Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Podílové fondy. Poplatek zleva, poplatek zprava – investice K. O.

Mnozí investoři zřejmě myslí, že nejdůležitější pro výběr fondu je to, jak byl poslední dobou úspěšný. Jenže minulé výnosy neříkají vůbec nic o výnosech – nebo ztrátách! – budoucích. Pohled na poplatkovou strukturu napoví víc: řekne, o kolik peněz budete pravidelně přicházet. Nemusí to být málo – poplatky se na výnosech umějí podepsat řádně.

Podle nové evropské legislativy, která nabyla účinnosti 1. července 2012, došlo ke změně v pravidlech o informování o poplatcích v podílových fondech. Představíme ji a využijeme této příležitosti k inventuře oněch poplatků. Co vám můžou správci fondů účtovat a co může vaši investici zabít nebo aspoň přizabít?

V zahraničí probíhá o nákladech fondů už delší dobu diskuze, u nás je ale zatím ticho. Mnozí čeští investoři si zřejmě nadále myslí, že nejdůležitějším kritériem pro výběr podílového fondu je výkonnost za posledních pět let. Omyl. Minulá výkonnost není dobrým indikátorem budoucích výsledků. Mnohem lepší indikátor jsou poplatky. Platí, že levnější fond bývá často dlouhodobě výnosnější. Víte vůbec, jak drahý váš fond je a co všechno platíte?

Vstupní poplatky první na ráně

Vstupní poplatky jsou nejvíc vidět. Zároveň mají ze všech poplatků, které se týkají investora do podílových fondů, zrovna nejmenší dopad na výkonnost investice. Tedy v případě, že investor bude držet podíl ve fondu déle než jen pár měsíců. A taky v případě, kdy si fond koupí přes solidní zprostředkovatele či investiční poradce, kteří si kromě standardního vstupního poplatku nebudou za své služby účtovat nic navíc. V Česku to bohužel není úplně samozřejmé.

Vstupní poplatky ale nepředstavují pro dlouhodobou výkonnost fondu zrovna velkou zátěž: jsou zkrátka vstupní, platí se jen jednou a pak je od nich pokoj.

Manažerský poplatek je důležitý, ale…

Poplatek, který má daleko větší dopad na investice podílníků, je manažerský poplatek, nebo jinak řečeno, poplatek za správu. Už podle názvu je zřejmé, proč existuje, takže se u něj nebudeme zastavovat dlouho. Bohužel, řada českých fondů si účtuje manažerské poplatky až příliš vysoké. Obecně neexistuje jediný dobrý důvod platit u akciových fondů vyšší manažerský poplatek než řekněme 1,5 procenta a u dluhopisových fondů více než procento. Možná u dluhopisových fondů, které vás vezmou na rozvíjející se trhy, je nějaká ta desetinka navíc přijatelná. Manažerským poplatkem to ale ještě zdaleka nekončí...

Celkové náklady fondu

Podílové fondy donedávna zveřejňovaly tzv. ukazatel celkové nákladovosti, anglicky Total Expense Ratio, známý jednoduše jako TER. TER měl investorům poskytnout slušnou představu o tom, kolik ve fondu ročně zaplatí na poplatcích, a dát jim možnost srovnávat nákladovost fondů.

Jen pro pořádek, TER se samozřejmě týká celého finančního majetku klienta ve fondu, nikoli pouze výnosů.

Největší položkou TER byl zpravidla manažerský poplatek, nicméně každému fondu vznikají další náklady, které k manažerskému poplatku přidávají nějaké ty desetiny procenta. Jedná se o různé náklady administrativního charakteru, platby depozitní bance a podobně.

Celkové náklady nikdy neukazovaly náklady v celku

Tady to ale ještě nekončí. Ukazatel celkové nákladovosti TER měl jednu zásadní chybu – neukazoval celkové náklady. Což je poměrně nepříjemný a matoucí rozpor mezi názvem ukazatele a jeho obsahem. Podle nové legislativy teď fondy místo TER povinně zveřejňují tzv. ongoing charges (česky poněkud dlouze a neprakticky „poplatky hrazené z majetku fondu v průběhu roku“). Nový ukazatel sice taky neukazuje všechno, ale rozhodně se nesnaží investorům namluvit opak. A jaký je rozdíl mezi původním TER a novým OCH, pomineme-li název?

Zatímco TER zahrnoval případný poplatek za výkonnost (performance fee), ongoing charges nikoli. To ale nepovažuji za zásadní rozdíl nebo nevýhodu nového ukazatele. Poplatek za výkonnost si účtují pouze některé podílové fondy a jen v případě, že podílový fond svou výkonností překoná srovnávací index.

A teď jedna praktická: kde poplatky hledat? Podle nové direktivy musí podílové fondy zveřejnit dokument Klíčové informace pro investory (anglicky Key Investor Information Document, KIID), kde investor kromě jiného najde právě i hodnotu ongoing charges. Přitom ještě před rokem bylo u některých fondů velmi těžké náklady zjistit, občas jednoduše nebyly k dispozici. Tedy jednoznačně změna k lepšímu.

Příliš aktivní manažer – výnosová smrt

A jdeme do finále. Kromě výše uvedených poplatků jsou ještě důležité poplatky spojené s obchodováním. Manažer každého akciového fondu v průběhu roku některé akcie prodá a jiné nakoupí. S takovou aktivitou jsou vždycky spojené náklady: transakční poplatky a „bid-ask spread“, tedy rozdíl mezi kupní a prodejní cenou. V některých zemích je navíc povinné platit za každou uskutečněnou transakci takzvané kolkovné (stamp duty), které je občas nepříjemně vysoké.

A teď špatná zpráva. Zatímco ukazatel ongoing charges je dnes lehce k nalezení v dokumentu KIID, transakční náklady tam nenajdete. Přesto mohou mít na výkonnost vaší investice velký vliv. Dobrou zprávou je, že výši těchto nákladů můžeme zhruba odhadnout z hodnoty jiného ukazatele, míry obratu portfolia (portfolio turnover). Míra obratu portfolia nám říká, jak často manažer fondu obchoduje. Interpretace naštěstí není nijak složitá. Jestliže má fond turnover dvacet procent, potom manažer drží svou typickou akcii pět let. Jestliže turnover dosahuje sta procent, potom fond drží svou průměrnou akcii jen jeden rok.

A dopad transakčních nákladů na výnosy investorů? Agentura Morningstar rozdělila podílové fondy do dvou kategorií: fondy s průměrnou dobou držení akcií pět let a víc (turnover nižší než 20 procent) a fondy s dobou držení nižší než jeden rok (turnover vyšší než 100 procent). Výsledek nikoho nepřekvapí. Ve sledovaném desetiletém období dosáhly fondy s nízkým obratem portfolia průměrných výnosů 12,87 procenta ročně, zatímco „rychloobrátkové“ fondy přinesly průměrně pouze 11,29 procenta ročně. Rozdíl činí 1,58 procentního bodu, což je opravdu hodně.

Obrat portfolia průměrného aktivně spravovaného fondu se dnes bohužel pohybuje okolo sta procent. Mnozí manažeři fondů dnes neustále obchodují se stále stejnými akciemi, ale bez valného výsledku. Tedy kromě vyšších transakčních poplatků a tudíž nižších výnosů. Doporučení je tedy jasné. Hledejte fondy s podprůměrnou mírou obratu portfolia, ideálně kolem 20 nebo 30 procent. Hodnotu turnover je nicméně dobré sledovat na delším časovém horizontu, nikoli jen poslední údaj, který může zrovna vybočovat z dlouhodobějšího průměru.

Poplatky, poplatky, poplatky,..

Na závěr jednoduchá matematika. Řekněme, že podílový fond si účtuje manažerský poplatek dvě procenta (v Česku docela běžné), ukazatel ongoing charges dosáhl 2,5 procenta a protože je manažer fondu moc aktivní, ukrojí transakční náklady další procento z objemu vašeho majetku ve fondu. Manažer podílového fondu by tedy při nezměněné poplatkové zátěži musel každý rok výkonností překonávat trh o čtyři procenta, aby podílníkům přinesl nějakou přidanou hodnotu. Jistě, nějakou dobu se to může dařit, ale dlouhodobě těžko. Drahý fond bude velice pravděpodobně dříve či později zaostávat za výkonností konkurenčních levnějších fondů a výkonností trhu. Platí tedy slova Johna Bogla: „Nejsnazším způsobem, jak se umístit v první čtvrtině žebříčku výkonnosti, je být v poslední čtvrtině fondů s nejnižšími poplatky.“

Martin Tománek

Martin Tománek

Vystudoval politologii na Univerzitě v Hradci Králové, kde také vedl kurz mezinárodní politické ekonomie. Sestavuje investiční portfolia bohatým lidem a dělá portfolio manager v Partners investiční společnosti. Píše nejen... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 3 komentáře v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Aleš Müller | 7. 3. 2013 13:07

Ano i ne. Pokud jsem znalec financí, trhů, průmyslu, a k tomu mám přístup na finanční trhy (přes banku, brokera apod.) je nanejvýš vhodné vytvářet si vlastní portfolio a strategii. Vybírat si sám, určovat okamžiky nákupu a prodeje atd.
Pokud jsem však "z jiného kraje", tzn. naprosto tomu nerozumím, a složený úrok je pro mne děsivou vzpomínkou na školní docházku, musím se spolehnout na jiné. Pak je investování přes fondy vhodnou a v podstatě jedinou možností.

+1
+
-

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Libor Husník | 6. 3. 2013 12:12

Konečně to někdo napsal i v češtině. Nevýhody fondů jsou však i další:
- Nikdy přesně nevíte, za kolik podílový list kupujete/prodáváte. Je to logické, že se hodnota podílu spočítá až po uzavření obchodování dne, ve kterém pokyn dáváte, jiný model má zase nevýhody pro stávající podílníky, ale nejistota je. Ty diference od známé hodnoty nemusí být velké, v řádu procent ale být mohou. Podobná situace by byla, kdybyste dali realitní kanceláři pokyn na prodej/koupidomu a čekali, na kolik ho ocení a prodá bez možnosti souhlasu s realizovanou cenou. Do toho asi nepůjdete, že?
- Dost často kupujete zajíce v pytli. Fondy publikují své portfolio (a to ještě mnohdy jen 5 až 10 nejvýznamnějších pozic, které mohou být jen třeba 30 procent portfolia), ale pouze zpětně za měsíc nebo i čtvrtletí. K okamžité struktuře celého portfolia se potencionální investor nedostane. A zase – koupíte si třeba za nemalé peníze pytlík bonbónů, kde nemáte tušení, jaké tam jsou (a nechcete být Forestem Gumpem, kterému to imponuje)?
- Jaké je povědomí o správě peněz, které nejsou moje, může vypovědět IPO Facebooku. I u nás se objevily komentáře – „Facebook není pro individuální investory, ale jen pro velké hráče“. Přeloženo: pokud velcí správci prodělají cizí peníze, tak se to nějak zprůměruje s ostatními investicemi v balíku a ta pravděpodobná ztráta se nějak schová. To, že podílové, penzijní a jiné fondy tak darují někomu peníze a podílníci tomu nemohou zabránit,je věc jiná.

-1
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK