Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Richard Siuda: Češi se dlouhodobého investování bojí jako čert kříže. A je to velká chyba

| 3. 5. 2013

„Lidé se tu do dlouhodobého spoření nehrnou. Znamená to totiž odpírat si dnešní spotřebu a to se nikomu nechce. Naopak si všichni chtějí brát půjčky, aby mohli utrácet ještě víc. Úspěch spořicích produktů je pak postaven pouze na státních příspěvcích,“ říká Richard Siuda, ředitel prodeje investiční společnosti Conseq.

Richard Siuda: Češi se dlouhodobého investování bojí jako čert kříže. A je to velká chyba

Když chce člověk začít s pravidelným investováním, má si nejdřív načíst odbornou literaturu a všechno si podrobně nastudovat, nebo to může dělat až za pochodu a do investiční společnosti přijít jako nepopsaný list?

Na to není úplně jednoduchá odpověď. Myslím si, že v dnešní době se lidé hodně specializují a nemůžou zvládat všechno. Když budu řešit nějaký složitý právní problém, tak kvůli tomu nebudu načítat všechny zákony, ale radši půjdu za advokátem. Jestliže si nebudu vědět rady s daněmi, tak se zase obrátím na daňového poradce. S investováním je to stejné. Aby mohl člověk začít investovat, nemusí dlouhé měsíce načítat veškerou literaturu a perfektně se orientovat v investičním prostředí. Musí ale najít profesionály, kteří mu dokážou poradit a spravovat portfolio.

Na druhou stranu je ale třeba říct, že v Česku není moc dobrá finanční gramotnost a lidé často neznají ani úplné základy. V takovém případě je určitě lepší přečíst si nějakou dobrou knížku, která přehledně popisuje, jak všechno vlastně funguje.

A jakou konkrétní knihu byste začátečníkům doporučil?

Velmi dobrá knížka je třeba Peníze, výnosy a rizika od Pavla Kohouta. Začátečník díky ní rychle pochopí, jak investování vlastně funguje. Je to rozumně napsané a přitom perfektně čtivé. Čtenář se dozví, jaké základní investiční instrumenty máme a jak se chovají finanční trhy. Podobných knížek je samozřejmě mnohem víc. Můžete ale taky narazit na spoustu rádoby odborných knih o investování, které ve skutečnosti jen nabádají ke gamblingu na forexu a s komoditami. To je cesta do pekel. Je to v podstatě stejné, jako kdybyste se vypravili do kasina. Na začátku bych tedy doporučil zajít do investiční společnosti nebo se sejít s finančním poradcem. Možností, jak a do čeho investovat, je skutečně hodně, takže bez problémů dostanete diverzifikované portfolio přesně na míru. Vždycky platí, že čím víc si vyslechnete názorů, tím lépe. Někde si to totiž hodně zjednodušují a všem prodávají třeba stejné dva fondy bez ohledu na to, o jakého klienta jde.

Jaké chyby nejčastěji dělají začínající investoři?

V zásadě jde o dvě věci. Na jedné straně to, že lidé vůbec ničemu nevěří. Nechtějí dlouhodobě investovat, protože mají pocit, že o peníze přijdou. Třicetiletého horizontu se často bojí jako čert kříže. Tímhle šíleným přístupem se ale připravují o to, aby se svými penězi mohli nějak rozumně nakládat. Pak mají všechno uložené v lepším případě na spořicím účtu, většinou ale spíš na běžném účtu nebo dokonce doma v šuplíku mezi spodním prádlem. Chápu, že tahle nedůvěra má své kořeny v kuponové privatizaci a investičních fondech z devadesátých let. S dnešním kolektivním investováním to ale nemá vůbec nic společného. Lidem se to však velmi těžko vysvětluje.

Druhou častou chybou, kterou začínající investoři dělají, je pak to, že se nechají zlákat vidinou úžasných výnosů. Někdo jim třeba namluví, že zlato nebo diamanty vždy vydělávají, tak je dobré do nich investovat balík peněz. Nakonec to ale může dopadnout hodně špatně.

Před rokem a půl jste v našem rozhovoru upozorňoval na to, že víc než polovina Čechů žije od výplaty k výplatě a neodkládá si žádné peníze stranou. Změnilo se od té doby něco?

Myslím si, že se na tom nic moc nezměnilo. Lidé mají stále minimální rezervy a to, co si odkládají, je strašně málo. Chápu, že většina nedosáhne ani na průměrný plat, takže pro ně může být těžké vůbec vyjít, natož něco ušetřit. Přesto si ale říkám, že rezervu na tři až šest měsíců by si pro případ, že by se něco stalo, měl udělat úplně každý.

Kolik peněz by si podle vás měl každý měsíc odkládat člověk, který si chce našetřit něco na stáří?

To samozřejmě záleží na investičním horizontu. Když si vezmeme mladšího člověka, který si bude spořit přes dvacet pět let, tak pokud bude pravidelně odkládat deset procent svého čistého platu, je to už celkem slušné přilepšení k důchodu. Problém je ale v tom, že i když si spousta lidí umí dávat peníze stranou, mají třeba stavební spoření a nějaké peníze na spořicím účtu, tak ty peníze nakonec využijí úplně na něco jiného. Nezůstanou jim jako přilepšení na stáří a ve finále je ani nevyužijí na bydlení.

Když už se Češi rozhoupou pro nějaký finanční produkt, je to většinou kvůli státnímu příspěvku. Proč jsou tu lidé při investování tak konzervativní a kromě stavebka a penzijka o další možnosti nejeví velký zájem?

Lidé se tu do dlouhodobého spoření nehrnou. Znamená to totiž odpírat si dnešní spotřebu a to se nikomu nechce. Naopak si všichni chtějí brát půjčky, aby mohli utrácet ještě víc. Úspěch spořicích produktů je pak postaven pouze na státních příspěvcích.

Jak ale tenhle přístup změnit?

Jeden z největších přínosů penzijní reformy vidím právě v tom, že si lidé pomalu začínají uvědomovat, že když si nebudou spořit, tak se budou mít v důchodu špatně. Rozbíhá se tu širší veřejná diskuze o tom, jak pomoci prvnímu pilíři, ale také jak dosáhnout toho, aby na něm nebyl člověk tolik závislý. Než tu ale začneme o spoření a investování přemýšlet jinak, tak neuteče rok ani deset let. Bude to spíš záležitost několika generací.

Zmiňoval jste situaci, kdy si chce na stáří spořit mladý člověk. Jak má ale postupovat ten, komu je pětapadesát a dosud si nic neušetřil?

To už je hodně složitá situace. Takový člověk buď musí doufat, že vyhraje v loterii, nebo se musí kousnout a začít dávat každý měsíc stranou hodně peněz.

Je to vážně tak beznadějné? Vždyť má do důchodu ještě nějakých deset let?

Samozřejmě, že je lepší začít pozdě než nikdy. Za deset let se dá sice našetřit celkem dost, už toho ale v portfoliu příliš nevymyslíte. Když si vezmete třeba program životního cyklu na deset let, tak jde hned od začátku o hodně konzervativní investování a výnosy nebudou příliš velké. Kdybyste se mě navíc zeptal na pětiletý horizont, tak už bych asi vážně nemohl doporučit nic jiného než to stavebko a spořicí účet. Výnosy dluhopisů jsou totiž dnes tak strašně nízko, že spořáky dávají nakonec větší smysl.

Média se v souvislosti s důchodovou reformou zatím věnují takřka výhradně druhému pilíři, nemrzí vás, že investování v účastnických fondech třetího pilíře stojí poněkud stranou?

Je to pravda. Na druhou stranu nás to ale nijak nepřekvapuje. Věděli jsme, že druhý pilíř bude alfou a omegou startu důchodové reformy a že se bude veškerá pozornost soustředit na něj. Nepociťujeme žádný tlak, všechno si musí sednout a lidé musí pochopit, k jakým změnám ve třetím pilíři vlastně došlo. Když ale voláte do nějaké penzijní společnosti a ptáte se, co je potřeba k tomu, aby mohl klient přejít z transformovaného do účastnického fondu, a oni se vás zeptají, proč by to teď někdo vůbec dělal, tak je to zarážející.

Kdy se tahle situace změní?

Až si lidé uvědomí, že ta obrovská mediální masáž, která tu byla loni v listopadu a která tvrdila, že je poslední šance sjednat penzijko za bezkonkurenčních podmínek, vůbec nereflektovala fakt, že může přijít něco lepšího.

A je tedy dnešní nastavení lepší?

Jistě, vždyť dlouhodobé investování založené na principu, že nesmíte žádný rok skončit v minusu, je nesmysl. Lidé to na jednu stranu chválí a na stranu druhou si stěžují na nízké výnosy. Jestliže chcete zajímavé výnosy, musíte akceptovat určitou kolísavost hodnoty svého účtu. Když pak slyším, jak mi mladí okolo 25 let říkají, že zůstanou v transformovaných fondech kvůli výsluhové penzi a jistotě nezáporného zhodnocení, tak se musím chytat za hlavu.

Proč podle vás do druhého pilíře nikdo nevstupuje?

Ani vláda, ani penzijní společnosti nedokázaly rozjet dostatečnou informační kampaň. Všichni tak trochu spoléhali, že to za ně udělá někdo jiný. Nikdo navíc nedokázal reagovat na negativní články, které se ve velké míře objevují v médiích. Stačilo přitom se stejným úsilím vysvětlovat, proč nemají kritici pravdu a jaké výhody penzijní reforma přináší. Záleží ale taky hodně na finančních poradcích. Ti mají u produktů penzijní reformy velmi nízké provize, proto se do jejich sjednávání příliš neženou. Já jim ale vždycky říkám, že aby svému klientovi udělali dobré portfolio, které nikdo jen tak neshodí, neměl by v něm některý z těchto produktů chybět.

