Depozitář na mrtvém bodě

Zatímco obchody s cennými papíry plní přední stránky novin, způsob, jak jsou  vypořádány, veřejnost  nezajímá.  Není divu.  Jde o nepříliš atraktivní záležitost pro pár vyvolených. 

Málokdo si  přitom  uvědomuje, že stávající vypořádání obchodů přes Středisko cenných papírů (SCP),  které vzniklo kvůli kuponové privatizaci, odporuje mezinárodní praxi a obchody investorů,  včetně drobných, prodražuje.  Platí  to i v případě investičních či podílových fondů.

Již léta se proto hovoří o přeměně SCP na Centrální depozitář  (CD), který má přinést zásadní změnu. Místo dosavadní evidence cenných papírů, která je až na výjimky vedena na konečného majitele, by CD mohlo vést subregistry, které by  v souladu s mezinárodními zvyklostmi  zřídily pro své klienty banky, investiční společnosti  či jiní institucionální investoři.

Nejde o formalitu. Tento způsob evidence má zjednodušit a zlevnit vypořádání obchodů  s cennými papíry. I v případě investorů, kteří využívají domácí podílové fondy.
Přestože pražská burza  požádala o udělení  licence na provoz Centrálního depozitáře tehdejší Komisi pro cenné papíry již před třemi lety, dodnes ji nemá a je otázka, zda bude tento problém v dohledné době vyřešen. 

Poté, kdy byly dohodnuty zásady spolupráce CD s Podnikem výpočetní techniky (dnešní Asseco), který poskytuje Středisku řadu služeb,  se zdálo, že vzniku  depozitáře již nestojí nic v cestě.  Dodnes  ovšem nebyla vyřešena otázka evidencí, vedených SCP.  Ve hře je totiž – již druhý - znalecký posudek, na který mají alespoň prozatím burza a Ministerstvo financí rozdílný názor.

Burza se samozřejmě snaží získat SCP co nejlevněji a o to, aby depozitář poskytoval jen služby, spojené s evidencí a vypořádáním obchodů.  Ministerstvo zase nechce nic prodávat za každou cenu. 

Jeho cílem také je,  aby Centrální depozitář, který má po SCP převzít roli centrálního registru cenných papírů,  po stanovenou dobu archivoval i řadu historických dat, spojených s kuponovou privatizací a tehdejší dřevní dobou českého kapitálového trhu. Což není právě levné. 

Zlí jazykové tvrdí, že řada subjektů se z různých důvodů snaží, aby se již tato data nearchivovala. Zůstaňme nicméně u teze, že pro CD skutečně představuje hlavní problém poskytování drahých služeb, spojených s těmito historickými databázemi.

Do kalkulací o budoucím hospodaření Centrálního depozitáře zasáhla novela obchodního zákoníku, která  podstatně ulehčila vytěsnění drobných akcionářů hlavním z akciových společností, obchodovaných na registrovaném trhu, neboli známý squeeze out.  Odchod firem z trhu, který squeeze out urychlil, snížil možné budoucí příjmy SCP a tím i Centrálního depozitáře.  Jde ale skutečně o nejdůležitější problém?

Po volbách a výměně vlády zadalo Ministerstvo financí znalcům nový odhad ceny evidencí SCP, které tvoří podstatnou část jeho majetku.  Ten je proti původním 60 milionům Kč mnohem vyšší. Z kuloárových informací vyplývá, že jde o 200-300 milionů korun. 

Zmíněný údaj nebylo možné ověřit. Burza i Ministerstvo financí a další zainteresované instituce totiž řadu informací kolem  SCP tají. Středisko je sice příspěvkovou organizací Ministerstva financí, má tedy charakter státního podniku a mělo by proto o svých aktivitách informovat. Ví se ale jen, že hospodaření  SCP je vyrovnané a jeho loňský obrat dosahuje přibližně 400 mil. Kč. Řada informací  o depozitáři je s odkazem na druhou stranu dohody utajována.

Zaplatit několik stovek milionů korun za evidence SCP se pochopitelně burze nelíbí a ráda by tuto částku snížila. O záležitosti má údajně jednat únorová burzovní komora. Sama burza ovšem tuto spekulaci nepotvrdila.  Zda do té doby dojde při jednáních s Ministerstvem financí k posunu a snížení  původně stanovené částky, je ale ve hvězdách.

Způsob oceňování  i  cena jakéhokoliv majetku bývá často předmětem diskusí.  Dlouhá doba, kdy se o vzniku depozitáře diskutuje, vyvolává ale jinou otázku:  nespočívá hlavní problém v tom, že má  Středisko cenných papírů charakter státního podniku a pravomoci Ministerstva financí jako jeho majitele jsou tak velmi omezeny?

Pokud by bylo ocenění nízké a burza tedy byla spokojena, může zodpovědnou osobu v budoucnu někdo popotahovat za to, že prodala státní majetek pod cenou.  V opačném případě, tedy při dostatečně vysoké ceně evidencí střediska, což je vlastně současný případ, nebude nejspíš s prodejem souhlasit burza.

Lze tedy vůbec uzavřít dohodu? Zatím se spíše zdá, že pikantní situace, kdy SCP působí na základě přechodného ustanovení v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu, hned tak neskončí.  Existuje tedy vůbec řešení této zapeklité situace?

Řada expertů soudí, že ano. A nemusí být nijak dramatické.  Vycházejí z toho, že kdyby se SCP změnilo z příspěvkové organizace na státní akciovou společnost, Středisko i jeho zřizovatel Ministerstvo financí získá daleko větší pravomoci. V dalším kroku pak bude možné SCP privatizovat a změnit na Centrální depozitář. 

I když vznik podobné instituce logicky vyvolává nacionalistické nálady a obavy z cizího kapitálu, mezinárodní charakter finančních trhů dává tušit, že majitelem depozitáře by pak nemusela být pouze pražská burza, ale třeba mezinárodní vypořádací centra Clearstream nebo Euroclear.

Nikdo neví,  zda by transformace SCP na akciovou společnost trvala několik měsíců či rok. Pokud se ale podíváme na dosavadní bezvýsledná jednání o vzniku depozitáře, může mít tento postup větší šanci na úspěch než stávající.

Pohne se něco do konce března, kdy končí další termín, do kdy má burza jako žadatel o udělení licence pro Centrální depozitář ČNB jako regulátorovi doplnit některá, zejména ekonomická data? Nebo vše znovu skončí z výše uvedených důvodů na mrtvém bodě? 

Naděje umírá poslední. Snad tedy není doba, kdy začne v ČR působit Centrální depozitář, vzdálena několik dalších let. A investoři se časem dočkají jednoduššího a levnějšího vypořádání obchodů s cennými papíry, o němž se v souvislosti se vznikem Centrálního depozitáře hovoří.