Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Dědo, neriskuj!

Mladí jsou nebojácní a odvážní, staří jsou obezřetní a mají strach. Takový je obecný pohled na přístup k riziku během života. Na startovní čáře jsme naivní, ochotní vsadit na cokoliv. Ale jak stárneme, začínáme hromadit peníze a snažíme se zajistit na křehké a zranitelné stáří.

Nejnovější poznatky behaviorální ekonomie však tento jednoduchý obraz zpochybňují. Nedílnou součástí stárnutí je totiž podle vědců postupné slábnutí kognitivních funkcí a s ním související změna postoje k riziku. S tendencí starších generací ne-riskovat to zkrátka není tak žhavé, jak by se mohlo zdát na první pohled.

Svědčí o tom závěry studie (pouze přílohy, celá verze ke zpoplatněnému stažení zde) publikované v časopisu Journal of Neuroscience. Tým výzkumníků ze Stanford University a Kellogg School of Management během ní pozoroval 110 zcela zdravých dobrovolníků ve věku 19 až 85 let při hraní investiční hry. Polovině z nich byla navíc monitorována mozková aktivita pomocí magnetické rezonance.

Pravidla hry byla velice jednoduchá: Všichni hráči si mohli vybrat mezi třemi typy aktiv – dluhopisem s pevným výnosem 1 dolar, akcií s dvojnásobnou pravděpodobností vzrůstu o 10 dolarů než ztráty 10 dolarů (dobré akcie) a akcií, u nichž byla dvojnásobná pravděpodobnost ztráty než zisku (špatné akcie). Účastníci na začátku nevěděli, které akcie jsou dobré a které špatné, ale během deseti kol měli možnost to rozpoznat.

Racio v troskách

Jaké byly výsledky? Starší „investoři“ se častěji než mladí odchylovali od čistě racionálního uvažování. To by bylo ještě v souladu s tezí o slábnoucích kognitivních schopnostech, překvapující však je, jaký druh chyb páchali „důchodci“ nejčastěji.

  • Zmatkovitost

První identifikovatelnou kategorií chyb byl "zmatek" (confusion). Tyto chyby pramenily z upřednostnění ztrátové akcie před pravidelně vynášejícím dluhopisem, ačkoliv bylo z průběhu hry zjevné, že tato konkrétní akcie nevydělává. (Optimálním řešením byla v tomto případě akcie vynášející). Tendence zmatkovat sice s věkem vzrůstala, zdaleka ale nebyla nejčastější mýlkou. Představovala pouze 8 procent chyb mezi starší třetinou hráčů (67 až 85 let).

  • Více let, více rizika

Starší lidé totiž mnohem častěji chybovali v důsledku nadměrného vyhledávání rizika: již od počátku hry preferovali akcie před dluhopisy, aniž by disponovali informacemi o tom, které z akcií vydělávají a které jsou ztrátové.Tato rozhodnutí představovala 32 procent veškerých chyb v nejstarší třetině „startovního pole“. U mladších to bylo jen 24 procent.

  • Averze k riziku

Třetí typ chyby, "přílišná opatrnost", tedy sázka na dluhopisy v momentě, kdy již bylo jasné, která z akcií je výnosná, byla mezi sledovanými rozprostřena rovnoměrně bez rozdílu věku. A to navzdory obecně rozšířenému předpokladu, že starší lidé jsou mnohem opatrnější než mladí.

Proč staří riskují?

Co vedlo starší hráče k většímu vyhledávání rizika? Data získaná z elektromagnetické rezonance ukázala, že chuť riskovat souvisí především se zvýšenou aktivitou v části mozku nazývané nucleus accumbens – centrum odměny. Starší hráči sice pozorovali, jak se vyvíjí jejich portfolio, radost z rizika a možné „výhry“ v kombinaci se zhoršeným úsudkem pro ně ale představovala smrtelnou investiční kombinaci: nebyli se schopni poučit z informací poskytnutých na úvod hry ani z vývoje „trhu“, a učinit tak optimální rozhodnutí.

Měli bychom tedy přehodnotit současný přístup ke starším lidem jako k „lidem s odporem k riziku“? Nejspíše ano. Kromě představené studie totiž existují i další indicie napovídající, že staří riskují více, než je zdrávo: výzkum American Association of Retired Persons z roku 2002 zjistil, že starší investoři jsou ochotni investovat do rizikových aktiv i poté, co utrpěli ztrátu, která oddálila jejich odchod do penze.

Stárnutí však nemá jen stinné stránky. Postupná ztráta schopnosti rychle usuzovat a předpovídat je do jisté míry kompenzována moudrostí a zkušeností. Nejkvalitnější rozhodnutí proto podle vědců činí třiapadesátiletí investoři. Pak už to ale s námi jde z kopce.

Autor je redaktorem www.investicniweb.cz

Foto: Profimedia.cz

Komentáře

Celkem 4 komentáře v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK