Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Vladimír Bezděk: Je třeba jednat. Hned!

11. 3. 2010 | Vstoupit do diskuze

„Můžeme mít systém, který bude dekády v přebytku, a přesto je dlouhodobě neudržitelný. To byl český případ. Před pěti lety se zdálo, že 15 až 20 let budeme mírně v plusu. Teď je zřejmé, že v přebytku už nikdy nebude,“ tvrdí Vladimír Bezděk, ředitel penzijního fondu AEGON a člen expertní skupiny, která má připravit návrhy na reformu českého důchodového systému.

Vladimír Bezděk: Je třeba jednat. Hned!

* Po pěti letech opět vedete pracovní skupinu, která má naznačit, co s penzijní reformou. Máte již představu, co vládě doporučíte?

Zatím ne. Teprve máme za sebou to nejjednodušší, to je aktualizace a projekce státních příjmů a výdajů a dalších kritérií pro důchodovou reformu. Aktuální demografickou prognózu nám dodá přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy tento týden. Ta ukáže relativně velký pokles úmrtnosti v kategorii starých a nejstarších, tedy ve věku 80 až 85 let. Demografický vývoj tak bude deficit důchodového systému prohlubovat více, než jsme před pěti lety počítali. (Spočítejte si, kdy půjdete do důchodu).

* Jak je na tom český důchodový systém dnes?

Místo ještě nedávno předpokládaného přebytku ve výši 0,2 až 0,3 procenta hrubého domácího produktu (HDP) ročně vykazuje systém deficit ve výši 0,3 až 0,4 procenta HDP. V tomto stavu zůstane do roku 2030 až 2035, pak se schodek začne prohlubovat. Je to dáno nižším očekávaným růstem ekonomiky v souvislosti s recesí a stárnutím populace.

* Co z toho vyplývá pro úvahy o důchodové reformě?

Už před pěti lety jsem varoval před zjednodušeným názorem části politiků a odborné veřejnosti, že problémy v důchodovém systému se budou řešit, až bude systém v minusu. Můžeme mít systém, který bude dekády v přebytku, a přesto je dlouhodobě neudržitelný. To byl český případ před pěti lety, kdy se zdálo, že 15 až 20 let bude mírně v plusu. Nyní je zřejmé, že v přebytku už nikdy nebude. Kdo tedy zastával názor, že v době přebytku důchodového systému nejsou třeba žádné změny, měl by připustit, že je třeba začít něco dělat. Hned teď.

* Před pěti lety jste hovořili o potřebě doplnit státní důchodový pilíř o soukromé spoření. Platí to stále?

Debatu na toto téma jsme poprvé otevřeli tuto středu a budeme se o něm bavit v březnu či dubnu. Z našeho mandátu – a myslím, že to čeká i veřejnost – vyplývá, že musíme navrhnout různé varianty řešení a říci, kterou pokládáme za lepší a horší.

* Na názoru, že státní pilíř na financování důchodového systému stačit nebude, a že bude třeba nějak zapojit i další zdroje, se ale shodnete.

Ano, ale lišíme se v tom, jak to udělat. Například můžete mít dva názory. Jeden bude říkat, že to máme udělat v rámci nynější pojistné sazby na důchodové pojištění 28 procent. Tedy, že část z těchto peněz má jít do státního pilíře a část do soukromého. Druhý názor říká, že se na tuto sazbu sahat nebude a do systému se odjinud nalijí další prostředky. Třeba od zaměstnavatelů, lidí či z jiných daňových příjmů.

* Jaký je váš názor na uspořádání důchodového systému?

Je nezbytně nutné kombinací parametrických opatření dlouhodobě vyrovnat státní pilíř. To je třeba další zvyšování hranice pro odchod do důchodu, jak se bude zvyšovat doba dožití. K tomu by se dalo uvažovat o postupném přechodu na valorizaci důchodů pouze podle růstu cen (dnes je možné důchody zvýšit o inflaci a třetinu růstu mezd – pozn. red.). (Spočítejte si, na jak vysoký důchod máte nárok).

* Ale podle propočtů ministerstva práce a sociálních věcí ani zvyšování důchodového věku na 69 let poměrně velkému deficitu nezabrání.

Kdyby se pokračovalo v prodlužování důchodového věku nynějším tempem i po roce, kdy dosáhne 65 let, tak by se z dlouhodobého deficitu odstranila významná část. Možná více než polovina. Cílem navíc není dostat se v každém roce na nulu. Za dlouhodobě vyrovnaný důchodový systém považuji situaci, kdy se jeho saldo bude pohybovat mezi 0,5 a -0,5 procenta HDP, ve výjimečných případech k -1 procentu HDP, ale ne pod něj.

* Co dalšího je třeba změnit?

Systém se musí diverzifikovat, a to jak z hlediska financování – k dnešnímu průběžnému pilíři musí přibýt fondový pilíř. Tak i z hlediska charakteru systému – dnes je systém dávkově definovaný, větší roli musí hrát příspěvkově definovaná část (penze je odvozená od výše zaplacených příspěvků – pozn. red.). Protože diverzifikace snižuje rizika, kterým by systém mohl být vystaven. To platí i pro jednotlivce. Už dnes 95 procent příjmů důchodců pochází od státu. Méně než pět procent příjmů je z jiných zdrojů, ať už z pracovní činnosti či z aktiv. To je nebezpečné, když je příjem jedince závislý jen na jednom zdroji.

* Je tedy třeba do důchodového systému nalít další peníze?

Moc nevěřím tomu, že do systému jsme schopni dostat další zdroje nad rámec 28procentní sazby důchodového pojištění. Pokud by to měly být zdroje navíc, jako vyšší pojistné, bylo by to kontraproduktivní. Daňové zatížení práce je už dnes vysoké. Pokud by to měly být jiné zdroje z veřejných rozpočtů, to možné je, ale problém se tím jen přesune do jiného šuplíku veřejných rozpočtů. Proto by reforma měla počítat s penězi, které se dnes na důchodovém pojištění vyberou. (Spočítejte si, jak dlouho vám vydrží úspory na stáří).

* Takže soukromé spoření lidí na penzi není řešením?

Nečasova reforma počítala ve třetí fázi s tím, že si člověk bude moci čtyři procenta z příjmu, které se nyní platí v rámci sociálního pojištění, posílat do nějakého fondu, tzv. opt-out. K tomu by musel přidat ještě další dvě procenta ze svého příjmu. Takto nastavené by to snad mohlo fungovat, protože většina tohoto opatření je v rámci stávajících odvodů na důchodové pojištění. Ta zbylá dvě procenta ovšem lidé nejspíš jen převedou z jiných typů úspor. Asi se nedá čekat, že by kvůli reformě začali najednou spořit o dvě procenta víc.

* Proč?

Protože, že míra úspor z disponibilního příjmu klesala a v poslední době se stabilizovala na poloviční úrovni z doby před deseti lety. Navíc většina domácností nemůže spořit další dvě procenta z příjmu, protože 65 procent lidí nemá ani průměrnou mzdu. Vytáhnout z nich další dvě procenta z příjmu by znamenalo možná i poměrně radikálně změnit spotřební chování rodiny. Navíc ta dvě procenta by si museli odkládat na produkt, kde peníze budou mít k dispozici až za třicet let. To není jako teď, kdy úspory z penzijních fondů se dají, i když se sankcí, vybrat hned, stejně jako z podílových fondů a dalších spořících nástrojů.

* Od politiků se ale často ozývá, že se problém vyřeší tím, že stát bude různými podporami lidi více motivovat, aby si sami šetřili na důchod.

Pokud by se podpora, ať už přímá nebo daňová, výrazně zvýšila, dá se čekat, že lidé budou více tyto podporované produkty využívat. To ale neznamená, že se zvýší celková míra úspor. I tak by se nejspíš jen úspory přelily z jednoho nástroje do jiného. Jenže vtip je v tom, že tato státní podpora není, ekonomicky vzato, příliš vzdálená od nějakého rozdělení nyní vybíraného důchodového pojištění, například opt-outu. Pokud by se významně zvýšila státní podpora penzijního připojištění, životního pojištění nebo třeba podílových fondů, tak to bude pro stát představovat výdaje v řádu desítek miliard korun. A ty bude také někdo muset zaplatit. Takže pokud někdo říká, že nechce sahat do stávajícího státního systému sociálního pojištění, aby neprohloubil jeho deficit, ale zároveň chce zvýšit podporu spoření na stáří, tak ten deficit vznikne jen o šuplík vedle a nebude to v řádu jedné či dvou miliard korun. To bude možná před deset miliard korun.

* Ve svém důsledku spoření na důchod omezí spotřebu domácností, a to i kdyby rodiny krátkodobé úspory přesměrovaly na dlouhodobé penzijní spoření. Jaký to může mít dopad na růst ekonomiky?

To modelově uchopit nedokážeme. Čekal bych, že se budou míchat dva dopady. Krátkodobě to může mít na HDP negativní dopad, pokud by domácnosti skutečně omezily spotřebu. Ve středním a dlouhém období by měl spíš platit pozitivní dopad na potenciál ekonomiky, protože vyšší míra úspor v ekonomice znamená vyšší prostor pro investice financované z domácích zdrojů. A vyšší míra investic by měla zvyšovat potenciál ekonomiky.

* Jenže penzijní úspory by zase z velké části financovaly státní dluh a to není moc produktivní investice.

Má-li mít princip diverzifikace smysl, nemůže jít jako teď 95 procent těch prostředků do státních dluhopisů. Ne že by v portfoliích neměly být, ale jen v nějaké rozumné míře.

* Svá doporučení zveřejníte po parlamentních volbách. Co s vaší zprávou bude pak?

Byl bych rád, kdyby sehrála aspoň tu roli, že se vůči ní začnou politici a veřejnost vymezovat, ať už negativně nebo pozitivně. Protože u nás diskuse o důchodovém systému často probíhají tak, že se diskutující myšlenkově a argumentačně míjejí. Kdyby se diskutovalo o jednom dokumentu, mohla by ta diskuse být plodnější.

Text byl publikován na serveru www.penize.cz

Foto: Archiv

Komentáře

Celkem 45 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK