Měny 2013 a 2014: Člověk míní, centrální bankéř mění

Potřebujeme opravdu vyšší inflaci? Je deflace opravdu takové zlo, proti kterému je potřeba bojovat? Názory ekonomů se různí. Podle mě není na deflaci nic špatného. Špatné je, že růst české ekonomiky a životní úrovně obyvatel byl posledních dvacet let z velké části na dluh. V celé Evropě, v USA, v Japonsku a v podstatě všude ve světě roste velmi rychlým tempem zadlužení veřejného sektoru. Objem dluhů je tak velký, že je nereálné, aby byly někdy splaceny. Dovedete si snad představit, že Česká republika bude příštích dvacet let hospodařit s přebytkem sto miliard korun ročně?

STÁT SE O VÁS NEPOSTARÁ. MY ANO…

Čím dříve začnete spořit na stáří, tím lépe se budete mít.

V Ušetři.peníze.cz dokážeme mnohem víc. Přesvědčte se sami.

Je veřejné tajemství, že vyšší inflace je jediná schůdná cesta z bludného kruhu zadlužení. Existuje ještě cesta druhá: totiž že vlády zadlužených zemí přiznají, že nejsou schopny dluhy splatit, a vyhlásí státní bankrot. Vlastně by to bylo jednodušší, a především – mnohem rychleji bychom se mohli postavit zase na nohy. Jenže zároveň by to pěkně bolelo, nemůžeme čekat, že se najde politik, který by svým voličům otevřeně tuhle trnitou cestu nabídnul. Takže nás čeká dvacet let vyšší inflace a nadávání.

Před takovým problémem stojí půlka zeměkoule. Česká republika je na tom ve srovnání se zbytkem Evropy ještě dobře. A Evropa se ještě ani zdaleka nedá srovnat s Japonskem. Centrální banky různě ve světě se nyní snaží uměle držet úrokové sazby na co nejnižší úrovni a zároveň rozdmýchávat inflaci. K tomu používají kvantitativní uvolňování a jiné moderní formy ředění peněžní zásoby. Některé centrální banky se také snaží přímo nebo nepřímo oslabit domácí měnu, aby podpořili exportéry a zároveň přilévaly do inflačního ohně olej za pomoci růstu cen dováženého zboží.

V roce 2013 se do této hry naplno zapojila i Česká národní banka. Kurz koruny tak v listopadu oslabil zhruba o pět až sedm procent vůči všem hlavním světovým měnám. Za celý rok 2013 kurz koruny oslabil vůči euru o devět procent, vůči švýcarskému franku a britské libře zhruba o sedm procent a k americkému dolaru ztratila koruna 4,5 procenta.

Japonsko vyhlásilo válku deflaci a silné měně

Mnohem tvrdší hru rozehrála japonská centrální banka, která spustila masivní kvantitativní uvolňování. Japonský jen v důsledku v roce 2013 oslabil k americkému dolaru téměř o 20 procent a k euru skoro o 25 procent. Domnívám se, že i v roce 2014 bude Bank of Japan šlapat na plyn, co to půjde, aby konečně po dvaceti letech rozvířila inflaci a zároveň dál oslabila kurz domácí měny. Slabší kurz jenu totiž pomáhá japonským exportérům prosadit se v tvrdé konkurenci čínských, korejských a tchajwanských firem, které v posledních letech díky nižším cenám porážely japonské firmy na plné čáře.

O měnové válce se v minulém roce nejčastěji mluvilo v souvislosti s Japonskem a Jižní Koreou. Před deseti lety bylo Japonsko hlavním hráčem v automobilovém a elektrotechnickém průmyslu. Dnes se už víc prodávají korejská auta (Hyundai, Kia) a korejská elektronika (Samsung, LG). Hlavní důvod: nižší cena. To chce ale japonský premiér Šinzó Abe změnit. A japonská centrální banka skáče, jak Abe píská.

Jan Traxler

Odborník na akcie, zakladatel a ředitel společnosti FINEZ Investment Management, poskytující privátní investiční poradenství.

Publikuje pravidelně v deníku E15, v měsíčníku Finanční řízení & controlling v praxi, na portálech Investujeme.cz, Finmag.cz, Peníze.cz a příležitostně v dalších médiích.

Měny na rozvíjejících se trzích prudce oslabily

Vývoj na měnových trzích v uplynulém roce silně poznamenala ještě jedna událost. V květnu naznačil předseda Fedu Ben Bernanke že Fed možná brzy začne omezovat kvantitativní uvolňování. To na trzích rozpoutalo až překvapivě velkou paniku. Okamžitě začaly růst úrokové výnosy amerických dluhopisů a potažmo státních dluhopisů prakticky všude ve světě. Mnohem větší rozruch ale přinesl vývoj na měnových trzích.

Jakmile se začalo spekulovat o možném omezení kvantitativního uvolňování v USA, začaly prudce oslabovat měny na rozvíjejících se trzích. Indická rupie oslabila v uplynulém roce vůči dolaru o 12 procent, brazilský real o 14 procent, turecká lira o 18 procent, jihoafrický rand a indonéská rupie o 20 procent a argentinské peso dokonce o 25 procent.

Kombinace vyšší inflace na rozvíjejících se trzích s vidinou posílení amerického dolaru (v případě ukončení kvantitativního uvolňování) vedla k silnému odlivu kapitálu z rozvíjejících se trhů. A nejen že se z emerging markets začali stahovat zahraniční investoři, ale také místní obyvatelé zatoužili vlastnit raději „tvrdou měnu“ – dolar nebo ještě lépe rovnou zlato. Indie musela dokonce v létě zakázat dovoz zlata do země a bez povolení vlády nemohli Indové ani převádět kapitál do zahraničí, aby zastavili oslabování rupie.

Rok 2014 ve hvězdách

Odhadovat vývoj měnových kurzů pro rok 2014 je velmi obtížné, ne-li nemožné, všechno totiž v podstatě závisí na tom, co si zrovna usmyslí centrální bankéři. Bude Česká národní banka trvat na kurzu minimálně 27 korun za euro, nebo změní názor? Zastaví Fed kvantitativní uvolňování? Bude v něm naopak pokračovat japonská centrální banka? Bude švýcarská centrální banka nadále intervenovat na trzích, aby tak zabránila posílení švýcarského franku? A co Evropská centrální banka, začne také ve větší míře „tisknout peníze“ nebo bojovat proti silnému kurzu eura?

Ve vzduchu visí příliš mnoho otazníků. Já osobně se domnívám, že japonský jen bude nadále oslabovat a že americký dolar naopak začne posilovat. Ale kdo ví. Člověk míní a centrální bankéři mění. Zvykněme si na to.