Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Není to konec světa

| 4. 6. 2008

Ještě jako analytik jsem před dávnými lety, v roce 2000, uskutečnil smělou předpověď: ropa v ceně 50 dolarů za barel. Ve světle nynějších cen ropy je jasné, že jsem měl mít víc kuráže a jít do trojciferných čísel.

Není to konec světa
Co nynější drahá ropa znamená? Docházejí zásoby? Anebo jde jen o přechodnou nervozitu? Bude to znamenat konec technické civilizace, anebo si lidstvo s problémem poradí?

Dosáhnout zdražení ropy byl jeden z cílů Usámy bin Ládina. Nejhledanější světový terorista hodlal cestou drahé ropy vyvolat vážnou recesi americké ekonomiky a oslabit tak americký vliv ve světě. Bin Ládin neuspěl: jeho teroristické akce nedokázaly utlumit těžbu ropy a vyvolat tak ropný šok podobný roku 1973 nebo 1982. Přesto je ropa dražší. Proč?

Těžíme moc, nalezišť nepřibývá
Podívejme se zpět na konec 90. let, kdy ropa byla rekordně levná. Krátkodobě poklesla pod neuvěřitelných 10 dolarů za barel. Hlavní příčinou tehdejší laciné ropy byla asijská krize, která postihla Thajsko, Malajsii, Koreu, Indonésii, Filipíny a také Čínu. Přestože oficiální (tj. zfalšované) čínské statistiky vykazovaly desetiprocentní růst, fyzické indikátory, zejména spotřeba surovin, signalizovaly recesi čínské ekonomiky. Dočasné ekonomické ochabnutí Asie vedlo k poklesu tempa růstu energie a pohonných hmot. Proto byla tehdy ropa tak levná.

Nyní probíhá přesně opačný scénář. Čínská ekonomika roste dvojciferným tempem i bez falšování statistik, což je na spotřebě energie znát. Podobný proces probíhá i v jiných asijských zemích, ale také v mnoha zemích Latinské Ameriky. Spotřeba ropy roste.

Přesto momentálně není ropy na trhu nedostatek. Světová těžba je na vysoké úrovni, zásoby vystačí na mnoho měsíců a žádný ropný šok ve smyslu nedostatku tedy nehrozí. A přece je ropa rekordně drahá. Čím to je?

Vysvětlení může spočívat právě ve vysokém objemu těžby. Ten není doprovázen adekvátním nárůstem nově objevených nalezišť. Pohonné hmoty, které vás dnes dopravily do práce, na nákup nebo na návštěvu, pravděpodobně pocházely z naleziště objeveného již v 70. letech.

Ropy v zemi nepřibývá, zatímco peněz na zemském povrchu je čím dál tím víc. I kdybychom dali stranou veškeré teorie o postupném vyčerpání ložisek, pouhá kvantita peněz v oběhu globální ekonomiky sama o sobě stačí k vysvětlení růstu cen.
 
Konkrétně: velikost americké ekonomiky vyjádřená v nominálních dolarech vzrostla během období 1974 až 2008 celkem zhruba desetinásobně. Objem peněz v ekonomice USA je nyní o jeden desítkový řád vyšší než v roce 1974, což se nutně musí projevit v cenách energií. Index cen energií je dnes skutečně vyšší - a to asi patnáctinásobně. Nesmíme zapomenout, že globální ekonomika rostla během daného období ještě rychleji než americké hospodářství. To vysvětluje rozdíl.

Jen samotný růst ekonomiky a objemu peněz tedy stačí pro vysvětlení růstu cen ropy a energií. Přežije ale nynější technická civilizace postupné vyčerpávání ropných ložisek? Asi ano, ale nebude to zdarma ani bez práce. Existuje řada fosilních náhražek za ropu, benzín lze vyrábět například z uhlí, jehož zásoby jsou mnohem větší. Jsou známa gigantická ložiska bitumenu, hořlavých břidlic a podobných materiálů, jejichž těžba se zatím nevyplácela, ale s růstem cen ropy a s technickým pokrokem jednou přijde jejich čas.

Ke slovu se možná dostanou i obnovitelné zdroje na bázi potravinářských a technických plodin, ačkoli dosavadní experimenty jsou vesměs neúspěšné. Američtí zemědělští lobbisté si vyjednali zvýhodnění etanolu vyráběného z kukuřice, čímž vzrostla cena potravin. Čeští lobbisté se pro změnu nechávají dotovat státním rozpočtem, aby pěstovali řepku, což je ekonomicky jednoznačně chybné a ekologicky přinejmenším sporné.

Může světová ekonomika přežít i velmi podstatný nárůst cen ropy? Ano, může. Nynější opulentní spotřebu energií všeho druhu lze snížit, aniž bychom se vzdali technické civilizace. Začátkem 50. let byla spotřeba energie na jednoho Američana asi 60 procent oproti dnešku, pro ostatní vyspělé země platí podobný poměr.

Tehdy se ovšem mnohem méně cestovalo, a pokud ano, pak spíše vlakem nebo lodí. Zpáteční letenka z Británie do Austrálie přišla začátkem 50. let na stejné peníze jako rodinný domek. Ještě koncem 50. let byla cena letu na druhý konec světa srovnatelná s cenou automobilu. Je užitečné si tyto relace připomenout v souvislosti se stížnostmi na dnešní palivové příplatky k letenkám.

Lze si například představit svět, kde se bude méně cestovat a více elektronicky komunikovat. Lze si představit komfortnější vlaky a městskou hromadnou dopravu, do níž se člověk nebude muset bát nastoupit. Doposud spíše výjimečná práce v domácí kanceláři se časem může stát normou.

Ačkoli nynější ceny ropy jsou možná trochu „nafouknuté“, dlouhodobě určitě porostou. Neznamená to konec světa: spíše pobídky k šetření, k výzkumu nových technologií a také renesanci železnic. Dotace zemědělcům nejsou dobrý nápad: mechanismus, který je od začátku závislý na státních zásazích, nebude nikdy ekonomicky samonosný.

Autor je ředitel pro strategii Partners. Článek napsal pro Lidové noviny.

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (2 komentáře)

Petr | 4. 6. 2008 18:39

S Vaší tezí veskrze souhlasím, i když se domnívám, že podobně jako dnes v zemědělství pochopili vlastníci malých družstev výhody větších družstevních pospolností (chcete-li přirovnání-přidružování se a tím vlastně nechtěné navrácení k velkým zemědělským družstvům), byť pod hlavičkou kapitálových společností, protože se tím ušetří nejen ekonomické zdroje, měly by i nadnárodní koncerny zabývající se těžbou nerostných surovin uvažovat o sjednocení v oblasti vývoje a poměrnou dělbou nákladů na objevování nových nalezišť. Je to obtížné, nikoliv nemožné.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Dvořák | 4. 6. 2008 21:58
reakce na Petr | 4. 6. 2008 18:39

Obávám se, že koncentrace firem světu moc nepomůže. Nemám v hlavě přesné číslo, ale více než 80% světových ropných zásob je pod kontrolou národních firem kontrolovaných jednotlivými vládami. A tam bych fúze moc nečekal.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Pavel KohoutPavel Kohout
Pracoval postupně pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF. V letech 2002–2003 působil jako člen sboru poradců ministra financí...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!