Až začnou bankrotovat státy... Investiční strategie

| 18. 7. 2012

Kdo si myslí, že hospodaření většiny západních států je dlouhodobě udržitelné, ten si může kupovat akcie investičních fondů nebo platit důchodové pojištění. Ti ostatní mohou mít pocit, že není jiné cesty než koupit pole, obehnat je ostnatými dráty, vystavět kulometná hnízda a připravovat se na samozásobitelství po zániku civilizace.

Až začnou bankrotovat státy... Investiční strategie

Ve skutečnosti existují jednodušší a praktičtější možnosti, jak se připravit na život po finančním zhroucení států. Stačí oprášit zásady, které byly pro naše pradědečky samozřejmé.

Zkuste si, čistě teoreticky, představit zemi, o níž platí následující.

  • Stát každý rok utratí více, než kolik vybere na daních, takže si musí neustále půjčovat víc a víc peněz.
  • Zvýšit daně už není možné. Při několika posledních pokusech vedlo zvýšení daňové sazby ke snížení objemu vybraných peněz.
  • Skupiny, které žijí ze státních peněz, jsou tak početné a mají takový vliv, že dokážou zabránit jakémukoliv pokusu o významnější změnu.
  • Kvůli aktivitám těchto skupin stát lehkovážně přebírá další a další závazky. Částky, které bude muset v budoucnu zaplatit, dosahují astronomických rozměrů.
  • Volena je pouze úzká vrstva politiků, kteří nemají významnější vliv na řízení státu.

Jste si opravdu jistí, že takový stát nebude muset během příštích 30 nebo 40 let vyhlásit platební neschopnost ani neumaže dluhy vysokou inflací? Kolik byste byli ochotni vsadit?

Opravdu svěříte svou budoucnost Kalouskovi nebo Merkelové?

Spoříme v bankách, kupujeme nejrůznější investiční produkty, pravidelně platíme do důchodových fondů, někteří možná sledují, který fond loni vydělal dvě nebo tři procenta, ale mnohem zásadnější otázku odolnosti těchto produktů vůči sérii bankrotů evropských států a hyperinflaci v USA neřešíme (nezapomínejme, že kdyby vláda ztratila schopnost zadávat zakázky a vynucovat část regulací, neskončí jen banky, ale i korporace typu Deloitte). Ve výše zmíněné sázce jsme tedy nabídli celé nebo skoro celé úspory. Nechováme se náhodou trochu bláznivě?

Možná je čas začít přemýšlet o nějaké úplně jiné investiční strategii. S takovou strategií vám nepomůže investiční poradce. To je specialista na nástroje, které mají význam pouze v rámci současného systému. V minulém článku jsem se zmínil, že by spíš mohly být užitečné rady naší prababičky.

Kdy je předsudek spolehlivější než vědecký výzkum

Tím se dostáváme ke skutečně konzervativnímu investování. Tím nemyslím finanční nástroje s malou kolísavostí. Jde mi o konzervativní myšlení a konzervativní cítění, jak ho známe z evropských dějin. Od dlouhé řady myslitelů od Edmunda Burka přes F. A. Hayeka až po současného českého prezidenta. A jak ho známe od milionů obyčejných nevzdělaných lidí, kteří nepřemýšleli o konzervativních koncepcích, ale intuitivně jednali stejným způsobem.

V jádru takového konzervatismu najdeme otázku, jak vzít v úvahu i ty zkušenosti a informace, jaké naše generace prostě nemůže mít. To je něco, co nemůže vyřešit žádná analýza ani žádný superpočítač, který by zahrnul i ta fakta, která víme o tureckých nájezdech, občanských válkách, státních bankrotech, hladomorech a tisících jiných situací. I kdyby si někdo takovou mravenčí práci dal, bude na všechny ty minulé události pohlížet pohledem vlastní generace a spoustu důležitých aspektů nedokáže zaznamenat.

Proto jsou tak důležité zděděné zvyky, pocity, tradice, předsudky, jazyk a další prvky naší kultury, které nedokážeme přesně definovat, často jim ani pořádně nerozumíme, ale o nichž víme, že v nich jsou koncentrovány zkušenosti desítek generací těch, kdo tu byli před námi. A víme také, že národy, kde lidé věřili určitým věcem a jednali určitým způsobem, jsou dlouhodobě úspěšnější než jiné (to není kopie darwinismu – naopak, to Darwin byl inspirován konzervativním pohledem na morálku).

Existuje samozřejmě i druhý pohled. Ten v podstatě říká, že celé generace před námi žily v tmách, mravním bahnu a útisku. Až nyní, v roce 2012, máme zdravé a správné náhledy na otázky mezilidských vztahů, sexuality, výchovy, výživy, náboženství, mezikulturní tolerance a řízení národního hospodářství. K dokonalosti nám zbývá pouze vyhledat a zlikvidovat předsudky ze starých dob, případně jejich nositele. Na tom jsou založeny společné hodnoty občanství evropského impéria. A daňoví poplatníci v České republice financují několik center gender studies, jejichž základním posláním je vyhledávat a šikanovat staromilce.

Osvědčené portfolio: Děti…

Nicméně zkusme se na chvíli podívat na svět konzervativními brýlemi a podívat se, jaké důsledky má tento pohled pro rozhodování člověka, který nechce strávit poslední roky života jako bezdomovec a žebrák.

Za prvé. Základní investiční strategie má vycházet z toho, že absolutní prioritou jsou investice do dětí. Dlouhodobá zkušenost ukazuje, že všechny ostatní možnosti jsou riskantnější, náročnější a celkově problematičtější. Zajistit se jinak než dětmi, to je něco, co si mohli dovolit jen příslušníci nejbohatších tříd. „Bohatstvím chudých jsou jejich děti,“ napsal před časem profesor Ivo Možný a vystihl skutečnost zcela přesně. Bezdětnost a „jednodětnost“ jsou velmi nákladné. Takže pár poznámek k investicím do dětí.

Počítají se jen děti dobře vychované, pracovité a schopné. Důchodce, jehož děti plní kriminály, si příliš nepomohl. Tím je dán i jejich správný počet. Vím o lidech, kteří jsou schopni dát skvělou péči a prostor pro rozvoj osmi dětem, u nás ostatních je toto číslo podstatně nižší.

Mít příliš málo dětí je naopak riskantní. Některé dítě s přes veškerou snahu nevyvede. Znáte divadlo o králi Learovi? Jemu se nevyvedly dokonce dvě dcery. Ještě, že měl tři. Navíc se i mladým lidem se stávají úrazy a těžké nemoci. Rodiče jedináčka jsou neustále v situaci, v níž mohou o celou investici snadno přijít.

Není rozdíl mezi dětmi zplozenými a adoptovanými. Důležité jsou vztahy a závazky, které vznikají.

Zatímco ve státním účetnictví může fungovat striktní oddělení úzká rodina – zbytek světa, v reálném životě hrají roli i další příbuzenské vztahy. Být členem silného rodinného klanu je dokonce v řadě ohledů bezpečnější.

Počítají se jen děti zplozené nebo adoptované v mladém nebo středním věku. Tedy takové, že když se rodič dostává do nemohoucího stavu, potomek má stabilní život s rozběhnutou kariérou. „Čím jsou šípy v ruce bohatýra, tím jsou synové zplození v mládí. Blaze muži, který jimi naplnil svůj toulec,“ říká biblická kniha Přísloví. A přesně tak to je.

Nikdo samozřejmě nemůže čekat, že mu jeho děti budou jednou odevzdávat třetinu svého příjmu. Ale rodiče normálních slušných lidí většinou nebydlí pod mostem a neumírají na podvýživu. To může být mnohem víc, než kolik bude schopen zajistit státní sociální systém za pár desítek let.

Naše prababička by nám asi doporučila mít tři nebo čtyři děti. A hodně se jim věnovat. Když maminka zůstane s dítětem doma o rok déle, aby se mu mohla pořádně věnovat a posílila jeho šance projít úspěšně školou, udělala lepší investiční rozhodnutí, než kdyby si zlepšila kariérové šance a mohla koupit nějaký úžasný investiční produkt. V naší době takové maminky čelí agresivní sociální politice, šité na míru lidem s vysokými příjmy a jediným dítětem. Včetně poslední Drábkovy akce „každé dítě do jeslí!“. Ale Drábkové přicházejí a odcházejí a „investor“ se musí zajistit na desítky let.

