Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Brusel chce zavést daň, na které už si kdysi vylámali zuby Švédové. Proč?

| 29. 2. 2012 | Vstoupit do diskuze

Státní pokladny po celé Evropě jsou decimovány dluhovou krizí a politici, zdá se, jsou ochotni zkusit všechno možné, jen aby je opět naplnili.

Brusel chce zavést daň, na které už si kdysi vylámali zuby Švédové. Proč?

Evropští politikové si vážně pohrávají s ideou takzvané Tobinovy berně čili daně z finančních transakcí. Konkrétně Evropská komise navrhuje zdanit sazbou 0,1 procenta obchody s akciemi a dluhopisy a 0,01procentní sazbou pak transakce s komplikovanějšími kontrakty, takzvanými deriváty.

Proti zavedení takové daně zatím nejhlasitěji protestují Britové. Překvapivě to nejsou Švédové. Ti totiž jako jediní mají se zavedením Tobinovy daně již své zkušenosti – dosti neblahé.

Příliš drahá daň

V lednu 1984 začala být ve Švédsku uvalována daň z nákupu akcií a opcí, jejíž sazba původně činila 0,5 procenta. V roce 1986 došlo ke zvýšení daňové sazby a daň také začala být vyměřována i při nákupu dluhopisů. Investoři rychle započetli současnou hodnotu budoucích daňových plateb z dodatečně pořízeného aktiva, čímž došlo k obecnému poklesu cen aktiv. Ceny aktiv dále poklesly poté, co bylo oznámeno zmíněné navýšení daně.

Dodatečný daňový výnos, jenž se zavedením daně realizoval, přitom zůstal daleko za plány švédské vlády – ta předpokládala, že takto vybere ročně 1,5 miliardy švédských korun, kdežto realita přinesla mnohem žalostnější výsledek, a sice průměrný roční dodatečný výnos ve výši 50 milionů švédských korun.

A to odhlížíme od druhotných efektů, jež způsobil pokles obchodní aktivity (například od redukce v příjmech ze zdanění kapitálu). Pokud bychom je brali v potaz, celé švédské dobrodružství s uvedením obdoby Tobinovy daně dopadá mnohem hůře. Za pouhé dva roky, do roku 1986, se 60 procent zobchodovaného objemu (aktiv jedenácti nejvýznamnějších švédských titulů) přesunulo ze Stockholmu do Londýna; švédský opční trh téměř přestal existovat a obchody s termínovými kontrakty poklesly o 98 procent. Padesát procent titulů, které se do uvedení daně obchodovaly ve Stockholmu, „prchlo“ do roku 1990 na londýnskou burzu. Prostě fiasko! Poté co byla daň během let 1990 a 1991 postupně zrušena, nastal opětovný boom švédské burzy.

Poučí se Brusel ze švédského fiaska? Zatím to tak nevypadá.

Text vyšel na autorové blogu

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda

Lukáš Kovanda je ekonomický konzultant a autor populární i odborné ekonomické literatury. Věnuje se filozofii a metodologii ekonomické vědy, publikuje například v žurnálu Politická ekonomie. Spolupracoval s časopisem Týden... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 8 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK