Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Rothschild, Soros, Paulson: Mazáci sázejí na krach!

Rothschild si vsadil na pád eura! Pokud máte zájem o dobrou radu od experta, který své odhady nezakládá jen na zbožných přáních, tady je. Sázka na ekonomický kolaps se jeví jako zaručená investiční strategie. Vedle Rothschilda si totiž přihazují veličiny jako George Soros a John Paulson.

Bankéř samozřejmě nešel do sázkové kanceláře a nepoložil na pult igelitku naditou librami. Investiční fond RIT, který Rothschild vede od roku 1988, zvedl takzvanou net short position z minus tří na minus sedm procent. Rozdíl odpovídá 128 milionům liber. Investoři, kteří přistoupí k „net short“, sázejí na pokles hodnoty určitého aktiva a pokoušejí se na něm vydělat.

Sázka Jacoba Rothschilda

Nathaniel Charles Jacob Rotschild, čtvrtý baron Rothschild, je ve svých šestasedmdesáti letech možná staroch, ale mozek mu rozhodně neměkne. Pokud vsadil 130 milionů liber na zhroucením zavánějící oslabení společné evropské měny, nedělal to proto, aby je okázale prohnal stoupou. Jistota, s níž provádí společnost RIT Capital Partners zrádnými a nejistými vodami finančních trhů, nabízí dostatek důkazů o tom, že jakkoliv se kroky, které podniká, můžou zdát zběsilé, dobře ví, co dělá. Pro lepší představu: hodnota RIT Capital Partners se odhaduje na dvě miliardy liber.

Myslet si, že baron Rothschild sází na pád eura z horoucího euroskepticismu, by bylo nejhorší možné podcenění tohoto zkušeného, protřelého a chladně a s rozmyslem kalkulujícího magnáta. Oněch 130 milionů liber vytáhnul z kapsy až poté, co se první evropské vláda otevřeně přiznala k přímo kacířskému jednání. Když finská vláda ohlásila, že se připravuje na pád eura a možnost rozkladu eurozóny, zavanul do Bruselu mrazivý dech polárních plání. Tady už nejde o teoretické rozklady o tom co by kdyby.

Když se finský ministr zahraničních věcí, sociální demokrat Erkki Tuomioja nechal slyšet, že „panuje shoda v tom, že živelná krize by stála víc, než řízená“, dal najevo, že jeho země tuto krizi nehodlá živit, ale řídit.

Stejná logika vede starého Rothschilda, jen s tím drobným rozdílem, že se na krizi hodlá živit a její řízení bez obav přenechá jiným. Zdá se totiž, že každý další pokus o posílení eura a eurozóny jako celku vede celkem spolehlivě k prohlubování úpadku. Z pohledu osobností stižených neléčitelným eurooptimismem se to musí jevit jako sobecké. Úspěch na burze se ovšem neměří idejemi, ale ztrátami a zisky, a kdo o tom ví víc, než senior bankovní dynastie, která dosáhla globální moci dávno předtím, než prvního intelektuála napadlo použít slovo globalizace?

Sázka George Sorose

Jestliže není prozíravé považovat za pošetilého starce šestasedmdesátiletého barona Rothschilda, neměli bychom pošetilost spojovat ani s dvaaosmdesátiletým Georgem Sorosem. Jeden z otců zakladatelů fenoménu hedgeových fondů nedávno prohlásil, že Německu zbývá už jen toto léto, aby zachránilo euro i eurozónu. Když to neudělá nejmohutnější evropská ekonomika, není, kdo by tak učinil místo ní a Evropu čeká stejně těžká a dlouhá krize, jaká ze stejných důvodů před dvaceti lety zasáhla Latinskou Ameriku, soudí investor.

To je nejspíš pravda, ale také to není nic nového. Pokud se chceme dozvědět, co si muž, který žraločí povahu svých operací vyvažuje dobročinností, myslí o skutečné možnosti pacienta přežít, stačí se podívat na jeho skutky.

V předtuše podzimního ataku krize Soros začal systematicky převádět svá aktiva do zlatých prutů. Zlato je totiž jednou z mála hodnot na tomto světě, které cenu nikdy neztratí. Vzhledem k tomu, jak velký je rozsah obchodů George Sorose na Wall Streetu, není zatěžko dovodit, že magnát předpokládá s tím, že se očekávaný kolaps citelně dotkne i Spojených států. A také že nemá důvěru ve schopnost amerického peněžního systému tuto krizi ustát. Filantropie George Sorose jen nepravděpodobně sahá tak daleko, aby mu zatemňovala mozek. A navíc – americká měna si nevede nikterak dobře a její kurz klesl nad 1,25 dolaru za euro.

Nejen Rothschild, ale i Soros se chystá na okamžik, kdy bude svět nucen přestat o krizi mluvit a začít se potýkat s faktem, že krize je. Koneckonců: Za posledních dvanáct měsíců se svých postů vzdalo na šest set vysoce postavených bankovních manažerů. I to o něčem svědčí lépe než tisíce slov.

Sázka Johna Paulsona

Říká se, že prozíravost je ctností starců. Pro případ, že by to nebyla tak docela pravda, zalovíme v příslovích a vytáhneme si pomyslnou cedulku s nápisem „do třetice všeho dobrého a zlého“.

Stejně skepticky jako staří pánové Rothschild a Soros se ke schopností propojené euroamerické ekonomiky staví o generaci mladší, sedmapadesátiletý John Paulson. Přes relativní mládí nejde o žádného nezkušeného nazdárka. Paulson je držitelem dosud nepřekonaného rekordu ve výnosu hedgeového fondu – pět miliard dolarů v roce 2010. V letech 2007 až 2009 Paulson vydělal na investicích do realitního trhu okolo dvaceti miliard.

A tento Paulson v posledních týdnech překvapil analytiky, když v létě začal zuřivě nakupovat... zlato! Ani dravec z nejdravějších nevěří ničemu jinému než zlatu. Jeho důvěra ve vzácný kov a také nedůvěra ve zdraví ekonomiky je vyčislitelná sumou 10,56 miliardy dolarů. To je mimochodem čtyřiačtyřicet procent majetku jeho fondu Paulson and Co.

Na tomto místě by se slušelo učinit shrnující závěr, ale obávám se, že pánové Paulson, Rothschild a Soros to udělali za mě. Všechno nasvědčuje tomu, že sledujeme, jak se politické reprezentace vyzbrojují k rozhodující bitvě o euro a o stabilitu finančního systému. Ti, kteří finanční systém uvádějí do pohybu, se předhánějí ve výši sázky na jejich prohru. Na koho si vsadíte vy?

Komentáře

Celkem 2 komentáře v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK