Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Z denní nabídky bublin vybíráme…

Finanční celebrity si vždy najdou nějaké téma, o kterém dokážou horlivě diskutovat, dokud to veřejnost neomrzí. Jejich apokalyptické vize jsou děsivé, hrozné a vzájemně si odporující. Teď se třeba dohadují, jestli ceny v amerických obchodech budou dlouhodobě klesat, nebo porostou až do nebes. Přeloženo do finančního jazyka – jedni „hrozí“ deflací a druzí zase vysokou inflací.

Oba scénáře jsou samozřejmě velkou hrozbou nejenom pro americkou ekonomiku, ale potažmo pro celý globalizovaný svět. Se kterým z nich ale počítají velcí hráči? S inflací nebo deflací? Odpověď je vpravdě šalamounská! S obojím: Jako zajištění proti deflaci ve velkém nakupují státní dluhopisy (kromě řeckých a irských, kterých se stále bojí jako čert kříže), dopady inflace zase tlumí zlatem.

Ceny dluhopisů i zlata jsou však na historických maximech a analytici se shodují na tom, že takováto situace je neudržitelná. Na jednom z aktiv se vytvořila bublina a z toho vyplývá jediné – až splaskne, vlastníci přijdou o velké peníze. Otázku, kteří to budou, nechávám našim finančním celebritám. Není si ale na škodu připomenout, co dokáže taková bublina – prudký pokles cen – napáchat za neplechu. Pojďme se podívat na dva příklady: bublinu internetovou a bublinu realitní.

Nadopované dolary

Na konci devadesátých let akciový trh vytrvale rostl a řada spekulantů tehdy věřila, že si akcie kupují na marži. V praxi vám například na 1 000 vlastních dolarů půjčila banka 9 000 dolarů a „zapákovali“ jste se 1 : 10. Takto nadopované dolary násobí zisky i ztráty deseti. Co se ale stane, pokud hodnota vašich akcií spadne o pouhých 10 %? Tisíc dolarů se rázem rozplyne, banka se začne bát o své peníze a donutí vás akcie prodat. Rázem jste na nule.

Když prasknutí bubliny na technologickém trhu Nasdaq během jednoho roku srazilo ceny akcií o více než 50 %, takových případů (viz. graf) ztracených úspor bylo zničehonic jako máku. Banky ale měly to štěstí: Klientům půjčovaly především na vysoce likvidní (takřka okamžitě prodejné) akcie, a proto se nemusely dlouhou dobu dívat do prázdného trezoru, zatímco klienti klepali na dveře. Navíc těchto pákových typů obchodů se neuzavírala většina, ale pouze malé procento. Žádná bankovní krize ani velká recese se tedy nekonala.

Graf: Trh Nasdaq 1994–2005Zdroj: commons.wikimedia.org

Bydlení na sekeru

Na rozdíl od akcií se nemovitosti ve většině případů kupují na obrovský dluh. Extrémem jsou ještě předloni tolik oblíbené subprime hypotéky, kdy americkým domácnostem stačilo na pořízení vlastního bydlení podepsat pár formulářů a banka za ně zaplatila celou částku. Před první splátkou se tak „zapákování“ domácnosti blížilo nekonečnu! To znamená, že případné ztráty v hodnotě nemovitosti (se kterými nikdo nepočítal) zkrátka nebylo čím krýt.

I nemovitostní bublina ale, stejně jako všechny ostatní bubliny, jednoho dne splaskla. Poslala ceny domů o desítky procent dolů a zanechala banky s celou globální ekonomikou v problémech. Nemovitosti jsou totiž na rozdíl od investic na finančních trzích vysoce nelikvidní (dům se v USA prodá v průměru za 12 měsíců), a proto banky nemohly své ztráty rychle zastavit zabavením a prodáním nemovitosti. Celý proces trvá místo pár sekund u akcií i několik let.

Co tedy z bublin dělá takové postrachy pro ekonomiku? Z dvou předchozích příkladů vyplývá, že jde o nákup daného aktiva na úvěr a následnou nízkou likviditu při poklesu cen.

Je na obzoru další krize?

Otázka zní, jak by v dnešní době s bankami zamával prudký pokles cen potenciálních adeptů na bublinu, tj. dluhopisů a zlata?

Vzhledem k tomu, že u důvěryhodných dluhopisů jde o ztráty dočasné a výnos má pouze omezený prostor, investoři zřejmě nebudou tyto papíry zběsile nakupovat na úvěr, a proto by dluhopisy novou bankovní krizi spustit neměly. Navíc jsou dluhopisy velice likvidní, takže na náhlé propady by šlo velice rychle reagovat. Jediné riziko, které by mohlo po poklesu cen následovat, je mírné zdražení dluhové služby státních pokladen.

U zlata už je to složitější – cena může šplhat až do nebes. Už proto, že je to dnes vysoce módní a v médiích propíraná komodita, která „uchrání vaše úspory“. Je tedy pravděpodobné, že zlato bude dále růst.

Jeho likvidita je samozřejmě nižší než u akcií či dluhopisů, ale pochybuji, že by se na nákupy zlatých cihel vypůjčilo takové množství peněz, že by to otřáslo bankovním sektorem. Navíc se nabízí paralela s rokem 1980, kdy vrcholila předchozí zlatá horečka. Z historických zkušeností víme, že její splasknutí žádné škody nenapáchalo. Jenomže k němu došlo v době, kdy se vracela důvěra celé ekonomice a kdy se lidé začali vracet k reálným investicím. Pokles cen zlata je proto spíše pozitivním indikátorem, a ne něčím, čeho bychom se měli bát. Doufejme, že v tomto ohledu se bude historie opakovat.

Graf: Cena zlata v USD od roku 1973

Zdroj:goldprice.org

Dolar je prevít

Ať už se český investor nechá inspirovat tou či onou prognózou odborníků o budoucím vývoji cen komodit - od zlata až po vepřové boky - musí mít na paměti, že s danou komoditou nakupuje také americké dolary, za které se drtivá většina komodit obchoduje a ve kterých se obvykle zveřejňují jejich ceny. A protože naše česká koruna je každoročně schopná vůči dolaru oslabit i posílit o desítky procent, vyplatí se bedlivě sledovat, jestli při médii proklamovaném růstu ceny investice (v dolarech) vaše korunové portfolio ve finále neztrácí. Klidně by se totiž mohlo stát, že vám „horký tip“ lámající jeden cenový rekord za druhým, při prodeji vynese méně, než kamarádům spořicí účet.

Autor je ekonom

Foto: profimedia.cz

Komentáře

Celkem 10 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK