Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Vyplatí se investice „do vody“?

Kolem 1,1 miliardy lidí na světě nemá přístup ke kvalitní pitné vodě. Vyskytují se úvahy, že další velký válečný konflikt by mohl vypuknout nikoli kvůli ropě, ale kvůli vodě. Objevují se argumenty, že zatímco lidstva neustále přibývá, vodních zdrojů ubývá kvůli vyčerpání a znečištění. Růst poptávky znamená růst cen, což je silný investiční argument ve prospěch vodárenského průmyslu. Alespoň na papíře.

Ve skutečnosti je příběh o vodě jakožto investici mnohem zajímavější. Při podrobnějším zkoumání totiž zjistíme, že obvykle uváděná fakta a argumenty jsou pravdivé jen zčásti. V první řadě není pravda, že vody je nedostatek. Lidstvo jako celek spotřebuje jen asi osm procent zdrojů sladké vody, která je k dispozici, uvádí švédský ekonom Fredrik Segerfeldt. Kromě toho náklady na odsolení mořské vody rapidně klesají a klesat nadále budou.

Problém není v nedostatku sladké vody, nýbrž v její špatné distribuci a neekonomickém využití. Zhruba 70 procent světové spotřeby sladké vody připadá na zavlažování. Zemědělci v chudých zemích ovšem pracují velmi neefektivně, protože nemají finanční prostředky nebo znalosti pro lepší využití vodních zdrojů. Nicméně i relativně malé zlepšení hospodárnosti by výrazně zmírnilo nedostatek pitné vody v mnoha kritických oblastech. Pouhé desetiprocentní zlepšení efektivity hospodaření s vodou v zemědělství by zdvojnásobilo světovou nabídku pitné vody, uvádí Segerfeldt.

Argumenty ve prospěch investic do vodního průmyslu jsou dvojí. Za prvé, existují šance na privatizaci vodních zdrojů, z nichž je v globálním měřítku 97 procent pod kontrolou vlád. Státní vlastnictví sice udržuje nízké poplatky za vodu, avšak za cenu jejího nedostatku. V indickém městě Cherrapunji, které je nejvlhčím místem planety s průměrnými ročními srážkami 11 430 milimetrů ročně, je nedostatek pitné vody. Důvodem je státní regulace cen.

Existuje tedy značný prostor pro investice do vodárenských společností, jakmile vlády v zemích s nedostatkem pitné vody dostanou rozum. Prozatím se však musíme spokojit s těmi, do nichž lze investovat na burzách. Velkým přívržencem tohoto odvětví byl legendární portfolio manažer Peter Lynch, který se s nadšením účastnil privatizací britských vodárenských společností v 80. letech.

Druhým důvodem pro investice do daného odvětví je fakt, že existující vodárenské společnosti – ať už státní či soukromé – musejí investovat do technického vybavení. Výrobci vrtných zařízení, potrubí, čističek, filtračních zařízení, zavlažovacích systémů, měřících přístrojů a ostatního technického vybavení patří mezi perspektivní obory.

Existuje akciový index Palisades Water Index, jehož kapitalizace se z větší části skládá z těchto společností. Výkonnost tohoto indexu během pěti let konče prvním čtvrtletím 2007 činila 15,82 % ročně v dolarovém vyjádření; výkonnost tržního indexu S&P 500 během stejného období byla jen 6,27 % ročně. Přitom riziko tohoto odvětví bylo zhruba stejné jako riziko tržního indexu.

Minulá výkonnost sice není zárukou budoucích výnosů. Pro vodu ovšem platí, že její spotřeba poroste rychleji než světový hospodářský růst. Znamená to, že i tržby vodárenských společností porostou rychleji než průměr trhu.

Psáno pro týdeník Reflex
Pavel Kohout

Pavel Kohout

Pracoval postupně pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF. V letech 2002–2003 působil jako člen sboru poradců ministra financí Bohuslava Sobotky (ČSSD), od roku 2004 do roku 2006 byl členem... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 0 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK