Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Akciový slevomat

| 27. 9. 2011

EXKLUZIVNĚ: Určitě znáte Slevomat nebo podobné služby. Lidé se mohou přetrhnout, aby navštívili restauraci s poloviční slevou. Restauratéři doufají, že tak přilákají hosty – marně, slevomatoví zákazníci příště davově potáhnou jinam. Z hlediska tržeb jsou slevomaty k ničemu, ale popularitu mají, to se musí uznat. Úplně jinak však funguje služba slevomatového typu na kapitálových trzích.

Akciový slevomat

Na kapitálových trzích slevy nelákají k nákupům. Slevy na akciových trzích mívají za následek hysterii, výprodeje a ještě další slevy. Investor začátečník, doslechne-li se o propadu cen akcií na burze, nezačne uvažovat o nákupech, ale položí si pod tlakem paniky otázku: „U sta rohatých, nemám raději prodávat taky?! Když to dělají všichni, musí to být přece správně, ne?!“

Ne, nemusí. Většina se může docela dobře mýlit, je-li postižena panikou či naopak euforií. Tak vznikají na trhu bubliny, případně „antibubliny“ – momenty, kdy jsou trhy extrémně podhodnoceny.

Moudré efektivní trhy, nebo mentalita stáda?

Zde je namístě malá odbočka. Finanční teorie hlavního proudu hlásá hypotézu efektivních trhů. Podle ní kapitálové trhy vždy a za všech okolností racionálně hodnotí, zvažují a analyzují všechny dostupné informace. Proto omezený rozum jedince nemá proti analytické síle trhu šanci – nelze předpovídat vzestupy a poklesy. Lepší je investovat s minimálními náklady a poplatky strategií „kup a drž“.

Poučení z hypotézy efektivních trhů funguje velmi dobře – ovšem jen do té doby, dokud trhy jsou efektivní. Jakmile trhy propadnou euforii, je lepší prodat a vrátit se až za hodnou chvíli. Například prodat japonské akcie koncem 80. let. Anebo prodat rakouské akcie na vrcholu v roce 1990 a vrátit se až v roce 2002, pak držet do roku 2007, prodat a navždy zapomenout. Rakouský akciový trh je vůbec dosti divoký, nechová se vůbec jako vyspělá evropská burza, ale spíše jako Balkán. Ale kdo slyšel o Immofinanz, nediví se.

Hypotéza efektivních trhů také masově selhala v letech 1999–2000, kdy vrcholila internetová spekulativní bublina a index NASDAQ v únoru 2000 krátce přesáhl 4 000 bodů; nyní má hodnotu 2 210 bodů, což svědčí o mohutných rozměrech této bubliny.

Na druhé straně ovšem trhy zaručeně nebyly efektivní ani na jaře 2003, kdy většina trhů byla v depresi po třech letech medvědího trhu (a NASDAQ byl o něco dříve pod 1 000 body). Trhy byly rovněž smrtelně vyděšené v březnu 2009, kdy strach ze zániku kapitalismu a z totálního rozkladu západního ekonomického modelu vedl k výprodejům vskutku slevomatových dimenzí.

Měli tehdy pravdu všichni, kdo prodávali? Samozřejmě byli vedle jak jedle. Prodávat, protože jiní prodávají, znamená vzdát se vlastního rozumu a snížit se na úroveň stádních živočichů.

Když vám uklízečka dává zaručené investiční tipy

Inu dobrá. Řekli jsme si o bublinách a antibublinách minulosti. Jímavé příběhy, ale z historických dat už peníze neuděláme. Co teď?

Především je zde otázka, jak poznáme bublinu či antibublinu. Bublinu můžeme poznat pouhým okem podle typické vznosné exponenciály, která letí k nebesům a zdá se, že skončí až někde v temné stratosféře. Dalšími signály jsou nízké či nulové zisky, nulové dividendy, taxikáři a uklízečky hovořící o přednostech investování do daného aktiva, které je zrovna předmětem bubliny... Signálů bývá dost, stačí jen mít otevřené oči.

Poznat antibublinu je těžší. I věhlasní profesoři financí se mohou mýlit v dobách totální deprese. Mým oblíbeným příkladem je profesor Nouriel Roubini, skvělý ekonom, odborník na finanční krize. V roce 2009 uveřejnil ve Forbesu článek s titulkem „Jak hluboko mohou akcie klesnout?“ doprovázený podtitulkem „Odpověď: Hlouběji... mnohem hlouběji.“

Osud tomu chtěl, že Roubiniho temná prognóza vyšla 3. března 2009, tedy právě tři dny před tím, než se americké akciové indexy po krizi Wall Street definitivně obrátily směrem vzhůru. Rok poté, co světoznámý profesor předvídal svrab a neštovice, byl index Dow Jones Industrial 30 o 54,6 procenta výše.

Takže pozor na autority. I světoznámý profesor je jen člověk a i on si může zapomenout vzít Prozac.

Slevy ještě porostou

Abych ovšem neuhýbal odpovědi: v jaké fázi jsme nyní? Koncem září 2011, kdy se svět psychicky hroutí z možnosti pádu eura, opakování světové recese, platební neschopnosti tří nebo čtyř států eurozóny, nebo dokonce – ó hrůzo – možnosti zpomalení růstu Jejího Veličenstva Číny?

Obavy, nebo dokonce čirý strach, se kumulovaly postupně již od května 2010, kdy již každému kromě evropských politiků bylo jasné, že Řecko je problém. Euforií tedy nynější akciové trhy netrpí – ani náhodou. Trpí panikou? Ano, do značné míry. Ovšem zde je nutné dodat, že evropské problémy s eurem a s dluhy nejsou vymyšlené spekulanty ani nafouknuté novináři. Ani čínské zpomalení není fabulace. Je proto docela dobře možné, že závěr roku 2011 může být poznamenán ještě větší panikou a ještě hlubším poklesem akciových trhů. Neschopnost evropských politiků a neuvěřitelné maléry evropských financí jsou bohužel fakt, nikoli mediální fikce. (Ve skutečnosti je to ještě horší, než jak situaci líčí média.)

Kdy to skončí? Nevím.

Co dělat? Pokud máte hotovost a nemáte akcie (nebo jich máte poměrně málo, což je můj případ), pak bych ještě počkal. Panikáři nám vyrobí ještě větší slevy.

Pokud již máte akcie, prodávat v nynější slevomatové atmosféře může, ale nemusí být dobrý nápad. Může, pokud budete mít dobrý úsudek a štěstí a dokážete koupit včas s náležitou slevou. Varování: 99 procent amatérských investorů to psychicky nezvládne. Nedokážou koupit akcie uprostřed atmosféry všeobecného zmaru a beznaděje, kdy jsou nejlevnější.

Zatněte zuby nebo si pusťte zvířátka

Proto bych naprosté většině investorů spíše doporučoval zatnout zuby, držet a nepustit. Namísto finančních a ekonomických zpráv si pustit třeba Discovery Channel, CS Film anebo třeba Animal Planet. Ale raději žádný pořad o životě v džungli, to by mohlo příliš připomínat pořad o finančních poměrech v EU.

Za deset let ode dneška bude v oběhu světové ekonomiky minimálně dvojnásobek peněz ve srovnání s dneškem. Ceny porostou. Ceny majetkových aktiv také. Inflace je přítelem investora. Stejně jako panika. Hodláte-li jí propadnout, doporučoval bych přece jen Animal Planet s nějakým pořadem o antilopách, buvolech, gazelách nebo o jiných obvyklých ve stádech žijících obětech predátorů.

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (5 komentářů)

Tomáš Kocourek | 28. 9. 2011 09:46

Pan Kohout má pravdu, 99% lidí jsou členy jednoho stáda, které spořádaně stádně panikaří. Potom jsou tu členové jiného stáda, kteří urputně a zatvrdile tíhnou pouze k jednomu typu aktiv, což je případ i pana Kohouta a jeho akcií. Strategiím typu "držet a modlit se" nějak nevěřím. Já patřím k spíše k tomu zbytku, který se podívá na trh komplexně a vidí, že akcie stále znehodnocují, ale komodity rostou (současný dočasný lokální pokles kurzu neberu v potaz, navíc trochu dolar posílil, takže o nic nejde). Mám tedy dvě možnosti, buďto shortovat akcie nebo nakupovat drahé kovy, které jdou obecně proti poklesu papírových aktiv. Dokud se bude dále znehodnocovat měna a obavy z nestability ekonomiky budou přetrvávat, není proč se obávat investice do drahých kovů. Jsou to misky vah, které jdou proti sobě. Až se někdy v budoucnu situace změní, pak teprve bude čas nakupovat akcie, ideálně za ty drahé kovy, které si na rozdíl od všeho ostatního uchovaly hodnotu...
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Radovan Dell | 28. 9. 2011 07:51

Léta sice plynou, ale my zde máme pořád jednu a tu samou krizi z roku 2007/2008, která nejenže neskončila, ona se pravděpodobně ještě ani neprojevila naplno. To se jen politici a centrální banky snaží manipulovat trh tak, aby dával pěkná data a ono to stejně nefunguje. V jednom má ale pan Kohout pravdu, za 10 let bude v oběhu minimálně dvounásobek peněz ve srovnání s dneškěm. Centrální banky je natisknou pravděpodobně daleko dříve než za 10 let. O čem silně pochybuji je jejich kupní síla.

Nicméně i na krizi se dá vydělat, když jdou akcie dolů, tak je tady Short selling. Proč tedy nakupovat akcie, když jdou dolů, když si je můžete půjčit a prodat, až budou levnější, pak je koupíte zpátky, vrátíte tomu od koho jste je měli půjčené a zisk si necháte.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Martin Tér | 27. 9. 2011 08:13

Zajímalo by mne, kdy se dočkáme třetího dílu - Tři krize eurozóny v roce 2011: Co na ně může platit a jak na nich může vydělat Česko (II.)
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Martin Vlnas | 27. 9. 2011 15:24
reakce na Martin Tér | 27. 9. 2011 08:13

Martine, on to byl sice článek o třech krizích eurozóny, jenže jen dvoudílný!
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

František Pašingr | 27. 9. 2011 15:50
reakce na Martin Vlnas | 27. 9. 2011 15:24

Třetí díl bude o krizi v roce 2012.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Pavel KohoutPavel Kohout
Pracoval postupně pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF. V letech 2002–2003 působil jako člen sboru poradců ministra financí...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!