Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Velká krize: Déja vu?

Velká krize se opakovat nebude. Shrňme si podobnosti a rozdíly mezi lety 1929 a 2007-2008.

Již od jara 2007 se mluví o krizi v sektoru amerického hypotečního bankovnictví. Začátkem roku 2008 přibyl propad stavební výroby, došlo k poklesu hospodářského růstu. Klesají ceny domů, poprvé od doby, kdy se indexy jejich cen sledují. Šíří se chmurné zvěsti o mnohamiliardových ztrátách bank a o stovkách miliard špatných úvěrů, které teprve čekají na své odhalení.

Trhy jsou nervózní: nebude se opakovat zlopověstný „černý pátek“ na newyorské burze roku 1929? Shrňme si podobnosti a rozdíly mezi lety 1929 a 2007-2008.

Jako první snad každého napadne pokles akciových trhů. Často se v učebnicích dějepisu uvádí, že „burzovní krach“ odstartoval hospodářskou krizi. „Krach“ na burze je ale nesmyslný termín. Když ceny akcií během krátké doby oslabí třeba i o desítky procent, investoři jsou samozřejmě chudší, ale ještě kvůli tomu nemusí nikdo zbankrotovat.

Problém může nastat ve dvou případech. Za prvé, pokud je masově rozšířeno investování peněz půjčených na úvěr. Za druhé, pokud komerční banky vlastní velké množství akcií. To byl případ i „černého pátku“.

V roce 1929 nebyla oddělena funkce komerčních a investičních bank. Když mohutně poklesla cena akcií, klesla zároveň kapitálová přiměřenost bank – tedy podílu hotovosti na aktivech. Tu je třeba držet na určité výši, banky tak musely rázem omezit výdej neboli půjčování peněz. Mezibankovní trh vyschl, peníze nebyly k mání.

Okamžik – ale není to podobná situace, jaká nastala na podzim roku 2007? V září a v říjnu 2007 přece také tisk psal o nedostatku peněz a problémech bank. Britská banka Northern Rock dokonce kvůli kolapsu mezibankovního trhu téměř zkrachovala. Chvílemi to připomínalo rok 1929.

Média ovšem také přinášela zprávy o tom, že třeba Federální rezervní systém Spojených států, Evropská centrální banka a Bank of England zaplavovaly vyschlé trhy úvěry v řádech stovek miliard dolarů či eur během krátké doby. Tím se podařilo dosáhnout toho, že nejkritičtější období bankovní systém přežil.

Moderní centrální banky mají „magickou“ moc tvořit peníze z ničeho. Tato moc vedla během druhé poloviny 20. století k nárůstu inflace, ale během krizových situací se ukazují výhody nekryté měny. Ve dvacátých letech byl americký dolar plně krytý zlatem.

V období leden 1928 až srpen 1929 byla ovšem směnitelnost dolaru za zlato v pevném kursu 20,67 dolaru za unci ohrožena – kovové zlato odtékalo do ciziny. Centrální banka musela zvýšit úrokové sazby, aby kurs dolaru vůči zlatu udržela. Sazby vzrostly z tří a půl procenta na šest procent při zanedbatelné inflaci.

Zvýšení úrokových sazeb bylo přesným opakem toho, co dnes centrální banky v podobné situaci dělají. Nynější centrální banky fungují velmi odlišně než v roce 1929 a jsou schopny mnohem lépe reagovat na rizika. Nynější problémy v USA jsou jen normálním, byť dramaticky vypadajícím cyklickým výkyvem. Velká krize se opakovat nebude.

Pavel Kohout je ředitel strategie Partners. Článek vyšel v týdeníku Reflex.
Pavel Kohout

Pavel Kohout

Pracoval postupně pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF. V letech 2002–2003 působil jako člen sboru poradců ministra financí Bohuslava Sobotky (ČSSD), od roku 2004 do roku 2006 byl členem... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 6 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK