Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Vysokoobrátkové obchodování na burze: trh si dobrovolně přistřihne křídla

Počítače a počítačové sítě umožnily obchodovat na burzách rychleji a rychleji. S šikovným algoritmem lze dnes udělat stovky transakcí za vteřinu. Z té rychlosti jde strach a mnozí se obávají, že ohrožuje světovou finanční stabilitu. Proto je prý třeba ji regulovat, snížit, zakázat. Dost možná ji nakonec ale srazí sami obchodníci. Z jednoduchého důvodu: už je prostě nebaví kupovat každou chvíli výkonnější a výkonnější mašiny.

Takřka přesně před třemi roky, 6. května 2010, se přibližně ve tři čtvrtě na tři newyorského času, se hrůzou zastavil dech nejednoho obchodníka z tamější burzy. Hlavní burzovní ukazatel, Dow Jonesův index, se v okamžiku propadnul o přibližně tisíc bodů, tedy o nějakých devět procent. Nejdůležitější světová burza, svého druhu nervové centrum globálního kapitalismu, takový sešup během jediného dne ještě nezažila.

Rychlíci v podezření

Za pár chvil si obchodníci a s nimi celý zbytek informovaného světa mohli zase oddechnout. Propad burzy trval jen několik minut. Nicméně otazníky zůstaly. Kdo za děsivý pád cen akcií může? Odstartovala ho technická chyba, nebo něco jiného? A především: může se něco podobného opakovat? A nemohlo by to opakování dokonce vyřadit na delší dobu z provozu některou z klíčových světových burz? Důsledky pro globální finanční systém by byly dalekosáhlé a neblahé.

Regulační orgány po tomto propadu, označovaném jako „flash crash“, mnohem bedlivěji monitorují činnost takzvaných vysokofrekvenčních obchodníků. Ti za použití sofistikovaných technologií a výkonných počítačových algoritmů provádějí transakce v závratné rychlosti pouhých milisekund. Za vinu jim mnozí kladou, že destabilizují finanční systém a že – hnáni mamonem – dláždí cestu k dalšímu děsivému burzovnímu pádu. Jejich regulace je tedy prý zásadní nutností.

O to překvapivější může být přelomová zpráva posledních dnů. Tříleté výročí „flash crashe“ totiž vysokofrekvenční obchodníci hodlají zjevně slavit tak, že přistřihnou sami sobě křidélka. Dřív než nějaké regulační opatření vymyslí úředníci z dohledových orgánů. Jinými slovy: zdá se, že trh v tomto případě dokáže regulovat sám sebe. A to právě ten trh, který byl v posledních letech často kriticky prezentován jako doména těch nejbezohlednějších ziskuchtivců.

Hrubá rychlost nad šedé buňky mozkové. Zatím...

V čem přistřižení křidélek konkrétně spočívá? Představitelé EBS, jedné ze dvou dominantních platforem pro vysokofrekvenční obchodování na devizových trzích, na sklonku dubna navrhli omezení rychlosti obchodování. Princip „kdo dřív přijde, ten dřív mele“ totiž podle nich nepřístojně zvýhodňuje ty obchodníky, kteří prostě jen disponují výkonnějšími počítači (eventuálně také počítači lokalizovanými fyzicky nejblíž místu obchodování).

Vysokofrekvenční obchodníci evidentně sami shledali, že závod, kdo pořídí nejrychlejší počítač, je ničivý pro celý sektor; nevítězí totiž nutně ti, kteří užívají nejdůmyslnější obchodní postupy, nýbrž prostě ti, kteří nainvestují nejvíc do technologií. Jenže čím dál tím objemnější výdaje na nejvýkonnější technologie jsou vlastně daní, která stále citelněji doléhá na celý sektor vysokofrekvenčního obchodování. Celospolečenským zájmem přitom je, aby vítězili nejdůmyslnější obchodníci, takoví, kteří nejvíce přispějí k zefektivnění rozdělování světového kapitálu, a nikoli ti, kteří se bouchnou přes kapsu a pořídí nabouchanou mašinu.

Podle návrhu, který zástupci EBS předkládají, by už nevítězili ti s nejvýkonnějšími počítači, místo toho by příchozí obchodní příkazy za každých několik milisekund měly být seskupeny do většího celku a vyřizovány pak v náhodně generovaném sledu. Tím by se výhoda plynoucí z užití superrychlého procesoru vytratila.

Pokud takový návrh uspěje, trh sám předběhne regulátory. Z celospolečenského hlediska by to bylo kýžené. Tržní aktéři mají totiž zpravidla po ruce lepší informace než dohledové a regulační orgány, které navíc nejdou na trh se svojí kůží. Oproti regulaci znamená zkrátka dohoda účastníků trhu větší pravděpodobnost, že se s vaničkou nevylije taky děcko.

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda je ekonomický konzultant a autor populární i odborné ekonomické literatury. Věnuje se filozofii a metodologii ekonomické vědy, publikuje například v žurnálu Politická ekonomie. Spolupracoval s časopisem Týden... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 2 komentáře v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK