Akciový slevomat

Na kapitálových trzích slevy nelákají k nákupům. Slevy na akciových trzích mívají za následek hysterii, výprodeje a ještě další slevy. Investor začátečník, doslechne-li se o propadu cen akcií na burze, nezačne uvažovat o nákupech, ale položí si pod tlakem paniky otázku: „U sta rohatých, nemám raději prodávat taky?! Když to dělají všichni, musí to být přece správně, ne?!“

Ne, nemusí. Většina se může docela dobře mýlit, je-li postižena panikou či naopak euforií. Tak vznikají na trhu bubliny, případně „antibubliny“ – momenty, kdy jsou trhy extrémně podhodnoceny.

Moudré efektivní trhy, nebo mentalita stáda?

Zde je namístě malá odbočka. Finanční teorie hlavního proudu hlásá hypotézu efektivních trhů. Podle ní kapitálové trhy vždy a za všech okolností racionálně hodnotí, zvažují a analyzují všechny dostupné informace. Proto omezený rozum jedince nemá proti analytické síle trhu šanci – nelze předpovídat vzestupy a poklesy. Lepší je investovat s minimálními náklady a poplatky strategií „kup a drž“.

Poučení z hypotézy efektivních trhů funguje velmi dobře – ovšem jen do té doby, dokud trhy jsou efektivní. Jakmile trhy propadnou euforii, je lepší prodat a vrátit se až za hodnou chvíli. Například prodat japonské akcie koncem 80. let. Anebo prodat rakouské akcie na vrcholu v roce 1990 a vrátit se až v roce 2002, pak držet do roku 2007, prodat a navždy zapomenout. Rakouský akciový trh je vůbec dosti divoký, nechová se vůbec jako vyspělá evropská burza, ale spíše jako Balkán. Ale kdo slyšel o Immofinanz, nediví se.

Hypotéza efektivních trhů také masově selhala v letech 1999–2000, kdy vrcholila internetová spekulativní bublina a index NASDAQ v únoru 2000 krátce přesáhl 4 000 bodů; nyní má hodnotu 2 210 bodů, což svědčí o mohutných rozměrech této bubliny.

Na druhé straně ovšem trhy zaručeně nebyly efektivní ani na jaře 2003, kdy většina trhů byla v depresi po třech letech medvědího trhu (a NASDAQ byl o něco dříve pod 1 000 body). Trhy byly rovněž smrtelně vyděšené v březnu 2009, kdy strach ze zániku kapitalismu a z totálního rozkladu západního ekonomického modelu vedl k výprodejům vskutku slevomatových dimenzí.

Měli tehdy pravdu všichni, kdo prodávali? Samozřejmě byli vedle jak jedle. Prodávat, protože jiní prodávají, znamená vzdát se vlastního rozumu a snížit se na úroveň stádních živočichů.

Když vám uklízečka dává zaručené investiční tipy

Inu dobrá. Řekli jsme si o bublinách a antibublinách minulosti. Jímavé příběhy, ale z historických dat už peníze neuděláme. Co teď?

Především je zde otázka, jak poznáme bublinu či antibublinu. Bublinu můžeme poznat pouhým okem podle typické vznosné exponenciály, která letí k nebesům a zdá se, že skončí až někde v temné stratosféře. Dalšími signály jsou nízké či nulové zisky, nulové dividendy, taxikáři a uklízečky hovořící o přednostech investování do daného aktiva, které je zrovna předmětem bubliny... Signálů bývá dost, stačí jen mít otevřené oči.

Poznat antibublinu je těžší. I věhlasní profesoři financí se mohou mýlit v dobách totální deprese. Mým oblíbeným příkladem je profesor Nouriel Roubini, skvělý ekonom, odborník na finanční krize. V roce 2009 uveřejnil ve Forbesu článek s titulkem „Jak hluboko mohou akcie klesnout?“ doprovázený podtitulkem „Odpověď: Hlouběji... mnohem hlouběji.“

Osud tomu chtěl, že Roubiniho temná prognóza vyšla 3. března 2009, tedy právě tři dny před tím, než se americké akciové indexy po krizi Wall Street definitivně obrátily směrem vzhůru. Rok poté, co světoznámý profesor předvídal svrab a neštovice, byl index Dow Jones Industrial 30 o 54,6 procenta výše.

Takže pozor na autority. I světoznámý profesor je jen člověk a i on si může zapomenout vzít Prozac.

Slevy ještě porostou

Abych ovšem neuhýbal odpovědi: v jaké fázi jsme nyní? Koncem září 2011, kdy se svět psychicky hroutí z možnosti pádu eura, opakování světové recese, platební neschopnosti tří nebo čtyř států eurozóny, nebo dokonce – ó hrůzo – možnosti zpomalení růstu Jejího Veličenstva Číny?

Obavy, nebo dokonce čirý strach, se kumulovaly postupně již od května 2010, kdy již každému kromě evropských politiků bylo jasné, že Řecko je problém. Euforií tedy nynější akciové trhy netrpí – ani náhodou. Trpí panikou? Ano, do značné míry. Ovšem zde je nutné dodat, že evropské problémy s eurem a s dluhy nejsou vymyšlené spekulanty ani nafouknuté novináři. Ani čínské zpomalení není fabulace. Je proto docela dobře možné, že závěr roku 2011 může být poznamenán ještě větší panikou a ještě hlubším poklesem akciových trhů. Neschopnost evropských politiků a neuvěřitelné maléry evropských financí jsou bohužel fakt, nikoli mediální fikce. (Ve skutečnosti je to ještě horší, než jak situaci líčí média.)

Kdy to skončí? Nevím.

Co dělat? Pokud máte hotovost a nemáte akcie (nebo jich máte poměrně málo, což je můj případ), pak bych ještě počkal. Panikáři nám vyrobí ještě větší slevy.

Pokud již máte akcie, prodávat v nynější slevomatové atmosféře může, ale nemusí být dobrý nápad. Může, pokud budete mít dobrý úsudek a štěstí a dokážete koupit včas s náležitou slevou. Varování: 99 procent amatérských investorů to psychicky nezvládne. Nedokážou koupit akcie uprostřed atmosféry všeobecného zmaru a beznaděje, kdy jsou nejlevnější.

Zatněte zuby nebo si pusťte zvířátka

Proto bych naprosté většině investorů spíše doporučoval zatnout zuby, držet a nepustit. Namísto finančních a ekonomických zpráv si pustit třeba Discovery Channel, CS Film anebo třeba Animal Planet. Ale raději žádný pořad o životě v džungli, to by mohlo příliš připomínat pořad o finančních poměrech v EU.

Za deset let ode dneška bude v oběhu světové ekonomiky minimálně dvojnásobek peněz ve srovnání s dneškem. Ceny porostou. Ceny majetkových aktiv také. Inflace je přítelem investora. Stejně jako panika. Hodláte-li jí propadnout, doporučoval bych přece jen Animal Planet s nějakým pořadem o antilopách, buvolech, gazelách nebo o jiných obvyklých ve stádech žijících obětech predátorů.