Pavel Kohout: Kdo má prospěch z inflace

| 2. 5. 2012

I v krizích mají lidé normální starosti. Třeba jak uložit peníze. Bohatí řeší, jak zachovat své bohatství. Chudé zajímá, jak zbohatnout nebo aspoň jak se nenechat napálit. Mladí stojí před dilematem, zda tvořit rezervy pro založení domova a rodiny, anebo úspory prohýřit. (Upřímně, není to snadná volba.) Střední a starší generaci zajímá, jak nepřijít o hodnotu peněz shromážděných na horší časy.

Pavel Kohout: Kdo má prospěch z inflace

Vysoká politika a strategická makroekonomická rozhodnutí premiérů a guvernérů mají přímý dopad na rodinné rozpočty. Chování takzvaných obyčejných lidí reaguje na podněty, o jejichž původu a podstatě tito lidé ani nemusejí vědět.

Příkladem je politika velmi nízkých úrokových sazeb. Připadá vám, že úrokové sazby na spořicích účtech jsou tak nízké, že nedokážou ani krýt růst cen? Pak vězte, že za nízkým úročením vězí měnová politika Federálního rezervního systému ve Washingtonu, Evropské centrální banky a řady dalších centrálních bank konče tou na pražských Příkopech.

Spiknutí? Ani ne. Evropa, USA a Japonsko cítí potřebu řešit své finanční krize politikou levných peněz. Mohl by pan guvernér Miroslav Singer dát českým střadatelům dárek a zvýšit sazby třeba na pět procent? Kdyby tak udělal, mohli bychom možná litovat. České dluhopisy a bankovní vklady v koruně by získaly velkou atraktivitu pro zbytek Evropy: dobrý rating v kombinaci s vysokými sazbami je finanční magnet. Mohlo by se nám stát to, co potkalo Island: jeho krizi zavinil obrovský příliv peněz do země – příliv, který několikanásobně převýšil velikost ekonomiky vyjádřenou hrubým domácím produktem.

Co Čína nevyrobí

Příliš velký růst objemu peněz v ekonomice je vždy problém, ať už jde o přítok ze zahraničí, anebo o tvorbu nekrytých peněz vlastní centrální bankou. Peněžní inflace má vždy za následek cenovou inflaci. Nejspolehlivěji rostou ceny zboží, jehož výrobu nelze snadno automatizovat nebo přemístit do levnějších zemí. Ceny kancelářské i spotřební elektroniky, textilu nebo automobilů postupně klesají, protože robotizace dělá své, stejně jako výroba v Číně.

Naopak kvůli inflaci postupně rostou ceny nemovitostí (pravda, s přestávkou způsobenou prasknutím úvěrové bubliny), ceny komodit (ne, zlato ani ropu nelze levně vyrábět v Číně) a ceny vysoce kvalifikovaných služeb. Nenahradíte jednoho špičkového právníka deseti průměrnými; totéž platí pro špičkové univerzity, lékaře, sportovce nebo umělce.

Tím se nabízí odpověď, jak investovat, aby inflace nesnižovala hodnotu majetku, ale aby ji naopak nafukovala. Špičkovou univerzitu si asi nekoupíte, nemocnici pravděpodobně také ne. Je však možné investovat do nemovitostí nebo do akcií, což jsou typy investic považované tradičně za štít proti inflaci. Akcie znamenají podíl na firmě a firma znamená majetek. Dobrá firma znamená rostoucí majetek.

Příklad. Na jaře 1992 akciový index Dow Jones kolísal kolem hodnoty 3300 bodů. Nárůst cen akcií od té doby odpovídá ročnímu zhodnocení o 7,1 procenta. Zdrojem akciových výnosů je inflace. Ve vyspělých ekonomikách, jakými jsou zejména USA anebo Německo, se objem peněz v ekonomice přibližně zdvojnásobí každých deset let. To odpovídá růstu kolem 7,2 procenta ročně. Tedy prakticky stejnému tempu, jakým statisticky dlouhodobě rostou ceny hlavních akciových indexů.

Nechat inflaci pracovat ve svůj prospěch

Lahůdkou svého druhu jsou ovšem inflační a hyperinflační ekonomiky, kde akcie jsou jedním z mála typů investic, který neztrácí svoji hodnotu. V Brazílii od konce roku 1987 do září 1994 hodnota akcií vzrostla více než 287329687krát (není to překlep, opravdu více než 287milionkrát). Díky hyperinflaci investoři nejenže neprodělali, ale dosáhli velmi slušného reálného zhodnocení.

