Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Klady a zápory třetího pilíře nového penzijního systému

Prvním lednem roku 2013 vejdou v platnost změny třetího pilíře penzijního systému, dosud tvořeného penzijním připojištěním. To se nyní zakonzervovalo a má dožít vedle nového doplňkového penzijního spoření. Zprostředkovatelé brzy začnou vypočítávat klady nového uspořádání. Zkusíme pro vyváženost najít i zápory, klady přitom nezamlčujíce.

Podpora státu

Velkou výhodou účasti ve třetím pilíři (ve starých transformovaných i nových účastnických fondech) jsou bezpochyby státní příspěvky a daňové úlevy. Můžeme říci, že při úložce 500 korun za měsíc, ke které dostaneme od státu dalších 130 korun, se nám každá vložená pětistovka zhodnotí zhruba o 25 procent. To je pro člověka pohybujícího se na finančních a kapitálových trzích zhodnocení z říše snů. Háček je v tom, že touto sazbou „úročíme“ pouze nově příchozí peníze. Následně celých 630 korun leží ve fondu po mnoho let a rozhodující je, jak s nimi bude fond (a inflace) hospodařit.

Reálný úrok tedy s přibývajícími prostředky a prodlužující se dobou spoření klesá a zhodnocení ve formě státních příspěvků má nakonec ve srovnání s „vlastním zhodnocením“ prostředků ve fondu spíš zanedbatelný význam. Na třicetiletém horizontu může rozdíl jednoho procentního bodu v ročním zhodnocení fondu znamenat desítky až stovky tisíc korun, mnohdy víc, než získáme na státních příspěvcích za celou dobu investování.

Příspěvky zaměstnavatele

Další velmi důležitý aspekt penzijních fondů je možnost domluvit se se zaměstnavatelem, že nám do nich bude přispívat. Zaměstnavatelé tuto možnost často využívají jako přilepšení ke mzdě. Důvod je jednoduchý: nemusí z takto vyplacených prostředků hradit sociální a zdravotní pojištění. Podle posledních statistik přispívá svým zaměstnancům na penzijní připojištění zhruba jedna čtvrtina zaměstnavatelů. Nemůžeme tudíž tuto výhodu paušalizovat na všechny smlouvy, ale nezanedbatelné části populace se díky těmto příspěvkům zvyšuje reálné zhodnocení jejich vlastního účastnického příspěvku.

Oddělení majetku a bezpečnost vkladů

Významný krok vpřed je oddělení majetku účastníků a majetku správce. Tato změna přijde právě s reformou penzijního systému v lednu příštího roku. Střadatelé se tak už nebudou muset podílet na nákladných kampaních a ostatních nákladech penzijních fondů a společností. Tato výhoda opravňuje podílet se na transparentním zhodnocení fondu po zaplacení stanoveného poplatku, a ne čekat, až co nám fond připíše po odečtení jeho nákladů. Na společnosti samozřejmě dohlíží Česká národní banka, což zajišťuje klientům určitý klid v duši.

Likvidita prostředků

Prostředky v doplňkovém penzijním spoření mají velmi omezenou likviditu. Musíme si uvědomit, že odkládáme svoje peníze na desítky let, aniž máme možnost je vybrat bez ztráty připsaných úroků a státních příspěvků. U transformovaných fondů, dosavadního penzijního připojištění, zůstává možnost výsluhové penze, tedy možnost po patnácti letech vybrat až 50 procent naspořených prostředků.

U nově vzniklých účastnických fondů tato možnost už neexistuje, je zde ovšem novinka v podobě tzv. předdůchodů. Ty umožňují čerpat prostředky z účastnických fondů ještě před odchodem do důchodu. Podmínkou je dovršení věku, který je o pět let nižší než věk potřebný pro vznik nároku na starobní důchod. Dávky budou vypláceny měsíčně a celková suma naspořených prostředků musí být natolik vysoká, aby zajistila výplatu měsíčních dávek ve výši alespoň 30 procent průměrné hrubé mzdy v národním hospodářství. Pro mladé lidi ovšem i tato novinka znamená likviditu doplňkového penzijního spoření prakticky nulovou.

S ohledem na likviditu můžeme tedy třetí pilíř doporučit hlavně starším lidem, kteří nemají tak daleko do penze.

To, co hraje proti transformovaným fondům, je jejich velice konzervativní investiční strategie. Transformované fondy zdědily z penzijního připojištění garanci nezáporného zhodnocení. A ta je pro mnoho klientů lákavá. Zdaleka ne všichni si uvědomují, že za tuto garanci pravděpodobně platí ve formě ušlých zisků, jakých je možné na dlouhodobých horizontech dosahovat. Opět se dostáváme do rozdílů v řádech desítek, u někoho i stovek tisíc.

Účastnické fondy

Penzijní společnosti budou nabízet čtvero fondů s různou investiční strategií.

  • Konzervativní fond
  • Fond státních dluhopisů
  • Vyvážený fond
  • Dynamický fond

Účastnické fondy nezáporné zhodnocení garantovat nemusí, budou nabízet vždy čtyři fondy s různou investiční strategií – a při volbě těch agresivnějších můžeme na dlouhém horizontu dosahovat vyšších zisků. Společnosti jsou ovšem stále vázány zákonnými limity (a riziko významných ztrát si stejně žádný fond na triko nevezme), nemůžeme tedy očekávat nějakou přehnanou angažovanost třeba v investování na rozvíjejících trzích. I v případě dynamických účastnických fondů očekáváme konzervativnější přístup ke správě, preferenci českých akcií a akcií velkých zavedených firem, kde je růstový potenciál omezenější oproti menším rozvíjejícím se firmám.

Vzhledem k historicky nízkým úrokovým sazbám a úrokům státních dluhopisů (desetiletý český státní dluhopis má výnos do splatnosti dvě procenta ročně) je málo pravděpodobné, že transformované fondy v příštích deseti letech překonají dvouprocentní roční výnos. Podobně na tom z nových účastnických fondů budou také fondy konzervativní a fondy státních dluhopisů, i zde musíme v příštích letech kalkulovat s velmi nízkým zhodnocením, které nebude schopné ani překonat spořicí účty.

V případě vyvážených fondů očekáváme na delším horizontu průměrné výnosy mezi třemi až pěti procenty ročně. Nejvyšší zhodnocení by měly dlouhodobě generovat dynamické fondy. Jak už bylo řečeno, i zde ale očekáváme ze strany penzijních společností opatrný přístup, dlouhodobé výnosy by se mohly pohybovat kolem pěti až sedmi procent ročně. Pro srovnání, akciové fondy se zaměřením na Latinskou Ameriku nebo jihovýchodní Asii vydělaly v uplynulých deseti letech v průměru kolem osmi až desíti procent ročně.

Politická rizika

Státní příspěvky, daňové úlevy a příspěvky zaměstnavatele jsou velmi lákavé, ovšem musíme je brát s rezervou. Tato přilepšení má totiž možnost ovlivnit pouze politická garnitura, tudíž si nemůžeme být ničím jisti a už vůbec ne s nimi kalkulovat na desítky let dopředu. To nám ostatně nedávno pěkně v plném světle předvedli na stavebním spoření. Stát může kdykoliv snížit či úplně zrušit státní příspěvky i daňové úlevy. Brát je jako hlavní výhodu třetího pilíře by bylo velmi krátkozraké.

Vysvědčení pro nové fondy

Hlavním přínosem reformy třetího pilíře je oddělení majetku účastníků od majetku správce fondu. Konečně bude správa majetku v „penzijních fondech“ transparentní a srovnatelná s klasickými podílovými fondy. Jinak zůstávají hlavní výhody a nevýhody stejné jako doposud.

Výhody III. pilíře

Nevýhody III. pilíře

  • Státní příspěvek až 230 Kč měsíčně
  • Snížení daňového základu až o 12 000 ročně
  • Možnost příspěvku zaměstnavatele
  • Nízká likvidita, vázání prostředků do 60 let (transformované fondy) či důchodového věku (účastnické fondy)
  • Nízký výnosový potenciál
  • Politická rizika

Zdroj: www.reforma-duchodu.com

Každý musí sám zvážit, zda mu nepříliš jistá státní podpora stojí za to vázat prostředky až do 60 či více let. Když navíc uvážíme konzervativnější charakter transformovaných i nových účastnických fondů, dojdeme k závěru, že doplňkové penzijní spoření je vhodné zejména pro konzervativní a konzervativnější jedince a starší lidi. Lidé mladší 45 let by měli investovat agresivněji – a k tomu třetí pilíř není nejvhodnější.

Komentáře

Celkem 1 komentář v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK