Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Jednorázové investice v době krize

Jak při aktuální konstelaci globální finanční krize a globální hospodářské recese ochránit a zhodnocovat majetek? Na investory dnes číhá nejen tržní riziko, ale také kreditní, inflační, měnové a obecně rizika geopolitická. V takovém prostředí je moudré soustředit majetek do aktiv, která mají skutečnou fyzickou hodnotu, a rozprostřít ho po různých koutech světa.

Dnes se podíváme na zoubek jednorázovým investicím, tedy situaci, kdy má investor již nashromážděný kapitál a chce ho zhodnocovat. Tady není vůbec jednoduché vyvodit jednoznačné závěry.

Pro různé investiční cíle vyžaduje správa majetku odlišný přístup, záleží na výši investovaného kapitálu, délce investičního horizontu, očekávaném zhodnocení, míře akceptovaného rizika atd. Při doporučení budeme vycházet z předpokladu dlouhého investičního horizontu. Je potřeba si hned na začátku uvědomit rizika, která současná doba skrývá. Z nich lze vyvodit základní rady, jak při aktuální konstelaci globální finanční krize a globální hospodářské recese ochránit a zhodnocovat majetek.

Široká regionální diverzifikace

Vzhledem k nejistotě budoucího vývoje ve světě je velmi důležitá široká regionální diverzifikace portfolia. Ta patří mezi klasické investiční poučky, jež nyní více a více lidí přestává brát vážně.

Říká se, že globalizace dosáhla takové úrovně, že regionální diverzifikace postrádá smysl. A podíváme-li se na vývoj akciových trhů v posledních letech, skutečně nehrálo v podstatě žádnou roli, zda jste investovali do akcií u nás nebo třeba u protinožců. Akciové trhy mají takřka totožný vývoj všude ve světě. Podívejte se na graf č. 1, kde je zobrazeno relativní srovnání výkonnosti mexických (modrá), filipínských (zelená) a jihoafrických (oranžová) akcií. Všimněte si, že k růstům a poklesům docházelo ve stejnou dobu.

Globální charakter finanční krize má dalekosáhlé následky. Ovšem špatná makrodata (klesající hrubý domácí produkt, rostoucí nezaměstnanost apod.) a negativní očekávání ziskovosti firem jsou jen první chod. Všude ve světě se mnoho společností potýká s existenčními problémy. Ale to je v pořádku, recese pročistí trh od neefektivity a přeživší na tom nakonec vydělají upevněním svých pozic.

I trpěliví akcionáři a věřitelé budou časem za důvěru a trpělivost odměněni. Problémem však nebude jen standardní tržní riziko – tedy, že se firmě i jejím akciím nebude dařit, nebo že dokonce zkrachuje. Na investory dnes číhají daleko větší rizika, na která se nebezpečně často zapomíná.

Mohli bychom je obecně zaškatulkovat jako rizika spojená s budoucím geopolitickým vývojem ve světě. Vstupujeme do velmi nejisté doby. Po celém světě dochází k rozsáhlým přesunům majetku (jak už to bývá, zejména ve směru od chudších k bohatším). Zároveň jsme svědky výrazného poklesu tržní hodnoty tohoto majetku, takže se mluví o tom, jak boháči chudnou, i když ve skutečnosti většina z nich chudne jen na papíře podle virtuálního ocenění, zatímco skutečný objem jejich majetku roste.

Vymývání střední třídy

Historie nás učí, že když hrstka vyvolených bohatne příliš rychle na úkor příliš velkého množství nevyvolených, končí to zpravidla revolucí. I když se nedomnívám, že nastal čas pro nějakou globální revoluci, lokální nepokoje budou pravděpodobně nabývat na četnosti a síle. Revolta hrozí zejména tam, kde se nůžky mezi bohatými a chudými nejvíce rozevírají a střední třída velmi rychle mizí.

V uplynulých letech jsme mohli pozorovat rychlý růst střední třídy, nyní je pochopitelně trend opačný. Týká se to v podstatě celého světa, nejmarkantnější je to v Rusku, Číně, ale i v mnoha latinskoamerických státech.

Geopolitická rizika jsou však daleko rozsáhlejší než „pouhé“ lokální nepokoje. Evropská unie čelí první velké krizi od zavedení eura. Nejenže je ohrožena budoucnost společné měny, je ohrožena budoucnost celé unie. Zvítězí solidarita, nebo národní zájmy?

Ani Spojené státy nejsou v jednoduché situaci. Stát Kalifornie, jeden z nejzadluženějších regionů na světě, má vážné finanční problémy a reálně mu hrozí bankrot. Velké rozdíly v hospodaření jednotlivých amerických států ohrožují jednotu celé země. Kromě toho se USA bezprecedentním tempem zadlužují. Kdo bude kupovat další stamiliardové tranše dluhopisů, nesoucí mizerný úrok okolo čtyř procent ročně?

To vyvolává otázky ohledně budoucnosti amerického dolaru. Již několik let leží na stole plány na zavedení jednotné severoamerické měny amero. Přispěje krize k prosazení tohoto plánu, nebo naopak k odložení na neurčito? Jisté jsou plány na zavedení nové společné měny Rady zemí Perského zálivu (více v příštím čísle Finmag – finančního magazínu), otázkou je pouze, zda to nebude ještě do konce tohoto roku. A když už jsme u měn, co taková Čína, uvolní kurz jüanu? Jak dlouho ho bude udržovat podhodnocený, aby podporovala export?

USA a Rusko

Za zmínku stojí ještě sílící napětí mezi Spojenými státy a Ruskem a s tím spojená vnitřní rozpolcenost NATO. USA prostřednictvím Severoatlantické aliance dráždí kobru bosou nohou. První velkou provokací bylo už připojení naší země společně s dalšími středoevropskými státy a především s Pobaltím do NATO. Následně svržení Miloševičova režimu v Jugoslávii korunované uznáním samostatného Kosova v uplynulém roce.

Do toho přišly Spojené státy se záměrem vybudovat na českém a polském území systém protiraketové obrany, oficiálně proti potenciálním útokům Íránu, neoficiálně jde samozřejmě o další krok při „obkličování“ Ruska. Absolutní drzostí je pak přizvání Ukrajiny a Gruzie do NATO. Všichni vědí, že Rusko Ukrajinu nikdy nepustí ze sféry svého vlivu, to by pro ně byla smrtelná rána.

Putin s Medveděvem reagovali velmi chytře. Zastavením plynu zabili dvě mouchy jednou ranou. Podlomili důvěru Ukrajinců v prozápadně orientovaný režim prezidenta Juščenka a předsedkyně vlády Tymošenkové. Zároveň získali na svou stranu některé evropské politiky, kteří si začínají uvědomovat, že musejí s Ruskem spolupracovat.

Hlavním politickým partnerem Ruska v Evropě se tak stává Německo. Angela Merkelová. Putinovi přislíbila, že nepodpoří snahy o vtažení Ukrajiny a Gruzie do NATO. Sílí rozpolcenost uprostřed NATO a evropské země už nechtějí být pouze nástrojem USA v taktickém souboji s Ruskem. Speciálně Německo moc dobře ví, že jakýkoli vážnější otevřený konflikt mezi Ruskem a NATO by nejvíce odskákala střední a východní Evropa.

Ve vzduchu visí desítky otazníků, na které nikdo nezná odpovědi. Ve hře je mnoho rizik, která není možné statisticky vyčíslit, veškeré matematické modely jsou v tomto případě jen pro parádu. Velké rozvíjející se trhy čelí hrozbě občanských nepokojů, malým trhům hrozí krach a rozvinutý svět se otřásá v základech (včetně hlavních světových měn). V takovém prostředí neexistuje žádný bezpečný přístav pro investice. A tak první rada, jak ochránit a zhodnocovat investice v době krize, je široká regionální diverzifikace.

Na zlato a dluhopisy je pozdě

Klasicky se jako „bezpečná“ investice uvádí zlato. To se i tentokrát ukázalo v praxi. Od propuknutí hypoteční krize v srpnu 2007 vzrostla cena zlata zhruba o 40 % (viz graf č. 2). Jsme svědky jakési „zlaté horečky“, kdy mnoho lidí ze strachu kupuje zlato jako uchovatele hodnot. Zlato je ale komodita jako každá jiná, jeho tržní cena se odvíjí od poptávky a nabídky. Dlouhodobě si uchovává svou hodnotu, krátkodobě ale podléhá vysokým výkyvům.

Nyní jsme ve fázi výkyvu směrem nahoru. Jako u každé investice i u zlata platí, že jde o dobrou investici, kupuje-li se levně, a naopak rizikovou investici, kupuje-li se draze. Krátkodobě je možné, že euforie u zlata vydrží a jeho cena ještě poroste nad 1000 USD za unci. Můj osobní tip je, že by vrcholu mohlo dosáhnout někde okolo 1200 USD za unci. Rozhodně bych ale neřekl, že je dnes zlato fundamentálně levné, takže aktuálně se tato „bezpečná“ investice paradoxně jeví dosti rizikově.

Podobně se nálepkou „bezpečné“ označují státní dluhopisy rozvinutých zemí. Ovšem i zde platí to samé. Aby investice byla bezpečná, musí být její nákupní cena fundamentálně levná. Státní dluhopisy v USA a Evropě vyrostly natolik, že při dnešních cenách dělá výnos do splatnosti u třicetiletých dluhopisů USA pouhých 3,8 % p. a. Byli byste ochotni půjčit Spojeným státům peníze na 30 let za úrok 3,8 %? Já tedy rozhodně ne.

Britské a německé třicetileté dluhopisy mají výnos do splatnosti 4 % p. a. To na první pohled vypadá krásně a bezpečně, opak je ale pravdou. Bezpečné je to pouze tehdy, drží-li věřitel dluhopis až do splatnosti a dlužník dostojí svým závazkům a dluh splatí (tzv. kreditní riziko).

Ovšem tržní cena dluhopisu může v průběhu jeho životnosti velmi kolísat. Pokud by věřitelům nestačila 4 % p. a. a byli by ochotní půjčit Německu za 5 % p. a., musí automaticky tržní cena dluhopisu klesnout, aby výnos z investice byl 5 % p. a. To by u třicetiletého dluhopisu znamenalo pokles jeho tržní ceny o 25 %!!! (Pro porozumění investic do dluhopisů doporučuji článek s názvem „Jaké příležitosti nabízí investice do dluhopisů?“ na stránkách www.finez.cz.)

U korporátních a státních dluhopisů rozvíjejících se trhů je situace odlišná. S růstem kreditního rizika emitentů výrazně vzrostla riziková přirážka, kterou investoři požadují jako výnos, čímž se tržní ceny dluhopisů dostaly pod nominální hodnotu. Obchodují se nyní s diskontem, který v sobě zahrnuje očekávání poměrně vysokých defaultů (nesplácení závazků). Paradoxně se tak ve stávajícím prostředí jeví jako méně riziková investice než „bezpečné“ státní dluhopisy rozvinutých trhů.

Chtějte skutečnou hodnotu

Pozor, dluhopisy v sobě skrývají podobně jako držení peněz v hotovosti jedno velmi podstatné riziko, a tím je inflace nebo devalvace měny. Je nutné mít na paměti, že peníze jsou jen papírky a mají takovou hodnotu, jakou jim lidé přisuzují. Pokud se tiskne příliš velké množství peněz a lidé přestanou věřit v jejich hodnotu, může to vést až k situaci a la Zimbabwe – než se na vás dostala řada u pokladny, chleba už nestál miliardu, ale hned dvě.

Podobně platí, že dluhopis je pouze cenný papír, u kterého je pevně daná nominální hodnota a úrok, avšak klesne-li reálná hodnota peněz, tak si ani za dluhopis více potravin nekoupíte. Situace vůbec nemusí dojít tak daleko, stačí, že dluhopis nese třeba 5 % p. a. a inflace je 10 % p. a., investor pak reálně každý rok prodělává. Držel-li by peníze v hotovosti, prodělával by ještě více.

Druhá rada, chcete-li ochránit a zhodnotit kapitál, pak byste měli dávat přednost investicím, za kterými stojí skutečná doložitelná hodnota, nejen víra v hodnotu.
Nejnázornějším příkladem může být půda, nemovitost nebo komodity, pitnou vodou počínaje a ropou konče. Ve všech případech stále platí stejné pravidlo: aby se jednalo o „bezpečnou“ investici, musí pořizovací cena být fundamentálně „levná“. To třeba o rezidenčních nemovitostech říct momentálně nelze. Levně se z dlouhodobého hlediska jeví úrodná půda, mnohé komodity a mnohé prosperující firmy.

Nemusí jít za každou cenu o hmatatelná aktiva, mnohdy může být lepší dát přednost cenným papírům, neboť jsou likvidnější a člověk nemá problémy s péčí o majetek, uskladněním či zabezpečením. Důležité ale je, aby se za cenným papírem skrývala skutečná hodnota.

Například za akcií se skrývá podíl na firmě. Pokud je firma finančně zdravá a její byznys šlape dobře, pak mě jako dlouhodobého investora nemusí trápit krátkodobé extrémní výkyvy ve virtuálním ocenění firmy na burze. Společnost má svou skutečnou hodnotu, kolem které osciluje její tržní hodnota dle ocenění akcií na burze. Vlastnictví akcie mě pak jako spolumajitele firmy opravňuje k podílu na zisku formou dividendy. Podaří-li se mi navíc nakoupit akcie za cenu pod skutečnou hodnotou firmy, mám poměrně velkou šanci na mimořádný výnos díky budoucímu růstu ceny akcie.

Na druhou stranu nesmí investora vyvést z míry případný další krátkodobý pokles tržní ceny akcie, ke kterému může dojít i jen díky všeobecně negativní náladě na trhu. Pokud by koupil akcie společnosti, které se aktuálně nedaří byznys, pak by šlo opět pouze o víru v budoucí hodnotu – taková spekulace může znamenat vysoké zisky, ale může investora přivést na mizinu, o ochraně kapitálu zde nemůže být řeč.

Co doporučuji

Číhá na nás dnes nejen tržní riziko, ale také kreditní, inflační, měnové a řada rizik obecně geopolitických. V takovém prostředí je moudré soustředit majetek do aktiv, která mají skutečnou fyzickou hodnotu, a rozprostřít ho po různých koutech světa.

Doporučuji nyní při aktivní správě portfolia preferovat akcie s výhledem na dlouhodobé držení. Vyhledávám pro investice společnosti, jejichž byznys nebyl krizí prakticky postižen (např. telekomunikace či distributoři vody a elektřiny) nebo u kterých trh výrazně podceňuje jejich skutečnou hodnotu (např. těžební společnosti s velkými zásobami komodit jako ropa či měď).

Takové společnosti vyhledávám po celém světě, aktuálně dávám poměrně velkou váhu akciím z Číny a Brazílie, ale portfolio tvoří vždy relativně rovnoměrně akcie z Evropy, USA, Kanady, Japonska, a dokonce i Afriky. V menší míře dnes u některých investorů doporučuji zahrnovat do portfolia korporátní dluhopisy a dluhopisy emerging markets, avšak u dluhopisů vždy pouze při velmi široké diverzifikaci, jakou nabízí podílové fondy.

(Autor je ředitelem společnosti FINEZ Investment Management. Převzato z časopisu Finmag - Finanční magazín). Foto: Profimedia.cz

Jan Traxler

Jan Traxler

Privátní investiční poradce a ředitel společnosti FINEZ Investment Management. Přední český expert v oblasti investování. Prosazuje férovou provizi podílem na zisku. Zastánce dlouhodobých strategií s value přístupem. Preferuje... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 11 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK