Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Investiční chyby: podléháte davovému šílenství

Třetí díl seriálu, který prozradí, jak (ne)prodělat kalhoty. Z předchozích dílů už víte, že se nevyplácí slepá důvěra v experty ani slepá důvěra v sebe. Do třetice: slepá důvěra ve většinovou volbu může být stejně spolehlivou cestou k finanční katastrofě.

Investiční chyby: bezmezně věříte expertům
Investiční chyby: přehnané sebevědomí

Francouzský sociolog 19. století Gustav Le Bon ve svém klasickém díle Psychologie davu napsal: „V davu se hromadí hloupost, nikoli zdravý selský rozum. O nějaké to století později se podobně vyjádřil Robert Shiller v knize Irrational Exuberance: „Když člověk jedná samostatně, chová se rozumně a rozvážně, ale jakmile se stane jedním ze stáda, je z něj jen tupá ovce.“

Na druhé straně se říká, že víc hlav víc ví. Jak to tedy je? Věhlasný sociální psycholog Solomon Asch provedl v padesátých letech minulého století experiment, při kterém měli účastníci porovnávat délky úseček nakreslených na kartičky. Odpovědi na otázky sice byly jasné, ale experiment měl jeden háček. Skupina lidí byla totiž tvořena Aschovými pomocníky, až na jediného člověka, zkoumaný subjekt. Pomocníci měli jasný úkol: odpovědět na několik otázek úmyslně chybně. Sledovaný subjekt, konfrontovaný se skupinou, která jednohlasně odpovídala chybně, se ve třetině případů podvolil a odpověděl stejně chybně jako celá skupina. Asch dospěl k celkem logickému závěru. Zkoumaný subjekt se obával, že bude ostatními vnímán jako hloupý, a proto pod tlakem skupiny odpovídal chybně. Jiní psychologové provádějící podobné experimenty ale dospěli k závěrům odlišným. Například Deutsch a Gerard přišli s tím, že špatné odpovědi byly způsobené spíš než strachem ze zavržení vírou jednotlivce v to, že všichni ostatní se nemohou mýlit.

Davové šílenství

A tady se už opět dostáváme k finančnímu trhu. Přestože trh je po většinu času velmi racionální, v určitých obdobích jednoduše zešílí. Zdá se, že takzvané spekulativní mánie se na finančních trzích objevují s určitou pravidelností. Skvěle to vystihl Charles Mackay, který kdysi řekl: „Každá generace si projde vlastní šílenou spekulativní horečkou. Pokaždé vznikne nějaký nový systém, projekt nebo myšlenka, které vedou lidi k tomu, že se zas a znovu nechávají unést vidinou snadného zisku, potřebou vzrušení nebo touhou o napodobení něčeho, co je právě moderní.“ Mackay ve své knize Extraordinary Popular Delusions and the Madness of Crowds (1841) popisuje jednu z nejúchvatnějších mánií v historii, tulipánovou horečku v Holandsku 17. století. V období vrcholící mánie mezi lety 1634 až 1637 směňovali za normálních okolností racionální Holanďané půdu a drahé šperky, jen aby si mohli koupit cibuli vzácného tulipánu Semper Augustus. Spekulační mánie ovšem končí vždy stejně. Ceny se nakonec vyšplhaly tak vysoko, až se někteří rozhodli své cibule prodat. Brzy následovali jejich příkladu další investoři a na trhu se naplno projevil zákon gravitace. Slovy MacKaye: „Lidé uvažují jako stádo; společně zešílí jako jedno velké stádo, aby poté jeden po druhém přicházeli zpět k rozumu.“

Holandsko 17. století je ovšem příliš vzdálené, a proto uveďme jednu relativně nedávnou spekulativní horečku.

Magická šedesátá léta

Zatímco třeba takovou bublinu technologických akcií mají mnozí lidé ještě v živé paměti, období „nové éry“ v USA v šedesátých letech je už dávno pryč. Investoři tehdy měli mnoho důvodů k optimismu. V roce 1960 zvolený prezident John Kennedy se stal symbolem národního optimismu. Jeho program hospodářského rozvoje vedl mnohé k závěru, že země vstupuje do období „nové ekonomiky“, která zajistí trvalou prosperitu. Očekávání se ještě zvýšila poté, co Kennedy před Kongresem prohlásil, že začíná vesmírný věk.

Velký optimismus na druhou stranu vedl k excesům na finančním trhu. V souvislosti se začínajícím vesmírným věkem se objevil nový sektor – elektronický průmysl – a investoři začali být hladoví po akciích, které měly v názvu cokoli, co připomínalo slovo „elektronika“. Odstartovala nová mánie, které se říkalo „tronický boom“. Horečku skvěle okomentoval Jack Dreyfus: „Vezměte malou společnost, která už čtyřicet let vyrábí tkaničky do bot a prodává se se slušným násobkem P/E 6. Změňte jméno ze Shoelaces, Inc. na Electronics and Silicon Furth-Burners. Na dnešní burze mají slova „electronics“ a „silicon“ cenu 15 P/E. Ale nejdůležitější je tady výraz „furth-burners“, protože mu nikdo nerozumí. Neznámá nebo nesrozumitelná slova v názvu vám umožní zdvojnásobit vaše celkové skóre. Tím pádem máme P/E 6 za podnikání s tkaničkami, 15 za electronics a silicon, tedy celkem P/E 21. Vynásobíme to dvěma za furth-burners a získáme P/E nové společnosti 42.“

Tronický boom byl sice jen krátkou epizodou, kterou vystřídalo ještě větší šílenství ve druhé polovině šedesátých let, ale řada investorů stejně stihla prodělat kalhoty. Pro mnoho lidí je prostě těžké odolat pokušení vyhodit peníze oknem v krátké spekulační mánii s vidinou rychlého zbohatnutí. Je přitom úplně jedno, jestli se šílenství davů týká tulipánových cibulí, akcií pochybných společností nebo třeba zlata. Platí, že když tvrdí tu stejnou hloupost deset milionů lidí, stále je to hloupost. Lidská paměť je ale krátká. 

Martin Tománek

Martin Tománek

Vystudoval politologii na Univerzitě v Hradci Králové, kde také vedl kurz mezinárodní politické ekonomie. Sestavuje investiční portfolia bohatým lidem a dělá portfolio manager v Partners investiční společnosti. Píše nejen... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 0 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK