Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Tomáš Matoušek: Stát se nám příliš plete do života

| 6. 4. 2013

„Skoro všechen byznys má v České republice politický podtext. Ať už jde o banky, pojišťovny, penzijní společnosti, energetické společnosti či stavební firmy. Myslím si, že stát až příliš zasahuje do našich životů. A to není vůbec dobře,“ říká v rozhovoru pro Peníze.cz šéf Penzijní společnosti České pojišťovny.

Tomáš Matoušek: Stát se nám příliš plete do života

Na konci března, po čtvrt roce, bylo ve druhém pilíři 21 tisíc lidí. Z toho víc než půlka u vás. Jak zatím hodnotíte zájem klientů o důchodové spoření?

Na druhý pilíř by se mělo pohlížet jako na jednu z možností, jak se zajišťovat na stáří. Důchodová reforma přinesla řadu témat, o kterých lidé předtím vůbec nepřemýšleli, a je dobře, že se to začíná měnit. Počet klientů bych v tuhle chvíli nerad předčasně hodnotil. Uvidíme, jak to bude vypadat v polovině roku, kdy budou muset udělat finální rozhodnutí ti, kterým je přes 35 let. Největším problémem druhého pilíře je ale politika, která se kolem něho točí. Důchodové reformě hodně uškodilo, že se z ní stala součást politického boje. Bohužel nic nenasvědčuje tomu, že by se politici v této otázce dokázali někdy dohodnout.

Věříte hrozbám ČSSD, že pokud vyhraje volby a sestaví vládu, tak druhý pilíř úplně zruší?

Opravdu nevím. Něco takového se dá jen těžko odhadnout. Ale věřím, že k tomu nedojde. Nikde navíc není psáno, že volby skutečně vyhraje levice. A i kdyby ČSSD nakonec vyhrála, tak bude ve Sněmovně potřebovat nějakého spojence. Nejsem si jistý, že najde odvahu vládnout s komunisty. Zvlášť po tom všem, co se teď odehrálo na Kypru, který do současné situace dovedla právě tamější komunistická strana. Jasně to dokazuje, že rozdavačné snahy a proklamace typu, my se o vás postaráme, i když nevíme, kde na to vezmeme, jsou scestné. A když už jsme u povolební koalice, třeba se nakonec spojí ČSSD a TOP 09. V naší politice je možné úplně všechno.

Pojďme se ještě vrátit k aktuálnímu počtu klientů ve druhém pilíři. Smlouvu zatím podepsalo jen pár desítek tisíc lidí, původně se ale hovořilo o tom, že by do tohoto systému mohlo už během prvního roku vstoupit přes milion klientů. Dnes už tento odhad nezní moc reálně, nemyslíte?

Je pravda, že počet klientů je zatím menší, než se čekalo. Docela mě překvapuje rozsah negativní kampaně, která se proti druhému pilíři vede. Ať už ze strany levice, odborů, ale také některých zaměstnavatelů, kteří si nepřejí, aby jejich zaměstnanci vstupovali do druhého pilíře.

Takovou negaci asi nečekala ani vláda, která na to nebyla připravená a nedokázala reformu dostatečně podpořit.

Troufnete si tipnout, z čeho pramenil optimismus ministerstva financí, které bylo přesvědčeno o tom, že se lidé do druhého pilíře pohrnou?

Možná si říkali, že na Slovensku a v Polsku šlo do druhého pilíře hodně klientů, tak to bude automaticky platit i pro nás. Nějak ale zapomněli na to, že to nepůjde samo od sebe. Snad spoléhali, že bude stačit, když se budou snažit jednotlivé finanční instituce. Tak to ale nefunguje.

Bude pro osud druhého pilíře zlomový zájem klientů starších 35 let, kteří se pro důchodové spoření můžou rozhodnout jen do konce letošního června?

Určitě to bude první zlomové období. Těch ale bude v dohledné době mnohem víc. Zrod druhého pilíře provázely velké porodní bolesti a ani první roky jeho života nebudou vůbec lehké.

Co když bude na konci léta v druhém pilíři třeba jen tři sta až čtyři sta tisíc klientů? Nezačnou penzijní společnosti panikařit?

Nemyslím si, že by něco takového mělo být důvodem k panice. Došlo ke komplexní změně, která přinesla transformaci dřívějších penzijních fondů a zavedení nových fondů ve druhém a třetím pilíři. Samotný druhý pilíř je tedy pouze částí většího soukolí. A jeho velikost v prvních letech ekonomiku penzijních společností neovlivňuje nijakým zásadním způsobem. Ještě řadu let bude pro penzijní společnosti hlavním faktorem penzijní připojištění a jeho transformované fondy.

Dobře, vy máte v penzijním připojištění přes milion klientů. Co mají ale říkat nové penzijní společnosti Raiffeisen a Conseq, které transformované fondy nemají a nabízejí jen produkty penzijní reformy?

Tyhle společnosti to budou mít složitější. Asi budou muset trochu víc zatlačit na marketing, ale myslím si, že naději stále mají.

Zlí jazykové tvrdí, že provize pro finanční poradce je u smluv ve druhém pilíři hodně nízká, takže i kvůli tomu se budou klienti shánět hodně těžko. Co si o tom myslíte?

Společně s ostatními zástupci penzijních společností už od začátku tvrdím, že je tento produkt přeregulovaný. Provize je ve srovnání s jinými produkty tohoto typu relativně nízká. To se na prodeji samozřejmě projeví. Poradcům se ale snažíme říkat, že druhý pilíř by měl být součástí určitého finančního plánu a dlouhodobé strategie klientů při zajišťování na stáří.

Důchodová reforma v Polsku a na Slovensku byla veřejností přijímána pozitivně. Čím to je, že u nás je situace tak odlišná? Jde opravdu jen o to politické riziko, které jste zmiňoval?

Je to způsobeno několika faktory. Kromě politické shody, která u nás chybí, jde například o samotné nastavení produktu. Procentní odvod z prvního pilíře byl totiž v Polsku i na Slovensku mnohem vyšší a lidé navíc nemuseli přidávat nic ze svého. V těchto zemích nebyla u druhého pilíře ani tak velká regulace a provize prodejců byly mnohem vyšší.

Nebojíte se toho, že když se soukromé společnosti vrhnou do politického projektu, můžou nakonec kvůli politikům splakat nad výdělkem? Podívejte se třeba na projekt sKaret, do kterého se zapojila Česká spořitelna a dnes toho dost možná lituje.

Přijde mi, že skoro všechen byznys má v České republice nějaký politický podtext. Ať už jde o banky, pojišťovny, penzijní společnosti, energetické společnosti či stavební firmy. Myslím si, že stát až příliš zasahuje do našich životů. A to není vůbec dobře. Celý trh se přebytečnými zásahy státu pokřivuje. Zároveň tím vzniká prostor pro korupci.

V tom máte určitě pravdu. Na druhou stranu by si například penzijní pojištění těžko sjednalo tolik klientů, kdyby u něho nebyl státní příspěvek...

To je ale něco jiného. Pokud bychom měli posuzovat vliv státu na penzijní systém, tak je alarmující především spoléhání lidí na první pilíř. Někdo desítky let platí sociální pojištění a přispívá na dnešní důchody, a až bude starý, tak na něj ale nemusí skoro nic zbýt. Závislost českých penzistů na státních důchodech je obrovská a něco podobného nemá ve vyspělé Evropě obdoby. Pak se dostávají do situace, kdy si s nimi stát dělá, co se mu zlíbí.

Nepřekvapuje vás, jak málo lidé ví o penzijním systému a o tom, jak se vypočítává jejich důchod?

Neví o tom bohužel skoro nic. Většina lidí si neuvědomuje, kolik peněz během svého života do důchodového systému odvede a kolik pak dostane zpátky. Přijde mi, že je tu v lidech nějak zakódovaná představa, že se o ně stát ve stáří musí postarat. Tohle už ale dávno neplatí. Jestli si to Češi nezačnou uvědomovat, tak na ně čekají velké problémy.

Odborníci vládě vyčítají, že penzijní reformu nedokázala lidem dobře vysvětlit. Čím to je?

Myslím si, že tady naprosto chyběla jakákoli informační kampaň. Tohle je obecně problém všech vlád. Něco se snaží prosadit, ale podceňují komunikační stránku věci. Nevím, jestli je to tím, že se snaží pořád něco vymýšlet a pak už jim na nic jiného nezbývají síly. Každopádně to tím dost usnadňují opozici.

Úplně hladce neprobíhalo ani legislativní dotažení reformy. Proč kolem toho bylo tolik zmatků? A nemohlo být i tohle příčinou špatné informovanosti občanů?

V České republice se bohužel všechno dělá na poslední chvíli. Když je to pak ušité horkou jehlou, člověka ani tak nepřekvapuje, že se později najde řada nedostatků, na které se původně nemyslelo. Něco takového je ale podle mě charakteristické pro celý dnešní svět. Podívejte se na to, jak ve Spojených státech řeší fiskální útes v průběhu poslední možné noci. Když se sejdou lídři Evropské unie, aby řešili situaci bankrotujícího Kypru, tak jednají poslední den do čtyř do rána. Je to asi symptom dnešní doby, kdy se politici nedokážou takřka na ničem shodnout a pak to končí přesně takhle.

Jak byste charakterizoval klienty, kteří zatím vstupují do druhého pilíře? A jaké investiční strategie si vybírají?

Jde spíš o mladší klienty. Celkem dost jich je dokonce pod třicet let. Genderové rozložení je zhruba půl na půl. Největší zájem je o dynamické strategie. Souvisí to s tím, že jde především o klienty, kteří jsou už zvyklí investovat. Chápou, že při takhle dlouhém investičním horizontu se vyplatí být odvážný.

Má vůbec nějaký smysl do druhého pilíře vstupovat a vybírat si v něm tu nejkonzervativnější strategii?

Záleží na tom, jak přesně byste definoval, co je a co není konzervativní. Dlouhodobé investování by mělo odpovídat životnímu cyklu. Je proto logické, že si člověk pár let před důchodem na konci investiční fáze zvolí dluhopisy. Na druhou stranu, pokud je dnes někomu padesát, tak má do důchodu nějakých patnáct let, takže ani v tomhle případě se nemusí držet při zemi.

Demografové tvrdí, že současná podoba penzijní reformy budoucí problémy důchodového systému nijak významně neřeší. Souhlasíte?

Podstata problému je v tom, že se vůbec připustilo, aby byli lidé ve stáří závislí na prvním pilíři. Nedává to smysl a je to dlouhodobě neudržitelné. Je nezdravé, že se stát v takové míře plete do života lidí. Je to stejné, jako kdyby od nás desítky let vybíral příspěvky na bydlení a pak nám přiděloval byty. Samotný druhý pilíř důchodový systém samozřejmě nespasí. Je to ale částečné řešení. Lidé si musí uvědomit, že na jejich důchody nebudou peníze a že si musí odkládat stranou. A rozhodně ne málo.

Dnešním třicátníkům zbývá do důchodu přes 38 let. Věříte, že se tak dlouhou dobu s penězi v penzijních společnostech nic nestane? Je dnešní doba tak stabilní, že se nedočkáme žádné obří hospodářské krize, měnové reformy, speciální daně či revoluce, což by znamenalo znehodnocení úspor klientů?

Já jsem přesvědčený o tom, že za ekonomickou krizi může nezodpovědné utrácení států, neefektivita při přerozdělování peněz a vytváření zbytečných institucí plných úředníků. Stát se pak snaží brát, kde to jen jde. Proto by se ale lidé měli pokusit co nejvíce osamostatnit. Mít privátní úspory.

Dobře, stát ale může sáhnout i do soukromého sektoru.

Stát vybírá daně a může je kdykoli zvyšovat, stejně tak vám může zvýšit sociální a zdravotní pojištění. Tím se ale zase dostáváme k tomu, co jsem už říkal. Když stát až příliš zasahuje do společnosti, tak z toho neplyne nic dobrého. Nejlepší je, když si lidé o svých penězích rozhodují podle svého. Nikdo přece nemůže věřit tomu, že státní úředník, ke kterému míří naše peníze, s nimi dokáže hospodařit lépe než my.


Tomáš Matoušek

Je absolventem VŠE v Praze a University of Pittsburgh. Do roku 2007 působil v Penzijním fondu České pojišťovny jako ředitel pro finance a služby a místopředseda představenstva. V roce 2008 se stal generálním ředitelem a předsedou představenstva této společnosti, dnes transformované do Penzijní společnosti České pojišťovny. Je ženatý a má jednoho syna.

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (7 komentářů)

Petr Síla | 9. 4. 2013 13:00

Na jedné straně pan Matoušek kritizuje stát, že se moc plete lidem do života a na straně druhé vehementně obhajuje státní příspěvky. To je poněkud v rozporu. Anebo je to jen ukázka toho, že košile je bližší než kabát.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Honza Moudrý | 10. 4. 2013 01:22
reakce na Petr Síla | 9. 4. 2013 13:00

Upřímně: kdo jako malej nechtěl od rodičů větší kapesný a méně buzerace?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Petr Bárta | 10. 4. 2013 09:48
reakce na Honza Moudrý | 10. 4. 2013 01:22

No jo... Jenže ti, kdo by měli rozhodovat, by se snad neměli chovat jako malí, no ne?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Luděk Brumovský | 7. 4. 2013 20:09

na ten 2 pilíř jsem naštěstí starej, ale řeknu vám, 10 kilo mědí každý měsíc do sklepa, je jistější.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Honza Moudrý | 7. 4. 2013 17:22

Penzijním fondům nevěřím. No, věřím jim že chtějí moje peníze, ale tím nejsou originální. Nevím jak se to stalo, že spoření u nějaké podivné instituce (stát, banky, fondy) se stalo projevem zodpovědnosti. Vždyť je to zříkání se zodpovědnosti!

Není lepší kupovat věci, které se stářím získávají na hodnotě nezávisle na ekonomické situaci a převládající ideologii? Hlavně kdyžpro ně mám i praktické využití (kvalitní nábytek, hudební nástroje, oblečení, šperky atd). Jasně, dům může vyhořet/být vykraden, ale zrovna tak může fond zmizet nebo peníze mohou zmizet z fondu (viz Kypr). Alespoň u svého domu mám nějakou kontrolu nad bezpečností.

Šetření je ok, pokud vím na co šetřím (auto, dům, podnik atd). Šetření obrovských sum u cizích lidí jako projev "zodpovědnosti& quot;a "myšlení na budoucnost" mi připadá padlé na hlavu.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Michal Weinfurtner | 6. 4. 2013 14:11

Je legrace všímat si naprosto zpitomělých příznivců levice, jak jedním hlasem bojují proti druhému pilíři, křičí o vyvádění prostředků z penzijního systému a o okrádání současných důchodců.

Tihle lidé vám jsou schopni jedním dechem vykřikovat že druhý pilíř je zločin a že bychom se měli inspirovat Švédskem.

Bohužel jim nedochází, že právě současná reforma brala inspiraci ve Švédském modelu, kde je druhý pilíř dokonce povinný.

ČSSD ústy svých politiků inspiraci Švédským modelem též proklamuje ale opět jedním dechem dodává, že zruší druhý pilíř.

Přitom švédové mají s přechodem na tento systém již 15 let zkušeností a stačilo by, se podívat jak to dělali.

Rozdíl současného druhého pilíře u nás a ve Švédsku je hlavně v tom, že ve Švédsku je povinný a lidé mohou libovolně fondy měnit. Mají jich na výběr několik set.

Levicový volič je ale dokonale slepý a hluchý. Poslouchá jedině to co mu přežvýkají představitelé ČSSD a odborů. Tuto zkušenost mám i s VŠ vzdělanými voliči ČSSD. Je to slepá víra, pro mne nepochopitelná.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 7. 4. 2013 10:58
reakce na Michal Weinfurtner | 6. 4. 2013 14:11

No upřímně řečeno, zpitomnělost u levicových voličů tak nějak předpokládám, beru ji jako jejich definiční znak (vedle závisti) a proto mne nepřekvapuje.

Spíše mne překvapuje zpitomnělost některých "pravicových&qu ot;voličů. Například těch, kteří se zastávají čehokoli, co je povinné (a ne svobodné/dobrovolné). A je jedno, jestli jde o 2.pilíř, 1.pilíř, nebo cokoli jiného.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Ondřej TůmaOndřej Tůma
Vystudoval žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Absolvoval půlroční studijní pobyt ve Frankfurtu nad Mohanem na Johann Wolfgang Goethe...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!