Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

O poplatek banky ještě zabojují. Petr Němec: Za úvěrové účty inkasují 1 200 000 000 ročně

Když německý soud rozhodl, že poplatek za vedení úvěrového účtu, který vybírají některé tamější banky, je nezákonný, řekl si právník Petr Němec o peníze zpátky ve své české bance. Logika byla jednoduchá: německé a české zákony mají společný vzor, evropské směrnice, i jejich výklad by měl být tedy podobný. Peníze zpátky dostal – a spustil lavinu. Sledujte s námi jeden z nejzajímavějších sporů mezi bankovními otesánky a spotřebiteli, jaký poslední roky nabídly.

V prvním dílu rozhovoru s Petrem Němcem jste mohli číst o jeho vlastním sporu s bankou, o tom, jak se banky někomu peníze vrátí, jen aby se vyhnuly soudnímu sporu, který by mohly prohrát – a judikát by proti nim mohl být využitý v dalších sporech. A na tomto místě taky navážeme...

Zmiňoval jste, že někteří klienti dostanou od banky nabídku zajímavé služby nebo benefitu, když od požadavku na vrácení poplatku odstoupí. Kolik lidí na něco takového bance kývne a kolik jich je ochotno bojovat za samotný princip, i když to pro ně nemusí být ve finále výhodné?

Tohle dělá především Komerční banka. Ta zvolila strategii, při které si ředitelé jednotlivých poboček zvou klienty a vysvětlují, že sice poplatek nemůžou vrátit, nabídnou jim ale místo toho různé slevy, zlatou kartu bez poplatku a tak podobně. Někdy jsou to věci, které klienti vůbec nepotřebují, jindy to pro ně ale může být opravdu výhodné. Když mě pak prosí o radu, tak je samozřejmě netlačím do sporu. Dělá mi ale radost, že většina lidí si stojí za svým a chtějí za každou cenu zrušit ten poplatek, i když by kvůli tomu museli jít do sporu.

Jak nákladný je vlastně takový spor a jaká rizika klient podstupuje, pokud by jej prohrál?

U finančního arbitra lidem nic nehrozí. Neplatí se tam žádný poplatek a náklady řízení si hradí každá strana sama. I kdyby člověk tedy prohrál a banka by byla zastoupena advokátem, tak nemusí nic platit. Jde tu opravdu jen o čas a poštovné. Ale u soudu už je to něco jiného. Tam jsou případné náklady samozřejmě vyšší. Člověk musí počítat s poplatkem tisíc korun a v případě prohry by ještě musel platit i advokáta druhé strany. Tady bych byl na místě klientů opravdu obezřetný a nic zbytečně neriskoval.

Takže zatím nespokojeným bankovním klientům doporučujete vyčkávat?

Ať jdou se svým případem k arbitrovi, ale dál to neřeší. Samotné řízení u arbitra je totiž pro banky dost nepříjemné. Při větším počtu řízení je to pro ně určitý nápor a paradoxně jim hrozí větší sankce, než kdyby prohrály soud. Pokuta u finančního arbitra v případě prohry sporu je pro ně totiž patnáct tisíc korun.

To se ale netýká klientů, kteří by chtěli vrátit poplatky za hypoteční úvěr. Tam je situace trochu jiná.

Přesně tak. Těm zatím radím, aby bance poslali jen výzvu k vrácení poplatku. Díky tomu zabrání případnému promlčení. U hypoték totiž není dána příslušnost finančního arbitra. Samotný soudní spor je pak nákladnější než u běžného spotřebitelského úvěru. V této souvislosti jsem také přehodnotil doporučení vyčkávat na výsledek sporu dTestu, který se může táhnout roky, a společně s Patrikem Nacherem z www.bankovnipoplatky.com jsme spustili iniciativu k hromadnému postupu klientů proti bankám, která nevylučuje ani hromadné právní zastoupení a podání stovek a tisíců žalob. V současné době se na stránce http://www.bankovnipoplatky.com/hromadne-vymahani-poplatku snažíme získat co největší počet klientů, kteří se chtějí bankám postavit.

Neobáváte se toho, že se většina klientů, kteří by svými výzvami bankám mohli vaši iniciativu podpořit, do ničeho nepustí, protože si myslí, že to je příliš složité?

Podobné obavy jsou zbytečné. Není na tom totiž nic složitého. Na svých webovkách Jdeto.de jsem zveřejnil potřebné formuláře, které stačí vyplnit a poslat arbitrovi. Myslím, že to by mohl každý zvládnout sám. Skvělé je taky to, že se nám podařilo na Facebooku vytvořit komunitu bankovních klientů, kteří si vzájemně radí a pomáhají. Nicméně přesto vyplnění formuláře část klientů odrazuje a i proto jsme spustili uvedenou iniciativu, díky které budeme moci docílit i právního zastoupení téměř bez nákladů pro ty, co mají obavy se pustit do vyplňování sami.

Co by pro banky vlastně znamenalo zrušení poplatku za vedení úvěrového účtu?

Něco takového by pro banky bylo hodně nepříjemné. Když se podíváme na konkrétní čísla, tak mají v poplatcích za vedení úvěru zhruba 1,2 miliardy ročně. Určitě by se snažily nahnat ztracené peníze někde jinde. Na druhou stranu to rozhodně není otázka toho, jestli budou v červených, nebo černých číslech. Bankám se tady daří, na tom samozřejmě není nic špatného. Za to můžeme být jen rádi. Doufejme ale, že si taky uvědomují určitou odpovědnost ke společnosti, která jim takové příjmy umožňuje, respektive že se k ní budou chovat stejně jako v Německu. Víc vlastně nechceme, jen rovné zacházení.

Většina bank se nechala slyšet, že v případě zrušení poplatku budou muset zvýšit úrokové sazby. Co si o tom myslíte?

Tak to přece mohlo být už dávno. Pokud je všechno zahrnuto do úroku, tak si to klient může dát u hypoték do odečtu daní. To v případě poplatku není možné. Navíc je to mnohem transparentnější. Klient si bude moci podmínky úvěru u jednotlivých institucí lépe porovnat a vybrat si tu, která je skutečně nejvýhodnější. Navíc jak jsem říkal, banky ve svém hospodaření nestojí na pomezí červených a černých čísel. Zrušení poplatků jen drobně sníží jejich zisk, nijak to nezasáhne do chodu banky či možnosti investic. Maximálně do odměn vedení, neboť jak mě někdo upozornil, v českém bankovním prostředí se odměny vedení banky odvíjí od vybraných poplatků. Snad i proto jsme poplatkové království a vedení bank se tak urputně brání.

Co podle vás v tuhle chvíli představuje největší komplikaci v cestě za zrušením poplatku?

Já hodně věřím právníkům přímo ze sdružení Test, že se jim podaří vyhrát bitvu, která to všechno zvrátí. Jsou to experti na spotřebitelské právo. Určitě by bylo nepříjemné, kdybychom se dozvěděli, že některý z návrhů zamítl už finanční arbitr. Kdyby se již v prvních instancích narazilo na problémy a skutečně by se muselo čekat až na to, jak rozhodne Nejvyšší soud, tak by to byl trochu škrt přes rozpočet. Právě to se stalo v Německu, kde spotřebitelská organizace uspěla až v dovolání. Tam ale nebyla tak výrazná vlna odhodlaných klientů, kterou se tady povedlo vytvořit. Nějaké zdlouhavé soudní třenice by ale každopádně hrály do karet bankám. I kdyby se to nakonec podařilo dotáhnout do úspěšného konce, o čemž jsem přesvědčen, mohlo by to spoustu lidí odradit.

Jak rozhodl finanční arbitr ve vašem případě?

Finanční arbitr řízení nakonec zastavil, neboť odpadl předmět řízení. Banka mi totiž peníze uhradila, čímž vzala možnost finančnímu arbitrovi, aby rozhodl. Co mě však mrzí, je fakt, že řízení u finančního arbitra se velmi prodlužuje, a to i mimo rámec zákona. Velká část klientů si stěžuje, že arbitr již dva měsíce nic neudělal. Vše vypadá tak, že finančnímu arbitrovi se do rozhodnutí vůbec nechce či se bojí. Pokud nám vyhoví, jistě jej zaplaví další návrhy a rozkmotří si banky. Pokud nám nevyhoví a záhy budeme mít v ruce vyhovující soudní rozhodnutí, tak bude nesporné, že pochybil. Není v úplně lehké pozici, ale rozhodnout nějak musí, protože například Česká spořitelna ze sporů necouvá a na odpadnutí předmětu řízení to tak již nevypadá.

Jak se vůbec díváte na poplatkovou politiku bank v České republice? Nejsou čeští klienti, oproti těm v západní Evropě, velcí otloukánci?

Nejsem expert na všechny bankovní poplatky, ale když se podíváme na to, jak to funguje u nás a třeba v Německu, tak je to velký rozdíl. Jde především o transparentnost a účtování určitých poplatků, které jsou naprosto nepochopitelné. Obecně platí, že čím víc je u nějakého finančního produktu speciálních poplatků stranou, tím se nabídka na trhu hůř porovnává. Což je přesný opak toho, co by spotřebitel potřeboval. V Německu jsou téměř všechny náklady v úrokové sazbě.

Věříte, že se pozice bankovních klientů v České republice může v dohledné době výrazněji zlepšit? Nové banky na našem trhu se snaží nabízet poměrně jednoduché a přehledné produkty bez zbytečných poplatků. Podaří se jim rozhýbat stojaté vody českého bankovnictví?

Bylo by skvělé, kdyby k tomu došlo. Musíme být ale realističtí. Když se podíváme, kdo za novými bankami stojí, tak zjistíme, že některé z nich jsou jen jakousi nízkonákladovou odnoží nějaké velké finanční skupiny, která už jinou velkou banku provozuje. Na druhou stranu najdeme i menší banky, které se vstřícnějším a transparentnějším přístupem zabodovaly a na to budou muset zareagovat i velcí hráči.

Jaký další bankovní poplatek by si podle vás zasloužil zrušení?

Adeptů je tady určitě hned celá řada. Někteří z nich by podle mě mohli mít v případě soudního sporu skutečně namále. Moji favoriti jsou poplatek za posouzení žádosti o úvěr nebo hypotéku nebo poplatek za uzavření smlouvy. Už samotný název těchto poplatků napovídá, že jsou dost na hraně a že v jejich případě spotřebitel platí za službu, která mu nic nepřináší. Když si jdete koupit do supermarketu rohlíky, tak vám taky neřeknou, že vypadáte na to, že na ně máte a že si za to naúčtují poplatek pět korun.

Měl byste chuť se v nějaké další bitvě o zrušení poplatku opět angažovat podobně jako v případě poplatku za vedení úvěrového účtu?

Ano. Musím říct, že mě to baví. Člověk má navíc pocit, že bojuje za dobrou věc. Zpětná vazba od klientů, kteří byli u své banky úspěšní, pak moc potěší.

Ondřej Tůma

Ondřej Tůma

Vystudoval žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Studoval také na Fakultě humanitních studií v Praze a na Goethe-Universität ve Frankfurtu nad Mohanem. Má za sebou stáže v Českém rozhlase a Lidových novinách.... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 0 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK