Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Konto Života Plus: Studnice finančních inovací

Pořídili byste si spoření, které nemalou část vašich peněz investuje do zcela záhadného dluhopisu, a když chcete odejít, zaplatíte výstupní poplatek v řádu desítek tisíc?

Mnozí klienti v Česku a na Slovensku si produkt nazvaný Konto Života a spravovaný finanční skupinou Cornhill Management (dřív SFM Group, Specialised Fund Marketing) koupili – a teď žasnou. Pokud z nějakého důvodu potřebovali peníze vybrat, většinu dostali, a místo zbytku jim přišel dopis s oznámením splátkového kalendáře do konce příštího roku. Jak je to možné? To je příběh plný finančních inovací.

V kostce: podstatnou část portfolií Konta Života (cca 20 %) a jeho novější verze Konto Života Plus (cca 24 %) správce investoval do neprůhledného a nelikvidního dluhopisu, ze kterého je zřejmě potíž dostat peníze zpět. Peníze klientů, kteří dál investují, společnost do dluhopisu nadále posílá. Dluhopis je totiž určen na financování provizí pro finanční poradce...

Není dluhopis jako dluhopis

Na tom, že klienti nedostanou peníze na požádání, ještě není nic podivného. Jak už název produktu napovídá, je stavěný na dlouhodobé zhodnocování. Většina majetku klientů je v podílových fondech a ty samozřejmě prostředky vyplácejí na požádání. Naproti tomu emitent dluhopisu obvykle nemá povinnost jej odkoupit (jednou z výjimek jsou třeba Kalouskovy spořicí dluhopisy). Pokud není likvidita na trhu, nemusí se dluhopisy podařit prodat, případně jen za nevýhodnou cenu. Ale tady začínají otazníky – proč je klientům do portfolia zařazen nelikvidní dluhopis?

A především – proč je ho tam skoro čtvrtina? Svěřit tak velkou část investice jednomu emitentovi, i kdyby měl neprůstřelnou bilanci, je v podstatě proti všem zásadám diverzifikace. Fondy firemních dluhopisů zpravidla kupují vyšší desítky, někdy i stovky jmen – stačí se podívat do měsíční zprávy libovolného z nich.

Neveřejně veřejná nabídka

Společnost použití dluhopisu vysvětluje potřebou dát do portfolií pevně úročený nástroj, který by v době krize sloužil jako stabilnější část portfolia. Potom se ovšem nabízí otázka, proč je to dluhopis, který soudě podle nabízeného výnosu 8–16 procent spadá do kategorie „high yield“, tedy těch nejvíc rizikových.

O dluhopisu není známo prakticky nic než název – „Zero Load EMTN – IndexLinked Serie 3“.

Emitentem je jakýsi „Zero Load Securitisation Fund“ sídlící v Lucembursku. Prospekt emise, ve kterém by byly podrobnosti o emitentovi a rizicích, není k nalezení.

Běžně přitom emitenti cenných papírů (případně obchodníci, kteří je nakupují pro klienty) musí investorům poskytnout prospekt emise, lépe řečeno vyvěstit ho na internetu – ne je odkázat na šuplík ve skladišti galaktického plánovacího úřadu kdesi na Alfě Centauri. Na stránkách společnosti Cornhill se pouze dočteme, že dluhopis „není určen k veřejné nabídce“, společnost tedy zřejmě došla k právnímu názoru, že nákup dluhopisu do portfolia, které je k dispozici široké veřejnosti, není veřejnou nabídkou...

Bez podrobnějších informací ovšem není jasné, co je emitent zač, jaké jsou výhody a rizika dluhopisu. Má dluhopis zabudovanou opci umožňující investorovi prodat ho zpět emitentovi? Nebo emitent zajišťuje likviditu dluhopisu podle toho, jak má zrovna náladu a/nebo hotovost?

Peníze pod jednou střechou

Na dotaz redakce Peníze.cz firma uvedla, že z dluhopisu jsou financovány předplacené provize finančním poradcům. Neupřesnila už, jestli jde přímo o provize za prodej Konta Života Plus. Bylo by to ovšem dokonale logické – finanční poradci rádi dostávají provize předem. U některých produktů se to řeší tak, že klient výměnou za určitou slevu poplatek předplatí. Konto Života v novější verzi Plus má vstupní poplatek pouze průběžný, což lze z pohledu klienta považovat za plus. Tedy než se podíváme na další čísla.

Poplatky...

Za správu portfolia si Cornhill Management účtuje 1,3 procenta ročně, nákladovost fondů neuvádí. V prospektu je uvedena pouze maximální povolená nákladovost, která u některých dynamických fondů přesahuje čtyři procenta ročně. Na dotaz redakce firma uvedla, že skutečné náklady se stropu blíží. Pokud by blížit se znamenalo třeba osmdesát procent, potom jsou náklady dynamického portfolia Konta Života Plus po přičtení uvedeného management fee zhruba 3,9 procent ročně.

V Česku jsou obecně dražší fondy než například v USA, ale čtyři procenta ročně jsou nadprůměr i na naše podmínky. Pokud by tedy portfolio ročně vydělávalo osm procent, téměř polovina výkonnosti „zahučí“ v poplatcích. Právě proto, že společnost musí z něčeho splácet předplacené provize poradcům.

... a jeden originální navrch

Kdyby ale klienti z Konta Života Plus houfně odcházeli, měla by firma problém – neměla by z čeho poplatky za správu vybírat. Proto si vše pojistila ještě další inovací, kterou žádný z obdobných produktů na trhu v Česku či na Slovensku nemá: výstupní poplatek počítaný z cílové částky spoření.

Příklad: klient uzavřel smlouvu na spoření 1500 Kč měsíčně po dobu 20 let – poměrně typické zadání. Celkem tedy plánuje vložit 360 tisíc. Po prvních třech letech si spoření rozmyslel nebo se dostal do finanční tísně a potřebuje peníze vybrat.

Protože výstupní poplatek v prvních letech spoření je drastických osm procent cílové částky, je mu setřeno 28 800 korun a na účet dostane jen necelou polovinu toho, co do produktu vložil (nebereme v úvahu zhodnocení). Při delším horizontu, a tedy větší cílové částce by přišel o více. Po šesti letech trvání smlouvy je poplatek „lidovějších“ pět procent cílové sumy.

Srovnejme poplatky s náhodně vybranou konkurencí: například Target Click Fund 2032 společnosti BNP Paribas má roční celkovou nákladovost zhruba 1,8 procenta a výstupní poplatek neúčtují. (Tyto fondy mají z pohledu českého klienta nevýhodu měnového rizika, stejně jako Konto Života Plus jsou vedeny v euru, ale uvádíme je zde pro ilustraci.)

Dlužno dodat, že správce produktu prodává i obdobné portfolio bez tohoto drastického poplatku a bez onoho podivného dluhopisu. Zkrátka a dobře – jde o produkt stavěný na míru některým finančněporadenských společností v Česku a Slovensku, které jej prodávají velmi rády. Teď už víte proč.

Poznámka: V textu se píše o dvou podobných finančních produktech – Kontu Života a Kontu Života Plus. Původní Konto Života účtovalo předplacený poplatek a nemělo poplatek výstupní, Konto Života Plus naopak výstupní poplatek klientům účtuje. Zmiňovaný dluhopis najdeme v portfoliích obou produktů, dopis oznamující výplatu ve splátkách dostali klienti Konta Života.

 

Aleš Tůma

Aleš Tůma

Pracuje jako analytik investic ve společnosti Partners. Absolvoval VŠE v Praze a v roce 2013 získal titul CFA (Chartered Financial Analyst). Během studií působil v ekonomických rubrikách Hospodářských novin a Aktuálně.cz... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 5 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK