Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Deriváty jsou i pro menší investory

Fondy, akcie, dluhopisy, měny, komodity... Výběr, do čeho investovat, je velký a každý investor se může rozhodnout podle toho, kolik času chce investování věnovat. Někteří investoři znají také pojem „deriváty“, ale většinou si je lidé spojují s velkými firmami – bankami či hedgeovými fondy – a nikoliv se soukromými investory.

Deriváty ovšem mají co nabídnout také malým investorům, a to i bez znalostí sofistikovanější matematiky a oceňování produktů. Zásadní ale samozřejmě zůstává pochopení samotného produktu a trhu, na kterém se obchoduje.

Co si tedy pod pojmem deriváty představit? Jde o podkladové aktivum, jehož hodnota je odvozena od investičních instrumentů, například akcií, dluhopisů, indexů či měn. Z jiného pohledu se za derivát považuje libovolný právní kontrakt, který popisuje výměnu peněz mezi dvěma protistranami, a placená částka (nebo částky) se nějakým způsobem odvíjí od zmiňovaného podkladového aktiva.

Derivátů existuje nespočetné množství. Až do loňského roku ostatně banky vymýšlely stále další a další. Pro malé/soukromé investory jsou ale nejdostupnější a nejdůležitější dva druhy derivátových kontraktů – futures a opce.

Futures

Futures je z těchto dvou kontraktů jednodušší, i když tato jednoduchost může být někdy zavádějící. Jde o kontrakt, kterým se kupující v budoucnu zavazuje něco zakoupit, nebo prodávající prodat, a to za pevnou cenu. Futures teoreticky nevyžaduje žádnou okamžitou platbu – platba za dodání proběhne až v budoucnosti.

Pokud si kupující pořídí futures na ropu za $ 50, neplatí okamžitě, ale zavazuje se ve chvíli, kdy futures vyprší, koupit barel ropy za $ 50. Co se ale stane, pokud se cena ropy změní? I tak je kupující nadále povinen zaplatit v budoucnu $ 50 za barel ropy. Ale...

Zde nastupuje zajímavá vlastnost futures – omezení kreditního rizika. Jedna ze smluvních stran musí v podstatě vyrovnávat konečný účet, aby cena byla konstantní, předem daná.

Vraťme se k příkladu s barelem ropy za $ 50. Pokud futures (pojem „cena futures“ je zavádějící) stoupne na $ 60, musí ten, kdo futures prodal, uložit na nějaký účet 10 dolarů, tedy rozdíl mezi současnou a původní futures. Když cena klesne na $ 40, musí uložit peníze kupující. Jelikož úvěr (margin) musí poskytnout prodávající i kupující u každé futures, je zaručeno, že i při bankrotu jedné protistrany bude požadavek té druhé pokryt.

V praxi to funguje asi takto: při koupi či prodeji futures musíte ihned uložit u brokera tzv. počáteční margin (initial margin), jehož velikost se liší dle brokera a volatility produktů. Tento margin není nákupní cena – peníze jsou pořád vaše. Pokud se ceny změnily ve váš prospěch, zisk se automaticky přidává k vašemu marginovému účtu a teoreticky můžete i nějaké peníze z účtu vybrat. Pokud se ceny naopak změní ve váš neprospěch, ztráty se z účtu automaticky odečítají.

Když klesne zůstatek na účtu na určitou sumu, požádá vás broker o doplnění účtu na určitý stav (tzv. margin call). Navíc v praxi za nákup a prodej futures na burze také něco zaplatíte, i když je to většinou ve srovnání s hodnotou kontraktu zanedbatelná částka.

Vraťme se k příkladu s barelem ropy. Řekněme, že váš počáteční margin byl $ 5. Pokud futures stoupla na $ 60, máte na marginovém účtu $ 15 a můžete část vybrat (riskujete tím ale, že když cena klesne, musíte účet doplnit na margin call). Pokud futures klesla na $ 47, máte na účtu $ 2 a nejspíš dostanete margin call na doplnění účtu na alespoň $ 5.

Nebezpečné výkyvy

U obchodů s futures je třeba si uvědomit, že pohyby futures znamenají reálné pohyby na účtu. Pokud jde o ropu za $ 50, řekněme, že v době vypršení kontraktu bude barel za $ 60, a vydělali jste $ 10. Cena ale mohla kolísat a v jedné chvíli spadnout i na $ 30. V daný okamžik by bylo třeba doplnit na margin účet $ 25, což by vás mohlo – když jste měli třeba jen $ 15 na začátku – zruinovat. Investor, který používá futures, by si měl vždy opakovat: „Margin call mě může zruinovat, i pokud jsem odhadl směr trhů správně.“

Přestože většina futures má tzv. physical delivery (v našem případě kupující skutečně musí koupit barel ropy), nemusíte se bát, že k vám najednou přijede tanker plný ropy. Brokeři automaticky uzavírají většinu kontraktů účastníků trhu před jejich vypršením, kromě několika specialistů, o nichž se ví, že zboží mohou a chtějí opravdu přijmout.

Opce

Podívejme se teď na druhý typ derivátů – opce.

Zatímco u futures bylo vcelku jedno, jestli jste je dodali (a tudíž se zavázali něco prodat), nebo koupili (a zavázali se koupit), u opcí to představuje zásadní atribut kontraktu. Rozdíl je v tom, že kupující opce (nikoliv pokladového aktiva – to je důležitý rozdíl!) má právo (nikoli povinnost) podkladové aktivum koupit, nebo prodat, zatímco prodávající má podmíněnou povinnost – pokud kupec opce využije své právo, ten kdo opci prodal, musí podkladové aktivum prodat nebo koupit.

Uvádím zde kupujícího a prodávajícího opce, nikoli jen „kupujícího“ a „prodávajícího“, poněvadž na rozdíl od futures můžete v případě opce stejně tak koupit právo prodat jako právo koupit (a obráceně prodat povinnost koupit nebo prodat).

Co ale příklad s barelem ropy? Pokud jsme kupující opce za $ 50, můžeme někdy v budoucnu nabýt právo barel ropy koupit či ho prodat za předem domluvenou cenu $ 50. Protože si tak kupujeme jen právo, nikoliv povinnost, musíme za to na rozdíl od futures prodávajícímu zaplatit tzv. opční prémii.

Mohli jsme například zakoupit právo koupit barel ropy za $ 50 za tři měsíce a stálo nás to $ 3. Pokud barel ropy za tři měsíce stojí $ 60, uplatníme své právo a vyděláme $ 7. Pokud barel spadne na $ 40, přijdeme o prémii, a máme ztrátu $ 3. V případě futures bychom měli zisk větší: $ 10, ale také větší ztrátu: $ 7. Opce tak zjevně limituje naši maximální ztrátu za cenu menšího zisku.

Aby se u opce nemuselo říkat „kupujeme právo koupit“ apod., vznikly standardizované názvy. Právo koupit se nazývá „call“ a právo prodat „put“ (call v angličtině znamená také „požádat o něco“ a put „dát“). Kupujete a prodáváte tedy cally a puty. Dohodnuté ceně se zase říká „strike“ – v našem případě bychom měli strike $ 50.

Pokud je cena podkladového aktiva (našeho barelu ropy) taková, že v případě aktivace opce by kupující vydělal (tedy pokud máte call, cena je větší než strike, a pokud máme put, cena menší než strike), říká se opci „in-the-money“ („bez prémie“). Když je strike stejný jako cena podkladového aktiva, je opce „at-the-money“ nebo též ATM. Pokud kupující ztrácí (zase ignorujeme prémii), je opce „out-of-money“.

Opci můžete koupit s libovolným strike, bez ohledu na současnou cenu podkladového aktiva. Pokud se náš barel ropy prodává aktuálně za $ 50, můžeme stejně dobře koupit ATM opci (se strike $ 50), nebo in-the-money call se strike $ 40 nebo i out-of-money call se strike $ 60. Cena in-the-money opce je samozřejmě podstatně vyšší než ATM nebo dokonce out-of-money opce.

Evropská, americká a exotické opce

Opce můžeme rozlišovat i podle toho, kdy může kupující své právo uplatnit. U tzv. evropské opce je to jen na konci kontraktu, když je to možné kdykoli po dobu trvání kontraktu, je to americká opce. Existuje i opce bermudská – něco mezi „Amerikou“ a „Evropou“ –, kde může kupující své právo uplatnit v několika předem daných datech.

S dalšími typy opcí (collars, binary, knock-out, asijské, lookback atd.) se většinou běžný investor nesetká. Proto se jim říká exotické opce (někdy je sem řazena i bermudská opce). Opce, stejně jako futures, můžou mít physical delivery nebo hotovostní vyrovnání, které funguje podobně jako u futures.

Obchodování s opcemi

Pokud chcete obchodovat s opcemi, je důležité mít na paměti jejich základní vlastnost – kupující má právo, prodávající povinnost. Pokud koupíte jakoukoli opci, vaše maximální ztráta je okamžitě známá a nemusíte mít žádný margin, prostě jen opci koupíte. Horší je to s prodejem opcí. Při prodávání opce máte dvě možnosti: buď máte svou povinnost pokrytou („covered sale“), nebo nikoliv („naked sale“).

Pokrytí callu většinou znamená, že doopravdy vlastníte alespoň tolik podkladových aktiv (řekněme akcií), na kolik jste prodali opcí. Pokud jste tedy prodali opce na 100 akcií ČEZ, musíte mít alespoň 100 akcií, jinak je to tzv. naked sale. Na druhou stranu při prodávání putu musíte prodat akcie short, nebo rezervovat dostatek peněz na koupi akcií, případně zkombinovat obojí – takže pokud prodáte put na 100 akcií ČEZ se strike 500, musíte shortovat 100 akcií ČEZ.

Sofistikovanější investoři také mohou provádět tzv.naked prodej opcí, který nevyžaduje držet podkladové aktivum, vždy je ale nutný margin. Broker ovšem může požadovat margin při libovolném prodeji opcí.

S futures i opcemi lze obchodovat na kotovaném trhu (např. CBOT, CME, LIFFE, EURONEXT atd.), ale také na tzv. OTC trhu („over-the-counter“ neboli „přes přepážku“).
Kontrakty obchodované na kotovaném trhu jsou velice standardizované a trhy s nimi jsou ve většině případů relativně likvidní. Dalším důležitým faktem je, že vaší protistranou je burza, a tudíž riziko finanční ztráty krachem protistrany je minimální.

OTC trh je podstatně flexibilnější, co se týče kontraktu – v podstatě se můžete s protistranou dohodnout na libovolném kontraktu. Ale bude vás to stát více a nesete riziko, že vaše protistrana zkrachuje a vy o vše přijdete. Posledním – a nikoliv nejmenším – problémem OTC trhu pro malé investory je, že pokud nejste pro banku nebo brokera velice zajímavý zákazník, nebude se s vámi o OTC derivátech vůbec bavit.

Z výše uvedených skutečností plyne, že pro malé investory je nejzajímavější obchodování přes derivátové burzy. Typicky se na nich obchoduje s kontrakty na komoditní futures, futures a opce na cizí měny, akcie a akciové indexy, dluhopisy a úvěrové sazby. Obecně lze říci, že kromě opcí na akcie a akciové indexy a na některé futures (ano, i deriváty s jiným derivátem jako podkladovým aktivem existují) je trh futures podstatně likvidnější než trh s opcemi.

Použití

Jak tedy mohou futures a opce použít malí investoři?

Nejkonzervativnější investoři mohou opce použít k zajištění portfolia. Pokud se investor podívá na své portfolio a na obchodovatelné opce, snadno zjistí, za kolik ho může pojistit. Cenu může optimalizovat tím, že nekoupí at-the-money put opce, ale poněkud levnější put out-of- money. Pak nemusí vědět nic o oceňování opcí, jen jednoduše porovná cenu s tím, kolik je ochoten zaplatit. Ostatně, pojišťujeme-li se proti krádeži, také nevíme, jaká je „férová“ cena za pojištění, ale víme, kolik jsme ochotni zaplatit.

Agresivnější investor může naopak koupit out-of-money opce (put či call, podle toho, zda čeká, že trh bude spíše prudce padat, nebo stoupat), a brát je jako lístek do loterie. Tato strategie je velmi zajímavá, protože současná metodologie oceňování opcí podhodnocuje opce v situacích, kdy se na trzích nic neděje. Investor, který se v posledním roce řídil strategií, kde koupil out-of-money put na S&P index řekněme každé tři měsíce, mohl vydělat docela dost peněz.

V dnešní situaci, kdy je trh volatilní, bohužel opce nejsou moc levné, a tato strategie má tudíž jen omezené použití.

Obě tyto strategie mají předem známou maximální ztrátu. Strategie, které popisuji dál, nemají horní hranici ztrát. Jejich použití tak může přinést při nepříznivém vývoji trhu i velké ztráty. Opce a futures jsou deriváty, a tudíž automaticky obsahují páku (zisk a ztráta se násobí). Investor tak může přijít o celou hodnotu portfolia za pouhý jeden den.

Raději napřed "nanečisto"

Za všechny ztráty navíc investoři většinou ručí dalším vlastním majetkem. Rozumné je proto nejdřív zkusit obchody „nanečisto“, jen na spreadsheetu bez skutečných obchodů. To nejhorší, co se může novému investorovi u derivátů stát, je zkušenost, že zpočátku hodně vydělá, a má tak pocit, že je to vlastně snadné a nic to není.

Odvážnější investor může použít futures pro krátkodobé spekulace či krátkodobý hedge (hlavně pro cizí měny). Futures mají „nulové“ pořizovací náklady (kromě poplatků brokerovi, které jsou proti obchodům se srovnatelným množstvím akcií  celkem malé). Mohou tak být zajímavější pro krátkodobé investory, kteří mohou pomocí futures použít větší páky než při běžných obchodech s akciemi na margin. Tím se jim otevřou další trhy kromě akciových.

Opce jsou podle mého názoru výhodnější pro strategie, u nichž je velká pravděpodobnost velkých výkyvů oběma směry – výkyv správným směrem hodně vydělá, výkyv špatným směrem prodělá jen prémii (zatímco futures vám prodělá i poslední košili).

Opce navíc můžete aktivně prodávat. Pokud máte např. portfolio a věříte, že ceny moc neporostou, můžete prodat out-of-money „call“ opce na své akcie. Získáte tím prémie, ovšem s rizikem, že silné akcie vzrostou, ale vy budete muset prodat za menší cenu.

Podobně máte-li zájem o nějaký titul a jste ho ochotni koupit za určitou cenu, můžete prodat „put“ opce. Cena může samozřejmě padnout ještě více, a vy pak tratíte.
Někteří profesionálové říkají strategiím založeným na prodeji opcí sbírání pětníků na dálnici – ke zbohatnutí je třeba mít extra štěstí. Je to ale možnost, jak v jinak poklidných trzích získat nějaký příjem, pokud jste ochotni riskovat docela velkou ztrátu.

Existuje samozřejmě mnoho dalších specifických strategií, ať už jenom kupujících opce (a tudíž se známou maximální ztrátou), nebo nebezpečnější kombinace koupě/prodej, resp. kombinace futures a opcí. Ty ovšem nejsou určeny pro začátečníky a měl by se do nich pouštět jen opravdu zkušený investor.

Foto: Profimedia.cz

Komentáře

Celkem 12 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK