Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Ukrajina: Do Evropy přes Rusko

Ukrajina není vyspělejší, ale zaostalejší zemí než Rusko. Snahy Moskvy o propojení ekonomik obou zemí nemusí znamenat nutně jen nebezpečí, ale mohou mít i své klady.

Podpis nového „proruského“ ukrajinského prezidenta Viktora Janukovyče pod smlouvu o pětadvacetiletém pronájmu základny na Krymu Rusku nebyl koncem, ale začátkem ruské expanze na Ukrajinu. Pro Rusko tato dohoda, která ze strany Moskvy obsahuje záruku o třicet procent nižších cen za zemní plyn, představuje zatím nejzásadnější politicko-hospodářskou investici za posledních dvacet let. A to v řádu stovek miliard dolarů, byť rozložených do více než dvou desetiletí.

V minulých letech k sobě sice Rusko fakticky připojilo a také plně financuje dva vazalské státečky Abcházii a Jižní Osetii, které od léta 2008 vojensky okupuje a politicky ovládá, ale něco jiného je pár set tisíc Abcházců a Osetinců a něco jiného téměř padesát miliónů Ukrajinců.

Základna ruské černomořské flotily je sice důležitá, ale plynem fakticky placený roční nájem řádu miliard dolarů je přemrštěný. Zdá se však, že dohoda o plynu byla jen prvním krokem ve snaze o celkovou integraci ukrajinské ekonomiky do ruského hospodářství. Ukázalo to před několika dny zasedání mezivládní rusko-ukrajinské komise na úrovni premiérů obou zemí, na němž Vladimír Putin navrhl svému ukrajinskému protějšku Mykolovi Azarovovi vytvoření společného podniku mezi ruským Gazpromem a ukrajinským Naftogazem. Vzhledem k velikosti ruského plynařského gigantu by Putinem navržená výměna akciových podílů znamenala faktické pozření ukrajinského podniku jeho ruským partnerem. Za kontrolní balík akcií by Gazprom podle odhadů poskytl Ukrajincům čtyřprocentní podíl. „Gazprom by investoval do chátrající infrastruktury a garantoval by vytížení ukrajinských plynovodů vedoucích do Evropy,“ prohlásil mluvčí ruského premiéra Dmitrij Peskov. Rusko však nechce jen Naftogaz, navrhuje i propojení atomové energetiky či zbrojních a leteckých podniků.

Ukrajina je zaostalejší než Rusko

Při pohledu od nás, ze západní poloviny Evropy, vypadá tato perspektiva děsivě a znamená faktické ovládnutí klíčových částí ukrajinské ekonomiky Ruskem. Pokud se však na celý proces podíváme s větším odstupem, není to scénář katastrofický, ale do značné míry logický. Odpovídající stavu, v němž Ukrajina skutečně je a který si chtě nechtě budeme muset připustit. Ukrajina je zemí, která je sice geograficky na západ, tedy evropským směrem od Ruska, ale z většiny dalších ohledů – politicky, společensky i ekonomicky je od Ruska na Východ. Oranžová revoluce, přes všechno pozitivní, co přinesla, byla ve své chaotičnosti srovnatelná s jelcinovskou demokratizací 90. let, včetně vlády oligarchů, která dnes panuje na Ukrajině podobně, jako na konci Jelcinova období panovala v Rusku.

Pokus Ukrajinu europeizovat, udělat z ní vyspělejší a demokratičtější protipól Ruska a touto cestou ji přitáhnout k Evropské unii (Ukrajina je považována za možného člena EU, zatímco Rusko nikoli), je velmi nákladný, velmi dlouhodobý a velmi obtížný cíl. S přihlédnutím k velikosti země sice možná o něco méně náročný, než by byla snaha o podobnou proměnu Ruska, ale vzhledem k hloubce, nebojme se to říci, „zaostalosti“ Ukrajiny v mnohém složitější.

Unie jako silnější partner

Vnímání ekonomického „obnovení SSSR“ jako jakéhosi jednostranného nebezpečí není podle mého názoru zcela správné. Vedle rizik, která samozřejmě nelze pominout, má užší ekonomické propojení Ruska a jeho okolí i své klady a je v mnoha ohledech přirozeným a kladným procesem. Je samozřejmě otázka, zda se to týká zrovna projektu spojení Naftogazu a Gazpromu. Pokud by to však například znamenalo, že nebude třeba stavět nesmyslný, neuvěřitelně drahý ruský South Stream po dně Černého moře, pak i z evropského hlediska ano.

Půl miliardová Evropská unie se Ruska nemusí jen obávat. Je silnějším, bohatším a vyspělejším partnerem a měla by se podle toho chovat sebevědomě. A snažit se zvyšovat svůj vliv v postsovětském prostoru ne proti Rusku, ale bez ohledu na něj, a to i (nebo především) v Rusku samotném. V energetické politice například tím, že postaví plynovod Nabucco, ať už bude Rusko dělat, co bude chtít.

Autor je redaktorem Lidových novin

Foto: profimedia.cz

Luboš Palata

Luboš Palata

Narodil se v roce 1967 a vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Univerzitě Karlově. Je nositelem několika ocenění, mimo jiné novinářské ceny Ferdinanda Peroutky. Byl rovněž nominován na Cenu Evropského parlamentu.... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 0 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK