Nehul, zbohatneš!

Kéž bych dovedl spočítat cigarety, které jsem vykouřil při studiu zdravotních potíží, jež kouření vyvolává. A ejhle – není to inspirace? Nemám se pokusit vyčíslit finanční ztráty, které stoupají jak dým až tam, kam ani ptáci nemohou?

Cena nejlevnějších cigaret se pohybuje okolo 50 Kč, „ameriky“ stojí mezi 70–80 Kč. Pokud si svou vášeň zapovím, na konci měsíce bolestného odříkání krabičky denně neprokouřím 1 500 Kč. Není to málo, jenže: zde si koupím to, jinde si dopřeju ono – rychle si zvyknu na nový standard, zato každý výhružný nápis na zastávce autobusu mně připomene to, co si už navěky dopřát nemůžu. Mačkám papír s výpočtem – odmítám se nadchnout drobnými požitky, náhražkami za slast hlubokého vdechnutí štiplavého dýmu.

„Co se však stane, pokud dám peníze stranou?“ napadá mne. To totiž nekuřák nemůže, protože by tím snížil svůj standard, musel by hledat, na čem se ošidit, čeho zdravého se vzdát. Urovnávám pomačkaný papír a zapaluju si cigaretu.

S nepáchnoucí nekuřačkou na Madeiře

Odložím-li s poslední cigaretou na spořicí účet 1 500 Kč (s ročním zhodnocením 2,5 % a vedením účtu zdarma), mám po roce a po 15% zdanění výnosu připraveno nějakých 18 200 Kč. Zhodnocení nic moc, ale za naspořenou částku můžu strávit all inclusive týden v tureckém pětihvězdičkovém hotelu v golfovém resortu u moře. Nebo 8 dní pohodového pobytu na portugalské Madeiře s nepáchnoucí nekuřačkou (to jsou ty dva nevyužité prospekty, na které právě teď klepu popel). Za takovou částku si můžu dopřát nové a dobré kolo či průměrný notebook, případně 253 popelníků. No jo – jako konzervativní spořitel na tak krátkém horizontu opravdu nemůžu čekat bůhvíco.

Pokud ovšem nechci myslet trochu dopředu. Ne moc, jen na pár let. V takovém výhledu se pro mě – v té době již dávno netrpícího nekouřícího spořitele – nachází několik zajímavých možností. Pokud se důsledně rozhodnu, že peníze, které bych jinak vložil do milíře svých plic, nebudu za trest akutně potřebovat, můžu využít některý státem dotovaný produkt. Kdybych měl – nedej zatím bože – nad 45 let, založil bych si penzijní připojištění (abych měl nárok na státní podporu, musí trvat minimálně 5 let a končit nejdříve v 60 letech). Při ročním zhodnocení ve výši 3 % a státní podpoře se už po 5 letech přehoupnu přes hranici sta tisíc korun po zdanění výnosu zhruba o 5 000 Kč; a tím pádem bych si před smrtí přece jen trochu užil.

Ohledně daní je zde ještě jedna nezanedbatelná položka – částka zaplacená na penzijní připojištění nad hranici 6 000 ročně se odečítá od daňového základu. V mém případě by se tedy jednalo o 15 % z 12 000 ročně, což je příjemných 1 800 Kč ročně navíc. Tímto bych býval zhodnotil své peníze krásnými 9,4 % ročně. Po 15 letech bych se v plném zdraví válel v částce zhruba 360 000 a dalších 27 000 Kč, co by se mi vrátilo na daních (roční efektivní zhodnocení 4,6 %), bych si dal pod bílou hlavu.

Liška místo petry?

Pokud bych byl starší než teď, ale mladší než v předchozím případě a chtěl-li bych ušetřený peníz využít dříve než v přechozím případě, využil bych stavební spoření a po šesti letech při efektivním zhodnocení 5,4 % ročně pak měl k dispozici 127 000 Kč! A to na cokoliv, aniž bych přišel o připsanou státní podporu!

Případně bych si vzal řádný úvěr do zhruba 320 000 Kč (což by byla zároveň předem nastavená cílová částka) za příjemnou úrokovou sazbu už od 3,5 % ročně (podle stavební spořitelny a tarifu), který využijeme na řešení své bytové potřeby. Pokud bych takto spořil 10 let, tak bych měl na účtu okolo 220 000 Kč (efektivní zhodnocení 4 %) a možnost řádného úvěru 550 000 Kč (opět rovno cílové částce – pokud máme stavební spoření jen na spoření, je rozumné nastavit cílovou částku co nejnižší).

Alternativou mohou být zajištěné fondy. Jsou pro konzervativního člověka ve středním horizontu 5–10 let, který chce mít peníze k dispozici kdykoli. Mají totiž potenciál dosahovat zhodnocení okolo 5–6 % ročně a garantují určitou návratnost investované částky – podle příslušného fondu. Není zanedbatelné, že výnosy jsou po 6 měsících osvobozeny od 15% daně.

V důchodu a ve vatě

Je mi 24 let a zdraví mne netrápí, a tedy mě dosud i valně nezajímá – zajímavější jsou pro mne delší časové horizonty díky kouzlu složeného úročení. Do teď jsem ztrácel 1 500 měsíčně. Nechci je. Položím je na oltář svého zdraví – do fondů životního cyklu. Zapomenu na ně. Tato částka kdysi investovaná do plic, nyní zraje v sudech výnosového potenciálu akcií. Výkyvy jejich finančního kvasu vyvažují časem dluhopisy a s blížícím se koncem předpokládaného investičního horizontu se prostředky „zamykají“ do bezrizikových instrumentů jako archivní vína.

Jeden z nejznámějších fondů životního cyklu je Rentier invest od společnosti Pioneer, který nám poslouží k výpočtu předpokládané hodnoty, po 15 letech – vzroste na 397 000 Kč. I zde značnou úsporu přináší osvobození od daně. V předvečer svých padesátin (to to uteklo) – tedy po 25 letech bez krabičky – podle simulace průběhu programu zhmotním kouř do hodnoty 995 000 Kč. Kdybych si takovou částku chtěl vypůjčit v bance, tak při úroku 5,5 % na 25 let bych platil měsíční splátku 6 110 Kč! Místo krvavých splátek získávám cosi, co se podobá odkazu v závěti movitého strýčka, který umřel na rakovinu plic; laskavého skrblíka, kterého, žel, v okruhu svých příbuzných postrádám.

Až se mi hlava točí

A to – potáhnu z cigarety, až se mi zatočí hlava – po 40 letech z celkově odložených 720 000 Kč získám hodnotu 3 750 000 Kč! A to při průměrném ročním zhodnocení 7 % – úspora na nezdaněném výnosu 454 500 Kč. Z takové částky si můžu po dobu 20 let formou renty přilepšit k důchodu o 17 400 Kč měsíčně a ještě nechat milion dětem (nic jim nedám, syčákům nenarozeným).

Rychle típám nedokouřenou poslední cigaretu a propaluju tak prospekty, ubrus i lak na stole: je totiž třeba co nejdříve vyměnit pasivní prokuřování za aktiva, tedy za majetek který generuje další příjmy.

Inu – ruku na srdce – nemůžu mít ve stáří všechno. Jednou to budu muset přiznat. Už vidím ten barevný šot budoucího času: Jednoho rána dálkově uzamknu svou novou metalízu, když tu mi cestu do banky vrávoravě zastoupí bývalý spolužák s kalným zrakem a rozpačitou prosbou o cigaretu. A tehdy budu muset s pravdou ven:

„Bohužel, nemám.“

Autor je poradcem společnosti Partners for Life Planning.

Foto: Profimedia.cz