A jak jste se rozhodl vy? Už jste do druhého pilíře vstoupil?

Zatím jsem nevstoupil, ale jen kvůli tomu, že jsem si na to ještě nenašel dostatek času. Naštěstí mě nelimituje nutnost rozhodnout se do poloviny roku jako ty, kterým už bylo 35 let. To, že můžu ulevit prvnímu pilíři, ale beru skoro za občanskou povinnost. Když tady navíc mluvím o produktech penzijní reformy velmi pozitivně, bylo by hloupé, kdybych si je sám nesjednal. Zároveň mě ale nikdo nemůže ohlednědruhého pilíře obvinit z podjatosti, naše společnost ho totiž nenabízí.

Pojďme k třetímu pilíři a produktům společnosti Conseq. Co všechno vlastně nabízíte?

V nabídce máme pět účastnických fondů, z nichž čtyři jsou dluhopisové a jeden akciový. Dva dluhopisové fondy jsou navíc speciální fondy s cílovým datem, takže nebudou nijak aktivní a jen budou nakupovat dluhopisy s určitým datem splatnosti. Ty budeme využívat k investičnímu programu s garancí. Ze všech účastnických fondů totiž skládáme programy životního cyklu, které odpovídají investičnímu horizontu a rizikovému profilu jednotlivých klientů, ale navíc nabízíme klientům i možnost zvolit si program s garancí vložených prostředků.

Jak konkrétně taková garance funguje?

Jde o naši alternativu k transformovaným fondům penzijního připojištění. Rádi bychom přesvědčili klienty, aby se radši rozhodli pro tuto variantu. Budou mít totiž jistotu, že na konci dostanou vše, co do fondů vložili, včetně státních příspěvků a příspěvků zaměstnavatele. Ovšem garance není krátkodobá pro každý jednotlivý rok, ale dlouhodobá – na celý penzijní program. Jak už jsem řekl, každoroční garance není dobrá, protože kvůli ní musíte investovat ultrakonzervativně a výnosy jsou pak nízké. Když ale budete investovat v garantovaném programu při dvaceti až třicetiletém horizontu, tak můžete být mnohem dynamičtější, což se projeví i na výnosech.

Jak v tuhle chvíli vlastně probíhá přestup z transformovaného fondu do účastnického fondu jiné společnosti?

Nejdříve musíte podat výpověď z transformovaného fondu a podepsat smlouvu o doplňkovém penzijním spoření se svou stávající penzijní společnosti. Až začne tato smlouva platit, tak vypovíte i ji a zároveň si sjednáte doplňkové penzijní spoření u nové penzijní společnosti, ke které chcete přejít. Je to trochu komplikované a celý proces může kvůli výpovědním lhůtám trvat až čtyři měsíce. I to je důvod, proč zatím do účastnických fondů nevstupuje moc lidí.

Dalším doplňkem, který u účastnických fondů nabízíte, je pojištění zproštění od placení pojistného. Co to přesně znamená?

Je to podobné, jako když si sjednáte pojistku u úvěru. V případě, že dojde k určité pojistné události, bude za vás další splátky platit pojišťovna. Za poměrně nízké pojistné tak máte jistotu, že pokud by se vám něco stalo, tak váš penzijní program dokončíte a budete mít stejné peníze včetně státního příspěvku, jako kdybyste s placením nikdy nepřestali.

Kolik klientů byste rádi do třetího pilíře nakonec získali?

Takovýto projekt můžeme hodnotit zhruba až za pět let. Abychom ale mohli říct, že je úspěšný, tak bude potřeba získat přibližně sto tisíc klientů. To sice není málo, na druhou stranu si říkáme, že penzijní připojištění má sjednané pět a půl milionu lidí, takže v pětiletém období cílíme na dvě procenta trhu. Je to ale běh na dlouhou trať a tak k tomu musíme také přistupovat.


Richard Siuda

Vystudoval Fakultu mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické. Na počátku posledního roku studií byl v roce 2001 přijat do společnosti Conseq Investment Management na pozici portfolio administrátor. Měl na starost administraci fondů Conseq Invest a související komunikaci s irskými poskytovateli služeb (depozitář, audit atd.) a oceňování portfolií individuálních klientů, analýzu výkonnosti těchto portfolií a přípravu reportingu. Po dvou letech přestoupil ve společnosti na pozici manažera prodeje zodpovědného zejména za školení investičních poradců a servis obchodním partnerům a klientům. Na počátku roku 2006 byl jmenován do pozice ředitele pro prodej investičních produktů prostřednictvím externích distribučních sítí a na podzim téhož roku zvolen členem představenstva.

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (4 komentáře)

Pavel Kusý | 7. 5. 2013 15:13

K tomu článku a vůbec k uvedenému tématu dlouhodobých úspor mám jedinou, dle mého zásadní připomínku.1918, 1938, 1945, 1948, 1952, 1989 ..
Víte co to je za letopočty?To jsou roky, kdy se v jen posledních 100 letech většina dlouhodobých úspor či investic mnoha lidí změnila v záchodový papír, a někdy ani v to ne.
Jenom nepoučitelný blázen opakuje stejnou chybu stále dokola...!
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Pavel Janout | 7. 5. 2013 15:36
reakce na Pavel Kusý | 7. 5. 2013 15:13

Souhlasím s komentářem pana Kusého. A ještě dodávám za sebe:
Zkuste se na "dlouhodobé investování" podívat optikou inflace - ale myslím tu opravdovou, do které je nutno započítat ředění peněz.
V roce 2011 byla v Česku reálná inflace 11,45% (a ne 2,9 či kolik tvrdí staťák ...) - jak to?
No vemte si třeba bankovní páku, tedy zákonem posvěcené tištění (klikání) peněz: přinesete jako střadatel do banky 100 tisíc a banka si obratem nakliká milión, který někomu půjčí. Pak k tomu přidejte 500 miliard eur, které v prosinci 2011 povolila ECB "naklikat" evropským bankám - prý pro podporu růstu :) a v lednu 2012 to ještě jednou zopakovala ...
Prostě: závratně roste objem peněz, za které si kupujete ten samý objem zboží a služeb.
No a touhle optikou (v souladu s poznámkou pana Kusého) se konzervativní investice do diamantů (už 100 let jejich hodnota neklesla) jako ochrana investice před inflací, nebo krátkodobé spekulace na FOREXu (mám známého, který se tím živí celkem skvěle už 20 let) jeví jako skvělý nápad.
Jinak k vlastnímu článku - skvělé píárko pro Conseq Investment, jen mi chybí označení "PLACENÁ INZERCE".
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Klára Hamatová | 6. 5. 2013 09:51

Proč nepřestoupit z účastnického do transforomovaného fondu? Třeba proto, že po 15 letech lze ve "starém" systému penzijka vybrat polovinu uspořených peněz. Chystám se převést je cca 10 let před důchodem do důchodové složky životního pojištění, kde mi přinese větší penzi.

S investičními fondy mám ten problém, že se nemohu zbavit pocitu, že ti, kdo mi své produkty nabízejí, chtějí, aby vydělali oni a ne já.Kdysi v devadesátých letech jsem naletěla Litoměřickým fondům. Doporučila mi je dětská lékařka (a to bylo nějaká autorita!) s tím, že to je výhodné pojištění + szajištění pro děti a tak. Prostě mi vysvětlila, že bez této investice mé děti nedožijí dospělosti. Naštěstí jsem si uvědomila včas, že zde něco nehraje, takže jsem byla jedna z posledních, kdo z nich peníze vymámil zpět. Těžko hledat jednou ztracenou důvěru....
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Petr Holub | 5. 5. 2013 16:25

Problém druhého pilíře osobně vidím ve dvou věcech.

1) Nelze z něho vystoupit své peníze si vybrat dříve, než dosáhnu důchodového věku. V budoucnu bude penzijní systém pod ćím dál větším tlakem a socialisté budou hledat způsoby, kde nakrást dostatek peněz, aby tyto díry v rozpočtu alespoň na čas zalátali. Nikde není zaručeno, že se nevydají cestou po vzoru Maďarska a tyto fondy neznárodní. Nejlepší pojistkou proti takovéto hrozbě by byla právě možnost včas vystoupit, ale tu nám bohužel nikdo nenabídne. Peníze naspořené ve druhém pilíři budou v budoucnu ideálním cílem pro socialistickou krádež, neboť do tohoto pilíře vstupují především bohatí, kterým se to samozřejmě vyplatí.

2) Není výhodný pro každého a není ani nijak extra výhodně nastavený. Kdyby stát nastavil podmínky v druhém pilíři obdobně, jako to udělali tuším v Polsku...čili možnost vyvést z prvního pilíře 9 procent do druhého bez povinnosti cokoliv připlácet...jsem si jistý, že by si klienti podávali dveře a ta reforma by byla mnohonásobně úspěšnější. Aktuální nastavení druhého pilíře příjde myslím většině lidí nezajímavé a raději si budou spořit jinou formou.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Ondřej TůmaOndřej Tůma
Vystudoval žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Absolvoval půlroční studijní pobyt ve Frankfurtu nad Mohanem na Johann Wolfgang Goethe...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!