako místopředseda dozorčí rady.

Fakta o Fedu

Existuje i další mýtus, který má mimořádně silný kořínek. V každé internetové diskuzi věnované centrálnímu bankovnictví se dříve, nebo později objeví příspěvek, který zasvěceně „vysvětluje“, že americký Federální rezervní systém (Fed) je vlastně soukromá banka. Ta údajně patří šesti nejbohatším rodinám na světě, anebo – podle jiné verze – všemocným Rothschildům. Roche uvádí suchá fakta: „Fed byl založen Kongresem, ale neprovádí politická opatření schválená Kongresem nebo prezidentem. Politicky je velmi nezávislou entitou.“

Pokud jde o vlastnictví Fedu: „Regionální pobočky Fedu vydávají akcie vlastněné bankami v příslušném distriktu. Je to proto, že Fed nesmí být financován z peněz daňových poplatníků, aby nebyla ohrožena jeho nezávislost. Akcie vyplácejí šestiprocentní dividendu a nejsou spojeny s hlasovacími právy. Abychom dali věci do perspektivy, v roce 2012 Fed vydělal 90,5 miliardy, z čehož 1,5 miliardy vyplatil členským bankám na dividendách. Zbývajících 89 miliard bylo v souladu se zákonem odvedeno do federálního ministerstva financí, ačkoli ministerstvo není formálně akcionářem Fedu.“

Rochovu knihu lze doporučit všem zájemcům o investování, finanční trhy a makroekonomii. Vzhledem k formě je přístupná i pro zájemce, kteří by normálně neotevřeli vysokoškolskou učebnici financí. Svým obsahem je pak vhodná i pro ty, kdo již finance na vysoké škole vystudovali a stále věří na deflační spirálu.

Roche je i aktivní bloger, jeho články jsou k dispozici na adrese PragCap.com.


Vyšlo na České pozici
Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
0
+

Sdílejte

Diskutujte (2)

Vstoupit do diskuze
Pavel Kohout

Pavel Kohout

Ředitel Algorithmic Investment Management a strůjce investičních fondů Algorithmic SICAV. Dřív pracoval mimo jiné pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF, spoluzakládal finančněporadenskou... Více

Související témata

akciecontangodeflacedluhopisyekonomiefedhyman minskyinvesticekomoditykvantitativní uvolňovánímakroekonomikapeněžní zásobapodílové fondyrakouská školawarren buffett
Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo