I fondům sluší zelená

Některé z nich jdou ještě o krok dál – cílem jejich investic jsou společnosti, které se hlásí k tzv. sociálně zodpovědnému investování (Social Responsability Investment, neboli SRI), jinými slovy k etickému chování ke svému okolí a zároveň k zaměstnancům vlastní firmy.

Podobná omezení by se měla logicky nepříznivě projevit ve výnosech těchto fondů. Bližší pohled nicméně ukazuje, že jejich výsledky v řadě případů za „hříšnými“ fondy nijak nezaostávají. Vývoj indexů, mapujících tuto skupinu fondů, je dlouhodobě srovnatelný s klasickými akciovými indikátory a některé fondy je dokonce předčí.

Je to dáno prostým faktem: na jedné straně sice musí zelené či SRI fondy brát v úvahu řadu limitů, jimž jejich investování podléhá, což se může skutečně odrazit v nižším zhodnocení jejich majetku, správce těchto fondů ovšem tento přístup zároveň nutí k důkladnějšímu výběru firem, do nichž hodlají investovat. Což by se mělo, a mnohdy se také odráží, v lepší výkonnosti skupiny fondů, zaměřených na společensky zodpovědné investice.

Až sem tedy dospěl zodpovědnější způsob investování, který byl původně inspirován náboženskými a později také občanskými hnutími. Rozvinul se hlavně na konci předminulého století a v modernizované podobě pak v 70. a 80. letech dvacátého století.

Nepoškodíš souseda svého

Počátky obdobných investic je třeba hledat u amerických kvakerů, v jejichž komunitě byl již v polovině osmnáctého století zakázán obchod s otroky. První jednoduché principy připomínající SRI pak o něco později přijala metodistická církev. Některá z jejích tehdejších hesel, jako například "Nepoškodíš souseda svého prostřednictvím svého podnikání a obchodů", nebo "Vyhneš se výrobě, která znečišťuje potoky a řeky", neztratila svou platnost ani dnes.

Uvádí se, že v členských zemích Evropské unie jich v současné době působí kolem čtyř set a spravují majetek za přibližně 100 miliard eur. Lze přitom očekávat, že zájem o obdobně investující fondy dál poroste.

Sociálně zodpovědné fondy přitom vlastně můžeme rozdělit do dvou skupin. Do první patří fondy, z jejichž názvu je zřejmé, že se zaměřují na ekologii a s ní spojené aktivity. Logicky proto odmítají investovat do společností, které se proti nim nějak prohřešují. Má to ostatně i praktickou dimenzi – nad podobnými společnostmi se vznáší hrozba případných pokut za poškozování životního prostředí, což se pak zpravidla projeví v poklesu jejich zisků, následném snížení ceny akcií těchto společností a poté také v horších výsledcích fondů, které tyto akcie drží.

Problematičtější, někdo dokonce tvrdí, že jde z jejich strany často o mlžení, je situace v případě fondů, které se zaměřují na investice do akcií firem, chlubících se sociálně zodpovědnou politikou. Podobný přístup je totiž daleko snazší deklarovat, než realizovat v praxi. Zlepšuje image společnosti, respektive fondů, které se hlásí k sociálně zodpovědnému investování. Jde tedy o velmi dobrý marketingový tah. Investor by si proto důkladně zjistit, do čeho vlastně investuje.

Zelená zeleným technologiím

Kdo uvažuje o podobných investicích, měl by tudíž asi spíše preferovat zelené fondy. Nejde jen o „pomoc ekologii“. Pro podobnou strategii hovoří stále více důvodů. Výrazný růst cen ropy a sílící obavy z brzkého vyčerpání jejích zásob, stejně jako strach z toho, že lidstvu postupně dojdou také další suroviny, především energetické, zvyšuje totiž zájem o alternativní energetické zdroje a akcie společností, které se na jejich využití specializují. Řada států si také začala postupně uvědomovat, že zásoby vody, především té pitné, nejsou při pokračujícím rychlém růstu počtu obyvatel ve světě nevyčerpatelné.

Využití alternativních zdrojů energie tvoří jednu z priorit programu amerického prezidenta Baracka Obamy. USA hodlají podle Obamových záměrů vynaložit do roku 2020 na čisté energie a zvýšení účinnosti stávajících energetických zdrojů až 150 miliard dolarů. Podíváme-li se na situaci na trhu ropy v posledních letech a pokračující neklidnou situaci na Středním východě, kde leží státy s největšími světovými zásobami černého zlata, nelze se prezidentovu postoji příliš divit.

V úvahu je také třeba vzít rostoucí význam rozvíjejících se zemí a růst životní úrovně v tak lidnatých zemích, jako jsou Čína nebo Indie, což může podle některých odhadů vést ke zvýšení poptávky po energii do roku 2030 o polovinu. Ve hře je přitom také rostoucí poptávka po automobilech v obou státech, kterou bude nejspíš těžko možné uspokojit bez alternativních pohonů automobilů.

I to je jeden z důvodů, proč věnují pozornost alternativním energetickým zdrojům USA, ale také Evropská unie a ve stále větší míře rovněž Německo, respektive další státy. Ceny akcií alternativních výrobců energie sice čas od času kolísají a někdy v závislosti na ceně ropy klesají. V budoucnu tomu ale může být při omezených energetických i dalších zdrojích jinak. Nejspíš nebude patřit aluminiu, jak svého času řekl Jára da Cimrman, ale právě alternativním energiím, jejichž výhodou je ostatně i menší závislost na ekonomických cyklech.

K mání jsou i v ČR

Investovat do zelených či SRI fondů je možné také v ČR. Investoři mají k dispozici několik desítek podobných fondů. K nejznámějším patří fond ČP Investu Živé planety či další akciový fond ČSOB Vodního bohatství. Banka nabízí i několik fondů mateřské KBC, včetně těch, které jsou zaměřeny na využití alternativních zdrojů energie a společnosti, jež se na tuto problematiku specializují. Ekologicky jsou orientovány také některé fondy, patřící do francouzské finanční skupiny BNP Paribas, nabídka Pioneer Investments zahrnuje fond Global Sustanaible Equity, nebo Global Ecology, etické fondy nabízejí Raiffeisenbank, HSBC a další zahraniční správci fondů, působící v Česku.

Dosavadní výsledky této skupiny fondů příliš nenasvědčují tomu, že by se s nedávným poklesem trhů po pádu americké banky Lehman Brothers vyrovnaly zelené či SRI fondy lépe než ostatní akciové fondy. Z dlouhodobějšího pohledu by ovšem investor, který hledá zajímavý výnos, rozhodně neměl tyto fondy opomíjet.

Foto: Profimedia.cz