Nemusíme ale jezdit do Brazílie. Hlavní pointou příběhu o finanční krizi je fakt, že centrální banky Evropy i Ameriky pumpují peníze do ekonomiky. Pumpují, aby zachránily růst, zaměstnanost, banky i veřejné rozpočty. Česká republika je malá otevřená ekonomika, která toto vše pocítí na vlastní kůži. Lidé si stěžují na pokles reálné hodnoty svých úspor.

Je ovšem pravda, že nelze nikdy bezrizikově investovat do majetkových investic. Ať už hovoříme o akciích, nemovitostech, uměleckých dílech, nebo o cihle zlata, všude je nějaké riziko. Ceny kolísají, ať už hovoříme o jakémkoli majetku. Některé typy majetku se prodávají dlouho a tak dále. Ale znáte jinou cestu, jak obrátit inflaci ve svůj prospěch?

Centrální banky patrně ponechají velmi nízké sazby ještě řadu let. Možná i deset a více. Je třeba připravit se na toto období. Peníze na účtech se budou zvolna rozpouštět.

Psáno pro Lidové noviny

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (10 komentářů)

Tomáš Kloudný | 2. 5. 2012 14:22

Téměř ve všem, co tu píšete s vámi souhlasím, shrnuto a podtrženo není doba na investování a proto není dobrých investic. Ale píšete naprostou blbost o monopolu centrálních bank na výrobu peněz.
Soukromé banky taky vyrábějí peníze a to: multiplikačním efektem, díky bankovnictví částečných rezerv. A tahle sranda v kombinaci s tím, jak centrální banky dávají vydané peníze do oběhu, nás všechny zadlužuje (soukromý i státní sektor). A došli jsme do stavu, kdy již nestačí snižovat úroky. A jsme v bludném kruhu, stát potřebuje peníze na své úroky z dluhu a jeho lidé potřebují peníze na své dluhy a na utáhnutí bublin na trhu. Proto musí peníze dodat, nemůže je ale vydat a použít, ty vydává centrální banka a půjčí je bankám komerčním. Ty za ně nakoupí v největší míře státní dluhopisy a ty použijí jako povinnou zástavu u centrální banky.
Dokud se tohle nezmění, tak jsme pořád v krizi, kde díky občasnému krachu podniků nebo osob dojde ke snížení zadlužení, jelikož někdo není prostě takový dluh shopen do smrti splatit. Pak se z těchto peněz vyrobených multiplikačním efektem nebo klasickou cestou teprve stanou peníze bez dluhu. Nebo spíše nejsme v krizi, jsme otroci bank a těm se až na vyjímky skvěle daří. Stačí se podívat na ty jejich úžasné paláce a ty jsou opravdu jejich. Chcete mít nejlepšího nájemníka na světě? Pronajměte prostory bance. To je jedna z mála dobrých investic, které zbyly. Případně mějte super kamaráda na radnici a kupujte pozemky před změnou územního plánu.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Aleš Valesek | 3. 5. 2012 20:30
reakce na Tomáš Kloudný | 2. 5. 2012 14:22

K tomu multiplikačnímu efektu, tedy pokud myslíte to že si uložím 100dolarů do banky a ona půjčí při nucených10% rezervách 90dolarů atd. atd. . Víte vůbec jak je to třeba funguje s euroměnami? Tam nemáte potřebu rezervy vůbec. Doporučím Vám jednu knihu pojednávající o tomto tématu: Mezinárodní Ekonomie od Alexandra Soukupa a v ní např. strana 246 až 252 (o multiplikačním efektu a asymetrii regulací), po jejich přečtení se jistě vrátíte a přečtete si ji od začátku.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 2. 5. 2012 14:41
reakce na Tomáš Kloudný | 2. 5. 2012 14:22

Proto nemá cenu psát jen o CB, ale o bankovním systému či o kartelu centrální banky s bankami komerčními.
Někdo píše jen o samotné CB a pak je to třeba chápat tak, že CB je ta odnož státu, která ze zákona tento kartel provozuje a řídí.

Ostatně ono to funguje jako jeden systém v profitem pro všechny zainteresované. CB vytvoří peníze pomocí pár kliků do počítače. Ty půjčí komerčním bankám za prakticky nulový úrok. A komerční banky za ně nakoupí státní dluhopisy s úrokem o něco vyšším. Stát tak dál vesele může utrácet.
Je to nakonec stejné, jako kdyby si stát peníze na vlastní utrácení sám rovnou tiskl, ale není to tak okaté a průměrný Novák to nepochopí. A dá se vydělat i velkým bankám a korporacím, které nám na oplátku zasponzorují partaj a skoupí média a zajistí šíření prostátní a proCB propagandy a zabrání, aby se v nich producíroval třeba nějaký Ron Paul.

A nebo historicky: založení CB bylo jak snem některých politiků, tak předně velkých bankéřů. Jedině spojení politiků a bankéřů mohlo mít sílu prosadit státní monopol na centrální plánování úrokových měr a na kartel (CB+komerčky) na tisk nekrytých peněz. Jedině stát má tu agresivní moc sebrat a zakázet lidem spontánně ustavené peníze (zlato, stříbro, ...) a násilím jim vnutit potištěný papír.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Tomáš Kloudný | 2. 5. 2012 14:56
reakce na Jan Altman | 2. 5. 2012 14:41

Ano, průměrný Novák to nepochopí, ale není to totéž jakoby si stát tiskl peníze rovnou. Takhle vydané peníze vyrábějí dluh. A ten sebou nese obrovské náklady na úrok. A proto od vynalezení tohoto systému se neustále zadlužujeme a jen pokrýváme tímto vzniklé bubliny. A logicky si myslím, že jsme došli ke zdi, když jsme se dostali na úrok blízký nule. A tvrdím, že tohle je jediný a skutečný důvod současné krize. Protože náklady na takový systém dávno překonaly náklady na důchodce. To že máme nějaké sociální výdaje, ty byly vždy a vždy šly utáhnout a obzvlášť s takovým růstem produktivity práce jako byl u nás to přece nemůže být problém. Ale utáhnout tuhletu dluhovou smyčku nelze.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Pavel Antonín | 2. 5. 2012 12:37

Myslím že pomalé znehodnocování peněžních přebytků, ať už inflací, nebo něčím jiným je to, co bude v budoucnu nejmíň bolet a proto se centrální banky a politici touto cestou vydaly, je to běh na dlouhou trať vidím to tak min. na 10-20 let, ale každý se bude snažit toho černého petra poslat dál, zvyšování daní a šetření začne být kontraproduktivní a tím se ten znehodnovací proces rozhýbe a nebude rovnoběžný ale cyklický, nemovitosti bych nedoporučoval, pouze pokud v ní investor sám bydlí.V hloubkách cyklu doporučuji držet zlato, stříbro, ropu ? a ve výškách ty druhy akcii které jsou postaveny na realných a potřebných hodnotách.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Martin Straka | 2. 5. 2012 11:59

Honzo, kdyz vidim to neunavne "tapetovani&quo t;pod kazdym clankem, zvazoval jste napsat nejaky serial clanku o dalsim vyvoji svetove ekonomiky a suvisejicich nalezitosti pri uvazovani postupne realizace vasi katastroficke teorie - tj. uz jen katastrofy, krachy, bankroty a nedejboze valky, protoze soucasny stav je jiz (...desitlky let) jak pisete neudrzitelny? Pro upresneni - sam jsem optimistou a realistou zaroven a i nadale budu :-)
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 2. 5. 2012 14:32
reakce na Martin Straka | 2. 5. 2012 11:59

No tak předně nereaguji na každý, ale tak na každý desátý článek:-)


Co se týče dalšího vývoje, tak nemám křišťálovou kouli. Ale tak nějak mi přijde, že optimismus některých lidí plyne buď z nedostatku informací, nebo z prostého upnutí se k naději, že to prostě musí dopadnout dobře. Jestlipak takovou naději měli v Argentině či v Řimské říši...

Každý by si měl zkusit ten těžko pochopitelný globální zamotanec rozložit na jednodušší menší problémy a nad těmi se pak zamyslet, jak asi mohou dopadnout a jaký budou mít dopad na celek. Např:

- Zkrachuje či nezkrachuje Španělsko (na to zde nedávno byla zajímavá anketa), Portugalsko, Itálie, ... Francie? Pokud ano, jaký to bude mít dopad na Evropu? Co by se muselo stát (ECB natiskne 50 bilionů?), aby k tomu nedošlo a nebudou ta opatření škodlivější, než samotký krach jihu?

- Může Japonsko vegetovat s 200% (brzy250%) dluhem? Při jakých úrocích? A co se stane, až silné poválečné ročníky začnou bondy prodávat, místo aby je kupovali a JP se poprvé bude muset pro peníze obrátit na mezinárodní trh?

- Udrží se USD v roli světové obchodní a rezervní měny navždy? I přes snahu BRICS a některý exportérů ropy o opak? I přes nedůvěru, kterou budí různá QE? A co se stane s USA, pokud USD tuto roli ztratí a ty triliony USD z rezerv vyplavou (do americké) ekonomiky? A jelikož je USD hlavním představitelem všech fiat měn, jak to ovlivní důvěru v ně?

- Jak se tady v ČR popasujeme se stárnutím populace, vyjdou penzisti za 20 let s penzí ve výší 20% prům platu? Jak se bude vyvíjet náš dluh, když roste i za "nejlepší vlády jakou jsme kdy měli" a co bude dělat za KSČSSD?

- Začne se opět svoboda zvyšovat (zruší se různá NDAA), regulace a přerozdělování snižovat?

Atd... takovýchto trendů je plno, plno trendových křivek má nepříjemný tvar exponenciály, ze kterého logicky plyne, že se něco musí stát. A to jsou jen klasické predikovatelné trendy, vůbec nemluvím o černých labutích typu nový výbuch Fukushimy (vysoká pravděpodobnost zemětřesení a následná exploze továrny i skladu paliva), válka v Iránu, atd... Takových také ve vzduchu krouží desítky, ale jelikož s nimi na rozdíl od Taleba neumím kalkulovat, tak s nimi prostě nekalkuluju. Na vrásky mi bohatě stačí ty kontinuální, zdokumentované a vyčíslitelné trendy.

A z nich mi plyne, že "to prdne". Nevím kdy a nevím jak (co bude tím prvním kamínkem, ale ty další se pak do pohybu dají také). A také nevím, co bude "po tom", protože pro globální průšvih nemáme historický precedent a jen si vztáhnout malou Argentinu na celý svět prostě nelze.
Nutně to ale bude mít i dopad na politické klima a zřízení. Demokracie je v rostoucím rozporu s ekonomií i svobodou.
A je i v rostoucím rozporu s realitou - lidé si mohou přát a odhlasovat cokoli a také to dělají. Až zde budou miliony hladových penzistů a nezaměstnaných, jak budou hlasovat? No že chtějí jíst,bydlet, atd... Ale to bude v rozporu s realitou, protože na to prostě nebude. Sice asi dojde k různým pokusům, jak jim vyhovět (růst daní, znárodnění, vyvlastnění, tisk peněz), ale to srážku reality s příním jen lehce oddálí. A pak už budou moct hlasovat třeba oběma rukama a stejně to zjevně na realitu nebude mít vliv. Realitu to nezmění a tak se bude muset změnit systém. Ale netuším, jak.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jan Altman | 2. 5. 2012 11:43

Politika nízkých úrokových sazeb: v osmdesátých letech USA byly schopný žít s úrokovými mírami citelně nad 10%. Nyní se v EU považuje 7% za hranici smrti. Pro USA by to podle mne bylo již tak 5%. A Japonsko je schopné existovat pouze za podmínky reálně negativních úrokových měr a zbankrotovalo by i kdyby mělo platit např. reálná +2% (což je ale nevyhnutelně čeká) - při malám a nezvýšitelném podílu daní na HDP a dluhu nad 200% HDP to je jednoduchý počet.

Nebo jinak: ekonomická existence "Západu" v posledních několika desítkách let je závislá na prakticky neustálém snižování úrokových sazeb pomocí socialistické Centrální plánovací komise sazeb (někdy zvané Centrální banka či Monopol na padělání "peněz").{ br}Kdybynedejbože Západ čelil podmínkám přirozené úrokové sazby (danou tržní nabídkou a poptávkou po penězích, tedy reálnými úsporami versus poptávkou po úvěrech), nastane okamžitě KONEC.

Nebo ještě jinak: posledních mnoho desítek let růst HDP Západu je nižší, než růst zadlužení. Zjednodušeně řečeno na růst o 1% musím zvýšit dluh o 2 či 3%. Zdá se to někomu normální a udržitelné?

K radě investovat do NEMOVITOSTÍ: tak zde bych zcela zásadně NESOUHLASIL. Stačí se podívat, kolik je třeba v ČR neprodaných bytů a kanceláří. Developeři je zatím drží (a staví další, protže nic jiného neumí), protože nejsou ochotni snižovat cenu, banky co poskytly úvěry na výprodej také netlačí, protože pak by musely přecenit a změnilo by jim to hodnotu aktiv a přiměřenost.

To je tedy jeden fakt - nemovitostí je hodně a přibývají další.

Druhý fakt: lidí ubývá a jejich kupní síla pravděpodobně bude klesat. Copak asi s trhem nemovitostí udělá to, že za 20 let tu bude 2x tolik penzistů a jelikož na penze nebude, ti budou mít (v lepším případě) penzi na úrovni 20% prům.mzdy. A ceny energií také budou spíše vyšší, možná dramaticky. Vdovy už si nebudou moct držet třípokojáky, na které byly zvyklé, případně se sestěhují 3-4 do jednoho bytu a ty zbylé "vrhnou na trh".
Z těchto důvodů bych do nemovitostí neinvestoval.
Ale jsou i jiné důvody - vedle pravděpodobného růstu cen energií a údržby to bude i prakticky jistý dramatický nárůst daně z nemovitostí. Už nyní politici "vysílají signály" že jsou u nas "neudržitelně nízké". Jak se stát bude dostávat do čím dál horší finanční situace, bude si pro peníze chodit tam, kde má jistotu, že nějaké jsou (to pozná podle katastru) a se kterými nejde nikam utéct (dům do batohu nenacpete). Majitelé nemovitostí se tak stanou snadnou kořistí loupeživých politiků - na rozdíl od majitelů movitostí, kteří budou čím dál váce využívat daňové ráje, či rovnou emigraci - vím o dost lidech, kteří zde vše prodali a odjeli do tepla.
Pro zajímavost:http://www.youtube. com/watch?feature=player_embed ded&v=XWD-VSvvQrI


Kakciím: problém akcií je, že pokud nastane problém, krize, válka, změna režimu, státní bankrot, mají často hodnotu nula. Že se to nemůže stát? Ani v horizontu délky spoření na penzi, tedy 30ti let???
A průměrný výnos 7.2% je MINULÝ výnos a nic neříká o výnosu budoucím!
Co když FED a ECB svou aktivitou způsobí to samé, co BoJ, tedy dvě (zatím stále neskončené) ztracené dekády?
A navíc, k čemu je 7.2% výnos při reálné 10% inflaci?
http://www.shadows tats.com/alternate_data/inflat ion-charts


Celáteorie p.Kohouta má prostě jednu zásadní vadu - předpokládá, že vše může jít beze změny stále jako doposud, jen tu holt budeme pár let mít skoro nulové úrokové sazby. Ale to je omyl.
Vývoj posledních dekád není cyklický. Státní dluh se cyklicky nezvyšuje a pak nesnižuje. Prostě jen roste. Půjde to napořád?
Úrokové míry se také cyklicky nesnižují a pak nezvyšují na původní úroveň. Při každé krizi se zvýší hodně a po ní se zvýší málo, ne na původní úroveň. Nyní jsme na nulových sazbách, růst HDP to evidentně nevyvolává (a to nemuvím o tom, že se pro ten růst používá zmanipilovaná metodika výpočtu inflace) a brzy přijde další recese. Kam se pak budou snižovat nominální sazby? Do minusu?
Je toto opravdu udržitelné? Opravdu si někdo myslí, že investicemi do dluhopisů, akcií a nemovitostí si lze uspořit (zhodnotit) prostředky na penzi, tedy třeba v horizontu 30ti let? Opravdu někdo věří, že systém tak dlouho může ekonomicky přežít? Já si to tedy nemyslím a proto se podle doporučení autora nechovám.

A dále: každému investorovi je potřeba připomenout MEMENTO MORI, resp. MF GLOBAL! A podle mne MF Global bude precedentem pro řešení dalších podobných událostí.

A dále: opravdu chcete být majitelem nájemního činžáku či akcionářem, až vyhraje KSČSSD? A to bude nejpozději za 2 roky! Jakoupak zde asi budeme mít vládu za 10 či 20 let, když politika se v EU i USA kontinuálně posouvá doleva k socialismu a fašismu?
Já bych svou penzi s EU nespojoval ani co do místa pobytu, natož co do směřování akciových investic, nebo nedejbože něčeho tak nelikvidního a nepřesouvatelného, jako nemovitosti.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Petr Toman | 3. 5. 2012 08:41
reakce na Jan Altman | 2. 5. 2012 11:43

V podstatě souhlasím s oběma vašimi komentáři. Otázka zní, jak to bude s těmi nemovitostmi. Selský rozum napovídá, že v případě zhroucení finančního systému je dobré mít v portfoliu věci, které mají reálnou hodnotu - pozemky a nemovitosti mi připadají přeci jen "reálnější" ;než třeba zlato - a navíc mohou poskytovat příjem (jakkoliv znehodnocený momentální situací). Čili v rámci diverzifikace, což je asi jediný recept na "přežití", bych se je nezatracoval. (btw, zajímavá analýza ohledně akcií: http://www.youtube.com/watch?v=IbzsteAFAwk)

Myslím, že bez reformy peněžního systému se nikam nepohneme, ale bohužel si to zřejmě žádá Kolosální Průser, jelikož mocní tohoto světa na změně současného uspořádání nemají zájem. Uvítal bych tu článek ohledně možných řešení, která se začínají objevovat (například http://www.jamesrobertson.com/book/creatingnewmoney.pdf). Po oslavách tištění peněz (http://www.finmag.cz/cs/finma g/ekonomika/moderni-tisknuti-p enez/)by to bylo příjemné osvěžení :-)
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 4. 5. 2012 09:59
reakce na Petr Toman | 3. 5. 2012 08:41

Záleží na tom, jak ten "kolaps" bude vypadat, jak to bude probíhat a jak dlouho ten marasmus bude trvat. Ale i nedávaná historie pamatuje období, kdy vlastnictví nemovitosti bylo spíše na překážku:

1) V době hyperinflace(např. výmar, jugoška, ...) letí náklady (daně, energie, údržba) prudce nahoru, koupěschopnost obyvatelstva dolů. Lehce se tak stane, že nájem nepokryje režii a majitelé se tak nemovitostí zříkají (koukněte do Detroitu) a nechávají je chátrat, napospas squatterům.

2) V době nepříznivé politické situace či řádění lůzy (např. po r.1948) se vlastnictví nemovitosti může stát "přitěžující okolností".

T uším,že v době Výmaru šlo koupit činžák v Berlíně za opravdu malý kousíček zlata...
Nic proti vlastnictví energeticky úsporné nemovitosti (ideálně s vlastní studnou, stranou velkých měst a malým políčkem a chlévem).

Ale v nemovitosti jako investici vidím tyto problémy:
- Nelze ji strčit do batohu a utéct s ní
- Stát ví, že tento majetek máte a bude toho zneužívat (růst daní)
- Nepříznivý demografický vývoj (převis nabídky nad poptávkou)
- Aby uchovala svou hodnotu, musí se udržovat. Výnos ale nemusí tyto náklady v krizové době pokrýt

Co se týče reformy peněžního systému: bůď může přijít onen "kolosální průser" (skokové procitnutí trhů ohledně udržitelnosti dominance USD, ohledně udržitelnost JP dluhu, ...), nebo může jít o relativně plynulý proces - viz snaha BRICS a některých exportérů energetických surovin obcházet v obchodech USD, SWIFT, atd...

Podle mne se můžeme (při citelném ústupu USD z role světové obchodní a rezervní měny) dočkat i pokusu MMF (pod tlakem USA) o jakousi reformu světového peněžního systému. Prostě proto, aby to byl proces řízený, aby se to elitám nevymklo z rukou. MMF přijde s nějakou globální světovou obchodní měnou krytou košem měn (včetně měn BRICS), pro uklidnění veřejnosti do koše formálně i zařadí nějaké to (papírové) zlato a budou doufat, že jim to lidi/trhy zase na nějakou dobu zbaští. Ale těžko předvídat...
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Pavel KohoutPavel Kohout
Pracoval postupně pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF. V letech 2002–2003 působil jako člen sboru poradců ministra financí...více o autorovi.

Facebook

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!