Někdo možná namítne, že děti máme především z citových důvodů, ale to může být jen jiným vyjádřením téhož. Je docela dobře možné, že v naší schopnosti radovat se z dětí se vyjadřuje mnohagenerační zkušenost, že investice do dětí jsou klíčem k dobrému životu.

… trafiky a užitečný majetek

Za druhé. Trafiky jsou důležité. Chcete být na konci života závislí na tom, co vám kdo dá, nebo si chcete udržet určitou schopnost vydělávat peníze? Přitom jen málokdo může počítat s tím, že ještě v 70 letech bude schopen pokračovat v současné práci a bude schopen konkurovat mladším. Možná, že právě někde kolem čtyřicítky je čas na přemýšlení o tom, jaká bude příští kariéra. Se zohledněním toho, že ona příští profese se chystá pro člověka, který nebude mít dost sil na to, aby pracoval pět dnů v týdnu, osm hodin denně. Jaká to bude profese? Co všechno se musím naučit? Jaké zkušenosti nebo reference musím do té doby získat? Jaká zařízení si k tomu musím obstarat? Takové otázky si zpravidla kladou profesionální sportovci, baletky a inteligentnější příslušnice nejstaršího povolání. Měla by si je ale klást většina lidí.

Dnes je normální být od 60 let rentiérem, ale nikdy v dějinách tomu tak nebylo. A je příliš mnoho varovaných náznaků, že tomu tak nebude ani v budoucnu.

Za třetí. Jestli už někdo dostatečně investoval do svých dětí, má připravený náhradní kariérový plán a ještě mu zbývají volné prostředky, potom je čas na investici do majetku. Nedokážu doporučit, zda investovat spíše do zlata, diamantů, poštovních známek nebo nemovitostí, takže připomenu jen obecné zásady.

  • Investujte do toho, co má užitnou hodnotou. Záležitosti typu poštovních známek mohou velmi rychle vyjít z módy.
  • Pozor na bubliny. Kdo si před pár lety koupil vilu ve Španělku nebo na Floridě, nejspíš přišel o 80 procent ceny investice. Je dobré podívat se, jak se vyvíjely ceny během posledních desítek let. Jestli v poslední době výrazně vzrostly, je to možná příležitost pro toho, kdo chce koupit a do roka prodat. Pro životní zajištění si raději vyberte něco jiného než pozemky kolem Prahy nebo Fillovy obrazy.
  • Přesto si buďte vědomi rizika. I „jistoty“ typu surovin mohou zcela ztratit hodnotu kvůli novému vynálezu. Pozemek může být zcela znehodnocen stavbou továrny nebo letiště. Žádná investice není spolehlivá úplně na sto procent.

A jestli někomu po tom všem zbyly volné prostředky, může si kupovat podílové listy investičního fondu nebo si platit penzijní  připojištění. I když to jsou nástroje spíš pro toho, kdo věří, že hospodaření západních států je dlouhodobě stabilní nebo že je možné v nich provést hlubokou reformu veřejného hospodaření, která půjde proti zájmům státních zaměstnanců a dalších skupin „dobývačů renty“. Ale moc nevěřte tomu, že poslední čtvrtinu života strávíte jako rentiér. I když by to bylo krásné a každý prodejce finančních produktů vám to slíbí.

Dobrá zpráva je, že nemáme k dispozici jen dvě krajní strategie. Tupě spořit do důchodových fondů, nebo si pořídit statek, obehnat polnosti ostnatými ploty a připravovat se na konec civilizace. Desítky generací těch, kdo tu byli před námi, nám připravili mnohem lepší možnosti. 

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (20 komentářů)

Pavel | 23. 7. 2012 18:20

Pane Hampl, chválím za článek, který jsem už dlouho hledal.
Co by podle vás měl jednotlivec dělat-tvořit-investovat, aby se připravil na ty změny?
Např. rozdělit riziko a investovat trochu do zlata, pozemku a dětí aby se připravil na změny ve společnosti? Nebo jaký je váš konkrétnější pohled na věc, trafiku chceme všichni ale zkuste být konkrétnější..díky
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Petr Hampl | 23. 7. 2012 18:54
reakce na Pavel | 23. 7. 2012 18:20

Dobrý den,

můj návod:
1) nejvíc investovat do dětí.
2) potom investovat do sebe a připravit si náhradní povolání. Vybrat si ho, naučit se nové věci, získat reference, možná si obstarat nějaké výrobní prostředky.
3) investovat do cenných věcí. To už je minoritní záležitost, protože když se člověk věnuje dětem i budoucímu povolání, zpravidla mu už moc prostoru nezbude.

Pro ilustraci uvádím svůj příklad. Máme tři děti, manželka je několik učila doma v rámci domácí školy. Zlikvidovala tak své kariérové šance, ale dostala za to radikální nárůst schopností svých dětí. Dnes jsou všechny na dobrých víceletých gymnáziích.

Protože tuším, že moje podnikatelsko-marketingová kariéra nemusí trvat navždy, začal jsem si s blížící čtyřicítkou budovat druhou profesi - publicisty, sociologa a vysokoškolského pedagoga. To je práce, která se dá vykonávat do 90. A s postupujícím věkem ztrácíte na ceně jen mírně.

Když přece jen něco zbude, zvelebuji náš rodinný domek. Možná jednou budeme žít z jeho pronájmu.

A kdyby zbylo i potom (což se, žel, neděje), investoval bych do pláten arménských malířů žijících v Praze. Jsou krásná a neuvěřitelně levná - skutečná cena rovná se užitné hodnotě. A taky bych kupoval neregistrované zbraně a náboje. Ty budou mít cenu v každém režimu.

Poradce, který se mi snažil vnutit spoření na důchod, jsem vyhodil.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Petr Hampl | 22. 7. 2012 15:42

Souhrnná odpověď:
1) nezapomínejme, že je rozdíl mezi finanční a užitnou hodnotou věcí. Dům nebo puška mohou mít po zániku státu nulovou finanční hodnotu. Přesto je bude možné směnit za jídlo, lékařské ošetření, obuv nebo cokoliv jiného. Do určité míry je tedy možné konstatovat, že si svou cenu podrží.

2) alternativa oplocených polností s kulometnými hnízdy je možná romantická, ale není realistická. Majitel takového statku bude potřebovat pohonné hmoty, nářadí, lékařskou péči, hnojiva, energie a mnoho dalšího, co nemůže vyprodukovat sám. Pokud někomu nestačí životní úroveň jako v ranném středověku, není osamělý statek alternativou.

3) nemusíme přímo předpokládat stav absolutního chaosu a drancujících band. Realističtější je obraz podobný divokému západu, tedy síť více či méně fungujících místních samospráv schopných do určité míry prosazovat právo. Pamatujete si, jak rychle vznikla po zhroucení komunismu místní občanská fóra? A vedle toho absolutně zkorumpovaný a absolutně neschopný stát, jaký známe z jihoamerických zemí 70. let. To je budoucnost, kterou můžeme očekávat spíše.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Pavel | 23. 7. 2012 18:17
reakce na Petr Hampl | 22. 7. 2012 15:42

Mohl by jste více rozvést bod 3? Váš předpoklad jak by se to mohlo vyvíjet a přibližná situace v budoucnu?
Neboli co by podle vás měl jednotlivec dělat-tvořit-investovat, aby se připravil na ty změny?
Děkuji
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jan Altman | 19. 7. 2012 22:39

Problém je, že NEŽ se to zhroutí, tak stát na vás bude uvalovat stále vyšší daně, bude vás nutit k povinným odvodům úrody, aby nasitil hladové voliče a možná vám farmu i sebere a vás pošle v lepším případě k PTP.

- Farma je majetek, o kterém stát ví a zneužije toho.
- Farma je majetek, který si nevezmete do emigrace.
- Farma je majetek, jehož cena i "užitná hodnota" závisí od politického a ekonomického klimatu v ČR a EU. Jaký odhadujete, že za 5 či 10 let bude?

Moja rada tedy je investovat spíše do něčeho, co vám vzhledem k těm třem výše zmíněným bodům bude dávat větší smysl.

Ale vše záleží na tom, jaký vývoj v horizontu 5ti, 10ti, 20ti let očekáváte. Pokud to je jen růst ceny potravin a dalších základních potřeb a při tom stabilní ek+pol prostředí a platící vlastnické vztahy, pak je farma OK. Odhadnout, co za těch X let bude, to nedokáže nikdo a kdo to o sobě prohlašuje, tak lže. I když některé trendy se prostě jeví neudržitelnými.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 19. 7. 2012 22:40
reakce na Jan Altman | 19. 7. 2012 22:39

To byla reakce na příspěvek p.Babače. Zase to tu blbne....
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Petr Vorlíček | 18. 7. 2012 22:39

Dovolte také zareagovat. Pominu klima v paneláku, kde měřím celoročně optimálních 40-60 %Rv, pomiňme defekty a alergie dětí, které mezi dvaceti dětmi kamarádů z mého okolí nikde nevidím, pomiňme neprasklou nemovitostní bublinu (v Praze Vám hravě seženu 3+1 za2,5mil, tedy za čtyři roční průměrnérodinné příjmy pražské rodiny.)
Investice do dětí? To čtu tento týden snad po čtvrté...Nějaká nová móda? Nebo jen zoufalé myšlenky bezdětných investorů, kteří nevidí žádné alternativy? Každý rodič každodenně vidí, že kdyby ten balík, co směřuje do dětí každý měsíc investoval do SaP, trávil by důchod na jachtě v karibiku počítáním vypitých lahví Beaulejaus. Opravdu je někdo z Vás přesvědčen, že Vaše děti zdědí tuto zemiv v takovém stavu, že nebudou mít jiné starosti než blahobyt svých rodičů? Ale pánové, nenechte se vysmát, koukejte si najít opravdové dlouhodobé investiční příležitosti, Vaše děti budou podporu rodičů potřebovat jakjo žádná generace před nimi...(to je typické evropské myšlení - jde to do kelu, my nevíme co s tím, tak si uděláme hromadu dětí a ty to vytrhnou...Ale nikdo to nevytrhne, my jsme si to nadrobili, my si to také musíme vyžrat, a to až do dna, staří i mladí...)
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Daniel | 19. 7. 2012 15:40
reakce na Petr Vorlíček | 18. 7. 2012 22:39

Investice do dětí není žádná nová móda ani evropská myšlenka. Jde o model, který se používal odnepaměti a pouze v polední době byl potlačen vynálezem takových "vymožeností&qu ot;jako je welfare state a státní penzijní systém, které měly ambice tyto funkce převzít. S tím jak historický experiment se státní péčí od kolébky po hrob krachuje, je logické, že se lidé vracejí k původním receptům.
Pokud děti zdědí ekonomiku ve špatném stavu, pak to postihne nejen je, ale i jiné typy investic.
Kvalitně vzdělané, jazykově vybavené a dobře vychované (to jest především imunní vůči všudypřítomné neomarxistickéindoktrinaci) dítě má značné výhody. Je mobilní a stát ho nemůže (alespoň prozatím) snadno zkonfiskovat.Investice jsou to značné, ale zároveň plní i jiné funkce než spoření na důchod, čili přímé srovnání s investováním do S&P není relevantní.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jan Altman | 18. 7. 2012 11:49

Děti: Ano, naprosto souhlasím. Mít X dětí, investovat do jejich morální výchovy a vzdělání - to je bezpochyby správná cesta.
Ale nebyl bych to já, abych si nerýpl nějakým tím ALE:

1) Morálka je dlouhodobým působením demokraticko-socialistického "státu blahobytu" poměrně zdegenerovaná. Máme zaděláno na mezigenerační konflikt:
http://spoctiduch od.mesec.cz/clanky/studie-stat ni-duchod-vyrazne-klesne/
R ostoucípopulace penzistů s penzí v řádu 5000Kč bude volit proti zájmům mladé produktivní generace a ta si to nebude chtít nechat líbit. Podle mne v podstatě nebude udržitelná sama demokracie, resp. rovné a všeobecné hlasovací právo. Za stavu existence jasně ohraničené skupiny požadující cizí peníze v čím dál větší míře (penzisti, státní zaměstnanci, ...) a skupiny, na jejíž úkor by se tak mělo činit (podnikatelé a zaměstnanci v soukr.sektoru), dojde k tomu, že ta druhá skupna té první odmítne dovolit rozhodovat o jejich majetku.

2) Tzv. "sociální stát" vedl i k degeneraci genetické. Velké procento dětí dnes má různé vrozené vady, rozštěpy, alergie, vady zraku, atd... Dokud je dostupná zdravotní péče a je "zdarma", není to velkým hendikepem. Ale po zhroucení socialismu se vám může stát, že vaše děti budou mít problém s ufinancováním zdravotní péče o ně samé a o jejich stejně geneticky vybavené potomky a vy jako neužitečný (pra)rodič budete mít nejnižší prioritu.

3) Kolapsy postihnou různé oblasti světa různě. Vaše děti třeba budou chtít odejít pracovat do Singapuru. Půjdete také? Nebo je budete držet v zahnívající Evropě?

4) Atd... těch ALE lze najít podstatně více


Co se týče investic: u těch nemovitostí bych byl obzvláště opatrný.

- ČR si ještě neprošla splasknutím bubliny jejich cen (i když ta není tak velká, jako ve Španělsku)

- Stavební parcely jsou drahé díky regulaci (tisíce Kč za metr versus desítky kč v připadě pole či lesa). Pokud regulace pomine, pomine i tento rozdíl (ceny se "zprůměrují&quo t;)

-Pozemek/dům/byt je evidovaný majetek, stát o něm ví. Až státu budou docházet peníze, půjde si pro ně tam, kde je s jistotou najde. Daně z nemovitostí pouze porostou.

- Demografie: pokud zde podle linku z úvodu mého příspěvku budou penze 5000Kč a penzistů bude citelně více, než dnes, velké části populace rapidně klesne kupní síla. Penzisté neskončí pod mostem pouze za cenu, že se jich X nastěhuje do jednoho bytu. A zbylé byty se uvolní. To povede k poklesu jejich ceny.

- Pokles ceny nemovitostí (pokles tržního nájmu) v kombinaci s inflací, růstem cen energií a údržby, růstem daní z nemovitostí, atd... může lehce způsobit, že mnoho nemovitostí se pro majitele stane neudržitelnými a zkrátka se jich zřeknou (jděte se mrknout do Detroitu - kdo z vás by tam chtěl držet nemovitost jako investici na stáří?).

- A možná to hlavní: nemovitost je spjatá s konkrétním místem. Nejde jen o to, co píše p.Hampl (mohou vám za domem postavit fabriku), kde i závislost ceny nemovitosti na ekonomické situaci konkrétního státu. Koupí nemovitosti vsázíte na budoucí prosperitu ČR a EU. Vsadíte? Pokud zde bude zle, nemovitost si s sebou do Chile či do Singapuru nevezmete... A na prodej za slušnou cenu bude pozdě.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Roman Martinek | 18. 7. 2012 21:13
reakce na Jan Altman | 18. 7. 2012 11:49

Dobrý den pane Altmane. Do čeho neinvestovat, to jste mi rozumně vysvětlil, ale jaké investice vy osobně doporučujete? Já osobně uvažuji nad výměnou papírků za nějakou pěknou farmičku. Děkuji.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Karel Babače | 19. 7. 2012 16:58
reakce na Roman Martinek | 18. 7. 2012 21:13

Ano souhlasím, třeba farmu, ale s veškerým zázemím, zaměřeným na soběstačnost v oblasti energií, vody a podobně.
Ale musíte počítat s tím, že až se to zhroutí, budete potřebovat zbraně, protože mnoho chudáků dostane na vaši farmičku zálusk.
Tedy slušné opevnění a také třeba nastěhovat na farmu veškeré příbuzenstvo a vycvičit je a vyzbrojit.
Možná z hlediska strategie obrany by byl lepší nějaký malý ostrůvek v mírnějším podnebí, než je to naše. To ale vyžaduje větší investice, například nějaké loďstvo a podobně.
Mnoho zdaru !
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 19. 7. 2012 22:39
reakce na Karel Babače | 19. 7. 2012 16:58

Problém je, že NEŽ se to zhroutí, tak stát na vás bude uvalovat stále vyšší daně, bude vás nutit k povinným odvodům úrody, aby nasitil hladové voliče a možná vám farmu i sebere a vás pošle v lepším případě k PTP.

- Farma je majetek, o kterém stát ví a zneužije toho.
- Farma je majetek, který si nevezmete do emigrace.
- Farma je majetek, jehož cena i "užitná hodnota" závisí od politického a ekonomického klimatu v ČR a EU. Jaký odhadujete, že za 5 či 10 let bude?

Moja rada tedy je investovat spíše do něčeho, co vám vzhledem k těm třem výše zmíněným bodům bude dávat větší smysl.

Ale vše záleží na tom, jaký vývoj v horizontu 5ti, 10ti, 20ti let očekáváte. Pokud to je jen růst ceny potravin a dalších základních potřeb a při tom stabilní ek+pol prostředí a platící vlastnické vztahy, pak je farma OK. Odhadnout, co za těch X let bude, to nedokáže nikdo a kdo to o sobě prohlašuje, tak lže. I když některé trendy se prostě jeví neudržitelnými.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Karel Babače | 20. 7. 2012 00:43
reakce na Jan Altman | 19. 7. 2012 22:39

Máte pravdu, s tím výhledem "pokud bude stabilní ek+pol prostředí a platící vlastnické vztahy"
No ale co když to platit nebude a stát zkolabuje se všemi svými nástroji i výkonnou mocí.
Farma s takovýmto zázemím a zdroji by mohla být výchozím bodem k zorganizování domobrany v regionální oblasti a v konečné fázi ke vzniku třeba městského státu.
Jde o vize, jak se by se zachovali místní samosprávy, jak se zachová armáda, těžko odhadovat takovéto scénáře.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 20. 7. 2012 12:15
reakce na Karel Babače | 20. 7. 2012 00:43

Ano, možná farmy mohou být protagonistou jakési decentralizace.
Jenže jakou to má pravděpodobnost?
Je jisté, že se státní moc prostě totálně zhroutí a vaší starostí bude jen obrana před toulavými hladovci a loupeživými bandami?
I kdyby, tak není jisté, že se ubráníte.
Ale stejně tak se může stát, že mezi dneškem a totálním kolapsem centrální moci, ještě bude období nějakého socialismu či jiné diktatury, která vás bude chtít o majetek oloupit. A tomu už se ubráníte těžko.

Zjednodušeně:100 Oz Au vám dává svobodu. Dává vám možnost volby, kde budete žít, nezávislost na stabilitě určitého regionu. Podle mne může nastat situace, kdy prostě nebudu mít vůli zde zůstávat, urputně hájit svá práva a majetek, ale raději řeknu "tak si to tu užijte" a půjdu jinam. S Au kamkoli uznám za vhodné.

Samozřejmě mohou mýt tendence Au vyvlastnit/ukrást. Ale Au schováte daleko snadněji, než pole. I snadněji, než tunu obilí z poslední sklizně.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Tomáš Pavlík | 18. 7. 2012 22:05
reakce na Roman Martinek | 18. 7. 2012 21:13

Hmm, jen aby zas někoho nenapadlo dělat z farmiček JZD... :-(
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Otakar Hokynář | 18. 7. 2012 12:18
reakce na Jan Altman | 18. 7. 2012 11:49

S názorem na vývoj cen nemovitostí souhlasím, koneckonců, před časem jsem tady psal, že za velkou, ne-li největší pohromupro mladé pokládám ceny nemovitostí vyšroubované dostupností hypoték. Hodně rodin díky tomu není schopná - s udržením životního standardu- zajistit dostatek potomků.
JInak ale ten bod 3) - tam bych si to dovolil rozvést.
Jistě ubylo poškození daných perinatálními traumaty. Ne, že by se nevyskytovala, ale jistě míň. Velkých genetických defektů se - díky prenatální diagonostice narodí taky hodně málo.Část problémů je na vrub špatného životního stylu- když jsem chodil do školy, přišel jsem domů a taška letěla do kouta a já na hřiště kopat do míče či vyvádět nějaká alotria. Sem patří i problémy s fertilitou, umocněné ještě odkládáním rodičovství na pozdější dobu.
S alergiemi /a některými nemocemi/ je to jiné. Ukazuje se, že přehnaný hygienický standard ( a někdy nevhodníé mikroklima, třeba paneláky se suchým vzduchem) nám neumožnuje záískat v dětství imunitní toleranci proti běžným, neškodným antigenům z prostředí. Zkrátka, dítě má mít špinavé ruce a odřená kolena.
Mnoho lidí dříve založilo rodiny a ve věku kolem padesátky umírali na dnes léčitelné nemoci, často vysloveně preventabilní. Ale nevhodný genom již předali, často ve větší míře než u geneticky zdravé populace.Možná, že by lidé naopak na zdravotní péči ušetřili, kdyby se zajímali o prevenci, čaasto totiž náklady na snížení rizika (třeba při vysokém LDL cholesterolu) činí jen pár stokorun ročně!
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 20. 7. 2012 12:39
reakce na Otakar Hokynář | 18. 7. 2012 12:18

Podle mne nemovitosti nejsou v bublině jen díky hypotékám, ale také kvůli pozemkové regulaci. Vemte si, kolik stojí metr stavebního pozemku 25km za Prahou a kolik tam stojí metr pole či lesa. 10 až 100 násobný rozdíl jen díky regulaci. Ale ta tu nemusí a a ni nebude na pořád. Jednou o využití pozemku bude konečně rozhodovat sám vlastník a pak se ceny sblíží někde mezi, tzn. bublina stavebních parcel splaskne (a dnes parcela tvoří cca třetinu ceny celého rodinného domku).

Můžeme diskutovat a polemizovat o detailech, ale je jasné, že evoluční přírodní výběr, který je motorem vývoje/vylepšování/adaptace druhu, u lidí již nefunguje a že dokonce často funguje obráceně (tzn. probíhá nám jakási devoluce).
Tzn rozhodně neplatí, že nejvíce potomků má ten nejschopnější, nejinteligentnější, nejúspěšnější. Zjednodušeně: počet dětí na matku na Bruntálsku či v Chanově bude určitě vyšší, než počet dětí na matku v Černošicích, Průhonicích a Pařížské ulici. Plus dále platí, že děti, které by se díky své vrozené vadě nedožily reprodukčního věku, či by si díky své viditelné vadě těžko hledali partnera, jsou dnes zachráněni a opticky "opraveni" a vadu přenášejí dál.
Asi je nekorektní o tom mluvit, ale podle mne se tak děje.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Adam Čabla | 19. 7. 2012 09:04
reakce na Otakar Hokynář | 18. 7. 2012 12:18

Zdravim,

mel bych dotaz k tem alergiim - uvadi se bezne, ze deti alergiku maji vyrazne vyssi pravdepodobnost stat se take alergiky. Povazujete to tedy za dusledek predane nadmerne hygieny nebo v tom preci jenom hraje roli take genetika? Neni to spise tak, ze urciti jedinci maji geneticke predpoklady stat se alergikem a zivotnim stylem se tyto predpoklady az naplni (jako napr. u dny)?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Stanislav Brabec | 22. 7. 2012 13:49
reakce na Adam Čabla | 19. 7. 2012 09:04

Zkuste najít studii, která zkoumá výskyt alergie u dětí, které nebyly vychovávány biologickými rodiči-alergiky. Jen taková studie dokáže rozpoznat dědičnou zátěž od výchovou předané obsese hygienou.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Aleš Müller | 18. 7. 2012 15:57
reakce na Otakar Hokynář | 18. 7. 2012 12:18

Jen drobná oprava. V panelových bytech není vzduch suchý, ale velmi vlhký - dýchání, vaření, koupání. To co lidí pokládají za suchý vzduch, je velmi teplý vzduch. Při měření v panelových domech zjistíte že naprosto běžně je teplota přes 24 ct.C. Nezateplené byty mají i přes 26 st.C. je to dáno fyziologickým vnímáním tepla, kdy naše tělo sčítá teplotu vzduchu a teplotu stěn. Součet je kolem 37 až 40 st.C. (v různých publikacích je různá hodnota). Nezateplené paneláky měly běžně teplotu panelu na vnitřní straně 15 st.C, takže vzduch se přehříval na 25 a výš. Podrážděné sliznice jsou pak lidem obecným vyhodnoceny jako suchý vzduch.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Petr HamplPetr Hampl
Tatík, který se živí normální prací (majitel malé firmy, expert na prodejní metodiky a marketing složitějších technologií) a po večerech se zabývá sociologií....více o autorovi.

Facebook

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!