Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Velká krize: Déja vu?

Pavel Kohout
Pavel Kohout
4. 3. 2008

Velká krize se opakovat nebude. Shrňme si podobnosti a rozdíly mezi lety 1929 a 2007-2008.

Velká krize: Déja vu?
Již od jara 2007 se mluví o krizi v sektoru amerického hypotečního bankovnictví. Začátkem roku 2008 přibyl propad stavební výroby, došlo k poklesu hospodářského růstu. Klesají ceny domů, poprvé od doby, kdy se indexy jejich cen sledují. Šíří se chmurné zvěsti o mnohamiliardových ztrátách bank a o stovkách miliard špatných úvěrů, které teprve čekají na své odhalení.

Trhy jsou nervózní: nebude se opakovat zlopověstný „černý pátek“ na newyorské burze roku 1929? Shrňme si podobnosti a rozdíly mezi lety 1929 a 2007-2008.

Jako první snad každého napadne pokles akciových trhů. Často se v učebnicích dějepisu uvádí, že „burzovní krach“ odstartoval hospodářskou krizi. „Krach“ na burze je ale nesmyslný termín. Když ceny akcií během krátké doby oslabí třeba i o desítky procent, investoři jsou samozřejmě chudší, ale ještě kvůli tomu nemusí nikdo zbankrotovat.

Problém může nastat ve dvou případech. Za prvé, pokud je masově rozšířeno investování peněz půjčených na úvěr. Za druhé, pokud komerční banky vlastní velké množství akcií. To byl případ i „černého pátku“.

V roce 1929 nebyla oddělena funkce komerčních a investičních bank. Když mohutně poklesla cena akcií, klesla zároveň kapitálová přiměřenost bank – tedy podílu hotovosti na aktivech. Tu je třeba držet na určité výši, banky tak musely rázem omezit výdej neboli půjčování peněz. Mezibankovní trh vyschl, peníze nebyly k mání.

Okamžik – ale není to podobná situace, jaká nastala na podzim roku 2007? V září a v říjnu 2007 přece také tisk psal o nedostatku peněz a problémech bank. Britská banka Northern Rock dokonce kvůli kolapsu mezibankovního trhu téměř zkrachovala. Chvílemi to připomínalo rok 1929.

Média ovšem také přinášela zprávy o tom, že třeba Federální rezervní systém Spojených států, Evropská centrální banka a Bank of England zaplavovaly vyschlé trhy úvěry v řádech stovek miliard dolarů či eur během krátké doby. Tím se podařilo dosáhnout toho, že nejkritičtější období bankovní systém přežil.

Moderní centrální banky mají „magickou“ moc tvořit peníze z ničeho. Tato moc vedla během druhé poloviny 20. století k nárůstu inflace, ale během krizových situací se ukazují výhody nekryté měny. Ve dvacátých letech byl americký dolar plně krytý zlatem.

V období leden 1928 až srpen 1929 byla ovšem směnitelnost dolaru za zlato v pevném kursu 20,67 dolaru za unci ohrožena – kovové zlato odtékalo do ciziny. Centrální banka musela zvýšit úrokové sazby, aby kurs dolaru vůči zlatu udržela. Sazby vzrostly z tří a půl procenta na šest procent při zanedbatelné inflaci.

Zvýšení úrokových sazeb bylo přesným opakem toho, co dnes centrální banky v podobné situaci dělají. Nynější centrální banky fungují velmi odlišně než v roce 1929 a jsou schopny mnohem lépe reagovat na rizika. Nynější problémy v USA jsou jen normálním, byť dramaticky vypadajícím cyklickým výkyvem. Velká krize se opakovat nebude.

Pavel Kohout je ředitel strategie Partners. Článek vyšel v týdeníku Reflex.
Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
0
+

Sdílejte

Diskutujte (6)

Vstoupit do diskuze
Pavel Kohout

Pavel Kohout

Ředitel Algorithmic Investment Management a strůjce investičních fondů Algorithmic SICAV. Dřív pracoval mimo jiné pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF, spoluzakládal finančněporadenskou... Více

Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo